PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Koncert se konal 29. září, den po státním svátku sv. Václava, a kdo chtěl, mohl jej vnímat i jako pietu za patrona české země.“

„V nastupující části Tuba mirum stojí za zmínku náročné sólo pozounu mladého studenta konzervatoře v působivém duetu s hlubokým a temně zabarveným basem Jiřího Přibyla.“

„Se lkavou vroucností uvedly smyčce snad nejpůsobivější pasáž, Lacrimosa. Dle dochovaných pramenů právě tady, v jejím průběhu zapsal Mozart svou poslední notu.“

Na olomouckém Podzimním festivalu duchovní hudby zaznělo také Mozartovo Requiem v kostele sv. Mořice v Kroměříži. Spojení dvou věhlasem opředených hudebních těles, vysoce profesionálního komorního orchestru Czech Virtuosi s uměleckým vedoucím Karlem Procházkou a jednoho z nejstarších našich pěveckých sborů, Akademického sboru Žerotín pod vedením Pavla Koňárka, v nastudování i odvedení celého díla dirigentem Jaromírem M. Krygelem slibovalo samo o sobě skvostný zážitek, při kterém nelze pominout ani kouzlo Kroměříže. Koncert se navíc konal 29. září, den po státním svátku sv. Václava, a kdo chtěl, mohl jej vnímat i jako pietu za patrona české země. Uskutečnil se také na den přesně ke stému výročí úmrtí Antonína Cyrila Stojana, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského, jak připomněl v krátkém úvodním projevu arcibiskup Graubner.

„Význam kultury je pro společnost nesporný, ale přitom její pozice je velmi křehká.“

„Náš festival se snaží být místem, kde jsou předávána poselství.“

„Festival patří mezi ozdoby města Olomouc a těší se zájmu jeho obyvatel.“

Jubilejní třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc byl zahájen. V letošním roce organizátoři připravili zážitkovou dramaturgii, která spojuje tradiční duchovní hudbu s mladými interprety, vyhledává zapomenuté skvosty a hledá neotřelé kompozice. O festivalu, který začal 23. září a trvá až do 21. října na různých místech Olomouce, jsme si povídali s jeho paní ředitelkou Dobromilou Hamplovou.

„Hráči v čele s dirigentem Andrésem Orozco-Estradou přivezli na Slovensko přitažlivý koncertní program, a tak ve vyprodané Redutě byla cítit slavnostní nálada a značná očekávání.“

„Finální pochod, ohlášený trubkou, v pevném tempu jen dokreslil atmosféru lesku a publikum dohnal k ovacím. Lepší začátek si nelze představit!“

„V Bratislavě jako by Rachlin zapomněl jít do pověstného detailu, a svoji hráčskou nápaditost dostatečně nevycizeloval. Často zbytečně chvátal a na několika místech se dokonce nepotkal s orchestrem, a to přesto, že mu Orozco-Estrada dával neskutečně prostoru.“

Hostování orchestru Filarmonica della Scala na Bratislavských hudebních slavnostech přineslo obrovský příval hudební energie, a to nejen díky předehře z Rossiniho opery Vilém Tell, ale i Beethovenově Sedmé symfonii a Mozartovu Houslovému koncertu č. 3 v podání houslisty Juliana Rachlina. Italové v čele s podmanivým dirigentem Andrésem Orozco-Estradou vytvořili mimořádný večer, při kterém snad došlo i na pověstnou apoteózu tance.

„Musíme zdůraznit, že zejména Schiffův jasnozřivý vhled do složitých kontrapunktických struktur jej vyšvihl mezi vrcholné klavírní interprety J. S. Bacha.“

„Místy zavalitě působící témbrový profil moderního orchestru se nemohl vyrovnat s náročnými stylovými požadavky barokního slohu.“

„V následující větě se naplno projevila do té chvíle pouze implicitní niternost Schiffova interpretačního umění: měkkost a ladnost tu klavírista vynesl do vzdušných výšin, v nichž se namísto zvukově-fyzikální materiality prosadila téměř éterická čistota mozartovské melodicko-harmonické formy.“

