PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Libretista, režisér a scénograf David Radok se dostal do nitra Pucciniho opery Gianni Schicchi skrz novou Kučerovu operu Don Buoso.“

„Z Orchestru Národního divadla cítím pozitivní energii.“

„Když jsem zodpovědný za hudební nastudování díla, ctím kompozici a chci být v interpretaci upřímný.“

Italský maestro Giancarlo Andretta, který se před dvěma lety stal členem proslulé Královské švédské hudební akademie ve Stockholmu, nastudoval letos hudebně v Praze opery Don Buoso Jana Kučery a Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho. V adventní době je dirigent opět v české metropoli – 21. prosince řídí inscenaci tvořenou oběma aktovkami, jejíž další reprízy se uskuteční pak až v červnu. U příležitosti prvního hostování v Národním divadle poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor.

„V těch skladbách, kde se na pódiu sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení.“

„V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu.“

„Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.“

Advent se chýlí ke svému závěru, Jakub Jan Ryba je na roztrhání, a přece se najdou koncerty, které nejsou prvoplánově vánočně laděné. I tak přinášejí duchovní obohacení a jsou příležitostí k rozjímání. Takovým byl i poslední letošní večer komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, na kterém se v pondělí 29. ledna v zajímavé dramaturgii představili mezzosopranistka Lucie Hilscherová, klarinetista Jindřich Pavliš, violista Ondřej Martinovský a klavírista Miroslav Sekera.

„On kupodivu hraje na moderní nástroj z roku 2000 z dílny houslaře Petera Greinera, zatímco ona na nástroj Guadagniniho z roku 1776. Řeknete si: ‚Nesourodé spojení…‘ Naopak!“

„S mnohými posluchači jsem jen litoval, že už je konec.“

„Eva Ollikainen vedla s pozoruhodným uměleckým sebevědomím a každým gestem přesvědčovala o dokonalé znalosti partitury.“

Poslední letošní večer Symfonického orchestru Českého rozhlasu na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina 18. prosince uspokojil svým průběhem snad všechny posluchače. Výborným počinem bylo pozvání skvělých hostujících umělců – jedenačtyřicetileté finské dirigentky Evy Ollikainen a dua sourozenců Tetzlaffových.

„Naše divadlo je ve velmi dobré kondici a jde jen o to, jak si povede dál a jakou bude mít podporu.“

„Mám z toho pocit, že představitelé tohoto města nestojí o zachování kvality ani kvantity kulturní nabídky pro svoje obyvatele, ani pro návštěvníky města.“

„Národní divadlo Brno se stává silným ambasadorem naší země a kultury.“

Martin Glaser je ředitelem Národního divadla v Brně od listopadu 2013 a nyní vstupuje do třetího funkčního období. Když se v roce 2013 o post ředitele v Brně ucházel, nemohl tušit, že ho čeká nejen konsolidace rozhádaných, personálně…

„Šest průzračných niterných skladeb zaznělo v podání Českého filharmonického sboru Brno, který si pohrával s něžnou dynamikou v pianu.“

„Další tři písně byly ukázkami hudby českých kantorů, kteří se největší měrou zasloužili o zpěvnost a muzikalitu českého národa.“

„Hudební složku obstaral orchestr Czech virtuosi, který spolupracuje s Českým filharmonickým sborem Brno již tradičně.“

Vánoční koncerty pravidelně ozvláštňují čas blížících se svátků. Třetí abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno na třetí adventní neděli 17. prosince v Besedním domě patřil vánočním skladbám starých mistrů. Vedle České mše vánoční Jakuba Jana Ryby zazněly pod taktovkou sbormistra Petra Fialy menší skladby českých kantorů, Adama Michny z Otradovic, Jana Michaličky a Jiřího Ignáce Linka. Nechyběla ani pastorela Tichá noc a závěrečné Narodil se Kristus Pán.

„V čem tkví smysl tohoto festivalu? Co nám říká o tom, kam směřuje televizní svět? A kudy v této oblasti kráčejí naši tvůrci?“

„Jestli má televizního diváka něco ‚informovat, vzdělávat a bavit‘, je to v oblasti hudby (a tance a baletu) na obrazovce ztvárnění současného díla, soudobé opery.“

„Máme se vydat stejným směrem, nebo být vděčni za náš konzervativní přístup, za náš středoevropský ‚selský rozum‘?“

Banální konstatování, že čím je člověk starší, tím mu čas rychleji ubíhá, se mi potvrdilo i v končícím roce 2023. Co bylo v lednu, mi připadá jako před půl rokem; co v létě, jako by se odehrálo včera. Prosinec přináší ankety na téma „zážitek roku“, při nichž si v hlavě přehrávám film. O událostech, akcích, projektech, jimiž jsem pracovně prosvištěl, aniž bych měl čas se ptát názvem Gauguinova plátna z Národní galerie: Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? Nyní, když je venku tma od čtyř odpoledne do osmi ráno, přichází čas zklidnění a ohlížení…

„Předchozí nastudování Martina Doubravského a režiséra Zdeňka Kaloče se hrálo devatenáct let. Tradiční zájem o dílo si záhy vyžádal novou inscenaci.“

„Některé scény fungují mimořádně; velmi sugestivním a, domnívám se, neotřelým prvkem v inscenaci je zrcadlo.“

„V jednotlivostech je síla a nápaditost, jako celek ale inscenace spíše ztrácí.“

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy 15. prosince nabídlo nové pojetí slavné opery Nabucco skladatele Giuseppa Verdiho. Hudebně ji nastudoval a vede nový hudební ředitel Zbyněk Müller, režie je z dílny Dany Dinkové. Inscenaci lze považovat za zajímavý, byť trochu nedotažený počin.

