„Jsou-li lidé, kteří jen lamentují nad tím, co nám epidemie vzala, nutně musejí existovat i ti, kteří si s tím nelámou hlavu a namísto toho jdou vytvořit něco nového, pěkného, plného života.“

„Sinfonietta La Jolla v sobě ukrývala a někdy zcela zřetelně odhalila americkou náturu. Některé úryvky by mohly být beze změny použity jako soundtrack k nějakému westernu.“

„Za svůj první výkon, který muzikanti NeoKlasiku pustili do světa, by se nemusel stydět ani léta zavedený profesionální orchestr.“

Zbrusu nový NeoKlasik orchestr má za sebou svůj první veřejný koncert. V současné době se to může zdát neuvěřitelné, ale je tomu tak. V přímém přenosu z auly pražského Arcibiskupského gymnázia zazněla v neděli 24. května v jeho podání hudba Haydna a Martinů. Především na hudbu druhého z autorů má být činnost orchestru orientována. Vstup na koncertní pódia se hudebníkům pod uměleckým vedením Václava Dlaska i prostřednictvím internetového přenosu povedl. Sólovým vystoupením jej ozdobila také hobojistka Magdaléna Klárová.

Nejedna kultura a její přísloví praví, že svět je plný neoddělitelných protikladů. Filozofové, kteří takový závěr učinili, jistě vycházeli ze zkušenosti své a předchozích generací. Taková moudra bývají nadčasová, tedy stále platná. Jeden živoucí důkaz můžeme právě pozorovat na naší hudební scéně. Jsou-li lidé, kteří jen lamentují nad tím, co nám epidemie vzala, nutně musejí existovat i ti, kteří si s tím nelámou hlavu a namísto toho jdou vytvořit něco nového, pěkného, plného života. Et voilà, tady jsou: NeoKlasik orchestr, tedy nově vzniklé pražské hudební těleso specializující se na všechny „neo“ styly 20. a 21. století.

Svoji veřejnou činnost zahájil orchestr předposlední květnovou neděli, a to online koncertem věnovaným žánru, podle nějž si zvolil své jméno – neoklasicismu. Šlo o tvorbu výhradně českého mistra v oboru, tedy Bohuslava Martinů. V průběhu večera zazněly dvě skladby tohoto autora, jednalo se o Koncert pro hoboj a malý orchestr, H. 353 a Sinfoniettu La Jolla, H. 328. Počin to byl vskutku zdařilý, a vezmeme-li v úvahu, že repertoár nebyl jednoduchý a že jde o dílo výhradně mladých lidí vznikající za současných ztížených podmínek, pak to platí dvojnásob.

Koncert otevřelo mluvené slovo uměleckého vedoucího a dirigenta orchestru Václava Dlaska. Ten posluchačům přiblížil důvod založení orchestru a očekávané cíle jeho činnosti. Těšit se podle všeho můžeme na řadu koncertů tematicky orientovaných na styly 20. století, využívající ale formy a kompoziční techniky stylů starších – vedle neoklasicismu například neobaroko, neoverismus a jiné. Následně, pro uvedení kontextu, zaznělo jedno dílo skutečného klasicismu. Haydnova Symfonie č. 30 C dur, Hob I:30 ukázala, že orchestr si se starým repertoárem dokáže poradit velmi vkusně, stylově a precizně.

Následoval repertoár nový, tedy již zmíněná hudba Bohuslava Martinů. Zdařilé hobojové sólo předvedla Magdaléna Klárová, absolventka pražské HAMU a členka Jihočeské filharmonie. Ve spolupráci s orchestrem se jí povedlo představit autorův jediný koncert pro tento nástroj se vším všudy. Skladba je plná dynamiky a rozdílných nálad – místy energická a živelná, místy tajemná a jindy lyrická. Ačkoliv Martinů dílo zkomponoval ve Francii a poprvé bylo provedeno v australském Sydney, nelze si nevšimnout hravě pojatých vzpomínek na rodné Čechy. To vše se podařilo orchestru a sólistce do interpretace beze zbytku vpravit.

Nejinak tomu bylo u Sinfonietty La Jolla zkomponované na objednávku stejnojmenného města v Kalifornii. Pozitivně a oslavně laděné dílo byla radost poslouchat. Orchestr předvedl interpretaci plnou života, barev a dynamiky. Martinů ve své orchestrální tvorbě využíval klavír, který především v tomto díle často vystupuje do popředí. Svůj part bezchybně zvládl Adam Dvořáček, student Pražské konzervatoře. Sinfonietta na rozdíl od hobojového koncertu v sobě ukrývala a někdy zcela zřetelně odhalila americkou náturu zpracovanou způsobem autorovi vlastním. Některé úryvky by mohly být beze změny použity jako soundtrack k nějakému westernu.

Lze směle konstatovat, že orchestr jako NeoKlasik se u nás v poslední době neobjevil a nedá se předpokládat, že by podobná novinka byla na pořadu dne. Vzhledem k tomu, že jde o práci mladých nadějných lidí, máme se zajisté ještě na co těšit – držme jim palce v tom, co dělají. Nakročeno mají velmi dobře – za svůj první výkon, který pustili do světa, by se nemusel stydět ani léta zavedený profesionální orchestr. Podle úvodních slov dirigenta jsou orchestru nakloněny některé veřejné instituce a sponzoři, brzy se mu snad dostane také přímé podpory diváků. Podle komentářů provázejících živý přenos si však jejich přízeň okamžitě získal.

Foto: ze zkoušky – Ondřej Holubec