„Barevnost a snivost střídaná rozpáleným temperamentem se zvukově rozlévaly mezi vystavované exponáty, které jako by byly součástí hudební produkce.“

„Ladislav Bilan ve skladbě Keiko Abe rozehrál marimbu čtyřmi paličkami sugestivně, impresionisticky rozprostíral barvy a jeho melodické ozdoby neodbytně připomínaly klavírní trylky.“

„Posluchač odcházel obohacen o poznání krásného, jemného až intimního zvuku marimby, nástroje, který v rukou Ladislava Bilana jr. vyprávěl příběhy z celého světa.“

Další z pražskojarních koncertů věnovaných mladým interpretům proběhl v pondělí v Národním technickém muzeu – mezi auty, motocykly, letadly i lokomotivami. Festival pozval talentovaného, muzikálního a neobyčejně zručného hráče na bicí nástroje Ladislava Bilana jr. V některých skladbách s ním vystoupili Štěpán Hon, Matěj Diviš a Antonín Procházka z HAMU Percussion Ensemble.

Poprvé se Ladislav Bilan jr. představil na Pražském jaru před dvěma roky spolu s dalšími mladými interprety na matiné. Ovšem kvůli pandemii byl koncert streamován bez publika, a tak za náležitou pražskojarní premiéru lze považovat pondělní vystoupení. V programu se střídaly energické skladby se ztišenými, hranými na marimbu. Perkuse se až neuvěřitelně hodily do prostor dodnes velmi moderní funkcionalistické budovy muzea z přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století. Barevnost a snivost střídaná rozpáleným temperamentem se zvukově rozlévaly mezi vystavované exponáty, které jako by byly součástí hudební produkce.

Ladislav Bilan jr. je i přes své mládí, narodil se v roce 1994, už známým a uznávaným interpretem. Jak vzpomíná jeho otec, první tympanista v Moravské filharmonii Olomouc, s paličkami si hrál ve třech letech raději než s autíčky. Pod jeho vedením syn úspěšně absolvoval řadu soutěží, největší úspěch přišel v Los Angeles, kde na World Championship of Performing Arts získal jako sedmnáctiletý dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. Ve třinácti letech zvítězil v konkurzu olomoucké filharmonie a stal se jejím historicky nejmladším členem. Je absolventem pražské HAMU, kde pokračuje v doktorském programu, a studoval i v belgické Lovani u Ludwiga Alberta. Jeho kariéra je strmá a obsáhlá – v letech 2018–2020 byl členem Orchestrální akademie České filharmonie (v roce 2014 už ovšem vystoupil s tímto orchestrem pod vedením Jiřího Bělohlávka na open air koncertu), slyšet ho můžeme v řadách SOČRu i Baborákovy Orquestriny. V posledních letech se vydává i na sólovou dráhu.

Jít na koncert bicích nástrojů znamená vyslechnout si skladby současných autorů, objevovat nové, překvapující věci, seznamovat se s něčím, co jsme dosud neslyšeli. Superstar hry na bicí nástroje Rakušan Martin Grubinger řekl, že perkusisté jsou pro novou hudbu zapálení. „Je to naše poslání, naše povinnost, náš životní úkol přesvědčovat posluchače stále znovu a znovu, že je soudobá hudba dokáže oslovit,“ uvedl v rozhovoru pro Magazín České filharmonie. Vstřícně naladěné publikum nebylo nutné o sdělnosti soudobé hudby přesvědčovat. Bylo lapeno už od první skladby, kterou perkusista odehrál na galerii. Meditation No. 1 Caseye Cangelosiho, nazývaného Paganinim bicích nástrojů, je skladba pro malý bubínek, během níž hráč využívá dlaně i paličky, tupé údery na hranu i blánu nástroje. Výsledkem je dynamická i rytmická zvuková záplava. Do snové atmosféry se nořila i kompozice tchajwanského autora Chin-Cheng Lina z roku 2005 Flying. Bilan v ní už na pódiu v přízemí představil marimbu jako dynamicky bohatý nástroj, příjemně melodický, vytvářející jemný zvukový opar. K následující Rite of Passage Američana Jesse Monkmana přizval Ladislav Bilan své spoluhráče z HAMU Percussion Ensemble Štěpána Hona, Matěje Diviše a Antonína Procházku. Vůdčím nástrojem byla marimba, vibrafon a bicí souprava spíše doprovázely, ovšem úlohy se proměnily v části nadepsané v partituře slovem brutal, kde bicí souprava převzala aktivitu a marimba se musela spokojit s rytmickým a zvukovým podbarvováním. Nesmírně příjemná skladba s jazzovými názvuky, která místy evokovala prostředí jazzového klubu, zejména v Bilanově sólu.

