„Zahajovací koncert byl několik dní dopředu vyprodán.“

„Orchestru chvíli trvalo, než si zvykl na Veverkovo ‚200 procentní‘ nasazení.“

„Typická vlastnost Veverky nepolevit se vyplatila v konečném vyznění díla.“

V Plzeňském kraji právě začal již 31. ročník festivalu Haydnovy hudební slavnosti, který pořádá Česká společnost Josepha Haydna k připomenutí působení skladatele ve službách hraběte Morzina při jeho letních pobytech v Dolní Lukavici u Plzně. Festival se koná za podpory Plzeňského kraje, Státního fondu kultury České republiky a řady měst na již tradičních zajímavých místech regionu zejména jižního Plzeňska. Klade si za cíl představovat především tzv. „starou hudbu“ jakkoli související s obdobím druhé poloviny 18. století.

Program zahajovacího koncertu letošního ročníku festivalu zaujal velký počet posluchačů, kteří se sotva vměstnali do dalšího z nádherně zrestaurovaných sálů státního zámku Nebílovy. V tradičním místě zahájení minulých ročníků v Dolní Lukavici se bude odehrávat jiný z festivalových koncertů. Přes změnu místa konání úvodního koncertu a tím navýšení kapacity prostor byl zahajovací koncert několik dní dopředu vyprodán. Důvodem bylo nejspíš i přizvání vynikajícího sólisty, hobojisty Viléma Veverky, k na této akci již tradičně účinkujícímu Orchestru Konzervatoře Plzeň. Taktovky se opět ujal dirigent působící mj. v Divadle Josefa Kajetána Tyla Jiří Štrunc.

Vilém Veverka, silná renesanční osobnost, která se věnuje mj. i fotografování, je hudebníkem, pro kterého by účinkování jako sólista v jediném díle večera nebylo dostačující, nabídl posluchačům ve svém podání vedle Mozartova Flétnového koncertu G dur, K. 313 přepsaného pro hoboj do F dur také velmi zajímavý Koncert pro hoboj a orchestr G dur Pavla Vranického. Dílo, které Veverka ve světové premiéře také nahrál v rodném místě autora v klášteře Nová Říše a v roce 2021 vydal, zahájilo celý slavnostní program galavečera. Pavel Vranický se narodil ve stejný rok jako Wolfgang Amadeus Mozart (1756). Byl velmi plodným skladatelem. Přesný soupis jeho děl nelze získat, protože se nacházejí v různých soukromých sbírkách a archivech. S Josephem Haydnem jej pojí jedna zajímavá skutečnost, kdy jako mladý 24letý houslista byl přijat a pět let působil ve šlechtické kapele knížete Mikuláše Esterházyho v Eisenstadtu, kterou Haydn řídil. Poté působil až do své smrti jako ředitel orchestru dvorní opery ve Vídni.

Třívěté dílo s doprovodem orchestru složeného ze smyčců, dvou hobojů a dvou lesních rohů zaznělo po úvodním rozehrání orchestru do širších dynamik s obrovskou energií. Orchestru také chvíli trvalo, než si zvykl na Veverkovo doslova „200procentní“ nasazení. V první větě bylo místo, kdy sólista musel tempově spoluhráčům „šlapal na krk“. Typická vlastnost Veverky nepolevit, kterou znají třeba i jeho studenti každoročního kurzu Třeboňská letní setkávání, se vyplatila v konečném vyznění díla. Doslova napínavě interpretoval sólista kadenci volné věty a své nasazení dovedl předat v závěrečném Rondu všem hráčům orchestru. Veverkova gesta se zdála být i energičtější, než dirigentova, nicméně nadhled a zkušenosti Jiřího Štrunce při vedení školního orchestru sestávajícího z hráčů různých kvalit nelze nahradit.

Následovalo uvedení první, „Lukavické“ symfonie Josepha Haydna. Dílo zaznívá na úvod festivalu již tradičně. Pomineme-li nesouhru orchestru hned v prvním akordu, lze říci, že ve studentském pojetí vyzní skladba sedmadvacetiletého autora asi nejsvěžeji. Haydn se v této době pobytu v Dolní Lukavici u Plzně jako kapelník šlechtické kapely hraběte Morzina také oženil. Dílo zní každý rok v jiném světle i díky přirozené obměně členů studentského orchestru. Nicméně na postě koncerního mistra vynikajícím způsobem již poněkolikáté hrající Sofie Mikula, její zástupce Pavla Bedřichová, v současnosti díky Kellnerově rodinné nadaci studentka na Guildhall School of Music and Drama, a ostatní vynikající hráči i početně méně zastoupených spodních smyčců dávají zvuku orchestru potřebný lesk.

Jako poslední dílo zazněl v provedení pro hoboj a orchestr Koncert pro flétnu K. 313 Wolfganga Amadea Mozarta. Těžko říci, proč dal Veverka přednost tomuto dílu před díly, jako je Haydnův koncert pro hoboj, hobojové koncerty Františka Kramáře ad., nicméně koncert, který vznikl za Mozartova několikaměsíčního působení v Mannheimu někdy na přelomu let 1777 a 1778 interpretoval s obrovským tahem, velkými frázemi, takřka neomezenými dechovými možnostmi a příkladnou interakcí s orchestrem. Průběh provedení mírně narušily jen dvě mimohudební okolnosti, vyzvánění zvonů ohlašující dvacet hodin do kadence Allegra maestosa a nepříliš vydařený přechod attacca z Adagia ma non troppo do Ronda, kdy studenti jakoby byli poprázdninově zaskočeni rychlostí spoje obou vět. Výhodou hobojové verze koncertu je určitě větší možnost pregnantní interpretace tématu finálního Ronda, kterou Veverka dokonale využil.

Foto: Facebook / Haydnovy hudební slavnosti