PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hudba chvílemi zněla jako typická jazzová improvizace, ale to byl nejspíš zdařilý klam.“

„Posluchač si mohl uvědomit, jak Musorgského Kartinkám prospívá, když jim nechybí humor.“

„Nápadně v publiku působila drtivá převaha žen.“

Český spolek pro komorní hudbu pořádal 6. dubna matiné, jehož protagonistou byl koncertní mistr violoncell České filharmonie Václav Petr. Spolu s desítkou filharmoniků a klavíristou Martinem Kasíkem provedli koncert, při kterém se publikum i zasmálo, a přitom se vyhnuli podbízivosti.

„Zukal při své interpretaci použil místy mírně ostřejší zvuk.“

„Jiraského snaha maximálně srozumitelně přiblížit posluchačům hrané dílo, může být pro ostatní jen příkladem.“

„Samozřejmostí byl Jiraského typický nadhled.“

Jedním z dalších koncertů projektu Smetanománie v Plzni, tedy souborného provedení klavírního díla Bedřicha Smetany, byl společný recitál dvou klavíristů. Těžko bychom hledali, co mají společného, každý patří do jiné věkové skupiny, přesto měla jejich interpretace mnohé styčné body. Na programu byla mj. zřídka uváděná Smetanova Sonáta g moll.

„Freiberg s majestátním kostelem sv. Petra nabízel Andreasovi místo ředitele kůru a varhaníka.“

„Hammerschmiedt vytvořil na sedm set skladeb nejrůznějšího ražení, z nichž asi čtyři stovky se zachovaly.“

„Album jeho čtyř svit a dalších drobnějších skladeb natočil se svým souborem Hesperion XXI. katalánský mistr gamby Jordi Savall.“

Orfeus. V řecké mytologii syn Múzy, nejúžasnější hudebník a pěvec. V rovině symbolu se k němu vracíme průběžně; hudební kruhy jej, zdá se, vzývaly nejvíc před čtyřmi staletími. Tehdy vznikly dvě opery, které si Orfea vetkly do názvu. Roku 1607 se dílo od Claudia Monteverdiho dočkalo premiéry při karnevalu v Mantově; o čtyřicet let později Paříž zároveň užasla i klimbala nad šestihodinovým Orfeem od méně známého Luigiho Rossiho. Oba operní autory však zhruba ve stejné době překonal ve vzdáleném Sasku skladatel a varhaník, rodák ze severočeského Mostu Andreas Hammerschmidt. Svými dobovými obdivovateli, a nebylo jich málo, byl totiž na múzického boha přímo pasován. Říkalo se mu „Orfeus ze Žitavy“.

„Dirigent sa tentoraz rozhodol pre tradičnejšiu dramaturgickú zostavu.“

„Sopranistka Slávka Zámečníková má kultivovaný vokálny prejav, štýlové frázovanie a nespochybniteľnú spevácku inteligenciu.“

„Juraj Valčuha si počínal ako suverénny znalec partitúry.“

Abonentný symfonický cyklus Slovenskej filharmónie pokračoval v dňoch 4. a 5. apríla v Redute dvojicou koncertov pod vedením dirigenta Juraja Valčuhu. Namiesto pôvodne plánovanej Symfónie č. 1 Alexandra Moyzesa, diela jedného zo zakladateľských autorov generácie slovenskej hudobnej moderny, odznel v druhej polovici koncertu orchestrálny evergreen európskeho hudobného romantizmu, Symfónia č. 6 „Patetická“ P. I. Čajkovského. Ako vokálna sólistka sa na koncertoch v Štyroch posledných piesňach R. Straussa pred bratislavským publikom uviedla mladá sopranistka Slávka Zámečníková, v súčasnosti členka sólistického súboru viedenskej Štátnej opery.