Šestiminutová skladba Belgičana Ludwiga Alberta, Bilanova pedagoga, Moods for eight mallets dává interpretovi nespočet technických i výrazových možností. Bilanova jedinečná „paličková“ technika doplněná vdechy do píšťal marimby i rytmickými úkroky posluchačům připomněly, že hra na bicí není jen záležitost rukou, prstů, ale celého těla. Albertova kompozice evokuje jemně tekoucí vodu, je to velmi intimní až impresionistická záležitost. V Bilanově podání velmi silná záležitost. V Crossroads Ivana Trevina, mexicko-amerického skladatele, pro marimbu, cajon a laděné ruční zvonky se před posluchači rozvinuly zvukové plochy, které se do sebe zapouštěly, až vyústily ve ztišení. Velice působivá skladba, která vyžaduje maximální součinnost všech interpretů.

Blok po přestávce otevřela vlastní Bilanova skladba Intro, kterou složil na popud svého učitele na HAMU Daniela Mikoláška. Široká paleta zvukových barev, kterých se dociluje hrou na pandeiro (druh rámového bubnu), se přibližovala k posluchačům ze dvou stran, jak zdálky přicházeli dva hráči, dlaní i prsty rozeznívající pandeiro, jakousi brazilskou obdobu tamburíny. Opět v plném počtu představili interpreti skladbu Pera Andreassona Tin Play, v níž roli hrají nejen bicí nástroje, ale i plechovky a tyče. Suché, teplé, kovově ostré i měkce zaoblené zvuky se spolu mísily, přelévaly se a zaplavovaly posluchače, konečně přišla ta vichřice bicích nástrojů, na kterou možná všichni čekali. Přesto jsem se neubránila dojmu, že ve hře byla slyšet jakási sebekontrola, která interpretům nedovolila rozvířit jejich hru až k odvázané uvolněnosti.

Večer se nemohl obejít bez legendy hry na marimbu, japonské skladatelky Keiko Abe, letos pětaosmdesátileté, autorky více než osmdesáti skladeb, pedagožky, členky Síně slávy americké Percussive Arts Society. Její Variations on Dowland’s Lachrimae Pavane zavedlo posluchače do oblasti snivosti, zádumčivosti. Ladislav Bilan rozehrál marimbu čtyřmi paličkami sugestivně, impresionisticky rozprostíral barvy a jeho melodické ozdoby neodbytně připomínaly klavírní trylky. A Verano Porteño Ástora Piazzolly, které pro marimbu upravil Pius Cheung, bylo efektní tečkou večera, který se v běžném koncertním životě tak často neobjevuje. Jako přídavek zvolil Ladislav Bilan skladbu pro marimbu Odessa Matthewa Loricka. Ta odkryla další zvukové bohatství nástroje a zakončila večer až melancholicky.

Kdo čekal od tohoto pražskojarního koncertu grubingerovskou smršť, ten se jí v takové intenzitě nedočkal. Zato odcházel obohacen o poznání krásného, jemného až intimního zvuku marimby, nástroje, který v rukou Ladislava Bilana jr. vyprávěl příběhy z celého světa.

Foto: Pražské jaro / Ivan Malý