„Pod zatahujícím se nebem a se zdvihajícím se větrem byla atmosféra na nádvoří poněkud dramatická.“

„První větu zahájil dirigent Leoš Svárovský pevně, se suverénním klidem, který okamžitě přenesl na hudebníky.“

„Náhlé odsazení a vpád tympánů předznamenaly nástup pěvců, z nichž se jako první uvedl barytonista Roman Hoza, který se statečně vypořádal s akustickými podmínkami.“

Festival Špilberk letos nezahájil šťastně, jeho závěrečný koncert se však naopak vydařil. V neděli 25. srpna Filharmonie Brno přednesla Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena pod taktovkou Leoše Svárovského, za spolupráce Českého filharmonického sboru Brno, připraveného sbormistrem Petrem Fialou. Plně obsazené hradní nádvoří se na chvíli opět stalo nejlepším brněnským koncertním sálem.

Po bouří zničeném a předčasně ukončeném zahajovacím koncertě v neděli 18. srpna sledovali účinkující, pořadatelé i publikum předpověď počasí s obavami. Zlověstná mračna se přeskupovala, poháněna silným větrem, který se pokoušel krást hudebníkům noty. Přesto ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová srdečně přivítala návštěvníky a ujistila, že vše dobře dopadne. Věděla jistě víc než ostatní, neboť situace před koncertem vyvolávala značný pocit nejistoty. Pod zatahujícím se nebem a zdvihajícím se větrem, který se proháněl po nádvoří, byla atmosféra poněkud dramatická; i první tóny zněly tajuplně a poněkud tlumeně. Tentokrát orchestr rezignoval na nazvučení, které v minulosti bylo vyhodnoceno jako nevyhovující. Do šířky postavené pódium skýtalo potřebný prostor pro tak velký provozovací aparát, jaký „Devátá“ potřebuje. Samozřejmě na úkor kompaktnosti zvuku a komunikačních možností hudebníků. Vše má svá pro a proti, ale hlavní je přece účel, a ne hledání interpretačních vad na kráse. Byl to krásný koncert ve výjimečném prostředí, který uzavíral léto a avizoval, že je tady Filharmonie Brno s novou sezónou, nabitou skvělým programem.

První větu Allegro ma non troppo, un poco maestoso zahájil dirigent Leoš Svárovský pevně, se suverénním klidem, který okamžitě přenesl na hudebníky. Hráli s maximálním soustředěním, bez ohledu na okolní dění. Došlo však i na úsměvné extempore, kdy v polovině první věty vplula do prostoru hlediště před orchestr extravagantně oblečená blondýna. Prošla demonstrativně před první řadou, mobilem natáčela hrající hudebníky a ztratila se v bočním prostoru. Influencerka? Toto lehké vybočení bylo brzy zapomenuto a první věta ukončena. Že v publiku byli i posluchači, neznalí konvencí, ozval se řídký potlesk. Ten ihned ukončil rázný vstup tympánů do druhé věty Molto vivace. Rychlé štěbetající smyčce posílily žestě s lehkým opakujícím se motivem lesního rohu a prosazovaly se s jasným témbrem i dřevěné nástroje. Radostný pochodový rytmus v orchestru opět využila influencerka k sebeprezentaci a prošla v rytmu hudby tentokrát zpět na druhou stranu, aby opustila nádvoří. I taková může být proklamovaná účast na koncertě…

Před třetí větou Adagio molto e cantabile nastoupil Český filharmonický sbor Brno a všichni čtyři sólisté, aby ukázněně čekali na svůj výstup. Ukáznilo se i počasí a najednou se rozprostřel klid. Něžná melodie se odvíjela v pianissimu v poklidu kantilény smyčcových nástrojů, ze kterého vystoupila cituplná klarinetová melodie a následně i hoboj s flétnou a poté i lesní roh ve sladkém souzvuku.

Následný náhlý nástup celého orchestru zahájil poslední, čtvrtou, nejobsáhlejší větu symfonie. Už udání tempové Presto – Allegro assai – Allegro assai vivace. Alla marcia – Andante maestoso – Allegro energico, sempre ben marcato je ve svém výčtu výmluvné. Hrozivý motiv uvádějící větu, vystřídalo napjaté pianissimo hlavního tématu ve violoncellech a kontrabasech. Náhlé odsazení a vpád tympánů předznamenaly nástup pěvců, z nichž se jako první uvedl barytonista Roman Hoza, který se statečně vypořádal s akustickými podmínkami. Hlavní melodii dál rozvíjel sbor spolu s kvartetem sólistů, zněla jásavá vize o bratrství všech lidí na této zemi. Tenorového partu se zvučně zhostil Peter Berger a následně zasvítil soprán Terezy Mátlové, podpořený sametovým altem Jany Hrochové. Sbor překvapil hutností zvuku i nosností výrazu ve všech hlasových skupinách, a to i přes handicapující postavení v zadním plánu pódia. Hudebníci se snažili o kompaktní zvukový výsledek, což nebylo v daných podmínkách snadné. První housle hrála Marie Petříková a dařilo se i sólovým nástrojům, jako flétně Martiny Venc Matušínské, hoboji Anikó Hegedüs Kovarikné, klarinetu Lukáše Daňhela a lesním rohům Karla Hofmanna a Miloše Kovaříka. U tympánů byl nepřehlédnutelný Radek Tomášek.

Byl to první koncert orchestru po dovolené a byl tedy i vstupem do nové sezóny. A šlo o vykročení plné odhodlání k vrcholným uměleckým výkonům.

Foto: Filharmonie Brno / Jan Prokopius