Páteční večer 22. září se nesl v mimořádně slavnostním duchu: Dvořákova síň pražského Rudolfina bouřlivým potleskem přivítala legendu klavírního olympu Andráse Schiffa. Britský klavírista před dychtivým publikem představil klasický a pro svůj hudební um typický repertoár. Slavné skladby J. S. Bacha a W. A. Mozarta Schiff provedl historicky poučeně bez rušivé příměsi romantických prvků a díky vybroušené technické brilanci potvrdil své výsadní místo v klavírní interpretaci barokní a klasicistní hudby. Příjemné oživení přinesla druhá polovina večera: Schiff vyměnil klavír za dirigentskou taktovku, postavil se do čela České filharmonie a s nadhledem profesionála provedl Symfonii č. 3 Es dur Ludwiga van Beethovena. Eroica v Schiffově podání působila jako řemeslně dobře zpracovaný celek, jemuž ovšem občas chyběla individuálnější a osobitější interpretační perspektiva.

„Postava Donny Elvíry v podání Lucie Vagenknechtové ožila, plná hněvu a smutku nad promrhanou láskou k Donu Giovannimu.“

„Zatěžkané a ponuré Andante vyústilo v to, co by se dalo nazvat vydestilovaným smutkem, kde se Ladislavě Kaspříkové podařilo z křídla Steinway vyloudit péřově hebké pianissimo.“

„Liebesleid charakterem osciluje mezi grácií a ztracenou slávou, nostalgií a pocitem zmaru, rozervaností, ale i nadějí z lásky. Svou vroucnou a lidskou hrou dokázal Štěpán Pražák všechny zmíněné pocity vyjádřit.“

V plzeňském Domě hudby se 20 září uskutečnil zahajovací koncert Kruhu přátel hudby, který pořádá Plzeňská filharmonie jako svoji komorní řadu, s názvem Slavné kusy. Na něm se představily v uměleckém světě již etablované osobnosti: sopranistka Lucie Vagenknechtová, houslista Štěpán Pražák a klavíristka Ladislava Kaspříková. Velký prostor byl věnovaný dílu Wolfganga Amadea Mozarta a také Antonína Dvořáka – druhým jmenovaným večer vrcholil.

„Podmínky Schulmeisterova koncertu pokládám za nedůstojné a ostudné především vůči umění samotnému.“

„I velmi dlouhé úseky mi přišly vlastně hotové, ideální, inspirované, snadno zapadající do měřítek dospělých hudebníků.“

„Přesto kdybych si měl představit Schulmeistera za patnáct let, zajímalo by mě, jak se hráčsky vypořádá s integrací těch méně šlechetných lidských vlastností.“

V úterý 19. září na festivalu Dvořákova Praha vystoupil slibný mladý klavírista Jan Schulmeister. V méně formálních prostorech Bořislavka Centra zahrál hodinový recitál z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Leoše Janáčka a Sergeje Rachmaninova. Přestože na koncert dorazilo mnoho posluchačů, klavírista byl výborně připraven a hrál i obsažně, zážitek znesnadňovalo nepříjemné prostředí a další vnější vlivy.

„Ondřej Valenta dostal na 28. Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba svou prozatím největší koncertní příležitost v Praze.“

„Pro svůj koncert zvolil skutečně festivalově pouze čtyři rozsáhlé skladby různých stylových období.“

„Ke 150. výročí narození Maxe Regera provedl jeho rozsáhlou vrcholnou Fantasii na chorál ‚Wachet auf, ruft und die Stimme‘.“

Ondřej Valenta je varhaníkem a ředitelem kůru na pražském Vyšehradě. Pedagogicky působí na Pražské konzervatoři, kterou vystudoval, a pokračoval na Hudební fakultě AMU. Své vzdělání v oboru si rozšířil ještě na Mozarteu v Salcburku a Vysoké škole hudby a divadla v Mnichově. Zároveň se věnoval studiu cembalové hry na konzervatoři a pokračuje v současné době na AMU. Vystoupení v rámci festivalu 14. září bylo prozatím jeho největší koncertní příležitostí v Praze, které beze zbytku využil.