„V pondělí večer vysílá D-dur živě ze Studia 1, hostem je dechový Alinde Quintet v čele s flétnistkou Annou Taláckovou.“

„Středeční večerní program nabídne Bamberské symfoniky s Jakubem Hrůšou, poté Staatskepelle Dresden s Christianem Thielemannem.“

„Víkendová dopoledne budou patřit originálnímu výběru z české hudby: Romantická orchestrální hudba českých skladatelů 19. století.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 8. do 14. dubna?

„Funkcionalistický kostel sv. Augustina mívá svá úskalí a akustická specifika, Cappella Mariana je však dokázala využít s ohromující noblesou.“

„Čtveřice hlasů se rozprostřela do barevného spektra slunečních paprsků a mlžných oparů.“

„Originálním pokusem bylo napodobení zpěvu ptáků a jejich rozhovor v harmonickém pískání.“

Na koncerty brněnského jednatřicátého ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, zaměřeného v rámci Roku české hudby na české, moravské a slezské autory, připravila Filharmonie Brno s dvojicí dramaturgů, Vladimírem Maňasem a Ondřejem Múčkou, celkem devět světových premiér. Každá jednotlivá tvorba soudobých autorů byla napsána přímo na objednávku pro tento ročník festivalu a měla zde svou světovou premiéru. Nejinak je tomu u díla Martina Smolky uvedeného 5. dubna v brněnském kostele sv. Augustina s Cappellou Mariana.

„Volba umělce, který zahájí cyklus celého provedení Smetanových děl, tedy byla určitě na místě“ 

„Kahánek překvapil řadou zvukově zajímavých momentů, které si těžko může dovolit jiný pianista.“

„Přesvědčil, že je interpretem s obrovskou hudební představou, kterou dovede naplnit.“

V Plzni odstartoval v rámci právě probíhajícího festivalu Smetanovské dny dílčí projekt Smetanománie, na kterém zazní kompletní dílo pro klavír Bedřicha Smetany. Uměleckým garantem a tím, kdo nápad ředitelky festivalu Lenky Kavalové provedení celého Smetanova díla rozdělil mezi spolupracující instituce a koncertní umělce, je Jan Simon. Plzeňský Dům hudby a jeho Sál Antonína Dvořáka nyní hostí nejen vynikající české koncertní umělce, kteří se ve večerních recitálech budou věnovat zejména těm nejobtížnějším dílům, ale i studenty spolupracujících českých hudebně vzdělávacích institucí, jako je Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze, Janáčkova akademie múzických umění, Ostravská univerzita a Konzervatoř Plzeň.

„Nová inscenace Rusalky na scéně Janáčkovy opery především není pohádkou pro děti.“

„Čeká-li někdo na kultovní árii Ježibaby Čurymury fuk, nebo na komické duo Hajný + Kuchtík, nedočká se.“

„Lesní žínky jsou tak jediným odlehčujícím prvkem inscenace.“

Opera Rusalka Antonína Dvořáka je českým hudebním klenotem. Operní režiséři nepřestávají hledat její účinný výklad. David Radok na brněnské scéně sáhl Rusalce až na dno duše a zbavil ji pohádkového nimbu. Tragická láska v neutrálních kulisách a podaná mistrovskými pěveckými i hereckými výkony, je kruté psychodrama. Nádherná Dvořákova hudba pod taktovkou Marka Ivanoviće je stále stejně nesmrtelná a sdělná.

„Potkal jsem Rusalky, které bych na svůj zámek nikdy nezval, a přesvědčení umřít kvůli nim se nedostavilo vůbec.“

„Každý hlas prochází vývojem a jakýkoliv nepřirozený zásah mu může uškodit. V lyrico-spinto repertoáru se cítím komfortně“

„Nesmírně se těším taky na velkolepé Verdiho Requiem s dirigentem Petrem Popelkou.“

Peter Berger patří k pilířům opery Národního divadla v Brně a jako tenorista je nepostradatelným představitelem všech milovnických rolí. V poslední době se zapsal do historie divadla jako interpret Smetanova Dalibora, nyní zpívá roli Prince v Dvořákově opeře Rusalka.

