„Jako připomínku této pro akordeon významné události uspořádala Společnost českých akordeonistů Praze malý festival.“

„Kvalitativní laťku tito dva umělci nasadili velmi vysoko.“

„Nejprve se na program dostaly akordeonové adaptace skladeb barokních mistrů.“

Akordeon byl vynalezen v roce 1822 C. F. L. Buschmannem a 6. května 1829, tedy před 196 lety, byl ve Vídni patentován, čímž došlo k jeho „povýšení“ na úroveň koncertního hudebního nástroje. Tento den nyní slavíme jako Světový den akordeonu. V připomínce této pro akordeon významné události uspořádala Společnost českých akordeonistů Praze malý festival ze dvou koncertů. Ten první se konal 4. května v sále Uměleckoprůmyslového musea, druhý o den později 5. května v kostele Českobratrské církve evangelické v Korunní ulici. Přinášíme ohlédnutí za řečeným.

První z festivalových koncertů, pod patronací Mezinárodní akordeonové konfederace, byl živě, formou streamu, přenášen do mezinárodního prostoru. Tvořila jej převážně akordeonová díla českých autorů. Na úvod zazněly v podání klarinetistky Anny Paulové a akordeonisty Jiřího Lukeše dvě skladby. Nejprve Lukešovy Bagately v šesti částech, následovala skladba Vocalise-étude pro klarinet a akordeon Oliviera Messiaena. 

Kvalitativní laťku tito dva umělci nasadili velmi vysoko. Lukeš se projevil nejen jako skvělý instrumentalista, ale i jako invenční skladatel. Vládne postmoderním hudebním jazykem a jeho Bagately rozhodně nejsou bagatelní záležitostí. Jde spíše o závažný šestidílný cyklus s větami označenými jen stroze, pouze metronomickými údaji. Autor v nich sebejistě zvládá soudobé vyjadřovací prostředky. Jako přidanou hodnotu zde nalézáme Lukešovu dokonalou znalost jemných nuancí akordeonové techniky. Autor se při tom soustředil zejména na ta herní specifika akordeonu, která jsou blízká přirozenosti klarinetu. V tomto ohledu nalezl ve spoluhráčce Anně Paulové ideálního partnera. Ta vládne hebkým tónem a procítěným přednesem každé fráze. Společně vytvářeli působivé barevné kombinace a jemné dynamické vlny. Jejich crescenda vycházející z téměř neslyšného pianissima a rozmanitá vibrata nejednou vyústí až v dramatické napětí. Neméně působivé momenty přinesli i provedením skladby francouzského skladatele. Messiaenovo hudební myšlení je rovněž postaveno na barvitém prolínání klarinetového a akordeonového témbru a na dlouhodechých frázích.

Čtyřvětý stručný cyklus pro sólový akordeon s názvem Aforismy od Petra Fialy je dílem zkušeného skladatele, který se tomuto nástroji systematicky věnuje již od počátku své umělecké kariéry. S jistotou čerpá ze studnice nejrůznějších akordeonových instrumentačních postupů. Provedení jeho skladby se ujal Tadeáš Mrázek.

I autor těchto řádků Vojtěch Mojžíš se ve své jednověté skladbě Úvaha zaměřil především na jedinečné vyjadřovací možnosti moderního akordeonu. Souzvuky vytváří a rozebírá postupným přidáváním a ubíráním tónů, součástí souvislé zvukové masy. Stejné nároky klade jak na diskantovou, tak i na doprovodnou tastaturu nástroje. V jeho skladbě převažují disonantní souzvuky, lineární průběh je podřízen povaze všeintervalové, tedy konstrukčně dokonale vyvážené Schönbergovy dodekafonické řady. Martin Šulc zvládnul provedení na výtečnou, mnohdy až strohý obsah notového zápisu obohatil o životodárnou hru jemně diferencovaných vibrat.

