„Dirigentova interpretace dala průchod všem nuancím. Skladba je velkou příležitostí pro orchestr a hudebníci ji nepromarnili.“

„Zofia Neugebauer se vypracovala ve špičkovou koncertní umělkyni, její flétna zněla s krásně klenutou kantilénou a především s perlivými běhy a intonačně neomylnými koloraturami.“

„Humor lidového divadla, okořeněný španělskými rytmy a obohacený o instrumentální barevnost, je základem pro chytlavou a efektní skladbu.“

V rámci abonentní řady Symfonický cyklus dramaturgyně se v pátek 12. ledna v sále Reduty uskutečnil koncert Moravské filharmonie Olomouc. Pod názvem Šarmantní klasika zazněla díla skladatelů, kteří tvořili v první polovině 20. století. Don Juan, symfonická báseň Richarda Strausse, Koncert pro flétnu a orchestr Jacquese Iberta v provedení špičkové polské flétnistky Zofie Neugebauer, skladba Vůl na střeše Dariuse Milhauda a na závěr Suita z baletu Třírohý klobouk č.1 a č.2 Manuela de Fally. Orchestr řídil švýcarský dirigent Christian Knüsel, který je hlavním hostujícím dirigentem Moravské filharmonie Olomouc.

Sál Reduty na Horním náměstí je hlavním sídlem Moravské filharmonie. Velký symfonický orchestr tu zní intenzivně a posluchač, který chodí na koncerty pravidelně, ví, že si musí chvíli na hladinu decibelů zvykat. Energické fortissimo, které orchestr nasadil hned v úvodu první skladby, tak poněkud překvapilo. Don Juan, symfonická báseň pro velký orchestr, op. 20, je z roku 1889 a Richard Strauss ji napsal pod vlivem tvorby Richarda Wagnera. Oplývá monumentalitou hudebních nápadů, mohutností harmonického zpracování a bohatou instrumentací. Dirigent využil naplno těchto momentů a jeho interpretace dala průchod všem nuancím. Skladba je velkou příležitostí pro orchestr a hudebníci ji nepromarnili. Břeskné hrdinské části kreslené žesťovými nástroji střídaly sladké melodické plochy smyčců v pianissimu; koncertní mistr Vít Mužík přednesl zpěvné sólo. Hobojové sólo až svíralo srdce dojemným výrazem v podání Jana Kučery, odpovídal pevný a zvučný lesní roh Martina Paulíka. Pláč prvních houslí se snoubil s lehkostí smyčců, nad kterými zářila trubka Ondřeje Moťky. Orchestr v postupném crescendu vyvrcholil do závěru ve fortissimu s efektními činely. Skladba působila velmi kompaktně s barevně vyváženými instrumentálními vstupy a vybudila publikum do euforie.

Další na programu byl Koncert pro flétnu a orchestr francouzského skladatele Jacquese Iberta. Na scénu vešla krásná mladá žena v efektním bílém overalu, aby přednesla jeden z nejobtížnějších sólových flétnových partů. Zofia Neugebauer, původem z Polska, žijící v Basileji, se postupně vypracovala ve špičkovou koncertní umělkyni. Její flétna zněla pevně, s barevným, širokým tónem, s krásně klenutou kantilénou a především s perlivými běhy a intonačně neomylnými koloraturami. 1. Allegro běželo bezprostředně a uvolněně, plný, měkký, zvučný tón se odvíjel v rychlých pasážích a evokoval zurčící potok. 2. Andante přineslo dlouhé, tajuplné tóny v podkresu jemných běhů smyčců v pianissimu, nad kterým se flétna vzpínala do výšek. 3. Allegro scherzando se odvíjelo svižně v synkopovaném rytmu, nad kterým se vznášel zvuk flétny v krkolomných bězích a trylcích. Následná sugestivní melancholická melodie postupně nabírala na energii a rychlosti a vyústila v efektní kadenci, kterou umělkyně přednesla s nadhledem a lehkostí a elegantně uzavřela skladbu. Sólistka sklidila bouřlivé ovace, které si plně zasloužila.

Po přestávce potěšila publikum skladba francouzského skladatele Dariuse Milhauda s názvem Vůl na střeše, což je původně balet podle Jeana Cocteaua. Milhaud zde používá a míchá nejen různé rytmy a tance, zaznívají zde vedle jazzu i salonní smyčce, někdy zazní i klezmer, ale především se tu pojí několik tónin najednou a vzniká harmonická směsice nejrůznějších stylů, které kupodivu dohromady dávají smysl. Orchestr je v menším obsazení, o to víc jsou slyšet jednotlivé nástroje, které však všechny excelentně ustály svoji pozici a hudebníci zahráli tuto hudební lahůdku s chutí a s espritem.

Poslední skladbou koncertu byla skladba španělského skladatele Manuela de Fally, Třírohý klobouk. Hudba k baletu, ze kterého později vytvořil skladatel Suitu 1 se čtyřmi větami (Odpoledne, Tanec mlynářovy ženy, Purkmistr a Hrozny) a Suitu 2 se třemi větami (Sousedé, Tanec mlynáře a Závěrečný tanec) vychází ze španělských lidových tanců a satirického příběhu o snahách purkmistra s třírohým kloboukem svést mlynářovu manželku. Humor lidového divadla, okořeněný španělskými rytmy a obohacený o instrumentální barevnost, je základem pro chytlavou a efektní skladbu. Přinesla mnoho příležitostí pro vstupy sólových nástrojů, kterých se bravurně a s chutí zhostili na flétnu Markéta Soldánová, klarinet Lukáš Broda, na hoboj Radek Mattuš, na fagot Martin Kostelecký, na trubku Ondřej Moťka a na lesní roh Martin Paulík. Jejich výkon byl suverenní a kompaktní, rytmy španělských tanců precizní a dynamické vedení propracované. Dirigent Christian Knüsel, který působí vždy velmi uhlazeně a distingovaně, se nechal rytmy strhnout k živelnému muzicírování, které však dokázal udržet na uzdě a následně dovést k pompéznímu vrcholu. Obecenstvo nešetřilo ovacemi a dlouho odměňovalo hudebníky a dirigenta potleskem za krásný hudební zážitek.

******

Foto: Šimon Kadula