„Perličkou úvodu byla vzpomínka náčelníka Armády Karla Řehka a současného biskupa Tomáše Holuba na jejich společné setkání při aktivní účasti v operaci KFOR v Kosovu v r. 1999.“

„Devízou Plzeňské filharmonie je dirigent s jasnou hudební představou.“

„Provedení Faurého Requiem bylo přesvědčivé.“

Plzeňská filharmonie uvedla ve spolupráci organizací Paměti národa za podpory Biskupství plzeňského v rámci chrámového abonentního cyklu Requiem, op. 48 Gabriela Faurého. Jako spoluúčinkující smíšený pěvecký sbor byl přizván Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy. Provedení řídil šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki.

Pokračováním tradice, která začala minulou sezónu open air koncertem na podporu záchrany zámku Zelená Hora a který v srpnu loňského roku živě přenášela Česká televize, přispívá Plzeňská filharmonie k aktuálním výročím nebo událostem. Letošní projekt se opět uskutečnil ve spolupráci s organizací Paměť národa / Post Bellum. Byl věnován oslavě válečných veteránů. Uskutečnil se díky podpoře Biskupství Plzeňského v Katedrále sv. Bartoloměje na náměstí Republiky v Plzni. Na místě byly u vstupu také prodávány symbolické květy vlčích máků, výtěžek ze sbírky byl věnován na podporu edukativních, dokumentujících programů a činnosti organizace Post Bellum, která mimochodem působí po celé České republice. Koncert se konal přímo na kalendářní Den válečných veteránů.

Záštitu nad koncertem převzal a několik úvodních vět přednesl generálporučík Armády České republiky Karel Řehka, náčelník Generálního štábu Armády ČR. Promluvil také zakladatel a ředitel organizace Paměť národa Mikuláš Kroupa, herec Josef Nechutný a ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová. Následovala živě interpretovaná Večerka Armády České republiky, které se zhostil příslušník Hudby Hradní stráže a Policie České republiky, major MgA. Jiří Bachtík, a modlitba za všechny, co obětovali svůj život za svobodu a mír biskupa plzeňského Tomáše Holuba. Perličkou úvodu byla vzpomínka náčelníka Armády Karla Řehka a současného biskupa Tomáše Holuba na jejich společné setkání při aktivní účasti v operaci KFOR v Kosovu v r. 1999.

Pak se konečně rozezněla hudba. Na konci měsíce října letošního roku zaznělo v katedrále sv. Bartoloměje v nastudování operního souboru Divadla J. K. Tyla (DJKT) Requiem Antonína Rejchy. V roce 2022 zaznělo také v pojetí DJKT Requiem Wolfganga Amadea Mozarta a v r. 2023 Requiem právě Gabriela Faurého. Letos tedy orchestr Plzeňské filharmonie nastudoval stejné dílo. Tomu, kdo navštívil obě provedení, bylo zajímavé sledovat, jak management obou institucí přistupoval k přizvání sólistů a hostujícího smíšeného pěveckého sboru a jak se zhostili nastudování hudebního díla jejich kmenoví dirigenti. Zatímco DJKT využilo obrovskou výhodu ve využití vlastních vynikajících sólistů a vlastního pěveckého sboru a ještě jej (po zkušenosti z provedení Mozartova Requiem) také posílilo o sbor z Prahy, obrovskou devízou Plzeňské filharmonie je výborně hrající orchestr a dirigent s jasnou hudební představou, za kterou si nekompromisně stojí a je schopen ji se spolupracujícím orchestrem realizovat. Letošní provedení Faurého Requiem bylo tedy zvukově skvěle vyrovnané. Filharmonie letos za malý ústupek použití jen digitálních varhan upustila od rozdělení aparátu na sólisty a varhany na kůru a sbor a orchestr dole před oltářem. Důsledkem byla nejen bezproblémová souhra orchestru, sboru a sólistů, ale velmi kompaktní a dynamicky plastická interpretace díla, přibližující se vyznění, jaké by si asi představoval autor.

Spolehlivý Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy dobře připravený sbormistrem Ondřejem Kunovským zaujal hned v části Kyrie tím, jak širokou škálou dynamiky do obou krajních poloh disponuje. Osvědčil se i v bezproblémově nastudovaných, víceméně a cappella částech tenorů a altů v části Offertorium. Dva první hráči orchestru, zástupce koncertního mistra, houslista Yuya Sakuma a jeho kolega Bilguun Bayartsogt zazářili ve svém sólu v oktávách další části Sanctus. V části Pie Jesu dokázal dirigent, že i v akustice katedrály může hrát poměrně dost obsazený orchestr v pianu pianissimu… Zaujal i detail intonačně skvěle zvládnutého přechodu skupiny lesních rohů a fagotů do části a‘ v Agnus Dei.

Sólisté byli dobře voleni, poměrně velkého rozsahu vibrata Alžběty Poláčkové jsem se nejprve popravdě ulekl, ale přece jen, můj názor je jen subjektivní a vychází ze zkušenosti instrumentalisty. Spolu s Romanem Janálem vyzněly jejich hlasy výsostně. Nikdy nebyly překryty jiným zvukem. Celkový dojem z provedení byl přesvědčivý, místy až jímavě sugestivní. Dle mého názoru bylo uspořádání pietního hudebního večera velmi vhodné a zbývá se těšit, s čím produkce filharmonie přijde příště. Snad Requiem Antonína Dvořáka… Nebo jiné?

Foto: Plzeňská filharmonie / Jan Růžička