„Polský varhaník Mariusz Wycisk se představil na druhém koncertě cyklu jako reprezentant varhanního mládí.“

„Zaujal výbornou technikou a jistotou projevu.“

„Jako varhaník ze Slezska provedl Slezskou fantasii na ‚Te Deum laudamus‘ polského autora Mariana Sawy.“

Iniciátorka a organizátorka Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba a tamní titulární varhanice Irena Chřibková připravila již osmadvacátý ročník tohoto prestižního cyklu osmi koncertů odehrávajících se v srpnu a září. Pozvala na něj obvyklý počet šesti varhaníků a varhanic z ciziny, jednoho domácího hosta a každoročně na něm i sama vystupuje. Na druhém koncertě 10. srpna dostalo příležitost varhanní mládí v podobě polského hosta Mariusze Wyciska.

Původně se učil hře na akordeon a až později na varhany v Ratiboři a Rybniku. Již při studiu získal několik ocenění – v roce 2019 Grand Prix v polské celostátní soutěži Centra uměleckého vzdělávání a v roce 2022 druhou cenu na Mezinárodní soutěži Petra Ebena v Opavě. Působí jako chrámový varhaník a nyní studuje na Hudební akademii v Katovicích. Jeho profesorem je u nás dobře známý Julian Gembalski.

Mariusz Wycisk zaujal především výbornou manuálovou technikou, pohyblivostí prstů a jistotou projevu. Nejzávažnější skladbu programu uvedl hned v úvodu svého vstoupení. Bachova kompozice Toccata, adagio a fuga C dur je kompozičně inspirována italskými vzory. Po brilantním manuálovém úvodu se projevila Wyciskova rozechvělost v následujícím obtížném pedálovém sólu, rytmicky málo zaostřeném a tím i ne úplně srozumitelném. V Adagiu se možná až příliš držel notového zápisu na úkor větší uvolněnosti a zpěvnosti a sólový hlas trochu zvukově zanikal v doprovodných hlasech. Fuga s tématem připomínajícím gigue byla spolehlivě vystavěna a její pověstné technické obtíže dobře zvládnuty.

Následující Bachova vrcholná chorálová předehra Schmücke dich, o liebe Seele měla svůj bohatě kolorovaný a zdobený cantus firmus v sopránu málo odstíněný od bohatě kontrapunkticky vypracovaných ostatních hlasů a byla zahrána jako předcházející Adagio z Toccaty C dur poněkud zdrženlivě. Další skladby programu byly zvoleny sice zvukově dostatečně kontrastně, ale nepatří ke stěžejním dílům svých autorů.

Camille Saint-Saëns, skladatel a klavírista, byl dvacet let zároveň titulárním varhaníkem v pařížském chrámu St. Madeleine. Ve svých dvaadvaceti letech v roce 1857 napsal pro varhany dvoudílnou Fantasii Es dur, která nepatří k jeho pozoruhodným dílům. Škoda, že Wycisk neprovedl nějaké jeho Preludium a fugu nebo některou z jeho vysoce zajímavých Improvizací.

Ve stejné situaci se interpret ocitl ve skladbách Marca Enrica Bossiho, ředitele různých italských konzervatoří a ve své době světově proslulého koncertního varhaníka. Je autorem velkého počtu varhanních děl proměnlivé kvality, i když nástrojově znamenitě posazených. Jeho málo nápaditá Elevation op. 94, č.3 vytvořila v nízké dynamice vítaný zvukový kontrast k předcházející skladbě. Následující Scherzo z op. 49 se začátkem v nadechnutém mendelssohnovském duchu bylo hráno s velkou chutí a jeho strmé dynamické gradace vyřešil sólista virtuózním ovládáním crescendového válce.

Soudobý skladatel Marian Sawa byl v poslední době patrně nejpilnějším polským autorem kompozic pro královský nástroj. Mariusz Wycisk zvolil jeho Slezskou fantasii na „Te Deum laudamus“ ve verzi nápěvu, který se s textem „Bože, tebe chválíme“ zpívá i u nás. Stručná a náladově proměnlivá skladba vrcholí citací písně ve fortissimo v pedále. Interpretem byla energicky zahraná.

Na závěr zvolil sólista první větu z rozsáhlé pětivěté Druhé symfonie e moll významného představitele francouzského symfonického stylu Louise Vierna. Hlavní téma ostrých kontur první věty v tečkovaných rytmech bylo výrazově poněkud uhlazeno. Wycisk dával přednost v rejstříkování spíš „baroknímu“ mixturovému zvuku, čímž ochudil skladbu o typickou francouzskou zvukovost s rozsáhlým využitím jazykových rejstříků, které svatojakubský nástroj jako jeden z mála u nás nabízí. Temperamentní závěr ocenilo četné obecenstvo.

Foto: Zdeněk Chrapek