„Jen šest orchestrů má nadále v čele stejnou osobnost jako dosud.“

„Semjon Byčkov je z hlediska filharmonie dobrá značka pro zahraničí.“

„Orchestry mívají sklon zůstávat u Čajkovského a u Brahmse, v Brně se často odvažují i jinam.“

Rozlišit, kdy se ujímají noví šéfdirigenti poprvé taktovek, kdy zahajují sezónu a kdy mají inauguraci, není úplně snadné. Panuje v tom cosi, co by nějaký hnidopich nazval asi nedůsledností a nepořádkem, co je ovšem ve skutečnosti tvůrčím přístupem. Šablona řešení prostě neexistuje. Naštěstí. Jedno je však jasné. S inauguracemi a prvními večery se roztrhl pytel. V českých zemích teď od podzimu začíná totiž na nových významných vedoucích místech pracovat nejméně osm dirigentů. 

Nezůstává kámen na kameni. Jen šest koncertních orchestrů má nadále v čele stejnou osobnost jako dosud. Nové tváře se objevily u České filharmonie, Filharmonie Brno, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, Filharmonie Hradec Králové, Komorní filharmonie Pardubice, Plzeňské filharmonie a u Severočeské filharmonie v Teplicích. Status quo zůstává v Praze u FOK a PKF, u Janáčkovy filharmonie Ostrava a pak v Českých Budějovicích a u obou západočeských lázeňských těles – v Karlových Varech a v Mariánských Lázních. A Moravská filharmonie Olomouc má sice nového ředitele, ale je nově na nějakou dobu bez šéfdirigenta.

Největší pozornost se vcelku pochopitelně upíná k České filharmonii. Do jejího čela se postavil světoobčan a původem Rus Semjon Byčkov, významné místo vedle něj mají, a to společně rovnocenně, dva mladší čeští dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil, kteří mají garantovat plnost a úplnost záběru. Na první pohled by to mohlo být tak, že šéfdirigent zajistí kontakt se světem a oba hlavní hostující dirigenti budou ve svých programech držet prapor národního umění. Ale bude zajímavé sledovat, jak moc často to bude naopak: kdy se bude chtít popasovat šéfdirigent s českou hudbou a kdy pánové Hrůša a Netopil nebudou v Praze uplatňovat svůj autentický vhled do české hudby, ale rozhled po světové tvorbě. Semjon Byčkov je z hlediska filharmonie evidentně dobrá značka pro zahraničí. V Praze si s ním budeme dál hojněji užívat Čajkovského, ale při inauguraci ne – tam má Luciana Beria a Dvořáka, na později si vybral Schuberta a Janáčka. A hned 3. října Novosvětskou a k tomu Smetanu a Martinů. Tomáše Netopila čekají vídeňští klasikové. A Jakub Hrůša? Uvede postupně Dvořáka, Martinů a Kalabise, Honeggerovu Vánoční kantátu a v premiéře skladbu Jiřího Gemrota… Zahajovací koncert sezóny je 10. října, ale Semjon Byčkov si už předtím zahraje Mahlerovu symfonii Vzkříšení, kterou pak veze do Ameriky. Tak – a kdo z těch tří tedy dirigoval úplně první program sezóny? V neděli odpoledne to byl ještě někdo jiný – Jiří Rožeň. Jeden z nejmladších, ale má důvěru.

Filharmonie Brno má za šéfdirigenta Američana, který většinu uměleckého života strávil v Evropě, naposledy řadu let v Linci. Dennis Russell Davies se nedávno objevil na sociálních sítích na fotografii, jak s dramaturgem brněnského tělesa sledují baseball. Patrně si budou rozumět i v hudbě, protože oba mají pěkné a neotřelé nápady, jak ozvláštnit repertoár. Orchestry obecně mívají sklon zůstávat u Čajkovského a u Brahmse, v Brně se často odvažují i jinam a evidentně v tom budou s novým šéfem pokračovat ještě výrazněji. Ostatně, inaugurační koncert tam už byl – a zazněla na něm v sousedství Dvořákovy nehrané První symfonie česká premiéra Harmonielehre současného amerického klasika Johna Adamse…! Příklad hodný následování.