„Na koncerte slovensko-japonského priateľstva vystúpil aj prvý koncertný majster Berlínskych filharmonikov Daishin Kashimoto.“

„Daniel Raiskin má nespochybniteľnú ‚štábnu kultúru‘ dirigovania a precízne dirigentské gesto.“

„Open air koncert Slovenskej filharmónie na bratislavskom Námestí Slobody sledovali tisícky poslucháčov.“

Koncerty priateľstva, organizované Slovenskou filharmóniou (SF) spravidla v spolupráci s veľvyslanectvami krajín juhovýchodnej Ázie, patria už tradične k pravidelným podujatiam nášho prvého orchestra v úvode sezóny. Donedávna to boli koncerty slovenského priateľstva s Kórejskou republikou, v rámci ktorých zneli, popri známych skladbách symfonického repertoáru, populárne kórejské piesne s účasťou špičkových kórejských vokalistov či inštrumentalistov. Tento rok venovala dramaturgia SF koncert priateľstva krajine vychádzajúceho slnka, Japonsku. Uskutočnil sa vo štvrtok, 7. septembra 2023 v Redute pri príležitosti osláv 30. výročia nadviazania diplomatických vzťahov medzi našimi krajinami. Zaujímavá dramaturgická zostava zriedka uvádzaných diel z 19. a 20. storočia odznela pod taktovkou šéfdirigenta Daniela Raiskina, ako sólista sa bratislavskému obecenstvu po rokoch opätovne predstavil Daishin Kashimoto, prvý koncertný majster Berlínskych filharmonikov.

„Nebylo divu, že náročné pardubické publikum odměnilo Jana Čmejlu nadšeným potleskem vestoje, tohle byl vskutku čistý romantismus talentovaného, ničím nezatíženého mládí.“

„Může někdo ve čtrnácti letech zahrát s odzbrojujícím nadhledem interpretačně tak náročné dílo, jakým je Houslový koncert D dur Petra Iljiče Čajkovského? V případě Richarda Kollerta zní odpověď: Ano.“

„Skvostný přídavkový duet Tamina a Paminy si Kristýna Fílová, Daniel Matoušek i celý orchestr viditelně užívali.“

Ačkoliv v rámci letošní Zlaté Pecky se ještě uskuteční v úterý 3. října koncert s názvem Pěvissimo v pražské Chodovské tvrzi, oficiálně byl sedmý ročník hudebního festivalu zakončen v neděli 10. září slavnostním večerem v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích. A protože obě místní profesionální tělesa – Komorní filharmonie a soubor Barocco sempre giovane – mají naplánovány své zářijové abonentní koncerty až na následující týden, stalo se pro zdejší publikum vystoupení čtyř mladých interpretů (Jan Čmejla, Richard Kollert, Kristýna Fílová a Daniel Matoušek) za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice vedené jejím šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem netradičním vstupem do nové hudební sezony.

„Zahajovací koncert byl několik dní dopředu vyprodán.“

„Orchestru chvíli trvalo, než si zvykl na Veverkovo ‚200 procentní‘ nasazení.“

„Typická vlastnost Veverky nepolevit se vyplatila v konečném vyznění díla.“

V Plzeňském kraji právě začal již 31. ročník festivalu Haydnovy hudební slavnosti, který pořádá Česká společnost Josepha Haydna k připomenutí působení skladatele ve službách hraběte Morzina při jeho letních pobytech v Dolní Lukavici u Plzně. Festival se koná za podpory Plzeňského kraje, Státního fondu kultury České republiky a řady měst na již tradičních zajímavých místech regionu zejména jižního Plzeňska. Klade si za cíl představovat především tzv. „starou hudbu“ jakkoli související s obdobím druhé poloviny 18. století.

„Dvořákovy hbité, rychlé úhozy do klapek byly slyšet až dole v hlavní lodi kostela.“

„Jako druhý se představil pravidelný frekventant kurzů Martin Droppa, který svou část večera zahájil skladbou Fuga F dur neznámého skladatele.“

„Mozartovo dílo často klade důraz na zvukovou vyváženost a eleganci a tuto estetiku se Adamu Sukovi povedlo přenést do své interpretace.“

Další z řady koncertů Olomouckých barokních slavností zavítal v úterý 6. září netradičně do města Štěpánov. Večer s podtitulem Mekka varhaníků představil v téměř zaplněném kostele sv. Vavřince tři výjimečně nadané, mladé varhaníky Adama Suka, Martina Droppu a za indisponovaného Alfreda Habermanna zastupujícího Lukáše Dvořáka, kteří zde interpretovali skladby autorů jako Wolfgang Amadeus Mozart, Georg Böhm, Jan Křtitel Vaňhal anebo Bohuslav Matěj Černohorský.