„Pražské jaro se transformuje z dlouho připravovaného projektu do improvizace, která se snaží využít v daných podmínkách všechny možnosti.“

„Život kulturních institucí u nás i v celém světě se bude dávat dohromady minimálně rok.“

„Jedinečnost živého provedení a jedinečný pocit pospolitosti s hudebníky a s ostatními posluchači v sále je fenomén, který nezmizí.“

Letošní ročník festivalu Pražské jaro v původní připravené podobě pořadatelé v neděli zrušili. Na dobu od 7. května do 3. června plánují alternativní programy na sociálních sítích, v televizi a rozhlase, takové, které lze připravit za zachování podmínek a předpisů, které teď kvůli pandemii platí. Chtějí zprostředkovat optimismus posluchačům a projevit solidaritu českým umělcům, kteří přišli o práci. O tom všem, o plánovaných streamech, ale i o přesunech na příští roky, o solidaritě v branži a o financích uvažuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus ředitel Pražského jara Roman Bělor. 

Delší dobu jste mlčeli. Čekali jste, až budete moci nabídnout alternativní program?

Že se festival neuskuteční, víme už minimálně tři týdny. Ale chtěli jsme přijít i s něčím pozitivním, ne jenom se zprávou, že se festival ruší. V mezidobí jsme jednali s mnoha institucemi. S Českým rozhlasem s Českou televizí, s českými orchestry, se kterými spolupořadatelsky pracujeme. Načrtávali jsme si, jak situaci pojmout. Došli jsme k názoru, že Pražské jaro online zní pozitivně, rozhodně příjemněji, než říkat, že Pražské jaro je zrušeno.

Vnímali jste zahraničí? Někde už odvolali i letní, ne jenom jarní festivaly.

Při rozhodování o osudu letošního Pražského jara jsme vše ověřovali i u našich zahraničních partnerů. Máme jednoznačné odpovědi a reakce, že i tamní úřady jsou velmi přísné a že neexistuje naděje, že by se mohlo něco změnit. Vlna rozšíření viru postupuje světem, takže to naopak vypadá, že se v řadě dalších zemí poměry budou ještě utužovat. Možná, že u nás se rozšiřování nemoci přibrzdilo, ale to nám nepomůže: jsme zcela mezinárodním festivalem – a mezinárodnost přestala existovat.

Takže Pražské jaro zrušeno není, jen se uskuteční v jiné formě?   

Pražské jaro zrušeno není, jen se transformuje z dlouho připravovaného projektu do velké improvizace, která se snaží využít v daných podmínkách všechny možnosti. V maximální míře také technické prostředky nové doby. Nejen televizní a rozhlasové přenosy a záznamy, ale vytvoříme si i vlastní mediální platformu, na kterou budou moci zájemci o Pražské jaro přicházet a nacházet tam přenosy, které mohou být v naší vlastní produkci. Musíme se omezit na české umělce. Nejpravděpodobnějšími cestami šíření budou Facebook a YouTube. Chceme zachovat maximálně uměleckou kvalitu a chceme také garantovat technickou kvalitu. Je šance nabízet i věci ve vysokém rozlišení… Chceme na dálku online realizovat aspoň část připraveného narozeninového koncertu Pražského jara, při kterém se měli devatenáctého května sejít v Rudolfinu Bernarda Fink, Dagmar Pecková, Garrick Ohlsson, Gidon Kremer, Juliana Avdějeva, Christian Lindberg, Pavel Svoboda, Radek Baborák a Pražákovo kvarteto. Snažíme se zachovat také koncert Brno Contemporary Orchestra. Nové hudbě nová media sluší, jsme v intenzivním jednání, abychom koncert přenášeli z Brna v HD kvalitě. I proto, že na programu je také skladba Jana Ryanta Dřízala, objednaná festivalem. Kanadský houslista James Ehnes slíbil, že zařídí přenos svého recitálu z Kanady. Ale jsou i položky, které se podaří zachovat: třeba recitál Adama Plachetky. Téměř stoprocentně je už jisté, že budeme streamovat z Rudolfina. A snažíme se udržet i datum.

Co může zůstat, co se ztrácí?