Také Symfonický orchestr Českého rozhlasu má v čele cizince, v případě tohoto tělesa dokonce poprvé v historii, když nepočítáme minulého šéfa Ondreje Lenárda, který se svou československou minulostí žádným cizincem vlastně není. Alexander Liebreich slibuje zajímavé programy, pěkné nové kontakty… – a jak už jsme mohli ochutnat, i koncerty, v nichž umělecky opravdu o něco jde. Inaugurační večer bude mít 5. listopadu. Na programu jsou dvě dvojice: Carl Maria von Weber a Richard Strauss – a Musorgskij a Janáček. Taras Bulba. Liebreich se narodil v „Západním Německu“, jak jsme říkávali, ale má zajímavý osobní příběh sahající k německy hovořící menšině v Československu, konkrétně k severním Čechám a k Brnu. I to slibuje nadstandardní vazby.

K Filharmonii Hradec Králové přišel Švýcar Kaspar Zehnder. U nás žádný nováček. Už před lety šéfoval Pražské komorní filharmonii. Teď se těší z většího tělesa, které navíc dovede u svého publika – na festivalu Hudební fórum i mimo něj – prosadit rovněž dostatečné množství novější hudby, což Zehnderovi také konvenuje. Při inauguraci dirigoval 12. září sice výhradně Čajkovského, rád by však podle svých slov měl filharmonické programy široce pojaté – od Bachovy Mše h moll ke Stockhausenovi, včetně pozdních romantiků Mahlera, Brucknera, Strausse… a včetně francouzské hudby a Stravinského. A pustí se nyní i do Smetanovy Mé vlasti. V Hlinsku, v Třebíči a do třetice 27. října v Hradci Králové. Rozhodně událost, která by neměla zapadnout.  

Plzeňskou filharmonii, dříve známou jako Plzeňský rozhlasový orchestr, povede Ronald Zollman, původem Belgičan, muž se zkušenostmi ze světových pódií a v posledních čtyřech letech v Plzni hlavní hostující dirigent. Představí se v úvodu sezóny 4. října. V Beethovenově Houslovém koncertu spoluúčinkuje Ivan Ženatý, dále se hraje předehra k Prodané nevěstě a Mendelssohnova Reformační symfonie.

Dosavadní plzeňský šéf Tomáš Brauner nastoupil jako šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Sezónu orchestru zahájil už v září, a to Smetanovou Mou vlastí. Stejnou partituru rozezní při své inauguraci u Severočeské filharmonie v Teplicích Petr Vronský, který se tam přesouvá po letech strávených v Olomouci. Stane se tak 4. října, ve stejný den, kdy zahajuje sezónu Plzeň.  

Zbývá Komorní filharmonie Pardubice. Také tam je nově obsazen post šéfdirigenta tuzemským umělcem. Stanislav Vavřínek strávil jako šéf jedno desetiletí v Českých Budějovicích, dalších sedm let byl ve Zlíně. Pardubickou éru otevřel na začátku padesáté sezóny orchestru hned počátkem září. I tam je na co se těšit.

Rozlišit, kdy se ujímají noví šéfdirigenti poprvé taktovek, kdy zahajují sezónu a kdy mají inauguraci, není úplně snadné. Ale navadí. Stejně jde víc o to, co se bude dít potom. Jestli se představy vzájemně naplní nebo nenaplní, nebo jestli dokonce skutečnost předčí očekávání. A ještě důležitější je, aby se vůbec chodilo na koncerty, ať už je šéfdirigentem kdokoli. Aby alespoň nějací lidé, i když půjde o menšinu, hudbu nadále opravdu potřebovali, vnímali a doceňovali.

Foto autor