PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Poprvé a naposledy vyšly Smetanovy opery pohromadě na dlouhohrajících černých LP deskách v Roce české hudby 1984.“

„Poválečná smetanovská interpretační tradice byla i vzhledem k panující kulturní politice jedním z rozhodujících hnacích motorů tuzemské hudební kultury.“

„V každé ze svých oper vytvořil Bedřich Smetana unikátní a zralé dílo, pokaždé žánrově i námětově jedinečné.“

Box se sedmnácti CD obsahujícími všechny opery Bedřicha Smetany je v roce dvoustého výročí skladatelova narození logickým vydavatelským počinem. Jde sice o starší nahrávky, které existovaly na LP deskách a které se všechny už objevily i na CD, ale jejich soustředění do jednoho kompletu není vůbec k zahození. Vyšly s novým zastřešujícím komentářem, v jednotném výtvarném řešení a v remasterované podobě, která má smýt rozdíly dané různými daty vzniku snímků; prostě pěkně nově pohromadě.

„V recitativech a áriích se vánoční evangelium, novozákonní ´dobrá zpráva´ o narození Spasitele, velmi osobně prohlubuje a komentuje slovy poezie.“

„Pověřil libretistu, aby přepsal texty árií tak, aby hudba mohla být použita beze změny; nakonec však stejně neodolal pokušení přistoupit k částečnému přepsání původní hudby.“

„Všech jeho šest částí propojuje nefalšovaná radost z narození Krista.“

Šest půlhodinových duchovních kantát napsaných Johannem Sebastianem Bachem pro jednotlivé sváteční dny vánočního období vnímáme dnes jako celek. V seznamu jeho děl má číslo BWV 248 a je nazýván Vánočním oratoriem. Od prvního rozeznění této hudby na přelomu roku 1734 a 1735 při evangelických bohoslužbách ve dvou hlavních kostelích v Lipsku, Nikolaikirche a Thomaskirche, nás letos dělí 290 let.

„Kapacita velkolepého projektu se naplnila za pouhých sedm dní po zveřejnění a zpěváci se na předvánoční pražské setkání připravovali od léta.“

„Vyrovnaná plasticita zvuku v takovém obsazení asi není lidsky ani technicky možná.“

„Vánoční koncert SOČRu je důkazem, jak moc zde chybí objekt typu Vltavské filharmonie.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu si na 22. prosince připravil produkčně nejnáročnější koncert sezóny. Jak před začátkem koncertu nazvaného Tisíc hlasů adventu poznamenala moderátorka Jitka Novotná, projekt s účastí více než devíti set amatérských sborových zpěváků zaměstnával mnoho pracovníků veřejnoprávního rozhlasu po několik měsíců. A jak dodal jeden z hlavních iniciátorů projektu Lukáš Hurník, šéfredaktor stanice D-dur, koncert to byl velký skoro jako všesokolský slet. Vedle slavných sborových scén a skladeb Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Wolfganga Amadea Mozarta či Johanna Sebastiana Bacha zaznělo také Gloria z Rybovy České mše vánoční a známé české i světové koledy.

„Petr Nekoranec předvedl od prvních až po poslední vteřiny vskutku strhující výkon.“

„Zvláštní ocenění zaslouží brilantní výslovnost islandské pěvkyně Arnheiður Eiríksdóttir, s níž zastínila i mnohé rodilé mluvčí.“

„Dvojici výborných zpěváků doplnil jako pomyslná třešnička na už tak skvostném dortu klavírista Ivo Kahánek.“

U příležitosti vydání nové nahrávky Janáčkova Zápisníku zmizelého, uspořádala agentura Nachtigall Artists 18. prosince na Novoměstské radnici předvánoční koncert s názvem Nejen Janáček. Cyklus písní přednesl s mimořádným citem tenorista Petr Nekoranec s islandskou pěvkyní Arnheiður Eiríksdóttir, klavírního doprovodu se ujal přední český pianista Ivo Kahánek. Doprovodili je studenti Konzervatoře Jana Deyla, kteří program doplnili vánočním repertoárem.

