středa, 07 červenec 2021 09:21

Petr Fiala: Pokud máte kvalitní zpěváky, je to nádherná práce

Autor:

„Jsme poškozeni především v ekonomické oblasti.“

„Těšíme se. Spolupracujeme s Jakubem Hrůšou často a budeme z toho mít radost.“ 

„Čeká nás množství koncertů u nás i v zahraničí. Doufejme, že budou…“

 

108

 

Český filharmonický sbor Brno má za sebou třicáté jubileum. Uplynulé měsíce, po které sice mohl zkoušet, ale nikoli koncertovat, ho ekonomicky poškodily. Teď se už snad zase otvírá budoucnost, těleso směřuje v létě do Německa a Rakouska, má před sebou Janáčkovu Glagolskou mši ve Štrasburku a Verdiho Requiem ve Vídni, podzimní koncerty na Svatováclavském festivalu v Ostravě, brněnské abonentní koncerty… Sbormistr a ředitel tělesa Petr Fiala zmiňuje svou skladbu, která zazní v podání jeho tělesa na festivalu Smetanova Litomyšl, a novinku, kterou nastuduje Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky. A hovoří o tom, že snad posluchači budou zase chodit a všechno se vrátí do původních kolejí…

Spočítáte, kolikátým vaším koncertem od uvolnění protiepidemických restrikcí je litomyšlský program?

Pokud se týká koncertů s publikem, tak naším prvním byl ten v Rudolfinu na letošním Pražském jaru. Potom jsme měli koncert na festivalu Mahler Jihlava v jihlavském kostele a pak poslední koncert naší abonentní sezóny. I ten byl po dlouhé době zase s publikem. Na programu byla v brněnské katedrále Dvořákova kantáta Stabat mater. A chystali jsme se teď během června na další koncerty, mezi které patří i ten litomyšlský, naplánovaný na osmého července.

Na kolik měsíců vás situace přes zimu postihla? Mohli a směli jste vůbec zpívat?

My jsme přes zimu pravidelně zkoušeli. Přestože jsme denně spolu, tak jsme od listopadu do dnešního dne neměli jediný případ covidu. Koncerty jsme také streamovali... Ano, situace nás postihla, ale zpívali jsme.

Zanechalo to období nějaké větší umělecké nebo provozní následky? Dá se navázat přesně tam, kde jste museli skončit, nebo pozorujete nějaké poškození?

Především v ekonomické oblasti poškozeni jsme. Jako obecně prospěšná společnost musíme minimálně na padesát procent nezbytných nákladů vydělat při koncertech a zahraničních aktivitách – a právě tam byl největší handicap. Z vlastní činnosti jsme příjmy neměli... Žili jsme pouze z dotací, které jsme díky pochopení ministerstva kultury a pana ministra obdrželi, a to jako většina profesionálních souborů v hudební oblasti i mimořádnou dotaci, která nám pomohla kritické období ekonomicky překonat. Tím, že jsme od listopadu nepřetržitě zkoušeli, a i díky tomu, že jsme ve sboru výskyt epidemie neměli, tak jsme mohli velmi intenzivně pracovat na různých projektech. Pochopitelně to zpočátku bylo nepřirozené: nějaký projekt jsme připravili a pak jsme se dozvěděli, že bude zrušen. Hlavně v zahraničí. A přitom, jak už jsem řekl, zahraniční aktivity jsou pro nás ekonomicky – ale pochopitelně i umělecky – nesmírně důležité. Na druhou stranu, při zkoušení jsem se mohl detailně věnovat různým uměleckým záležitostem, které sboru myslím spíš prospěly, než ublížily… A to je druhý pohled na uplynulé období, vedle toho čistě ekonomického.

 

103

 

Smetanova Litomyšl je festival, mající svou jedinečnost s koncerty na nádvoří pod otevřeným nebem… Vy letos zpíváte v chrámu, ale přesto se ptám, jestli obecně vnímáte Smetanovu Litomyšl jako jedinečný letní festival.