„Není mnoho operních opusů, které jsou tak úzce spjaty nejen s konkrétními literárními a výtvarnými podněty, místem konání děje, ale i s atmosférou doby svého vzniku, jako právě Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka.“

„Nejedná se o divadelní představení, ale o koncertní nastudování.“

„Vybráni byli pěvci, kteří mají s Janáčkem bohaté zkušenosti.“

Letos na podzim uplyne celých sto let od premiéry Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, tohoto originálního hudebně dramatického díla, inspirovaného humornými texty Rudolfa Těsnohlídka a kresbami Stanislava Lolka; na jaře roku 1920 byly publikovány brněnskými Lidovými novinami. Koncertního nastudování s Českou filharmonií se ujal dirigent Jakub Hrůša.

„Premiérovány byly skladby brněnských autorů, které byly obě napsány asi před třiceti léty.“

„Poslední zazněla skladba Františka Gregora Emmerta, která vznikla přímo pro sbor Kantiléna.“

„Sbor byl až nečekaně vyrovnaný a zvukově vycizelovaný, jistě i díky sbormistru Michalu Jančíkovi.“

Velikonoční festival v Brně ve čtvrtek 4. dubna nabídl dvě premiéry brněnských skladatelů. Sbor Kantiléna a sopranistky Anetu Podrackou Bendovou a Janu Vondrů doprovodil Petr Kolař na pozitiv a soubor Brno Contemporary Orchestra, který řídil Pavel Šnajdr. Milý, meditativní večer, naplněný neobvyklou, krásnou hudbou…

„Klavírních partů se ujal jediný klavírista Miroslav Sekera.“ 

„V pojetí Zbigniewa Kaliny vyzněla Šrámkova protiválečná báseň jako naléhavá výpověď vojáka.“

„Hudba třiadvacetiletého Martinů posluchačům poskytla silný zážitek z jemné efemérní atmosféry.“

První české melodramy, uskutečněné jako další z komorních koncertů Smetanovských dnů 4. dubna v Domě hudby, plynule navázaly na pořad minulého týdne, na rozdíl od něj však nabídly retrospektivní pohled. Počínaje druhou polovinou 19. století až po první dekádu století následujícího zavedly posluchače do doby, kdy se melodram stal oblíbenou hudební formou jak českého, tak německého kulturního života. Jako fundovaná odbornice na melodram se průvodního slova opět ujala Věra Šustíková, předsedkyně Společnosti Zdeňka Fibicha a spoluorganizátorka Melodramfestu.

„Jak je již na festivalu zvykem, jeden ze symfonických koncertů nastuduje jiný dirigent, než který ‚vládne‘ zbytku festivalu. Letos to byl náš Jakub Hrůša.“

„Nač si stěžovat? V první řadě na to, že z důvodů zcela nepochopitelných byly všechny postavy oblečené zcela současně, a to povětšinou ležérně až plebejsky.“

„V případě Anny Netrebko se jednalo o ukázkově disciplinovaný a stylový pěvecký výkon.“

Když na velikonoční pondělí roku 2018 na jevišti Velkého festivalového domu v Salcburku zvolala sopranistka Anja Harteros O Scarpia, avanti a Dio!, nikdo ještě netušil, že jsou to nejen poslední slova Pucciniho Toscy před skokem z Andělského hradu, ale i jedno festivalové rozloučení s italskou operou na dlouhých pět let… Takové konstatování by samo o sobě ještě nemuselo znít nijak tragicky, vždyť přece krásných oper jiné než italské provenience je dost a dost. Středobodem našeho zájmu jsou ovšem Osterfestspiele Salzburg neboli Salcburský velikonoční festival, což je prestižní hudební událost, jejíž velké plány s italskou operou překazila od zmíněné pucciniovské produkce jedna nečekaná rána osudu.