„Výrazově závažný začátek rozezněl orchestr s žádoucí intenzitou a rytmicky přesnou akcentací, jež nenechala ležet ladem ani synkopované pasáže bezpečně se ukrývající v Mozartově partituře.“

„Pokud v sobě první věta nesla obsahovou dualitu dramatického neklidu a měkké plynulosti, druhá věta se ponořila do citově rozechvělé formy vzdáleně připomínající emoční rozjitřenost expresivně rozpitého 19. století.“

„Všudypřítomné válečné utrpení vstoupilo do díla v podobě pochodových, agresivně doléhajících bicích a útrpně se svíjejících disonancí, které Nielsen zakomponoval do jinak rozšířeně tonální substance skladby.“

Význačná osobnost americké dirigentské scény Alan Gilbert uvedl ve Dvořákově síni dvě orchestrální skladby dánského skladatele Carla Nielsena. Okořeněn mozartovskou klavírní melodikou vstoupil středeční koncert do povědomí některých posluchačů jako programově ne zcela koherentně řešená událost, jež ovšem zaujala skvělým výkonem klavíristy Krilla Gersteina a zvukově opulentně vygradovanou hrou České filharmonie…

„Jak je možné, že upadlo v zapomnění jméno našeho krajana, rodáka z Humpolce, přestože stál kdysi takřka tucet let v čele Newyorských filharmoniků?“

„Stránského jmenování do čela newyorského orchestru vyvolalo v hudebních kruzích údiv, ne-li poprask.“

„Angelo Neumann oceňoval jeho hudební talent i dirigentskou pohotovost, stejně tak ovšem Josefův obchodní talent a smysl pro reklamu.“

Titulem MUDr. se nikdy neoháněl, místo toho se školil u mistrů kompozičního řemesla. Hrot otrávených šípů, jimiž byl Stránský v čele Newyorských filharmoniků přivítán, postupně obrousila jeho pracovitost. Disponoval však rovněž sbírkou pláten, ve které nechyběly pojmy jako van Gogh, Gauguin, Renoir, Cézanne či Toulouse-Lautrec.

„Bedřich Smetana dokončil celkem osm oper.“

„Opera Národního divadla moravskoslezského nastudovala celé Smetanovo operní dílo.“

„Za vydavatelský počin by se dalo označit vydání všech Smetanových oper Supraphonem.“

Celý kulturní svět oslavil 2. března letošního roku dvousté výročí narození zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, 12. května navíc uplynulo sto čtyřicet let od skladatelova úmrtí. Jakkoli si nemyslím, že by se dramaturgie operního souboru měla sestavovat podle aktuálních výročí, jsem přesvědčen, že toto dvojí Smetanovo jubileum by naše divadla neměla ignorovat. Přesto se tak někde stalo.

„V Ostravě představuji tu příšernou čínskou princeznu, ale Rocc mi dovolil, abych do ní dala trochu lidskosti.“  

„Dramatický repertoár je třeba občas zjemnit koloraturou, je to zdravé.“ 

„Mezi ženskými hlasy je daleko větší konkurence.“

S koncem roku 2024 si umělecký svět připomíná sto let od úmrtí jednoho z nejslavnějších operních velikánů Giacoma Pucciniho. Výročí je spjaté také se vznikem mistrovské opery Turandot, jež v momentu skladatelova skonu zůstala ležet těsně před svým dokončením na pracovním stole a podle náčrtů operu dokončil Pucciniho žák Franco Alfano. V novém nastudování režiséra Rocca a dirigenta Marka Šedivého ji 19. a 21. prosince uvede Národní divadlo moravskoslezské. V titulní roli kruté čínské princezny při druhém večeru debutuje Frédérique Friess, francouzská sopranistka, která má na našich scénách mnoho jevištních zkušeností.

„Nejhlubší lidskost a opravdovost cítím v ukolébavkách.“

„Pokud se týká hudebního jazyka, snažil jsem se zachovat podstatu koled, ale často jsem si je harmonizoval po svém.“

„Nesnažil jsem se být ve Vánoční kantátě samoúčelně avantgardní. V takovémto případě rozhodně nemá skladatelské ego z hudby vyčnívat.“

Druhým rokem zazní v adventním programu Pražského filharmonického sboru a orchestru Prague Philharmonia Vánoční kantáta Jana Ryanta Dřízala. Stejně jako při loňské premiéře, i letos se koncerty konají dva, a to 19. a 20. prosince v Praze na Žofíně. Autor v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dílo i své prožívání vánočních svátků, které se dá krásně vtělit do hudby. Zas tak moc se o tom nemluví, říká, ale za celým vánočním poselstvím je skryto zobrazení vývoje od tmy a očekávání k rozbřesku, k příchodu světla.

