„Uměleckým vedoucím a současně primáriem souboru je spontánní ukrajinský houslista Vadym Makarenko.“

„Tam, kde nemají odpovídající provozuschopný původní instrumentář si vypomáhají kvalitními současnými replikami.“

„Interpretační stránka večera byla na vynikající úrovni.“

Jmenují se Infermi d´Amore a jde o soubor staré hudby, tvořený mladými hudebníky z různých částí Evropy i ze zámoří. Dohromady se dali během studií ve Švýcarsku na Schole Cantorum Basiliensis. S tou ztrátou či ztraceností je to trochu jinak, než jak napovídá slogan v titulku recenze. Ne že by tito mladí muzikanti zabloudili ve spleti benátských kanálů a uliček, tam se orientují dobře, jde spíš o to, že své umělecké úsilí věnují ztraceným nebo zapomenutým uměleckým hodnotám, které mají svůj původ v barokní éře tohoto hudbymilovného města. Těleso 26. září vystoupilo v rámci sezony Vzlet pražského barokního orchestru Collegium 1704 a nabídlo výsledky svého snažení.

Z původních notových, mnohdy neúplných rukopisů Infermi d´Amore s pomocí muzikologů rekonstruují historické tónové struktury a oživené svojí bohatou přirozenou muzikálností je prezentují současnému publiku. Tam, kde nemají odpovídající provozuschopný původní instrumentář (klávesové nástroje) si vypomáhají kvalitními současnými replikami. Hrají ve složení čtvery housle, viola, violoncello, kontrabas a cembalo, případně varhanní pozitiv. Orchestrálního charakteru zvuku ensemblu, což je nezbytná podmínka pro to, aby dobře fungoval princip koncertantnosti, tedy dosahují zmnožením houslových partů a trojčlenným basem continuem (violoncello, kontrabas, klávesové nástroje). Uměleckým vedoucím a současně primáriem souboru je spontánní ukrajinský houslista Vadym Makarenko. Violoncellové party jsou svěřeny Matyáši Kellerovi, který střídavě plní roli spolutvůrce bassa continua a virtuosně pojatého sólového hráče.

Infermi d´Amore vystoupili v Praze 26. září v kulturním středisku Vzlet v pražských Vršovicích, kam je s laskavou podporou Italského kulturního institutu přivedl umělecký vedoucí souboru Collegium 1704 Václav Luks. Přivezli s sebou vzácné hudební nálezy pocházející ze 17. a 18. století. Program sestavili z převážně koncertantní tvorby čtyř italských mistrů a nazvali jej Ztraceni v Benátkách (Lost in Venice).

Na úvod zazněla Overtura č. 6 B dur Francesca Marii Veraciniho, třídílná kompozice vivaldiovského typu pro smyčce a continuo (Allegro, Largo, Allegro). Autorem následující skladby, rovněž třívěté (Presto – Largo, Presto – Adagio e staccato, Prestissimo), Koncertu pro housle A dur, op. 1: č. 9 je Benedetto Marcello. Znění tohoto díla se nedochovalo celé, autory zásadní rekonstrukce nalezeného notového materiálu jsou společnými silami Vadym Makarenko a Olivier Fourés. Pietro Antonio Locatelli je tvůrcem čtyřvětého díla Concerto grosso č. 5 D dur, op. 1 (Largo, Allegro, Largo, Allegro). Skladba začíná poněkud neobvykle sólovým varhanním pozitivem, k němuž se postupně připojí ostatní orchestrální složky. Autorem celkem čtyř skladeb večera je Antonio Vivaldi. Nejprve zazněl jeho Koncert pro violoncello B dur, RV 788, následoval Koncert pro housle C dur, RV 182. Na závěr večera jsme vyslechli nejprve Koncert pro housle g moll, RV 320, vyvrcholením programu se stalo provedení Vivaldiho Koncertu pro dvoje housle a smyčce A dur, RV 521.

Violoncellový koncert je v uvedené podobě rovněž dílem kompoziční rekonstrukce. Má části Allegro, Largo, Allegro non troppo a je spartován a dotvořen jen z jednoho, dochovaného violového partu! Olivierem Fourésem. Ten je rovněž autorem rekonstrukce Vivaldiho houslového koncertu g moll (Allegro, Largo, Allegro non molto), přičemž poslední, třetí větu tohoto díla na základě neúplných partů violy Fourés dotvořil zcela zásadně. V původním znění zazněla pouze dvě Vivaldiho díla uvedená v programu večera, Houslový koncert C dur a závěrečný Dvojkoncert. 

Jako přídavek, po závěrečném potlesku, zazněla Ciaccona Antonia Vivaldiho. Virtuosní vůdčí hlas přednesl na housle Vadym Makarenko, tentokrát hrál již ve značně odlehčeném výraze. Na ostinátní složce těchto kontrapunktických variací se podílel jen čistě smyčcový ensembl, v úvodu a na závěr obohacen o basso continuo.

Interpretační stránka večera byla na vynikající úrovni. Makarenkův výkon, výrazným způsobem se angažoval ve všech skladbách, byl téměř dokonalý. Houslista má precizní techniku, s níž zvládá každý detail, hraje s lehkostí a zaujetím, čímž inspiruje i všechny ostatní členy souboru. Jeho partnerka v Dvojkoncertu podala rovněž technicky kvalitní výkon, škoda jen, že se držela zbytečně poněkud v pozadí. 

Sál kulturního centra Vzlet, v němž se koncert konal, je multifunkčním prostorem. Může sloužit rovněž jako kino, má parketovou podlahu a přestavitelné pódium. Vzdor tomu je v něm výborná akustika, díky níž je v optimálních poměrech i bez amplifikace dobře slyšitelná celá škála barokního instrumentáře. Infermi d´Amore se v Praze-Vršovicích rozhodně neztratili.

Foto: Collegium 1704 / Tokpa Korlo