Festival jsme rozebrali na kousky. Jsou to věci, které mohou zůstat a budou mediálně sdíleny, pak položky, které můžeme nějakým způsobem odkládat, a pak věci, které musíme uzavřít a vrátit se k nim, až se otevřou možnosti… Petrohradská filharmonie nebo Berlínští filharmonikové jsou orchestry, které jsou k dispozici jen vždy jednou za delší čas. Oni sami řeší velké problémy se svými abonentními řadami, zájezdy a dalšími zrušenými akcemi. Takže si obě strany vyjadřujeme dobrou vůli vrátit se k jednání o hostování, až to poměry umožní.

Jak zahraniční partneři obecně reagují?

Sympatické je, že odezva od partnerů, domácích i zahraničních, je velmi účastná. Vzájemně si vyjadřujeme přátelskou solidaritu. Ukazuje se, že v naší branži existují nadstandardní profesionální vztahy. Například Symfonický orchestr BBC nám jde maximálně na ruku, sami mají své mediální možnosti, takže nevylučuji, že nám dají k dispozici nějaké exkluzivní záznamy koncertů, které bychom určitě využili. Jejich manažer Paul Hughes nám píše obden, na Praze mu evidentně hodně záleží. Budou se chtít do Prahy na fyzicky plnohodnotný koncert vrátit, jakmile to bude možné…

A s Berlínskými filharmoniky a Kirillem Petrenkem už jste si řekli nějaký další termín?

Máme s nimi natolik nadstandardní vztahy, že hovoříme o dalších dvou až čtyřech festivalech, snad až do roku 2026, takže se pomalu soustředíme na ty budoucí možnosti… Jinak světlem na konci tunelu je pro nás teď druhá polovina listopadu, námi pořádaný Klavírní festival Rudolfa Firkušného, který – doufejme – proběhne už zcela podle plánu. Přibrzdili jsme zveřejnění přesného programu, ale je mimořádně hvězdně obsazený. Jak pevně doufám, máme se na co těšit.

Přeložíte letos některé z koncertů na jiné termíny?

Jazzový kytarista Al Di Meola bude mít koncert se svým kvartetem ve Foru Karlín místo 16. května na podzim, 2. listopadu. Tam ani nebudeme vracet vstupenky, nabídneme všem, ať si vyhradí jiné datum. Ale to je spíš výjimka. Jen jednu záležitost ještě překládáme beze zbytku. Soutěž Pražského jara v oborech fagot a klarinet, jejíž zrušení jsme oznámili už v březnu. Měli jsme původně obavu, že bude až v roce 2025 a 2026, ale pak se podařilo jednáními zajistit, že ji můžeme vzít tak, jak je, i s porotou, s vybranými skladbami a s účastníky, kteří postoupili do čtvrtfinále, a přesadit ji kompletně do roku 2022. Jediný problém je, že musíme prodloužit věkovou hranici. Soutěžit budou lidé, kteří ji už teď splňovali těsně, a bylo by nefér vyčítat jim, že zestárli o dva roky.

Snažíte se některé projekty přesunout na příští ročníky?

Případ od případu. Zejména ty menší se dají přesadit do příštího ročníku, ještě se tam najdou malá okénka. Ale z osmdesáti procent je ročník 2021 už hotov, takže půjde spíš o výjimky. Možná některé věci přeložíme na rok 2022, ale zcela logicky některé věci padnou pod stůl… Můžeme se ale třeba pokusit v případě BBC Symphony Orchestra, aby příští hostování bylo dřív než zase za tři nebo čtyři roky. Všechno v tomto okamžiku úplně přesně odhadnout ale nelze. Život kulturních institucí u nás i v celém světě se bude dávat dohromady minimálně rok, někteří se budou možná i bát něco slibovat, protože netuší, co se bude dít… A nevíme, jestli se třeba nezpřísní podmínky pořádání koncertů… Zatím jsme se především dohodli na udržování kontaktů a týden od týdne, jak se bude situace měnit, budeme vymýšlet dál a dál. Pro letošek, pro příští rok, pro další roky… Obecně jsme festival, který měl mít přes padesát koncertů, rozebrali na pět desítek částí a budeme s každou z nich teď dělat šachy. Rozhodně nechceme všechno za každou cenu umísťovat do příštího roku.

Rezidenčním umělcem měl být András Schiff… Jak to bude s ním?

