„Dirigent Chuhei Iwasaki vedl orchestr nejen přesně čitelnými a elegantními gesty, ale především zdůraznil barevnost instrumentace.“

„Martina Venc Matušínská se představila jako výsostná koncertní umělkyně, která brilantně ovládá svůj nástroj a plně souzní s orchestrem.“

„Reflektovaný koncert měl obrovský ohlas a obecenstvo se netajilo nadšením.“

Filharmonie Brno ve čtvrtek 14. března svým fanouškům v Besedním domě nabídla čtvrtý domácí abonentní koncert. Na programu byl jak soudobý estonský skladatel Lepo Sumera, tak klasicistní autoři. Zazněl flétnový koncert Josefa Myslivečka v podání soloflétnistky Filharmonie Brno Martiny Venc Matušínské, a po přestávce předehra k opeře Don Giovanni. Ta byla i předehrou ke skladbě Petra Iljiče Čajkovského s názvem Mozartiana, která dala název celému programu. Orchestr řídil dirigent Chuhei Iwasaki.

Programy s odlehčenou dramaturgií posluchači milují. To prokázal i naplněný sál v Besedním domě, kde nechyběly plně obsazené přístavky, a následný vřelý ohlas publika na provedení jednotlivých skladeb. Velkou zásluhu na tom měl naturalizovaný Čech, původem japonský dirigent Chuhei Iwasaki, který vedl orchestr nejen přesně čitelnými a elegantními gesty, ale především zdůraznil barevnost instrumentace a využil velkých dynamických kontrastů a zajímavé agogiky k tomu, aby výkon orchestru zněl plasticky i překvapivě.

První skladbou byla Hudba pro komorní orchestr estonského skladatele Lepa Sumery (1950–2000). Efektní skladba je napsána pro sólovou flétnu, smyčce, lesní roh a bicí nástroje, a to s využitím neoklasicistních a neobarokních prvků, které působily velmi hravě a plasticky. První věta Energico zahájila vskutku energickým vstupem a sólová flétna zde působila spíše jako součást orchestru, v němž vynikly první housle Marie Petříkové a Leoše Zavadilíka, a následovalo tvrdé a výrazné finale. Druhá věta Cantabile přinesla kontrastní náladu a flétna dostala krásnou příležitost si užít kantilénu s lehkým doprovodem houslí. Zajímavá část byla s využitím echa, které hrál na balkoně nad orchestrem precizně, s citem a měkkým tónem Petr Pomkla. Flétna se pomalu v crescendu dostávala do expresivního vyjádření, jemuž konvenovaly dechové nástroje. Následná dramatická plocha orchestru si vyžádala ostré flétnové vstupy s intervalovými skoky a po lehounké části, kde svítily housle, přešla flétna do impresivní, uvolněné nálady, co postupně narůstala do dramatického zvuku. Ten spěl v accelerandu a v synkopovaném rytmu do náhlého závěru.

Následoval Flétnový koncert D dur Josefa Myslivečka, jenž byl příjemnou protiváhou předešlé skladby. Byl objeven jako nedatovaný rukopis teprve v roce 1943 v Univerzitní knihovně ve Vratislavi. Flétnového sólového partu se opět ujala Martina Venc Matušínská a v této skladbě se jí dostalo mnohem větší příležitosti. První větu Allegro moderato zahájil nejprve orchestr a po něm flétna kreslila měkkou melodii, s ozdobami a půvabnými koloraturami. Orchestr využíval echa a dynamických kontrastů a dával prostor flétně k malbě něžné melodie. Druhou větu Andante mezza voce zahájily lehounké smyčce v pianissimu, aby vynikla flétnová linka, která se odrážela od zvuku orchestru s vypracovanou dynamikou. Třetí věta Allegro molto přinesla energický nástup orchestru a motiv v prvních houslích a pro sólistku zde byla příležitost blýsknout se efektními technickými prvky v rychlých bězích, ozdobených blyštivými trylky. Drama v orchestru spělo k závěrečné flétnové kadenci a k plnokrevnému závěru. Martina Venc Matušínská se představila jako výsostná koncertní umělkyně, která brilantně ovládá svůj nástroj a plně souzní s orchestrem, jehož je součástí.

Po přestávce zazněla předehra k opeře Don Giovanni, KV 527 Wolfganga Amadea Mozarta. Byl to ale zcela jiný Giovanni, než jaký zaznívá od operních orchestrů. Dirigent zvolil podstatně rychlejší tempo a pohrál si s jednotlivými hudebními plochami, které postavil do příkrého kontrastu, čímž zvýraznil dramatičnost skladby. Orchestr hrál s chutí a užíval si běžící rytmus i dramatické efekty.

Poslední skladbou byla „Mozartiana“, Suita č.4 G dur, op.61 Petra Iljiče Čajkovského, jež dala večeru název. Touto skladbou vzdal skladatel hold geniálnímu kolegovi u příležitosti stého výročí premiéry výše zmíněné výjimečné opery; skladatel provádí orchestrální úpravy a variace Mozartových skladeb. První věta Gigue. Allegro je hravá, napsaná podle Malé gigue pro klavír KV 574, Druhá věta Menuet. Moderato parafrázuje Menuet pro klavír, KV 355. Něha, klid vyzařuje z dialogu houslí a dřevěných nástrojů, které narušuje později vstup lesních rohů a vytváří postupné napětí; to ale brzy uhasne v pohodovém pianu. Třetí věta Preghiera. Andante ma non tanto je napsána podle Klavírní transkripce Ave verum corpus, KV 618 Ferenze Liszta. Melodické dřevěné nástroje znějí s houslemi a violoncelly, vedenými Evou Kovalovou, ve vroucím pianissimu, k nim se přidávají měkké lesní rohy a prosazuje se překvapivě energicky harfa Ivany Švestkové. Zpěvnou část následne přebírá celý orchestr. Čtvrtá, poslední část, nejdelší a nejpropracovanější je Theme et variations. Allegro giusto a je na Klavírní variace na Gluckovo téma, KV 455. Deset variací na dané téma je kontrastních a každá je zajímavě propracovaná. Dirigent zdůraznil jednotlivé nástroje, které se profilovaly v postupných variacích, a dal prostor k vyznění jejich vstupů. Nejprve to bylo téma ve smyčcích, jimž odpovídaly dřevěné nástroje, a po nich následoval úderný vstup lesních rohů, vedených Karlem Hofmannem. Zaujal pevný sólový výkon flétnisty Petra Pomkly, skvěle působily hutné kontrabasy, vedené Ondřejem Sejkorou, spolu s lesními rohy, jež si odpovídaly se smyčcovými nástroji, a následně překvapila zvonkohra. První housle v podání Marie Petříkové se vzpínaly do nebeských výšin, jistě zněla střední poloha a dramaticky ta spodní. K tomu přistoupil niterný výraz a melodie podložená vstupem lesních rohů přinesla posluchačům výjimečný zážitek. Následoval emotivní sólový vstup klarinetu v podání Lukáše Daňhela a pak už skladba spěla ve fortissimu do efektního finale.

Reflektovaný koncert měl obrovský ohlas a obecenstvo se netajilo nadšením a spokojeností. Posluchači slyšeli krásnou hudbu ve vynikajícím podání orchestru Filharmonie Brno, vedené energickým a zaníceným dirigentem Chuheiem Iwasakim. Ten dával orchestru potřebnou energii a nadšení a podnítil ho k maximálnímu výkonu.

foto: Filharmonie Brno / Jakub Joch