Určitě ano! Nemám úplně přesnou statistiku, kolikrát jsme už v Litomyšli zpívali, ale řekl bych, že už to byly desítky koncertů. Jak v chrámech, tak na zámeckém nádvoří – a tam jich byla většina a s orchestry. Letos jde s kostelem Nalezení svatého Kříže spíše o výjimku. Smetanova Litomyšl je pro nás velmi atraktivní a zajímavá příležitost. Jde o festival s vysokým renomé v České republice. Vzhledem k pravidelné spolupráci s uměleckým ředitelem Vojtěchem Stříteským se v Litomyšli dostáváme i k titulům, které se běžně neprovozují.

Letošní koncert je však á capellový, asi po víceleté přestávce?

Ano. Navíc se měl už uskutečnit na loňském ročníku, kdy byl koncipován jako koncert k třicátému výročí trvání našeho sboru. Nakonec se koncert nekonal a zpívali jsme jenom při mši, kterou jako každý rok sloužil profesor Tomáš Halík. K recitálu dochází až v letošním roce a jsme rádi.

V programu figurují i Brucknerova moteta, za jejichž nahrávku jste před lety dostali pěknou cenu… Předpokládám, že jde o repertoárovou položku, která je i vám osobně blízká.

Ano, je to hudba, která je mně i mému sboru velmi blízká. Díky nahrávce, pro kterou jsme nastudovali veškerá Brucknerova moteta pro smíšený sbor – tedy bez těch pro ženský a pro mužský sbor – a díky německé Ceně Echo Klasik, kterou jsme za to dostali, zpíváme moteta na mnoha koncertech i v zahraničí. Agentury mají tyto věci zmapované, dobře o mezinárodním ocenění za tento typ hudby vědí, tak se k ní dostáváme velmi často. Na většině koncertů zpíváme výběr a k němu samozřejmě další skladby. Tak tomu je i v Litomyšli.

 

104

 

Mimochodem, kolik jich Bruckner napsal celkově?

Pro smíšený sbor sedmnáct.

Pak je v programu Góreckého skladba Totus tuus. Jde o běžnou položku, nebo jste ji objevili?

Je to skladba, která vlastně hodně souvisí s Brucknerovými motety… Totus tuus, Celý tvůj, bylo papežské heslo Jana Pavla II.. Je to zajímavá skladba. Přestože jde o poměrně typický autorův minimalismus, tak je to dílo působivé a atraktivní, dobře se poslouchá.

A také se dobře zpívá?

Jde o docela velkou hudební plochu, ale je napsaná velmi krásně. A pokud máte kvalitní zpěváky, je to nádherná práce.

Do Litomyšle přijíždíte i s vlastní skladbou, Křtem svaté Ludmily. Jde o novinku?

Vznikla už v roce 1992, v době, kdy kardinál Tomášek vyhlásil Desetiletí duchovní obnovy českého národa. Každý rok byl tehdy věnován některému českému světci. A já jsem napsal několik kantát věnovaných českým světcům, mimo jiné právě i tuto. Na nádherný text Zuzany Novákové-Renčové, básnickou vizi křtu kněžny Ludmily. A vzhledem k tomu, že letos je tisící a sté výročí jejího umučení, tak tuto skladbu provedeme ještě na několika koncertech. Vlastně ji přesněji nazývám oratoriem. Nejde sice o rozsáhlou skladbu, ale chci tím dát najevo, že jde o čistě duchovní hudbu. Provedli jsme tohle dílo za ta léta už nejméně desetkrát, a to i se Simonou Šaturovou, kterou si Smetanova Litomyšl přála při provedení mít.

 

109

 

Komponujete podobné skladby se zřetelem k tomu, že jde o váš sbor? Že mu píšete hudbu, jak se říká, na tělo?