„Svatomikulášské zvony zněly tehdy 14. prosince 1791 celou půlhodinu.“

„Mozartova obec není schopna Bertramku důstojně zprovoznit a spravovat.“ 

„Mozart Interactive Museum kupodivu nevyužívá skutečnost, že film Amadeus natočil český režisér a že se hodně točilo v Praze.“

Wolfgang Amadeus Mozart dal Praze Dona Giovanniho. Praha mu svým uznáním poskytla pocit štěstí. V dnešní době někdejší Mozartovy návštěvy dávají české metropoli do rukou silné téma pro turismus. Vila Bertramka, kde pobýval, však bez užitku a úcty už roky chátrá. A tak vznikla jiná iniciativa: Mozart Interactive Museum. Moderní expozice, kam asi budou proudit davy turistů, ale kam by měly chodit také školy a v ideálním případě i rodiny s dětmi.

„Režisérce se podařilo starému příběhu vdechnout nadčasovost.“

„Eva Katráková-Bodorová dojímala krásou tmavého sopránu a schopností zpěvem vyjádřit nejintimnější emoce.“

„Basista Jozef Benci vládne neuvěřitelně mohutným a plným hlasem. Dokáže ovládnout nejen jeviště, ale i srdce publika.“

V opeře Národního divadla v Košicích uvedli operu Krútňava Eugena Suchoně. Premiéra se uskutečnila 29. listopadu a jedna z dalších repríz se hrála 10. prosince, právě na 75. narozeniny této slovenské národní opery. Dílo v nastudování dirigenta Petera Valentoviče a režisérky Very Nemirové nyní ohromilo stejně jako tenkrát.

„Podobné album před lety natočil s rozhlasovými symfoniky i jeho bývalý šéf Vladimír Válek.“

„Nové Popelkovo album zůstává u větších forem a přináší jednu významnou ‚novinku‘.“

„Popelka zásadně tlumí patos.“

S opravdu zásadním počinem přišel Supraphon, který ve spolupráci s Českým rozhlasem vydal velké třídiskové album s orchestrálními díly Bedřicha Smetany, a to v provedení Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou jeho stávajícího šéfdirigenta Petra Popelky; prvním rokem zároveň umělecky vede i Vídeňské symfoniky. Mnohé sběratele tato edice zřejmě poněkud překvapí.

„Vnímat druhou symfonickou báseň Mé vlasti jen jako popis toku řeky Vltavy by bylo hodně zjednodušující.“

„Má vlast dovršuje skladatelův dlouhý vývoj, ve kterém bylo konstantou něco víc, něco vznešenějšího, než jen programní hudba. Totiž víra v perspektivy jeho národa.“

„Důležité je, aby Má vlast v interpretaci symbolizovala naší identitu tak, jak byla zamýšlena a koncipována: bez velkého patosu a nacionalismu.“

Vltava je druhá ze symfonických básní tvořících cyklus Má vlast. Premiéru měla 4. dubna 1875. Na 8. prosince však připadá výročí jejího dopsání, v Roce české hudby 2024 stopadesáté. Bedřich Smetana byl v té době, na sklonku roku 1874, už druhý měsíc hluchý.

„Coca-cola? McDonald’s? A co třeba rodina, přátelé, děti, láska? Co je víc než být doma a být tam rád?“

„Akustika Sternova Auditoria je pověstná, nepopsatelně prapodivně divukrásná.“

„Janáčkovo dílo je bez jakéhokoli sporu dílem génia.“

Po dvaceti hodinách cesty a zdolání několika tisíc kilometrů včetně oceánu mi při pohledu na připravené hotelové lůžko málem vhrkly slzy do očí. It’s over. Jsi v cíli. Ve městě, které nikdy nespí, se můžeš uložit ke spánku. Co že je účelem celého snažení? Přece koncert v Carnegie Hall, sborový part v Janáčkově staroslověnské mši Glagolské! Bude to stát za to? Může to vůbec stát za to?

„Neměl jsem moc rád divadlo, měl jsem ale rád herce.“

„Zdeněk Liška je stále nedoceněný.“

„Umělecká všestrannost je v Ypsilonce hodně důležitá, ale primární je přece jenom herectví.“

Profesor Jan Schmid byl prototypem renesančního člověka. Původní profesí výtvarník začal záhy pronikat k divadlu jako herec, dramatik a režisér. V roce 1964 založil dnes již legendární Studio Ypsilon, v jehož čele stál až do konce svého života. Kromě toho se věnoval kulturní publicistice, spisovatelské činnosti a moderování televizní literární revue Třistatřicetři, k tomu více než čtvrtstoletí vyučoval na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla. Setkali jsme se letos v dubnu v jeho divadelní kanceláři, abychom se poohlédli po jeho životních milnících a u příležitosti Roku české hudby popovídali i o vztahu k české opeře a jejím autorům. Jan Schmid měl tehdy ještě mnoho plánů, které už bohužel nestihl dokončit. Zemřel uprostřed rozdělané práce 3. června 2024 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. 

