PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Z postupně se nabalujících dalších nástrojů, jakoby neslyšitelně, bez jakéhokoli rušivého švu – ostřejšího nástupu – se zvolna vynořovala gradace plná napětí a vášně.“

„Radek Baborák srozumitelně odkryl strukturu skladby a vystavěl ji s citem pro kontrast, gradaci, jemné i plné plochy.“

„Provedení bylo tak podmanivé, že člověk chtěl jen zavřít oči, nechat se unášet tou nenapodobitelnou hudbou a přát si, aby nikdy neskončila…“

Třetím koncertem v této sezoně se představili Pražští komorní sólisté pod vedením svého uměleckého ředitele Radka Baboráka. V kostele svatých Šimona a Judy zahráli v sobotu 4. února romantický repertoár, v němž ukázali, že patří ke špičce současných českých komorních těles.

„Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.“

 „Antonie Formanová výborně vystihla dychtivost i jistou naivitu mladé dívky, která dospěla v hrdou, nezávislou, svobodnou ženu.“

 „Anna Brousková kreslí Almu jako ženu, která se sice cítí ohrožená, ale o to urputněji usiluje o život svůj i svých blízkých. I za cenu vlastní tvrdosti.“

Pražský BodyVoiceBand, mladé nezávislé divadlo založené v roce 2013, uvádí v žižkovské Venuši ve Švehlovce hudebně-dramatické představení …because of Alma. Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.

„Dramatické akordy, kontrasty plného zvuku a jemných ozvěn, dialog pravé a levé ruky, který se v leckterých místech stáčí až do půtek, snivost a křehkost, jež se však záhy vyjevují jako zdánlivé, to vše Matouš Zukal přednesl s nadhledem a naprostou jistotou.“

„De Falla sedí jejímu naturelu i hlasu, Kůstková byla oslnivá i oslňující, niterná, její hlas zněl jemněji, citověji, s temperamentem ztvárnila jednotlivé písně, kterým však dodala veškerou tíhu života.“

„Z klaviatury se stále neslo něco zajímavého, překvapivého. Za takového Schumanna by se nemusel stydět ani zralý maestro!“

Koncert v Sále Martinů na pražské HAMU, který se konal v pondělí 16. ledna a na němž vystoupili sopranistka Kristýna Kůstková a klavírista Matouš Zukal, nesl sice podtitul „k nedožitým 96. narozeninám Zuzany Růžičkové“, ale de facto oficiálně zahájil řadu koncertů, které se v průběhu letošního roku uskuteční u příležitosti 100. výročí narození jejího manžela Viktora Kalabise, významného hudebního skladatele.

 „Široký rejstřík tónů od lahodných k posluchačsky nepříjemným, zvuky evokující bicí nástroje, vibrato, intonační skoky, v dynamickém oblouku zahrané trylky, ševelení nástroje, to vše je neslýchané a Anna v této skladbě nezapřela svého učitele – specialistu na moderní klarinetový repertoár Karla Dohnala.“

 „Daniel Wiesner patří k absolutní špičce českých komorních hráčů. Je spolehlivý, nestrhává na sebe pozornost, a přitom jeho brilantní hru vnímá posluchač jako přidanou hodnotu a rovnocenné partnerství.“

 „Určujícím a rozpoznatelným rysem Vlčkovy hry je promyšlenost každého tónu, zodpovědnost za celkové vyznění skladby, pravdivost interpretace a oddanost skladbě, autorovi.“

Jak hrají mladí interpreti, laureáti soutěží Pražského jara a Nadace Bohuslava Martinů? Klarinetistka Anna Sysová a violoncellista Vilém Vlček přesvědčili v úterý 10. ledna publikum Sukovy síně Rudolfina o tom, že minimálně s velkou erudicí a vysokým osobním vkladem.

„U některých skladeb (jako v tomto případě) posluchače upoutají spíše než celek jednotlivé zvukově zajímavé fragmenty, se zvědavostí očekáváme, kam se daný hudební motiv (pokud takový rozeznáme) vrtne, s až intelektuální rozkoší sledujeme zajímavý rytmus, dynamické a barevné vrstvení.“ 

„Není divu, že Smyčcový kvartet g moll, op. 10 Clauda Debussyho zapůsobil jak z jiného světa. Dílo premiérované v roce 1893 v Paříži je plné barev, emocí, zpěvnosti, poezie, ba i exotiky.“

„Klavírní kvintet f moll Césara Francka patří k nejvýmluvnějším, zvuku orchestru se přibližujícím dílům skladatele. Emocionální smršť, kterou autor při jeho tvorbě prožíval, se vepsala do výrazné expresivity skladby.“

Přední komorní soubor převážně specializovaný na soudobou hudbu FAMA Quartet vystoupil v komorním cyklu PKF – Prague Philharmonia. Vedle kompozice současného slovenského skladatele Henriho Klimenta uvedlo kvarteto v pondělí 9. ledna i díla Clauda Debussyho a Césara Francka.