Druhou část z Partity concertante Vladimíra Zubitského přednesla Andrea Šulcová. Herní projev této subtilní, nicméně sebevědomé mladé umělkyně svojí jemnou virtuozitou vnesl do průběhu koncertu mladickou svěžest a lehkost. Tanec letícího šípu pro sólový akordeon je kompozicí Jana Meisla, což je skladatel rovněž dobře obeznámený s bohatstvím specifických herních možností nástroje. Jeho skladbu přednesl Filip Kratochvíl. K akordeonu má velmi blízko i Pavel Trojan. Jeho Light Music II pro kvarteto akordeonistů vnesla do koncertního programu zřetelné prvky tonálního myšlení. Na provedení jeho skladby se podíleli Martin Šulc, Andrea Šulcová, Filip Kratochvíl a Ladislav Horák. Jejich nástroje tvořily kompaktní, konsonantní zvukové plochy, které se staly hymnickým vyvrcholením, tečkou tohoto mimořádného programu.

……………

I druhý z koncertů vzpomínkového cyklu se stal reprezentativní přehlídkou současné pražské akordeonové školy, jejíž vůdčí osobností je pedagog Pražské konzervatoře Ladislav Horák. Na jeho bedrech spočinula organizace celé této zdařilé akce. V akusticky přívětivé prostoře modlitebny Českobratrské církve evangelické se představila celá plejáda Horákových žáků. Nejprve se na program dostaly akordeonové adaptace skladeb barokních mistrů. Jana Vlachová přednesla Preludium a fugu c moll Johanna Sebastiana Bacha, Tadeáš Mrázek první větu z koncertů Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho, Sonátu G dur, K. 337 Domenica Scarlattiho zahrála Anna Svrčinová. Ve všech třech případech jsme byli svědky technicky dokonalých interpretačních výkonů. Bravurně a s lehkostí vyzněly všechny virtuózně koncipované rychlé pasáže, potíže ani v náznaku nečinila polyfonní hra, ač v tomto ohledu se interpreti museli vypořádat se dvěma apriorními překážkami, tedy s mechanickou či lépe řečeno prstokladovou odlišností obou tastatur nástroje a s obtížnou dynamickou diferenciací samostatně vedených hlasů v případě polyfonní faktury. Účinně v tomto případě vypomáhala vhodná registrace.

V následující části večera nás dramaturgie přenesla do romantických poloh španělského koloritu. Richard Jágr přednesl slavnou Asturias Isaaca Albénize a Marie Ester Jablonská Estudio flamenco no.7 Abrahama Espinosy. Oba akordeonisté hrají perfektně, se smyslem pro stylová specifika. Ástor Piazzolla, argentinský skladatel, představitel stylu tango nuevo, je autorem Andělské suity. V podání Václava Bastla z ní zazněly dvě části – III. Muerte del ángel a IV. Resurreccíon del ángel. Rovněž on hrál s pochopením pro stylové zvláštnosti. Soudobou francouzskou akordeonovou tvorbu prezentovala akordeonistka Zoe Perrenoud provedením Fantasie na téma Chiquilín de Bachín od skladatele Francka Angelise.

Závěr večera patřil komornímu souboru Tango Ensemble, hrajícímu ve stylu tango nuevo. Profesor Horák jej sestavil za účelem interpretace dvou pozoruhodných skladeb, Oblivion, Libertango od Astora Piazzolly a Tanga italiano od italského jazzového akordeonisty Renza Ruggieriho. Profesor Horák se v tomto případě sám ujal akordeonového partu, spolu s ním pak v souboru hrála flétnistka Tereza Balkovská, kytaristka Daniela Hnátová, klavírista Jonáš Čekal a kontrabasistka Eliška Černá. I v tomto případě početnějšího obsazení se akordeon uplatnil ve výrazně dominantní roli.

Po dvou večerech se tak uzavřela reprezentativní přehlídka akordeonové tvorby sahající od adaptací barokního repertoáru přes pozdní romantismus či soudobou tvorbu až po apartní syntézy tanga a jazzu.

Foto/zdroj: Mezinárodní akordeonové dny v Praze, Fb Anny Paulové

Facebook X E-mail WhatsApp