„Divácká návštěva nenaplnila záměr vyzkoušení akustiky. Chyběla potřebná rezonanční výplň.“

„Zazněly skladby autorů, kteří se proslavili skladbami pro filmové plátno. To koresponduje s názvem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.“

„Náročného houslového partu se ujala mladá, teprve 25letá houslistka původem z Polska Sara Dragan.“

Olomoucké hudební jaro nabízí pestrou paletu zajímavých koncertů, které se konají na rozličných místech Olomouce, kdy vedle známých lokalit jsou objevovány prostory nové. Jedno takové „testování“ se konalo v sobotu 12. dubna v Bea centru. Nová stavba tyčící se do úctyhodné výšky má v přízemí atrium, kde se konají nejrůznější společenské akce a vyzkoušet prostor i jako koncertní sál se u příležitosti vystoupení Pražských symfoniků v čele s Tomášem Netopilem rozhodl management olomouckého festivalu.

Bylo to rozhodnutí odvážné, neboť milovníci klasické hudby jsou zvyklí na sál Reduty, či na prostředí mající místo v historii města. Snad proto tento nový prostor nedokázal příliš přilákat. Je to škoda, má dobré využitelné zázemí, sál pro tři sta posluchačů a poměrně velké pódium. Návštěvníků byla na koncertě přibližně čtvrtina kapacity, což nenaplnilo záměr vyzkoušení akustiky. Chyběla totiž potřebná lidská rezonanční výplň, zřejmě novému prostoru klasicky naladění posluchači nevěřili. Přesto se zdálo, že zvuk se v sále docela dobře pojil, dal vyniknout jednotlivým nástrojům a nesl se bez omezení. Zkušebními „komisaři“ se stali hudebníci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK spolu s dirigentem Tomášem Netopilem. Ten byl z experimentu poněkud nesvůj, ale nakonec ještě „neohraný“ prostor přece jen pokořili.

Byl to již pátý večer projektu Olomoucké hudební jaro, festivalu, který přináší skladby různého charakteru a vždy zajímavé. Připomíná, že hudba v Olomouci mohla vzkvétat jen pod ochranou mocných mecenášů. V podtitulu Film nebo život zazněly skladby autorů, kteří se proslavili skladbami pro filmové plátno. To koresponduje s názvem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK – zkratka FOK znační Film, Opera, Koncert; filmovou hudbu nese jako první ve svém názvu. Orchestr vznikl v roce 1934 a poté nahrál hudbu ke všem slavným českým filmům ze třicátých let 20. století. Do Olomouce se vrátil orchestr koncertovat po dlouhých 27 letech.

Dirigent Tomáš Netopil právě k tomuto orchestru oficiálně nastoupí jako jeho šéfdirigent od podzimu letošního roku. Společně nakrojí 91. sezónu tohoto úctyhodného tělesa. Dirigentovým cílem je soustředit se zejména na díla českých skladatelů 21. století a podporovat mladé interprety. A to se mu hned na tomto koncertě podařilo. 

Jako první zazněl Egmont, předehra, op. 84 Ludwiga van Beethovena. Dílo vyrůstající z klasicismu, přesto přerůstající do romantické řeči, bylo jako první lakmusový papírek zkoušení akustických parametrů sálu vybráno velmi vhodně. Energický nástup a lyrické části se střídaly a orchestr brzy našel polohu, která slušela výrazu předehry. Hrdinské vyjádření obdivu k hraběti Egmontovi vyústilo v oslavné finále.

Druhým dílem byla skladba Ericha Wolfganga Korngolda, Houslový koncert D dur op. 35. Skladatel, kterého objevujeme v našich zemích postupně až v posledních létech, pocházel z Brna, odkud se jako dítě přestěhoval s rodiči do Vídně. Zde získal vynikající hudební vzdělání a zdálo se, že jeho cestě hudebního skladatele nic nestojí v cestě. Před nastupujícím fašismem židovský skladatel uprchl do Ameriky, kde se postupně proslavil jako skladatel filmové hudby. Houslový koncert napsal po pádu režimu a spojil v něm motivy hudby ze svých filmů. 1. Moderato nobile obsahuje témata z filmu Another Down, ve druhé větě Romance použil témata z filmu Anthony Adverse a ve třetí Allegro assai vivace využil hudbu z filmu Princ a chuďas.

Náročného houslového partu se ujala mladá, teprve 25letá houslistka původem z Polska Sara Dragan. Přestože ještě studuje – v Madridu a ve Švýcarsku – vyhrává světové soutěže a koncertuje po celém světě. Hraje na staré italské housle Nicola Amati z roku 1666, které mají ušlechtilý měkký zvuk ve střední a hluboké poloze a jasné, zářivé a lehounké výšky. Korngoldův koncert podala v hlubokým soustředěním a výrazem a se vzácnou souhrou s orchestrem. Snad díky ještě neobroušené akustice orchestr ve forte tóny jejích houslí překrýval, ale to příliš nevadilo, neboť pocitově převážila její efektní hra; nechyběla technická ekvilibristika, kterou zvládala jako lehké žertovné čarování. Za svoji hru sklidila nadšené ovace a byly oprávněné. 

Po přestávce zaznělo dílo Dmitrije Šostakoviče, Symfonie č. 5 d moll, op. 47, které napsal skladatel v roce 1937. Čtyřvětá skladba začíná větou Moderato, která je naplněna hrdinským patosem i pochodovým rytmem, 2. Allegretto má formu scherza a přináší taneční rytmus se sólem prvních houslí (Rita Čepurčenko), které následuje flétnové sólo (Hana Knauerová) a zvedá se do fortissima za zvuků pevných lesních rohů, tentokrát ne vždy dokonale vyladěných. 3. Largo je meditativní a dirigent si zde užíval dlouhé fráze, flétnové sólo vystřídal lehounký vánek houslí, který postupně přešel přes širokou plochu do fortissima. Po zářivých výškách houslí věta utichla v pianissimu. 4. Allegro non troppo zahájily tympány ve fortissimu a žestě pokračovaly v energickém pochodu. Dynamické vlny rozeznívaly prostor, subito piano uvedlo něžné smyčce spolu s měkkou melodií lesního rohu Zuzany Rzounkové. Dřevěné nástroje se snovou pomalou melodií nahradily smyčce, ale pochodový buben probudil orchestr i posluchače do reality, která se zvedala v crescendu disonantního pléna. Činely, fanfáry žesťů a tympány ukončily skladbu v síle, která naplnila celý prostor.

Zvuk orchestru se, jak naznačeno, v prostoru dobře propojoval a dynamické kontrasty i barvy jednotlivých nástrojů tvořily kompaktní celek nepostrádající efektnost. Souboj orchestru s prostorem nakonec vyhrál orchestr a publikum ho odměnilo za nebojácnost a energii, se kterými provedl Šostakovičovu symfonii, tento manifest odvahy umělce vůči nelidskému režimu.

Foto/zdroj: Panda foto / Olomoucké hudební jaro