Je známo, že od roku 1990, kdy jsem založil tento profesionální sbor, moje kompoziční aktivity poklesly. Prací pro sbor jsem jako jeho hlavní sbormistr i jako ředitel velmi vytížen. Mám velice schopné spolupracovníky, ale řada věcí samozřejmě leží na mně… Když jsem komponoval například Píseň sestry Anežky a bratra Františka, tak tento sbor ještě ani neexistoval, takže zdaleka není moje komponování podmíněno jeho existencí. Snad jedinou výjimkou je skladba z roku 2016, Regina coeli laetare, dvacetiminutová náročná věc, kde jsem laťku dal hodně vysoko. Myslel jsem na to, aby premiéru v Německu zpíval právě náš sbor, a měl jsem opravdu zcela jasnou představu, čeho jsme schopni. A pak je ještě jedna skladba, kterou jsem psal s vědomím, že ji bude premiérovat můj sbor, a to je Stabat mater, která bude mít premiéru v prosinci v Bamberku s Jakubem Hrůšou s Bamberskými symfoniky.

A Stabat mater je čerstvá novinka?

Je už hotová delší dobu, byla napsána k mým pětasedmdesátinám, které jsem měl před třemi roky. O uvedení uvažoval ještě dirigent Jiří Bělohlávek. Partitury se ujal po jeho odchodu po nějakém čase Jakub Hrůša a rozhodl se Stabat mater provést v Bamberku se svými symfoniky a s naším sborem. Má asi čtyřicet minut. Nejde ale o úplně klasickou koncepci se čtyřmi sólisty, sborem a orchestrem. Mater Dolorosa je v mém pojetí nástroj, viola, part bude hrát moje dcera Kristina. Vox populi, hlas lidu, je sbor. A k tomu orchestr – smyčce, bicí a výběr dechových nástrojů.

Na takovou premiéru se určitě těšíte.

Ano, těším a těšíme. Spolupracujeme s Jakubem Hrůšou často a budeme z toho mít radost.

Jak mimochodem pohlížíte na Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila?

Dvořáka zpíváme rádi, máme v repertoáru celé jeho vokální dílo. Svatá Ludmila je obrovský monument, který se ani neprovádí v celé šíři, ale krátí se. Čistého času hudby má tolik, že by to málokdo uposlouchal, zvláště pokud jde o provedení v kostele, kde není přestávka… Některé plochy jsou specifické, ale to je dáno hlavně Vrchlického textem, který je hodně archaický.

 

99

 

Vaše zpracování postavy Ludmily nemá tak archaický text.

Ne, má moderní básnický text. Jeho autorka je dcerou Václava Renče, vězně komunismu. A je podle mého geniální básnířka. Na její text jsem napsal i Anežku a Jana Sarkandera… Jde o špičkové básnické texty.

Co vás čeká po prázdninách? Ještě před bamberskou premiérou…

Množství koncertů u nás i v zahraničí. Doufejme, že budou… Jsme rezidenčním sborem letního operního festivalu v Heidenheimu. Už sedm let. Obvyklý pětitýdenní rozvrh festival mít nebude, ale pořadatelé se odvážili v druhé polovině července udělat Trubadúra a v katedrále k tomu Dvořákovo Rekviem. V srpnu pak máme koncerty v Rakousku a týdenní turné do Štrasburku, kde budeme koncertovat s Glagolskou mší. Od září se rozběhne Svatováclavský festival v Ostravě, koncerty v Olomouci, naše brněnské abonentní koncerty, Mahlerova Das klagende Lied v Linci a tak dále. A Verdiho Rekviem dvakrát s Plácidem Domingem jako dirigentem. Ve Vídni a v Brně.

Bude publikum chodit? Bude dostatek posluchačů? Jak vidíte budoucnost?

Sám jsem zvědav… Ale máme jeden krásný zážitek. Pořádali jsme na začátku června náš závěrečný abonentní koncert se Stabat mater od Antonína Dvořáka. Měli jsme trochu obavy, jestli lidé přijdou. Ale byli jsme naopak mile překvapeni. V rámci tehdejších omezení musely sice být židle od sebe dva metry, jak říkaly předpisy… ale katedrála byla úplně plná…! Tak snad posluchači budou chodit a všechno se vrátí do původních kolejí. Strach nemáme. Těšíme se…

A streamované koncerty…?

Jsou zajímavé, ale to pravé ořechové – bez publika – to není.

 

105

 

-------------

(Výběr z rozhovoru najdete také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.)

 

Foto: archiv Smetanovy Litomyšle, archiv sboru, Michal Vencl, Milan Mošna

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.