„Nositel mnoha čestných doktorátů prestižních univerzit a cen v oblasti vážné hudby se po ukončení aktivní koncertní dráhy věnuje psaní – reflexím svého uměleckého života, esejistice i poezii.“

„Jejich mentor pozorně poslouchal a po dohrání začal rozebírat takt po taktu. Jen rozbor první věty trval déle než hodinu.“

„Nemenší obdiv si zasloužili mladí muzikanti z Tria Incendia, kteří pro ten večer přinesli svou kůži na trh, ovšem odnesli si vzácné zkušenosti.“

„Detail je zlato hudby,“ prohlásil devadesátiletý hudebník během masterclass v pražské Sukově síni. Po dvou letech znovu zavítal do české metropole na pozvání uměleckého ředitele festivalu Prague Music Performance klavíristy Jana Bartoše a podělil se o své interpretační zkušenosti s mladým souborem Trio Incendio. Byla to toho pondělního večera 27. září neokázalá oslava umělcových devadesátin. A publikum uhranuté silou jeho osobnosti bylo i svědkem křtu dvou vydavatelských počinů – DVD My Musical Life (vydal Supraphon) a knížky Když dozněl potlesk z produkce Volvox Globator.

Je štěstí a dar, když se umělci dožívají vysokého věku. Reflektují svůj tvůrčí život s nadhledem a někteří z nich velkoryse předávají své zkušenosti a názory na interpretaci mladé generaci. Podobně štědrý je i Alfred Brendel, jeden z nejvýznamnějších klavíristů 20. století, jemuž mimo jiné náleží primát v nahrání kompletního klavírního díla Ludwiga van Beethovena. Svou aktivní dráhu završil posledním koncertem s Vídeňskými filharmoniky 18. prosince 2008 a tento koncert byl deníkem Daily Telegraph zařazen mezi sto nejvýznamnějších kulturních událostí posledního desetiletí. Když v roce 2016 vydala firma Decca komplet všech Brendelových nahrávek, obsahoval neuvěřitelných 114 CD. Nositel mnoha čestných doktorátů prestižních univerzit i cen v oblasti vážné hudby se po ukončení aktivní koncertní dráhy věnuje psaní – reflexím svého uměleckého života, esejistice i poezii. Stále se věnuje mladým hudebníkům, jeho mistrovské kurzy pořádají festivaly v Salcburku či Verbieru, probíhají ve vídeňském Musikvereinu a Konzerthausu, v londýnské Wigmore Hall, učí v Cambridgi i na amerických univerzitách.

S velkým zaujetím se v Praze věnoval mladému, přesto už etablovanému souboru Trio Incendio a jeho interpretaci Tria č. 2 Es dur pro klavír, housle a violoncello, D. 929 Franze Schuberta. Členové souboru klavíristka Karolína Františová, houslista Filip Zaykov a violoncellista Vilém Petras už věděli, jak náročné chvíle je čekají (Alfred Brendel nepomine jedinou notu), před dvěma roky absolvovali obdobný Brendelův mistrovský kurz s Schubertovým Triem č. 1. Hudebníci spolu hrají pět let, poprvé se sešli v roce 2016 na Akademii komorní hudby, poté na HAMU založili trio. Jejich prvním učitelem byl Martin Kasík, nyní soubor pracuje pod vedením Iva Kahánka. Jsou vítězi mnoha soutěží, mimo jiné Soutěže Bohuslava Martinů, hráli v předních koncertních síních, jako je Rudolfinum, Berlínská filharmonie nebo Wigmore Hall.

A jak probíhal samotný mistrovský kurz? Po příchodu Alfreda Brendela a jeho pozdravu posluchačům „Nice to be in Prague again“ zahrálo Trio Incendio první větu Schubertovy skladby. Jejich mentor pozorně poslouchal a po dohrání začal rozebírat takt po taktu. Jen rozbor první věty trval déle než hodinu. Hovořil o syntaxi a gramatice skladby, dopodrobna se věnoval výstavbě frází a dynamice („Někteří současní hudebníci mají tendenci hrát repetice v diminuendu, ale to je nepochopení,“ prohlásil), všímal si hlasitosti jednotlivých nástrojů. Kladl důraz na plynulost a návaznost, kritizoval „přetržky“ mezi jednotlivými takty. Zajímavá byla jeho poznámka ohledně důrazů: „Vyplynou přirozeně, není třeba je připravovat předem.“ Klavíristku nabádal v jednom místě k větší zpěvnosti („Každou notu vyzpívejte oběma rukama.“), houslistu k vibratu („Je zpěvnější.“). Jako každý dobrý pedagog uměl pochválit a vzápětí připojit poznámku: „Hrajete nádherně, ale je to příliš rychlé.“ – „Je to krásné, ale nebylo by pěknější tohle?“ (a předzpívá frázi) – „Hrajete skvěle, ale máte dvě ruce. A já slyším jen jednu.“

Po třech hodinách, během nichž Trio Incendio zahrálo všechny čtyři věty Schubertova tria a přerušených krátkou přestávkou, se ozvalo kýžené: „Very nice. Thank you so much.“ Publikum, v němž byli i čeští hudebníci a pedagogové, pozorně sledovalo každou poznámku Alfreda Brendela a na závěr upřímně a s obdivem této legendě potleskem poděkovalo. Nemenší obdiv si zasloužili mladí muzikanti z Tria Incendia, kteří pro ten večer přinesli svou kůži na trh, ovšem odnesli si vzácné zkušenosti. Taková příležitost se hned tak zase nenaskytne.

Jak už bylo řečeno, večer v Sukově síni se uzavřel křty CD My Musical Life a knížky Když dozněl potlesk. V jejím úvodu Alfred Brendel napsal:

„Ohlížím se za šedesáti roky koncertování a ptám se: Odkud bere člověk sílu, aby vydržel takový život. – Musí mít hlavně talent, tělesnou konstituci a štěstí. Ale ještě mnoho dalšího: sebedůvěru spojenou se sebekritičností, ctižádost spojenou s trpělivostí, vytrvalost bez fanatismu, dobrou paměť, dobré nervy (ty musí mít člověk nejen na pódiu, ale také při čtení některých kritik), vizi (tedy představu, jak rozvíjet nadání, repertoár, osobnost), dále dar soustředění, potěšení z práce, ochotu, schopnost a chuť komunikovat s obecenstvem (třeba jen prostřednictvím hudebního monologu), smysl pro komično, absurditu a paradoxy vlastní situace – a také zdravou porci skepse, aby se nebral příliš vážně.“

Foto: Vojtěch Havlík