„Debussyho suita z Pellease a Melisandy byla dirigentem večera Alainem Altinogluem sestavena z orchestrálních předeher a meziher opery.“

„K provedení Saint-Saënsova díla byl přizván Thierry Escaich, jeden z nejvýznamnějších současných francouzských varhaníků.“

„V Ravelově Tzigane ohromil virtuózitou koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička.“

Na čtvrtečním koncertu České filharmonie se představili hned dva zahraniční hosté: náš první orchestr řídil Alain Altinoglu a varhanního partu v Saint-Saënsově 3. symfonii se ujal Thierry Escaich. Vedle Saint-Saënse se v programu objevili další francouzští autoři: Claude Debussy a Maurice Ravel.

Česká filharmonie úspěšně překonala kovidovou krizi, která ji před čtrnácti dny donutila zrušit abonentní koncerty s provedením Sukova Epilogu, a s novými silami a chutí se věnovala v tomto týdnu ryze francouzskému programu. K jeho nastudování si přizvala francouzského dirigenta arménského původu Alaina Altinoglua, který ovšem školením i dirigentským působením patří cele francouzské kultuře. Je šéfdirigentem bruselského Královského divadla de la Monnaie a nově Rozhlasového orchestru ve Frankfurtu nad Mohanem. K tomu hostuje pravidelně u prestižních orchestrů v Evropě i zámoří.

Dirigent živého výrazného gesta a temperamentu řídil v úvodu svého vystoupení Suitu z opery Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho, kterou sám sestavil z předeher k jednotlivým jednáním a z dalších orchestrálních meziher. Jejích osm částí probíhalo nepozorovaně v jednom proudu. Bohatství nálad bylo tlumeno decentní, velmi barevnou instrumentací, ve které se uplatnili především vynikající filharmoničtí hráči na dechové nástroje. Za všechny bych rád jmenoval aspoň hobojistku Janu Brožkovou, jejíž nádherný znělý tón byl ozdobou provedení.

Další skladbou koncertu byl Tzigane Maurice Ravela. Desetiminutové dílo je výrazem obdivu skladatele k umění maďarské houslistky Jelly d’Arányi i výrazem tehdejšího módního obdivu po první světové válce ke všemu orientálnímu a exotickému. Maďarské a cikánské intonace jsou patrné už v úvodní rozsáhlé brilantní kadenci sólových houslí, po které se nesměle připojí orchestr, když původní verze je pouze s klavírem. Tzigane není Ravelovým vrcholným dílem jako třeba Dafnis a Chloe, ale příležitostnou skladbou, kde houslista má možnost předvést vrcholnou techniku na nejvyšší úrovni. Koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička využil této příležitosti k prezentaci své nadprůměrné technické zdatnosti, což se mu velice zdařilo, ovšem nic dalšího předvést nemohl, protože houslový part je zaměřen jednostranně pouze takto.

Třetí symfonie c moll Camilla Saint-Saënse mívá přídomek „Varhanní“. Skladba vznikla na objednávku Londýnské filharmonické společnosti a jako pocta právě zemřelému Franzi Lisztovi v roce 1886. K obvyklému orchestrálnímu obsazení je ještě přidán čtyřruční klavír a varhany. Symfonie probíhá v jednom proudu, ale je výrazně členěna na čtyři věty – první s pomalým úvodem, volnou, scherzo a finále. Symfonie byla provedena v brilantních tempech, výrazné dynamice a s důrazem na rozvinutou polyfonní strukturu díla, které nezapře, že autor studoval varhany a v mládí devatenáct let působil jako varhaník v Paříži v chrámu Sainte Madeleine.

K provedení díla byl přizván Thierry Escaich, jeden z nejvýznamnějších současných francouzských varhaníků, který dělí svoji hudební činnost mezi koncertní vystoupení a skladbu. Jako varhaník působí v kostele Saint-Étienne-du-Mont a vyučuje improvizaci a skladbu na Pařížské konzervatoři. Je vynikajícím a vyhledávaným improvizátorem. Tomuto umělci svěřila Česká filharmonie varhanní part v symfonii. Nejedná se o sólový part, ale v lepším případě o výraznější part v rámci orchestru. Varhany ve druhé části hrají pouze akordickou výplň, v první a třetí mlčí a větší roli mají až ve finále. Thierry Escaich si byl vědom, jaké povahy je tento part v orchestru, a nedal se přinutit, aby se choval jako sólista. Nastoupil na varhanní galerii ve stejný moment jako ostatní hráči dole na podiu a i při závěrečném děkování vstával a sedal si stejně jako celý orchestr.

Nabízí se otázka, zda se varhaník takových kvalit nedal využít spíš jako sólista nějakého koncertu s orchestrem (třeba Poulencův Varhanní koncert). Francouzští varhaníci v Praze s výjimkou Mezinárodního varhanního festivalu u Jakuba nevystupují vůbec. Škoda takové promarněné příležitosti. Malou náplastí je sólové matiné Thierryho Escaiche v sobotu v Sále Martinů na HAMU.

*******

Foto: Petra Hajská