„A zářivé výšky sólové piccolo trumpety Jiřího Houdka dštily do koncertního sálu radostné rozpoložení.“

„Nástroj vídeňské firmy Bösendorfer se pod Sekerovýma rukama rozezpíval do kouzelných kadencí.“

„Ovace publika doprovodily už úvodní předehru – tak přesvědčivý byl projev orchestru.“

Silvestrovský koncert Pražských komorních sólistů v historickém auditoriu Starého Města pražského se udál 31. prosince 2024 v kostele sv. Šimona a Judy. Nesl se pod motem PKS & Friends, a tak kromě kmenových sólistů – houslová sóla hráli Matteo Hager, David Hernych a Martina Bačová – vystoupili trumpetista Jiří Houdek, klavírista Miroslav Sekera a pěvec Daniel Matoušek. Nezbytné hornové sólo měl také umělecký ředitel souboru a dirigent Radek Baborák. Stylový večer byl pěknou přehlídku tematicky vkusně vybraných titulů. 

Pražští komorní sólisté, rezidenční orchestr kostela sv. Šimona a Judy, zahájil svůj koncert třívětou Koncertantní sonátou pro trumpetu, smyčce a basso continuo D dur Georga Philippa Telemanna. Bezprostřední povznášející účinek barokní hudby navodila skutečně precizní orchestrální harmonie. A zářivé výšky sólové piccolo trumpety Jiřího Houdka dštily do koncertního sálu radostné rozpoložení. Proslulou Sonátu pro trubku, dvoje housle a basso continuo v telemannovském katalogu číslo 44:1, kterou i specializované barokní soubory provozují v rozšířené sestavě, hrál soubor v úpravě pro moderní komorní orchestr od Helmutha Winschermanna. Zvláště jímavý účinek pomalé věty završilo brilantní finále. Efektně rozvržený program pokračoval populární hudbou severského komponisty Edvarda Griega. Z jeho často frekventované, pětivěté orchestrální suity ve starém slohu Z časů Holbergových hrál ansámbl dvě část – vláčně procítěné úvodní Preludium a podobně nastudované a svižnější finální Rigaudon.

Dalším z přítomných přátel Pražských komorních sólistů byl pianista Miroslav Sekera, který hrál sólo v Koncertu pro klavír a orchestr č. 12 A dur, KV 414 Wolfganga Amadea Mozarta. Nástroj vídeňské firmy Bösendorfer se pod Sekerovýma rukama rozezpíval do kouzelných kadencí. Ty jsou v Mozartových koncertech, napsal jich sedmadvacet, vždy vítanou příležitostí pro kreativitu a fantazii pianisty. Sekera ji navíc využil v útěšné pomalé střední větě k vánoční reminiscenci, kdy zanotoval úvodní téma z legendární rakouské vánoční písně Svatá noc. Koncert se seriózně provedenou virtuózní úvodní větou uzavřelo hravé a úsměvné finále. Orchestr byl ve své doprovázející roli přesný a spolehlivý s delikátní službou dílu.

Druhou část koncertu po přestávce otevřela virtuózní nadílka čtvrtého koncertu pro housle a smyčce z cyklu Čtvero ročních dob, op. 8 – Zima od Antonia Vivaldiho. O třívěté dílko, vejde se do deseti minut, se podělili tři sólisté orchestru. Matteo Hager uvedl první větu Allegro non molto, k Largu vystoupil z orchestru k sólovému pultu David Hernych a k poslední větě Allegro přispěchala Martina Bačová, všechny výměny proběhly za současného vedení orchestrální hudby. Lehce silvestrovsky humorná režie výměn nikterak nepoznamenala solidní, virtuózní výkon sólistů. Pozici koncertní mistryně převzala v této skladbě od Martiny Bačové Hiroko Skuhra Takahashi.

Umělecký ředitel Pražských komorních sólistů Radek Baborák se vedle dirigování zhostil také moderace celého večera a uvedl další skladbu tematicky korespondující s programovým záměrem silvestrovského koncertu. Byla to čtvrtá část Zima z cyklu Čtvero ročních dob v Buenos Aires od Ástora Piazzolly. Orchestr doznal proměny v obsazení, na podiu zůstal oktet hudebníků a klasiku vystřídala moderna tvůrce nového tanga ve stylově výtečném hávu. Slovo dirigenta doprovodilo i následující skladbu Jízdu na saních, třetí část cyklu Německé tance, KV 605 Wolfganga Amadea Mozarta. Amadeus si při jejich komponování v únoru posledního roku svého života připomněl stejnojmennou kompozici svého otce Leopolda. Ten napsal tuto zábavnou hříčku pro karneval, který se konal v roce a měsíci Wolfgangova narození. Baborákův komentář přiblížil nejen charakter a obsazení skladby s nezbytnými rolničkami, ale také Mozartovu stopu v kostele sv. Šimona a Judy. Při jedné ze svých návštěv Prahy tam Mozart hrál na varhany.

Program pokračoval hudbou Lva Kogana. Z jeho Chassidských tanců byly na programu části Mír s vámi a Svatební tanec. Zde už nehrál celý orchestr, ale menší ansámbl sestavený ze smyčcového kvarteta s kontrabasem a lesním rohem. Dalším hostem souboru byl tenorista Daniel Matoušek. Zpíval dvě písně, ke kterým vypracoval vlastní orchestrální aranžmá. Nejprve to byla Santa Lucia lontana od italského skladatele s pseudonymem E. A. Mario, vlastním jménem Giovanniho Gaety, a poté uvedl neapolskou tarantelu La Danza z písňového cyklu Hudební večery od Gioacchina Rossiniho.

Finále večera patřilo slibovanému ohňostroji, jak stálo v upoutávce na koncert, a byla jím Hudba ke královskému ohňostroji – Suita D dur, HWV 351 Georga Friedricha Händela. Soubor dostál svému slovu a posílený orchestr se plně opřel do barokního hudebního skvostu, jehož zjevný účel a účinek znamenitě podpořily všechny „rámusící“ nástroje. Ovace publika doprovodily už úvodní Overturu, tak přesvědčivý byl projev orchestru. Žesťové nástroje báječně „hlaholily“, smyčce a dřeva lahodily, zejména v Largu alla sicilianna, a rytmické a tempové provedení suity bylo náruživé a strhující. Chyběly už jenom petardy a světlice… Silvestrovský večer Pražských komorních sólistů měl skvělou atmosféru.

Foto: Michael Romanovský