„Konkurence orchestrů v Carnegie Hall je neúprosná, ale Mahlerovou Pátou symfonií se 4. prosince Česká filharmonie zapsala do aktuální top desítky světových orchestrů.“

„Carnegie Hall se proměnila ve festivalové místo, stovky Newyorčanů si koupily lístky na všechny koncerty České filharmonie.“

„V závěrečné Intrádě rozpoutal Byčkov s orchestrem fascinující hudební orgie.“

A opět bylo vyprodáno. I středeční program České filharmonie po dohodě s vedením Carnegie Hall vsadil na americkou hvězdu. Ale pokud si do ní promítnete nedostupnou, téměř nadpozemskou bytost, ke které vás ochranka nepustí ani na metr, v případě houslisty Gila Shahama jste naprosto vedle. A pak ten čtvrteční program, s klavíristou Daniilem Trifonovem a posléze s Janáčkem a Pražským filharmonickým sborem… Davy skandujících návštěvníků.

„Hudba je základem opery. Jenže pro mě je stejně důležité zjistit, jestli měl skladatel cit pro divadlo.“

„V Komické opeře mi bylo umožněno nasazovat do repertoáru širokou žánrovou paletu hudebních děl.“

„V Praze jsem byl už několikrát, i když doposud nikdy pracovně, což je mi líto.“

Člověk, který o sobě dokáže s odkazem na svůj původ a profil poťouchle prohlásit, že je „židovský homosexuální klokan“, musí nutně mít kromě smyslu pro humor i zdravou sebedůvěru. Takovou, jakou režisér jevištních provedení velkých oper na velkých scénách, ale i klasických muzikálů či operet v různých divadlech, nezbytně potřebuje. Bezezbytku to platí o australském rodákovi, žijícím a tvořícím ovšem už dlouho převážně v Evropě. Barrie Kosky, tato silná osobnost hudebních jevišť se silným hlasem, je letošním držitelem Ceny Antonína Dvořáka. Předtím než ji 9. prosince převezme za přítomnosti televizních kamer na speciálním koncertu ve Španělském sále Pražského hradu, portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor.

„Člen orchestru nebo sboru nikdy nemá úplnou tvůrčí svobodu uchopit dílo sám za sebe.“

„Jako dirigent nejsem vládce a despota, ale opravdu jen první mezi rovnými.“

„Pinocchio se loutkou v pravém slova smyslu stává až v průběhu.“

Slýcháme o něm stále častěji. Jak by ne? Vždyť intenzivně cestuje po celé republice. Dirigent, původně zpěvák a ještě původněji hornista Josef Kurfiřt se aktuálně vyskytuje zejména v Českých Budějovicích, kde hudebně připravuje rodinnou operu na motivy známého příběhu o klukovi, kterému při lhaní roste dřevěný nos. Autorsky za ní stojí Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar. Pinocchio má v českobudějovickém Metropolu premiéru 6. prosince, ale Josef Kurfiřt nemluví jen o něm.

„Otevírací koncert třech večerů České filharmonie v Carnegie Hall byl téměř vyprodán.“

„Při druhé větě Dvořákova Violoncellového koncertu bylo slyšet pomyslný spadlý špendlík.“

„Symfonické básně Smetany pojal Byčkov ve svérázném tempu.“

Stern Auditorium, největší sál ze tří v budově Carnegie Hall, anoncoval na dvou obřích plakátech nad pódiem, že scéna bude po tři večery patřit Czech Philharmonic a logo Year of Czech Music 2024 informovalo americké publikum o důvodech této výjimečné události. První bouřlivý potlesk sklidil příchod miláčka amerického publika, kterým je violoncellista Yo-Yo Ma. Ten se zhostil Koncertu pro violoncello h moll, op. 104, který vytvořil Dvořák na závěr svého pobytu v Americe. Z cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany zazněly po přestávce Vyšehrad, Vltava a Šárka a nad oficiální program, za překvapení publika, zazněly dokonce dva přídavky, a to z Dvořákových Slovanských tanců. Když koncert skončil, bylo pro české hudebníky i jejich šéfdirigenta Semjona Byčkova podle jejich biologických hodin téměř půl páté ráno.

