KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Simona Šaturová a Zemlinského kvarteto s úspěchem vystoupili na ždáreckém zámku english

„Oválný freskový sál v prelatuře na zámku je reprezentativní a bohatě zdobený a hosty koncertu vítala dokonce i majitelka zámku Marie Kinsky.“

„Původně dechový sextet převedl Kryštof Mařatka do partů smyčcového kvartetu a ten je možno tedy nyní hrát jako ‚třetí Janáčkův smyčcový kvartet‘.“

„Árie Ariadny byla tím nejlepším, co pěvkyně publiku toho večera podala. Krásná piana, postupně dynamicky vystavěné fráze, plné napětí a niterného výrazu…“

Ve Žďáru nad Sázavou na tamním zámku pokračoval festival Concentus Moraviae v sobotu 1. června. Sopranistka Simona Šaturová vystoupila společně se Zemlinského kvartetem, aby publiku představili výběr z písní Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. A došlo i na stěžejní árie z oper. Doprovod samozřejmě musel být přizpůsoben obsazení kvarteta; úpravy obstarali Martin Wiesner a Aleš Březina.

Už adresa koncertu lákala – oválný freskový sál v prelatuře na zámku je reprezentativní a bohatě zdobený a hosty koncertu vítala dokonce i majitelka zámku Marie Kinsky. Kdo je ale fanouškem písňové literatury a komorního zpěvu obzvláště, ten mohl být zklamaný. Sál není pro podobné akce nejvhodnějším prostorem. Akustika je podobná koupelně či lépe zvuku několika reproduktorů, vzájemně se křížících a narušujících. Pro zpěvačku (i smyčcové kvarteto) to mohla být pobídka k co nejjemnějšímu zpěvu, nicméně nebyla. Pěvkyně se nechala strhnout k opojení ze zvuku v prostoru a unášení se jím.

Zahájil výběr z Večerních písní Bedřicha Smetany Kdo v zlaté struny zahrát zná, Nekamenujte proroky a Hej, jaká radost v kole. Pěvkyně podlehla závažnosti chvíle a podala je zatěžkaně a silově a snažila se o tmavší barvu hlasu. Přesvědčila publikum o mohutnosti svého hlasu, výrazově se ale s písněmi nepotkala. Snad i proto, že je zpívala z not.

Poté odešla z pódia a Zemlinského kvartetu nezbylo než začít s přednesem první věty Mládí Leoše Janáčka. Původně dechový sextet převedl Kryštof Mařatka do partů smyčcového kvartetu a ten je možno tedy nyní hrát jako „třetí Janáčkův smyčcový kvartet“. Strategií dramaturgie bylo, že každá věta skladby bude hrána mezi jednotlivými pěveckými cykly. I když v programu byly uvedené jako hned následující písně Antonína Dvořáka, zazněla první věta Allegro Janáčkova Mládí. Členové Zemlinského kvarteta se projevili jako ostřílení profesionálové a hráli s vervou a s akcentovanou melodičností.

Písně milostné, op. 83 Antonína Dvořáka v úpravě Aleše Březiny byly jen dvě. Nad krajem vévodí lehký spánekV té sladké moci očí tvých. Tyto písně nepatří k notoricky známým. O to byly pěvkyní podány přesvědčivěji, s nadýchanými piany, s napětím a vroucným výrazem. Tiché tóny se v prostoru krásně nesly a hladily sluch posluchačů. Kvarteto pokračovalo druhou větou Andante sostenuto, s dramatickou naléhavostí a niterným přednesem, zejména sólové violy Petra Holmana.

Hudba Leoše Janáčka pokračovala dál i v podání zpěvačky, a to výběrem z cyklu Moravská lidová poezie v písních v úpravě Vladimíra Godára. Píseň Láska patří k těm nejkouzelnějším z lidových písní a sluší jí jemná dynamika a legato, o což se pěvkyně snažila, ale poslechově jí to příliš nevycházelo. Píseň Obrázek milého zahájila v nadýchaném pianu, ale postupně se stávala opět silovou. Poslední píseň Budíček svádí už svým textem k hlasité dynamice, což bylo na úkor srozumitelnosti slova, a nakonec i tóny splývaly. Následná třetí věta Vivace, další instrumentální vstup kvareteta, s použitím Janáčkova Pochodu modráčků, byla příležitostí pro měkký souzvuk prvních houslí Františka Součka a druhých houslí Petra Střížka a jejich dialog s barevným zvukem violy Petra Holmana. Po této větě se kvarteto děkovalo, což opět mohlo být matoucí.

Bez přestávky totiž koncert pokračoval, a to árií Ariadny ze stejnojmenné opery Bohuslava Martinů v úpravě Martina Wiesnera. Průzračná hudba v úpravě pro smyčcové kvarteto působila příjemně a přesvědčivě už v předehře, na kterou navazovala árie zpívaná ve francouzštině. V programu byl uveden jak francouzský text, tak jeho český překlad, takže posluchač měl možnost sledovat obsah zpívaného textu. Árie byla tím nejlepším, co pěvkyně publiku na toho večera podala. Krásná piana, postupně dynamicky vystavěné fráze plné napětí a niterného výrazu, gradované do dramatického fortissima, s nádhernými svítícími výškami, to vše svědčilo o vycizelovanosti působivého celku. Po této árii následovala poslední věta Allegro animato Janáčkova Mládí, ve které zářily první housle Františka Součka a pohladila sólová viola Petra Holmana.

Blok nejznámějších árií českých oper následoval opět bez přestávky, nejprve árie Mařenky Kdybych se co takového… z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany v úpravě doprovodu pro kvarteto od Martina Wiesnera. Poté opět přestávka a prostor pro kvarteto a s ním otázka, co hrát. Pružně reagující hudebníci nezaváhali a zopakovali první větu Janáčkova Mládí, tedy Allegro. „Ona to byla příležitost, jak to zahrát ještě lépe, než se nám povedlo na začátku,“ vtipkoval po koncertě primárius kvarteta František Souček.

Na závěr přišla ikonická árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém z opery Antonína Dvořáka, opět v úpravě pro kvarteto od Martina Wiesnera. Přes polehčující okolnost, že pěvkyně není v oblasti romantické opery erudovaná a že to bylo vychýlení z její běžné pěvecké praxe, byl výkon rozpačitý, i když akusticky ohromoval. Publikum ovšem přijalo její vystoupení s nadšeným potleskem, což si vynutilo přídavek. Byla jím píseň Hej jaká radost v kole z prvního cyklu Večerní písně Bedřicha Smetany. 

Koncert měl velký ohlas u publika, ale přece jen se vtírá otázka, zda doprovod operních árií upravený pro smyčcové kvarteto je nosnou volbou. Je jasné, že v dané situaci to bylo jediné možné východisko z nouze, a bylo obdivuhodné, jak se s tím členové kvarteta vyrovnali, aby obsáhli celý orchestrální posaz. Nutno dodat, že obstáli na výbornou a dali do projevu maximum energie i hráčské zdatnosti. Koncert byl významnou společenskou událostí pro Žďár nad Sázavou a přinesl radost a snad i vědomí kulturní identity všem, co se ho zúčastnili.

Foto: Majda Slámová / Concentus Moraviae

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.



Příspěvky od Karla Hofmannová



Více z této rubriky