„Nová šéfdirigentka Jihočeské filharmonie si pro svůj úvodní koncert zvolila program složený z poměrně dosti kontrastních kompozic.“

„Také v životních datech Jana Nováka figuruje letošní čtyřka.“

„Jednoznačným vrcholem a všemi očekávaným okamžikem večera byl Chopinův koncert f moll v podání Ivana Klánského.“

Jméno dirigentky Aleny Hron není v České republice neznámé. Spolupracovala zde s řadou orchestrálních těles, s některými z nich vystoupila i v zahraničí. Pro českou ženu-dirigentku je téměř emblematické, že natočila kompletní orchestrální dílo skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Cenné zkušenosti získala i nastudováním jevištních děl, a to jak operních, tak baletních. Od letošního roku se tato mladá perspektivní umělkyně stává šéfdirigentkou Jihočeské filharmonie v Českých Budějovicích. Její inaugurační koncert se uskutečnil ve čtvrtek 26. září v koncertním sále zbudovaném z někdejšího kostela sv. Anny.

Koncert zahájila Slavnostní fanfára skladatele a aranžéra Ondřeje Moťky. Bylo to poprvé a naposledy, kdy zazněla v živém provedení českobudějovického orchestru. Začátky dalších koncertů již bude provázet pouze její záznam.

Dále nová šéfdirigentka pro svůj úvodní koncert zvolila program složený z poměrně dosti kontrastních kompozic. První dvě, předehry ke dvěma loutkovým hrám Matěje Kopeckého Oldřich a Božena čili posvícení v Hudlicích a Doktor Faust se obvykle a zcela právem řadí do kategorie tzv. hudebních žertů. Takto je pojal jejich tvůrce Bedřich Smetana, když roku 1862 a následně i 1863 přispěl do silvestrovské zábavy pražských intelektuálů a umělců, jejichž názorové spříznění našlo později vyjádření v založení Umělecké besedy. V těchto nerozměrných skladbách, většinou hraných v méně početném obsazení, se jejich tvůrci lapidárními prostředky podařilo vystihnout charakter českých loutkových her a atmosféru, provázející jejich provozování v lidovém prostředí českého venkova. Po krátké introdukci v předehře k Doktoru Faustovi, jíž skladatel vystihl jednak stupňující napjaté očekávání auditoria, jednak hrůzu z pekla (k jeho podtržení se nebál využít ani velkého bubnu!), využil coby kontrast téma z Bachovy Umění fugy. Tím skladbě dodal jistou příchuť tajemna. Po andělském zpěvu (klavír) se však „vše v dobré obrátí“, když zazní veselé tóny melodie, nápadně připomínající populární lidovou melodii (Erben ji ve druhém vydání své sbírky Prostonárodní české písně a říkadla zapsal jako Sil jsem proso na souvrati s textem Miloty Zdirada Poláka).

Předehra ke hře Oldřich a Božena čili posvícení v Hudlicích je pojata jako parodie hry vesnických muzikantů. Skladba se odvíjí v sudém metru, má taneční charakter, stále se opakujícími návraty k hlavnímu tématu chtěl Smetana zřejmě vyjádřit nastavování a prodlužování tak, jak si ho tanečníci ve víru tance často nekompromisně vyžadovali. Obě skladby poprvé provedené zřejmě pod taktovkou Mořice Angera byly s největší pravděpodobností podepřeny i „hereckými“ schopnostmi hudebníků parodovat skutečnost. Takový způsob interpretace je v atmosféře slavnostního koncertu pochopitelně méně žádoucí. Snad i proto jsem měla pocit, že si obě miniatury užívají více hudebníci nežli posluchači, kteří mohli být tímto Smetanou poněkud zaskočeni.

Stejná pečlivost, jakou dirigentka věnovala předchozím skladbám, se projevila i v nastudování orchestrální verze mnohem rozměrnější kompozice, a to skladby Jana Nováka Elegantiae tripudiorum. Také v životních datech Jana Nováka (1921–1984) figuruje letošní čtyřka. Je potěšitelné, že se nová šéfdirigentka rozhodla právě pro tento titul, který je zejména v oblasti hudebního školství známější ve své klavírní verzi. Připomeňme, že Jan Novák, absolvent brněnské konzervatoře (ve třídě Viléma Petrželky), jemuž se v letech 1947–48 podařilo realizovat studijní pobyt v USA (zde byl žákem Aarona Coplanda a Bohuslava Martinů), patří k našim nejplodnějším skladatelům. Novák, který se narodil a vyrůstal doslova v sousedství premonstrátského kláštera v Nové Říši, studoval nejprve na jezuitském gymnáziu na Velehradě, poté na klasickém gymnáziu v Brně. Odtud si přinesl svoji lásku k latině, kterou pokládal za nejdokonalejší jazyk. Latina, její přízvuk a délky nejenže ovlivnily jeho tvorbu vokální, ale prolnuly se i do oblasti jeho tvorby instrumentální.

Skladba Elegantiae tripudiorum (lze ji přeložit jako Elegance valčíku) je při zachování stejného metra, formy (ABA) a tonálního ukotvení všech deseti valčíků stylově a tempově různorodá. Další možnosti obměn přináší i orchestrace (v seznamu Novákových skladeb je Elegance uvedena jako „symphonia minoris“). Dává vyniknout mnohým sólovým hráčům (violoncello), anebo celým skupinám, dirigentovi pak dává šanci pečlivě promyslet tempový rozvrh a charakter frází. Alena Hron nám s Jihočeskou filharmonií poskytli příjemný zážitek, který mnohým jistě otevře cestu k dalšímu poznávání díla tohoto skladatele.

Jednoznačným vrcholem a všemi očekávaným okamžikem večera byl Chopinův Klavírní koncert č. 2 f moll, op. 21 v podání Ivana Klánského. Není nijak překvapivé, že velkou část obecenstva tvořili adepti či pouze milovníci klavírního umění. Chopina v podání Klánského je nutné zažít živě, a to v jakékoliv akustice, často s rozdílnými možnostmi klavíru a kvalitou orchestru. Vstupní Maestoso první věty zvolila Alena Hron v živějším tempu, čímž dílu dodala dramatičtější náboj. Nástup témat je pak v podstatě v rukou klavíristy. Připomeňme, že Klánský je se Chopinem spjatý po dobu své kariéry, od prvních soutěžních úspěchů přes pedagogickou činnost, členství v porotách, obětavou práci organizátora chopinovského festivalu v Mariánských Lázních, znalce různých stylových odlišností a výkladů skladatelova díla. Odtud vedla cesta k vlastnímu pojetí tohoto polského skladatele, v němž se pojí dokonalá brilantní technika, nenapodobitelná kultivovanost úhozu a plnokrevná muzikalita s vřelou, nikoliv však sentimentální citovostí. Larghetto druhé věty je v Klánského podání nejen brilantně perlivé, ale má specificky osobitou citovou hloubku, Allegro vivace doslova povznese na duchu.

Inaugurační koncert se zásluhou obou protagonistů a domácího orchestrálního tělesa zdařil, Jihočeská filharmonie nastoupila v dobré formě. Nezbývá než jí pod vedením nové šéfdirigentky popřát úspěšnou sezónu.

Foto: Jihočeská filharmonie / Petr Zikmund