„Janáčkův kvartet v podání Doležalova kvarteta unášel i pohlcoval, byl to Janáček, který po všech citových vzryvech nakonec přinesl srozumění, katarzi.“

„Velký podíl na vyznění Dvořákova díla měl Ivo Kahánek. Zkušený dvořákovský interpret ví velmi dobře, kde vést a kde se ztišit, aby vynikla hra smyčců. Jeho akcentace byla logická, promyšlená, nerušila celkové vyznění skladby.“

„Má-li hudba blízko k výtvarnému vidění, pak se při poslechu maně vybavil obraz do sebe se vpíjejících barev právě vznikajícího obrazu.“

Závěrečným koncertem vyvrcholil v pátek 19. listopadu v Sále Martinů na pražské HAMU první ročník komorního festivalu Qu@rtet+. Zorganizovalo jej Doležalovo kvarteto, mimo jiné i proto, aby upozornilo na blížící se padesáté výročí souboru v příštím roce. Na různých místech Prahy se uskutečnily čtyři koncerty se zajímavými hosty, součástí koncertů bylo i provedení kvartetů Josefa Myslivečka, které soubor vloni vydal na CD. Hostem závěrečného koncertu byl klavírista Ivo Kahánek.

Na posledním festivalovém koncertě vedle raného Smyčcového kvartetu F dur Josefa Myslivečka zazněly Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka a Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. Soubor hraje nyní ve složení Václav Dvořák – první housle, Jan Zrostlík – druhé housle, Martin Adamovič – viola a Vojtěch Urban – violoncello. A dlužno dodat, že je důstojným nástupcem první generace stejnojmenného souboru. Jak zmínil v souvislosti s Doležalovým kvartetem před pár lety hudební publicista Luboš Stehlík, „výborných souborů i v generaci do čtyřiceti let máme hodně. Síla české kvartetní historie a současnosti je totiž nejen v kvalitě, ale právě v četnosti a mnohotvárnosti.“ Nelze než souhlasit. Zejména s onou mnohotvárností, jedinečností, individualitou. Jak jinak zní Dvořákův Druhý klavírní kvintet v podání Pavel Haas Quartet a Borise Giltburga a Doležalova kvarteta s Ivem Kahánkem! A rozdíly prosím neplynou z jakési nepopsatelné hráčské úrovně, ale pouze z interpretačního názoru a osobnostního vyladění členů kvarteta, muzikantských preferencí.

Úvod finálního večera festivalu patřil Myslivečkovu Smyčcovému kvartetu F dur. Bohužel nemohu vylíčit, jak provedení tohoto díla v Sále Martinů vyznělo, protože se mi přihodilo to, co je noční můrou každého recenzenta. Zmeškala jsem začátek! Koncert začínal už v 19 hodin, a já se na HAMU vypravila na půl osmou. Nicméně slova jiných kolegů o „bezstarostné hře, intonační čistotě, lehkosti a stylovosti interpretace“ jistě platí i o pátečním provedení Myslivečka. Omlouvám se čtenářům i souboru a odkazuji k jejich loňské nahrávce hobojových kvintetů a smyčcových kvartetů Josefa Myslivečka, kterou natočili pro Supraphon.

Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka jsem už vyslechla celý. Skvěle uchopený, do poslední noty pochopený, s hloubkou a výsostnou interpretační technikou zahraný. Pozornost jistě ve třetí větě upoutal violista Martin Adamovič s hrubými drásavými smyky či ve čtvrté větě niterné i emocionálně zvichřelé první housle Václava Dvořáka. Doležalovo kvarteto dalo Janáčkovi všechno, co autor žádá – vášnivost, zoufalství, bezvýchodnost. Tato mimořádná skladba v podání Doležalova kvarteta unášela i pohlcovala, byl to Janáček, který po všech citových vzryvech nakonec přinesl srozumění, katarzi.

Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka je dílo, na které se musí těšit snad každý posluchač. Už předem slyšíme v duchu známé violoncellové téma, které nás vždycky přesvědčí, že svět nemůže být tak špatný, když existuje tak krásná hudba, a čekáme na jeho rozvíjení dalšími nástroji. Není to ovšem jen tento motiv, který z tohoto kvintetu dělá jedno z nejkrásnějších kvintetních děl. Dumka i Furiant jsou neméně líbezné a přitažlivé, skladatel podaroval každý nástroj svou invencí. A hráči kvarteta s klavíristou Ivem Kahánkem tohoto daru využili bezezbytku. Usebranost violoncella Vojtěcha Urbana, zpěvné housle Václava Dvořáka (mimochodem, technika a opojný tón tohoto houslisty jsou významným kladem kvarteta), tmavý zvuk violy Martina Adamoviče i spolehlivost a jistota sekundisty Jana Zrostlíka jako by v tomto opusu dosáhly toho večera maxima. Velký podíl na vyznění Dvořákova díla měl Ivo Kahánek. Zkušený dvořákovský interpret ví velmi dobře, kde vést a kde se ztišit, aby vynikla hra smyčců. Jeho akcentace byla logická, promyšlená, nerušila celkové vyznění skladby. V první větě se mi však zdálo, že na tuto výraznou akcentaci smyčce místy nepřistoupily a klavír dominoval, byť nepřehlušoval. Druhá věta – Dumka – se nesla v krásně vyrovnaném tónu a takřka dokonalé souhře s klavírem. Má-li hudba blízko k výtvarnému vidění, pak se při poslechu maně vybavil obraz do sebe se vpíjejících barev právě vznikajícího obrazu. V obdobném duchu se nesly i zbývající dvě věty – energické Scherzo a závěrečné Finale.

Doležalovo kvarteto patří ke špičce současných českých kvartet. Je dobře, že se rozhodlo prezentovat své umění ve vlastním festivalovém cyklu. K absolutní dokonalosti chybí jen jediné – což však nemají hráči tak úplně ve své moci – kvalitnější, průrazněji a ještě zpěvněji hrající nástroje.

Foto: Doležalovo kvarteto