„Vianočný program bol zostavený z diel skladateľov, pochádzajúcich z územia dnešného Slovenska.“

„Dirigent si pri interpretácii diel počínal s hlbokým porozumením pre ich duchovné posolstvo a citlivo tvaroval jemnú štruktúru skladieb.“

„Sólista odohral Hummelov koncert bez najmenšieho zaváhania, so suverénnou brilanciou.“

Slovenská filharmónia sa po nedávnom návrate z koncertného zájazdu do Južnej Kórey, ktorý sa uskutočnil na prelome dvoch posledných tohoročných mesiacov, tento týždeň znova uviedla v rámci svojho už tradične hojne navštevovaného Populárneho cyklu pred svojím domácim publikum v Redute. Pod taktovkou Leoša Svárovského odznel na koncerte 14. decembra prevažne vianočný program, zostavený z diel skladateľov, pochádzajúcich z územia dnešného Slovenska (Ján Levoslav Bella, Ľudovít Rajter, Johann Nepomuk Hummel a Mikuláš Moyzes). V úlohe inštrumentálneho sólistu sa predstavil mladý, ale už medzinárodne renomovaný trúbkár Stanislav Masaryk, v programe účinkoval tiež Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Jan Rozehnal) a domáci vokálni sólisti Mariana Sajko, Michaela Šebestová, Juraj Kuchar a Martin Mikuš.

„Provedení premiéry se ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Příležitost, kterou dostal, nepromarnil a představení vedl s energií a soustředěně.“

„Ke cti režiséra Jiřího Nekvasila je nutno konstatovat, že se oprostil od romanticko-dramatického vizuálu, vsadil na herecké a pěvecké schopnosti protagonistů a nechal působit sílu a opravdovost hudby.“

„Je to inscenace, co dokladuje vyzrálost a hudební mistrovství autora i celého operního souboru.“

Dramaturgie opery Moravskoslezského divadla přivedla ve čtvrtek 14. prosince na jeviště Divadla Antonína Dvořáka obnovenou inscenaci Čertovy stěny. Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany byla uvedena na tamní jeviště naposledy roku 2014. V režii Jiřího Nekvasila a na scéně Davida Baziky připravil současné hudební nastudování Marek Šedivý, pro jeho onemocnění se provedení premiéry ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Nové bylo i obsazení rolí a inscenace se dočkala vřelého přijetí.

„Dvořák už tu nežije, hlásal v té době v pragmatickém duchu novinový úvodník.“

„Carnegie se projevil jako vizionář.“

„S ohledem na setrvalou mezinárodní popularitu bylo první uvedení Novosvětské symfonie určitě nejdůležitější světovou premiérou, která se v této síni kdy odehrála.“

Šestnáctého prosince roku 1893, před sto třiceti lety, zněla jen rok a půl starou newyorskou koncertní síní Carnegie Hall nová hudba. Symfonie e moll Antonína Dvořáka, toho času ředitele tamní konzervatoře. Premiéra vzbuzovala velké očekávání, a to i díky skladatelovým odvážným veřejným prohlášením o černošské a indiánské hudbě jako o potřebném základu a zdroji tamní nové národní hudby. Newyorskou filharmonii dirigoval Anton Seidl.

„Pohádková klasika se promítá v Městském kasinu, což je v Basileji adresa č.1 pro hudební život.“

„V kulisu pro slavný pohádkový příběh se promění i jeviště Kulturního a kongresového centra v Lucernu, které v létě oslavilo 25 let.“

„Jde o projekt společnosti Alegria, která se profilovala jako úspěšný pořadatel velkoformátových hudebně filmových představení.“

Od premiéry snímku režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku, který vznikl v koprodukci Československa a Německé demokratické repoubliky, uplynulo rovných 50 let. Oblíbená pohádka, na které vyrostly generace, se například ve vysílání stanic veřejnoprávní německé televize objeví až do Tří králů celkem šestnáctkrát. Film, jehož název v němčině zní “Drei Haselnüsse für Aschenbrödel”, potěší milovníky pohádek i ve Švýcarsku, a to nejenom na obrazovce, ale také ve dvou prestižních koncertních sálech. 

„Jako hobojista je Veverka prvním interpretem, který uvádí náročné houslové koncerty J. S. Bacha v provedení pro hoboj a orchestr.“

„Zájmy obou umělců – Veverky a Šporcla – se tedy propojily.“

„Dnes je Barocco sempre giovane zváno v podstatě pouze tam, kde pořadatelé očekávají jen to nejlepší.“

Název Absolute Bach si vybral pro svůj předvánoční koncert 11. prosince na Novoměstské radnici náš vynikající hobojista Vilém Veverka. Přizval neméně vynikající hosty, houslistu Pavla Šporcla a ansámbl Barocco sempre giovane, zaměřený, jak už název napovídá, především na barokní repertoár.