„Nabízí se otázka, zda hudební publikum nezpohodlnělo a pasivně nečeká, že výběr toho, co bude poslouchat, za něj provedou jiní – managementy orchestrů, dramaturgové…“

„Ve třetí větě Allegro con brio hráli oba umělci s obrovským technickým i emocionálním nasazením a byli kongeniálními tlumočníky myšlenek skladatele.“

„Obsahově silnou, technicky náročnou Kalabisovu píseň ztvárnil Robin Červinek velice působivě, výrazově i technicky přesvědčivě.“

Neokázalý, ale kvalitní festival Dny Bohuslava Martinů se v těchto dnech v Praze koná už poosmadvacáté. Vedle osvědčených sólistů a souborů dává příležitost i mladým hudebníkům. V Galerii HAMU Lichtenštejnského paláce se v sobotu 10. prosince představili loňští vítězové Soutěže Nadace Bohuslava Martinů barytonista Robin Červinek a violoncellista Vilém Vlček. Spolu s nimi vystoupili sopranistka Ivana Pavlů a violoncellista Adam Klánský.

„Mé názory jsou idealistické. Ale proto se člověk stává muzikantem, že má nějaké ideály. Nechcete být muzikantem, abyste byl nejlepší, bohatý, slavný…“

„Nikdo v hudebním světě není autentičtější než Steven Isserlis. Je takový, jaký je, a hraje tak, jaký je. Je velmi inteligentní a tvůrčí.“

„Díky Danjulovi Ishizakovi se mi otevřely obzory do oblastí, kam jsem dřív vůbec neviděl.“

Violoncellistu Viléma Vlčka považuji za jednoho z našich nejzajímavějších mladých interpretů. Čtyřiadvacetiletý umělec vzbuzuje pozornost nejen svou hrou a svými názory, přitahuje i svou osobností. Je vnímavý, přemýšlivý, náročný k sobě a citlivý k druhým. Jeho slova o soutěživosti a autentičnosti v hudbě či souhře v kvartetu tuto jeho charakteristiku potvrzují.

„Mě hlavně baví ta cesta. Baví mě pracovat na sobě tak, abych se posouvala neustále dál, abych svoje povolání mohla dělat co nejlépe.“

„V současné době je na nás dirigentky upřena záře reflektorů, a až tahle vlna zájmu přejde, věřím, že se to srovná a nebudeme mluvit o pozitivní diskriminaci žen.“

„Nechci, aby mé dirigování vypadalo nacvičeně. Takže se snažím co nejvíce sladit všechny složky dirigování tak, abych to byla já, a ne cvičená opice.“

Dirigentka Alena Jelínková má sympatický životní cíl – dělat svou práci co nejlépe, tak, aby to bavilo ji i posluchače. Její hudební dráha začala ve Valašském Meziříčí, odkud pochází, vedla na Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění a zdaleka nekončí u proslulého pedagoga Johannese Schlaefliho v Curychu, k němuž nastoupila letos v září. Muzikalitou, pracovitostí, smyslem pro humor i nadhledem okouzluje spolupracovníky i návštěvníky koncertních sálů a opavské opery. Upozornila na sebe na letní Ševčíkově akademii v Horažďovicích, spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s Pražským filharmonickým sborem… a květnu 2023 ji čeká koncert nazvaný Debut Pražského jara. 

„Flétnistka se zaskvěla krásně znějícími vysokými tóny, intonačními skoky, okouzlující kantilénou, škálami připomínajícími rozsypávající se šňůru korálků i rozezpívaným vemlouvavým dialogem s klavírem.“

„Velkou oporou jí byl zkušený klavírní partner Daniel Wiesner, na nějž se sólisté mohou vždy spolehnout a posluchači si vychutnají jeho lahodnou hru.“

„Beethovena zahráli jak zralí mistři, v synagogální akustice pěkně znělo Ruferovo violoncello, s úhozově bohatou hrou nezůstala pozadu ani klavíristka Kateřina Ochmanová.“

Mezinárodní hudební festival Mladá Praha zavítal 29. září do kolínské synagogy, kde se uskutečnil jeden z jeho mimopražských koncertů. Vystoupili na něm maďarská flétnistka Eszter Boglárka Réti, český violoncellista Filip Rufer a jako klavírní partneři Daniel Wiesner a Kateřina Ochmanová.