Tady se trochu obávám. My jsme jeho rezidenci velmi intenzivní vychytali téměř na minuty před dvěma lety. Zázrak koordinace. Najít podobný hvězdný okamžik není asi reálné. Ale na druhou stranu, je to jeden z umělců, se kterými jsme ve velmi dobrých vztazích, takže budeme rádi, když se objeví na Pražském jaru nebo na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného někdy v budoucnu. A na tom chceme pracovat… Beethovenovo oratorium Kristus na hoře Olivetské je příkladem programu, který se pokusíme s rozhlasovými symfoniky ještě zachránit pro příští rok. Větší část jeho evropských oslav stejně odplynula do nenávratna, vždyť možná celkově až dvě třetiny letošní sezóny budou zrušené. Ohrožený je letní festival v Salcburku, londýnské BBC Proms… Tak se prostě výročí ještě posune.

Co všechno v alternativní podobě Pražského jara nabídnete?

Chystáme zhruba desítku alternativních koncertů, ale celkově bychom rádi zachovali mozaiku pěti desítek událostí: vedle živých streamů další záznamy a také publicistika… Významným partnerem proto určitě bude Český rozhlas, který je ostatně s Pražským jarem společně od samého začátku, od roku 1946. Jsem rád, že jsme v dobrých vztazích. Pokud se týká České televize, tak přislíbené přenosy nebo záznamy dvou velkých koncertů se budou muset přehodnotit, ale důležité bude i zpravodajství.

V případě uvažovaných zahraničních streamů půjde vždy o koncerty pro vás, nebo se k někomu budete přidávat?

Toužíme po tom, aby šlo o exkluzivní záležitosti, aby cílovým odběratelem bylo Pražské jaro, ale nevylučuji ani společné akce s jinými pořadateli. Někteří umělci možná měli v řadě tři nebo čtyři vystoupení po Evropě se stejným programem, takže není vyloučeno, že z nějakého místa nabídnou online přenos všem těm třem nebo čtyřem pořadatelům najednou. Pak bychom to sdíleli, ale budeme rádi, když budeme figurovat alespoň jako jedna z cílových stanic.

Jaké finanční důsledky v současné situaci čekáte?

Máme přímý vztah mezi prodejem vstupenek a úhradou honorářů. Řada jich nebude vyplacena, takže jakoby ušetříme. Problémem spíše jsou už vzniklé nevratné náklady: všechno, co se týká přípravy festivalu, hlavně výdaje na propagaci. Poměrně významné jsou fixní náklady, především kontinuální správa instituce – místnosti, platy zaměstnanců… Mimochodem, rozhodně je nemíním propouštět, protože teď nejvíc pracuji na ročnících 2021 a 2022, zcela nezávisle na tom, co se děje letos. Letošní festival jsme samozřejmě měli hotový, jen šlo o to ho během měsíce pak v květnu provozně zvládnout. Pracujeme teď na finalizaci Firkušného festivalu pro letošní podzim a máme rozpracované festivaly až do roku 2023. To se opustit nedá.

Pokud se týká vracení vstupného…

… tak to je asi pětadvacet milionů korun. I v rámci Pražského jara online – a bude to spravedlivé – musíme našim partnerům dát nějaký prostor, aby se zviditelnili, byť třeba nezvyklým způsobem. Protože to je cesta, jak zachránit část prostředků, které nám dávají. Firmy mají také své vlastní starosti a chtějí za to, co Pražskému jaru poskytují, mít nějakou protislužbu. Beze zbytku všichni už řekli, že jim nevadí, že Pražské jaro bude v jiné formě, ale do určité míry logicky chtějí, aby se i v rámci toho náhradního programu o nich vědělo. Privátních prostředků bude určitě méně, ale snad nepůjde o velký propad. Rozhodující pro nás je pokrytí fixních a těch už nevratných nákladů. Jde tedy o to, jak se k tomu postaví Ministerstvo kultury a hlavní město Praha. Od obou máme deklaratorní náznak, že se budou snažit přispět na přípravu bez ohledu na omezenou nebo jinou realizaci věci. Praha je v těch slibech zatím konkrétnější, i když i ministr kultury deklaroval, že chce spustit mechanismy, které by zejména významným institucím měly podstatnou část podpory zachovat. Jde o ošemetnou věc, protože existují předpisy o zacházení se státními penězi. Všechny grantové smlouvy jsou postaveny na realizaci věci, bude se tedy asi muset udělat velký dodatek, ministerstvo financí bude muset poskytnout významnou zákonnou výjimku. Bylo by absurdní, aby nám ministerstvo dalo nějakou podporu nebo nechalo část dotace a pak nám to Nejvyšší kontrolní úřad vyčítal…

Má festival finanční rezervy?