„Czerného Variace, op. 33 by si víc všeobecné pozornosti zasloužily určitě.“

„Klavíristka navzdory oktávám v pravé i levé ruce rozezněla hudbu jako samozřejmou, nevinnou písničku.“

„Klobouk dolů před každým, kdo zahraje fugu z Hammerklavieru tak vyrovnaně a beze strachu.“

Recitálová programová řada Janáčkovy filharmonie Ostrava má čím zaujmout hudební nadšence, zvolené kombinace umělců s jejich programy bývají svěží, nepředpokládané. Korejská klavíristka Yeol Eum Son na svém koncertě 2. prosince v Kině Vesmír předvedla svoje dary a neotřelé skladby. Zaryla se ale publiku doopravdy pod kůži?

„Hudebního nastudování se ujal jeden z nejvyhledávanějších současných operních dirigentů, janovský rodák Marco Armiliato.“

„Sopranistka svým hereckým umem pozvedla celou inscenaci v podstatě na divadelní úroveň tak, že kulisy ani nebyly potřeba.“

„Duet Potichoučku, bez meškání, proslulý rychlostí v závěrečné fázi, sklidil u diváků takový úspěch a potlesk tak dlouho neustával, že dirigent číslo zopakoval, aby následně bylo oceněno opět nadšenými ovacemi.“

Poloscénické provedení opery Don Pasquale z pera velikána italské opery Gaetana Donizettiho bylo 29. listopadu v Obecním domě strhující živou a jiskřivou komedií, která divákům namíchala koktejl virtuózních pěveckých výkonů, ale i přes omezené podmínky také vášnivé herecké nasazení všech sólistů, jimž byli při jejich akcích nápomocní i dirigent a hudebníci na pódiu. 

„Mimořádná příležitost, které chceme co nejlépe využít, ne snad kvůli sobě, ale kvůli celé české kultuře.“

„Poprvé se Česká filharmonie ve Spojených státech objevila v šedesátých letech minulého století na koncertě s Karlem Ančerlem v brooklynském Walt Whitman Hall. Teď tam letí počtrnácté.““ 

„Nástroje představují pět tun nákladu v jedenašedesáti speciálních transportních bednách.“

Česká filharmonie cestuje na další turné, a to do Spojených států. V newyorské Carnegie Hall ji čeká prestižní rezidence, tři koncerty završující od 3. do 5. prosince Rok české hudby 2024. Robert Hanč, od roku 2011 generální manažer a umělecký ředitel orchestru, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje přípravu takových zájezdů a alespoň trochu dává nahlédnout do jejich zákulisí. Jak říká, pro filharmonii takovýto zájezd rozhodně patří mezi nejnáročnější úkoly.

„Koncertní síň postavili na ploše devíti parcel jako jednu z posledních velkých staveb ve městě ještě bez použití ocelové konstrukce, z cihel a pískovce.“

„Antonín Dvořák byl jedním z těch, kteří napomohli vytvoření věhlasu nové síně. S ohledem na setrvalou mezinárodní popularitu díla je první tamní uvedení New World Symphony asi nejdůležitější světovou premiérou, která se v této síni kdy odehrála.“

„Zahrát si právě zde je snem každého hudebníka. Je však rozdíl, jestli umělec vystoupil v programu Carnegie Hall, nebo v programu, pro který si jiný organizátor sál jen pronajal.“

Na samém začátku prosince, v závěru Roku české hudby 2024, patří newyorská koncertní síň Carnegie Hall, respektive její hlavní sál Isaac Stern Auditorium, po tři dny České filharmonii. Jedno z nejslavnějších míst, kde se ve světě hraje klasická hudba, bylo svědkem mnoha světových premiér, mezi nimiž jako mimořádně památné zůstává první provedení Dvořákovy Novosvětské symfonie. Ani se nechce věřit, že v šedesátých letech nechybělo moc k tomu, aby byla historická budova jako údajně nadbytečná stržena.

„Pražské koncerty u Šimona a Judy byly jakousi generálkou na první vystoupení sboru v Carnegie Hall.“

„Pavel Černoch vyzpíval vysoké tóny s naprostým přehledem, bez forze a operních příkras.“

„Mariánské téma bylo pro třiačtyřicetiletého Martinů zásadní, neboť v roce 1934, kdy dokončil tyto písně, zkomponoval i jedno ze svých nejzásadnějších děl Hry o Marii.“

Pražský filharmonický sbor spolu s festivalem Dny Bohuslava Martinů připravil na dva listopadové večery program s názvem Poklady českého sboru. Dramaturgie koncertu vycházela z více či méně známých děl českých skladatelů povětšinou na liturgická témata. „Chtěli jsme ukázat to nejlepší z české tvorby, zároveň ale představit i skladby, které se provádějí vzácněji,“ uvedl sbormistr Lukáš Vasilek.

