„Šťastnou náhodou se podařilo norského umělce nahradit stejně starým bulharským virtuosem Victorem Teodosievem ze Sofie. Ten se představil publiku v úvodní skladbě, kterou byla brilantní Espana Vitalie Buyanovského.“

„Obsazení Orquestriny bylo poněkud neobvyklé, ale odvíjelo se od barokních zvyklostí.“

„Radek Baborák má dar sdělnosti a schopnost získat si posluchače milým humorem.“

Lednicko-valtický hudební festival, který se letos odehrával od 26. srpna do 7. října, je minulostí. Závěrečný koncert se konal v sobotu 7. října v jízdárně zámku v Lednici a účinkujícími byli Radek Baborák a jeho Orquestrina. Hráli skladby barokní i ty lehčího charakteru. Pro uskupení je všechny zaranžoval dirigent Baborák.

Motto festivalu Ve znamení mladých talentů naplnil soubor přizváním osmnáctiletého norského hornisty Yngveho Abelvika, který ale z osobních důvodů na poslední chvíli musel účast odříct. Šťastnou náhodou se podařilo norského umělce nahradit stejně starým bulharským virtuosem Victorem Teodosievem ze Sofie. Ten se představil publiku v úvodní skladbě, kterou byla brilantní Espana Vitalie Buyanovského, ruského pedagoga a hráče, a dal najevo, že je skvěle technicky vybaveným hornistou. Škoda jen, že publiku nikdo předem neřekl, o co vlastně jde. Tím spíš, že koncert uváděl renomovaný a zkušený moderátor Jiří Vejvoda, který o této aktivitě nebyl informován. Bezprostředně ho nahradil Radek Baborák, bohužel neplánovaně, a tedy bez mikrofonu; dobře rozuměli jen posluchači v blízkých řadách. Naštěstí má Radek Baborák dar sdělnosti a schopnost získat si posluchače milým humorem, čemuž rozuměl každý.

Další pořad koncertu se odvíjel již podle programu. Obsazení Orquestriny bylo poněkud neobvyklé, ale odvíjelo se od barokních zvyklostí. První skladba Georga Philippa Telemanna Koncert pro dva lesní rohy a smyčce Es dur, TWV 54: Es1 je třívětá a pracuje s melodikou i efekty. Zaujalo střídání motivů, hraných nejprve dvěma hornami a poté dvěma houslemi, klenutá toužebná melodie lesního rohu a v poslední větě energické lovecké fanfáry, tzv. caccia, jež skladbu efektně zakončila. Následovala Fantasia G dur, BWV 572 Johanna Sebastiana Bacha, kterou pro Orquestrinu upravil Radek Baborák. Znělo to zajímavě a plně, ale přesto to k Bachovi moc nešlo. Mnohem lépe vyzněl Sextet Es dur, op.81b Ludwiga van Beethovena, který hráli umělci v originále, tedy pro smyčcové kvarteto a dva lesní rohy.

Po přestávce přinesl soubor zcela jiný žánr. Nejprve sáhli ke skladbám Ástora Piazzolly v úpravě Tomáše Illeho pro troje housle a basklarinet. První skladba s názvem Bordel 1900 navodila atmosféru, ale přece jen, ve zvuku chyběl bandoneon, tedy tradiční tahací harmonika. V další skladbě Café 1930 se k souboru přidal lesní roh, stejně jako v následujícím Concert d´Aujourd´hui. Tato skladba byla zase jazzového charakteru a zaujala nejen barevností, ale především interpretační lehkostí a precizností.

Úprava následujících skladeb byla dílem Radka Baboráka. Nejprve tři Fripperies pro tři lesní rohy a basklarinet (č. 5, 6 a 8) Lowella Shawa z roku 1930 s chytlavou rytmizací a poté tři Chasidské písně (tance): 1. Yah,Ribon, 2. Rabbi Meir Dance, 3. Freillach – Svatební v rytmu klezmeru, který si užilo naplno celé obsazení Baborákovy Orquestriny. Stejně jako publikum, jež umělce nadšeně vyvolávalo a vysloužilo si přídavek. Byla jím třetí věta z Telemannova Koncertu D dur pro lesní roh a smyčce. Poklidné klasické dílo zklidnilo emoce a ukončilo definitivně letošní festival, ve kterém osm krásných koncertů na kouzelných místech Jižní Moravy lákalo publikum nejen z naší republiky, ale samozřejmě i z nedalekého Rakouska. A těšil se i zájmu a podpoře zástupců Lichtenštejnského knížectví, kteří několik koncertů navštívili. Jistě museli obdivovat – jako ostatní návštěvníci – noblesu, preciznost a vysokou uměleckou i společenskou úroveň festivalu, který se už řadí k předním festivalovým akcím.

Foto: Pavel Kristián Jr. pro LVHF