Máme sice rezervy, ale na zachování cash flow v okamžicích, kdy kolísají přítoky a odtoky peněz. Nesedíme na nějakém velkém balíku peněz, jen na tom, co nám zajišťuje platební schopnost. Záchranný polštář není určen na to, abychom se vyplatili z koronaviru. Stát poskytnout pomoc musí a kultura by z ní neměla být vyjmuta.

Počítáte pro online aktivity s českými umělci i proto, abyste je podpořili?

Budeme chtít poskytnout co nejvíc prostor českým umělcům, protože většinu jde o osoby samostatně výdělečně činné nebo o křehké instituce. Komorní hráči jsou vesměs lidé na volné noze a pro ně honorář Pražského jara, byť třeba snížený, může být obrovskou vzpruhou, může přispět k tomu, aby nějak tuhle dobu přečkali. Když nám ministerstvo pomůže, tak my tu pomoc přesměrujeme elegantním způsobem na umělce, kteří vystoupí na Pražském jaru online.

Platili jste už předem nějaké významné částky zahraničním umělcům?

Pražské jaro si během let vydobylo takovou pozici, co se týká honorářů, že po nás nikdo nechce peníze předem. V branži je taková pověst důležitá. Výjimečně se platí něco předem, snad jen někdy záloha na letenky: někteří umělci si je zařizuji sami, což je pro nás výhodné. Pak jsou také nějaké zálohové platby v hotelech. Tam budeme jednat o vrácení a předpokládám, že většinu peněz zachráníme, ale i tak musíme počítat s nějakými ztrátami. Ostatně budeme chtít vrátit zálohy od společností, které jsou samy na pokraji bankrotu. Zrovna hotely jsou oblast, kde koloběh peněz je velmi intenzivní; když na několik týdnů zavřou, je to pro ně hodně drsné…

Jak vnímáte tyto týdny?

Jako velkou lekci pro naši moderní společnost. Ale i pro stát, aby neplatilo, že generálové jsou připravení vždy jen na minulé války.

A jak máme rozumět letošnímu mimořádnému květnu?

Nechceme rezignovat. Letošek musí působit jako překlenovací můstek, aby se Pražské jaro nevytratilo z veřejného prostoru. Chceme sice na jedné straně lidem vrátit vstupné, ale zároveň jim za to, že nás mají rádi, nabídnout nějakou alternativu. A motivovat je k tomu, aby přišli příští rok. Vzniká ovšem jedna absurdní otázka, jak tento ročník pojmout. Katalog je dokladem toho, že jsme schopni uspořádat prvotřídní festival, raritou bude, že podle katalogu neproběhl. Budeme se zamýšlet, jestli pro historii zůstane letošek pětasedmdesátým ročníkem, nebo jestli budeme přečíslovávat. Ale asi zůstane. Jen ho budeme muset uvádět kurzívou.

Znamenají nové technologické možnosti a okolnosti, že živý koncert s účastí lidí, kteří zažívají v sále pospolitost, nebude mít do budoucna svou jedinečnost?

V současné nouzi se budeme maximálně snažit moderní technologie využívat a nevylučuji, že je budeme v budoucnu využívat víc jako doplňkový zdroj, ostatně pro lidi, kteří se do koncertních sálů nemůžou dostat, to tak už bývá. Nevylučuji, že tato nouzová situace bude inspirovat k novým metodám sdílení hudby, ale bude to něco navíc k běžnému koncertnímu životu, něco, co nám rozšíří schopnost užívat si hudbu novými způsoby. Nicméně jedinečnost živého provedení a jedinečný pocit pospolitosti s hudebníky na pódiu a s ostatními posluchači v sále je fenomén, který určitě nepoleví a nevytratí se. Současná krize v tom podle mého nesehraje žádnou roli.

Foto: Pražské jaro, Petr Veber