„Sciarrinova hudba mala v DOXe svoju chvejivú poetiku a ten správny ‚latentný‘ náboj.“

„Katzameier ku každej fráze pristupoval s maximálnou starostlivosťou, ktorá ale nepôsobila ani trochu zväzujúco.“

„Súbor je v tomto diele nesmierne prepojenou jednotkou, niekedy azda až zovretou.“

Ostravské centrum nové hudby si spravidla nekladie nízke ciele a svojim každoročných pražských projektov vtislo ambíciu už len tým, že im tradične dáva prívlastok „zásadné“. Vždy som si vravela, že prenikavosť tohoto názvu je dvojsečná. Odkazuje síce predovšetkým na to, že sa budú hrať dôležité diela daného autora, zároveň ale u publika nutne provokuje vyššie očakávania. Program Zásadný Sciarrino vo štvrtok 21. novembra tiaž očakávaní ustál s prehľadom a stal sa zásadným nielen ako zážitok, ale aj ako príspevok do celej sezóny.

„Opera je především krásná stránka života.“

„Jsem velice rád, že jsem se mohl podílet na světové renesanci Pucciniho Vlaštovky, lidé si na ni už zvykli a mají ji rádi.“

„Janáčka považuji za jednoho z nejlepších skladatelů, kteří kdy chodili po planetě!“

V mládí měl Marco Armiliato našlápnuto na mezinárodní kariéru klavírního virtuosa. Dnes je jedním z nejvyhledávanějších a nejvytíženějších operních dirigentů na světě.  V Metropolitní opeře v New Yorku dirigoval více než pět set představení, což je rekord mezi žijícími dirigenty. Ve Vídeňské státní opeře, kde byl v roce 2019 jmenován čestným členem, vystupoval více než třistakrát. Pravidelně vystupuje ve Veronské aréně, v obou operních domech v Berlíně, Královské opeře v Londýně, milánské La Scale nebo třeba v opeře v Monte Carlu. Tam jsme ho zastihli a požádali o rozhovor v předjímce poloscénického provedení Donizettiho opery Don Pasquale, jež se pod Armiliatovou taktovkou uskuteční 29. listopadu ve Smetanově síni Obecního domu.

„Moderní vizuální podoba Rameauovy Platée nádherně koresponduje s hudbou, která je roztančená, chytlavá, veselá.“

„Přes účast Václava Lukse nejde o ´barokní´ projekt, o historicky poučeně znějící hudební podobu, ale o rozumný kompromis.“

„Člověku by Platée bylo i líto, kdyby opera právě v okamžiku jejího posmutnělého zklamání rychle neskončila.“

Skutečné hudební divadlo, zábavné, barvité a rozverné, nabízí pražský operní soubor kvalitním nastudováním Rameauovy barokní opery Platée. Za čtvrteční vydařenou premiérou ve Státní opeře stojí režisérská dvojice SKUTR, choreograf Jan Kodet, velmi dobře připravení sólisté a dirigent Václav Luks, který i s divadelním orchestrem používajícím současné nástroje dosáhl iluze dobové estetiky.

„Inscenace vzniklá z frustrace si s sebou logicky nese stigma.“

„Režisérka publikum zřejmě považuje za méně chápavé, když cítí potřebu vkládat mezi hudbu civilní text dokreslující stav Jenůfy po porodu.“

„Na jeviště vbíhá asi šestiletý chlapeček, objímá Kostelničku, dostává obrovského medvěda, kterého předtím přinesl jako výkupné Števa. Proč?“

Opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa se v zahraničí hraje pod názvem Jenůfa. Zvolily si ho rovněž olomoucké inscenátorky, dramaturgyně Marta Ljubková, režisérka Veronika Kos Loulová a dirigentka Anna Novotná Pešková. Podrobily Janáčkovu operu přetvořením do podoby, která měla lépe vyhovovat feministickému pohledu na věc. Představení se odehrálo 20. listopadu v rámci festivalu Janáček Brno v Mahenově divadle a některé diváky „zvedlo ze sedadel“.