„Láskyplnou pomalou část vyzpívala Diana Chausheva s veškerým citem své patnáctileté duše, v rychlých větách zas udivovala bezchybnou technikou.“

„Zvuk Lombardiho trubky byl podmanivý, hráč se mazlil s dynamikou i zpěvnými melodiemi. Mladý Ital má dar strhnout publikum.“

„V první větě Richard Kollert zaujal sebevědomou hrou, zpěvným tónem i inspirovaným frázováním s orchestrem. Celkově byla jeho hra plná energie, jistoty i citu pro melodii a rytmus.“

Čtyři mladí hudebníci se utkali v pátečním finále Dvořákovy rozhlasové mezinárodní soutěže pro mladé hudebníky Concertino Praga. Dlouhý večer korunovalo oznámení výsledků. A během čekání na ně nikdo z trpělivých návštěvníků nepochyboval o tom, že vavříny si odnese Bulharka Diana Chausheva.

„Po Přemyslu Špidlenovi ‚zdědil‘ Václav Pikrt jeho pracovní místo i nástroje. ‚To bylo největší požehnání v mém životě,‘ říká.“

„Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.“

„Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu…“

Překvapení lektorům i studentům Ševčíkovy akademie připravil houslař Václav Pikrt. Do Horažďovic přijel nejen seřizovat nástroje, ale postavit i zbrusu nové housle. A to během pěti dnů.

„Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat se, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě, říká houslistka Eliška Kukalová.“

„Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů.“

„Jakub Hrůša v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých.“

Přátelská atmosféra, náročná práce, setkání s českými i zahraničními muzikanty-lektory, touha zdokonalit se ve hře i dozvědět se něco nového z přednášek a seminářů, vzájemné obohacování se, tím vším se vyznačuje Ševčíkova akademie, která probíhá v Horažďovicích, rodišti Otakara Ševčíka…

„Svěřím se vám s mým nejtajnějším přáním – jednou bych moc rád dirigoval Sibelia a Wagnerovy opery.“

„Když chci navázat hlubší kontakt se skladatelem, s jeho dílem, potřebuji k poslechu i partituru.“

„Kristjan nám hodně povídal o tom, co je to hudba, jak k ní přistupovat, jak o ní přemýšlet.“

Je mu patnáct. A mezi už dospělými účastníky letní dirigentské akademie v Pärnu patřil k těm nejtalentovanějším. I když s orchestrem pracoval jiný z jeho kolegů, oči přítomných v hledišti poutal Kasper. Seděl na židli, čekal na svůj výstup a přitom dirigoval z partitury na klíně veškeré skladby, které se na pódiu hrály. Shodli jsme se – Kasper je ztělesněním hudby, která ho zcela pohlcuje.

„Účastníci kurzů odjíždějí z Pärnu s úsměvy na tvářích. A to je jeden z důvodů, proč jsou léta v Pärnu pro mě tak důležitá, říká Neeme Järvi.“

„Bedlivé oko Neemeho, Paava ani Kristjana neodpustí žádnému adeptovi dirigování vůbec nic.“

„Tüürův Smyčcový kvartet In memoriam Urmas Kibuspuu je křehká skladba, jejíž počáteční monotónnost střídá zvichřenost a vzrušení končící v katarzním souzvuku.“

Součástí festivalu v Pärnu nejsou jen koncerty, ale i Akademie Neeme Järviho, která se koná od roku 2000. Na základě přihlášek a následného výběru se sem sjíždějí mladí dirigenti z celého světa, letos byli zastoupeni mladí adepti z Lotyšska, Ukrajiny, Polska, Ruska, Velké Británie, Bulharska, Německa, USA, Estonska, Jižní Koreje, Nového Zélandu a Finska. Mezi nimi byly i čtyři mladé ženy. Jen pro zajímavost – Järviho akademie se v minulosti zúčastnili i čeští dirigenti Marek Štilec a Petr Popelka.

„Pro estonské obecenstvo je Neeme Järvi ikona, velmi si ho váží a má ho rádo.“

„Festival v Pärnu pro zviditelnění estonské hudby a jejích interpretů dělá více než maximum.“

„Muzikanti se v Pärnu sbližují, uzavírají se tu přátelství, vytvářejí se skupiny na sociálních sítích, které pak fungují i jako prostředek pro další spolupráci.“

Před třemi lety jsem se do Pärnu, přezdívaného letní hlavní město Estonska, vydala poprvé. Zažila jsem vřelou atmosféru, byla jsem svědkem usilovné práce i přátelských setkání respektovaných dirigentů, vážených sólistů, hráčů světových orchestrů i mladých muzikantů na prahu kariéry. Podobně tomu bylo v estonském letovisku mezi 13. a 22. červencem i letos…