Jak písně kvetou, když zpívá Kožená a hraje Gerstein
„Snoubením lásky Janáčka a Kožené k české kultuře s kvalitou jejich umu vykvetlo cosi nádherného.“
„Jeho měkký a kulatý, přesto maximálně rezonující a zvučný tón okouzloval v nejširším dynamickém spektru a půvabným až romantickým koloritem dobarvoval hlas pěvkyně.“
„Je to žánr, který má moc svým skromným hudebním charakterem něžně promlouvat do duší obyčejných posluchačů.“

Ve středu 10. července se v Besedním domě v Brně konal slavnostní závěrečný koncert 29. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Letošním tématem se odkazoval k Roku české hudby a nesl název Metamorfózy: Czech Smetana! Programu se zhostila patronka festivalu Magdalena Kožená, která si spolu s klavíristou Kirillem Gersteinem připravila písně od Janáčka, Wolfa, Rachmaninova a Schönberga. Koncert se špičkovými výkony světových umělců zakončil dlouhý potlesk, standing ovation a dva vyprošené přídavky.
Recitál duo uvedlo pásmem s výběrem pěti skladeb z cyklu Moravská lidová poezie v písních zhotoveném na počátku 20. století Leošem Janáčkem – naším snad nejoriginálnějším skladatelem, jehož jméno rezonuje zejména v oblasti operní tvorby po celém světě a který měl tak blízko k lidovosti, její tvorbě a především pak k její mluvě, již horlivě za svého života studoval. Není divu, že se mimo operu rozhodl krásy ryzí lidovosti uplatnit i v písňovém žánru, jehož celoživotní fanynkou je právě česká bezmezně uznávaná a oceňovaná mezzosopranistka Magdalena Kožená. Snoubením lásky Janáčka a Kožené k české kultuře s kvalitou jejich umu vykvetlo cosi nádherného. Snad výjimečným talentem nebo pílí, možná však spojením obého, dokázala pěvkyně pozdvihnout ještě na vyšší úroveň důkladně propracovanou deklamační práci autora, který spojení textu, melodie a rytmu přísně podřídil intonaci řeči. Okamžitě v první písni Stálost bylo možné zaznamenat, jak zpěvačka zcela přesně dle délek vokálů, zkracováním, spojováním či prodlužováním slabik podporuje přirozený spád mluveného slova. Někdy totiž i drobná odchylka směrem k přirozenosti a pomyslné pravdivosti od striktního hudebního zápisu dokáže udělat velké divy. Tyto podněty však musí vycházet z přirozenosti umělce, aby je mohl i posluchač jako přirozené vnímat. V případě Kožené, pěvkyně takového renomé, se však jedná o samozřejmost.
Následující píseň Kvítí milodějné odhalila nové interpretační záměry. Velmi pomalé tempo otestovalo, do jaké míry jsou pěvkyně a klavírista semknutí, jestli si vzájemně naslouchají a jak se vnímají. Zcela nenuceně z toho vyplývalo spojení hudebních myšlenek, které přes riskantní volbu tempa dokázaly udržet napětí. Například oslovení v druhé části závěrečné věty „Navrať sa mně, navrať, švarný šohajíčku!“ bylo od první fráze procítěně odděleno a posluchačům tak nabídlo pocit jakéhosi hudebního uspokojení. Takovými chvílemi však koncert přímo překypoval. V mysteriózním duchu tiše pokračovala píseň Loučení. Ta vynikla stejně jako předposlední píseň Tíha zejména svou zamyšlenou a hloubavou náladou a obecně niterním charakterem. Technicky tyto písně Kožená zazpívala pod nekonečným legatem, které budilo dojem pomyslného vnitřního napětí a jež dodávalo hudebnímu výrazu na emocionální závažnosti.
Při této příležitosti zmiňme konečně i klavírního partnera pěvkyně Kirilla Gersteina, jenž je podobně jako Kožená milovníkem soudobé hudby a umělcem, jenž i přes svůj nižší věk stihl vystoupit na nejpřednějších světových pódiích a který se zdá být s trochou nadsázky v mnohém podobný českému klavíristovi Janu Bartošovi. Vzpomínám si na Bartošův recitál, na němž s velice milým výrazem ve tváři interpretoval Janáčka s obdobnou citlivostí, s jakou Gerstein doprovázel Koženou. Jeho měkký a kulatý, přesto maximálně rezonující a zvučný tón okouzloval v nejširším dynamickém spektru a půvabným až romantickým koloritem dobarvoval hlas pěvkyně. Nelze opomenout ani jeho speciální schopnost, díky níž dokázal za pomoci hudby vždy dopovědět slova písně a vůbec celou hudební myšlenku.

V následujícím bloku brněnský Besední dům rozezněly tóny vrcholně romantických písní Huga Wolfa na texty básníka Eduarda Mörikeho. Pro romantismus typickou zvukomalbou odstartovala bouřlivým prologem v crescendech a decrescendech ve svižném tempu píseň Setkání. Zde bych ráda vyzdvihla alespoň samotný závěr, který mě zaujal opět pro svou hudebně-textovou provázanost, kdy píseň končila slovy „A zatímco si zavzpomíná, ona už mizí za rohem“ a klavírista stejným hudebním motivem jako na začátku do ztracena velmi příznačné zakončil dohru skladby, jež tak vskutku „zmizela za rohem“. Při důkladnějším poslechu následujících písní bylo možné zřetelně rozpoznat styly, jakými zpěvačka odlišila písně Wolfovy a Janáčkovy. Zatímco těm Janáčkovým propůjčila jednoduchost, již symbolizoval plošší tón téměř bez vibrata s drobnou příměsí přirozenějších zvukových prvků, Wolfovu hudbu za podpory interpretačně poučeného pianisty naplnila větší dramatičností s logicky větší příměsí chvění tónu.
Velmi kladně lze zhodnotit zpěvaččinu oddanost jejímu hlasovému oboru. Nikterak se nesnažila dosáhnout nepřirozeně tmavší barvy hlasu, většího hlasového fondu nebo uplatnění dalších nežádoucích manýr, s nimiž občas pěvkyně po desítkách letech praxe začnou experimentovat. Proto zřejmě projev Kožené zůstává i po tolika odzpívaných koncertech mladistvý a zraje přirozeně se svou nositelkou. Nálada písně Opuštěné děvče nás pak přenesla do domu, kde v krbu praská dříví – opět nádherná zvukomalba v podání klavíristy. Obtížná, leč harmonicky pohlcující píseň Kde nacházím útěchu excelovala zejména komunikací mezi oběma umělci. Precizní výslovnost si speciálně vyžadovaly skladby Vodní žínka Síťonožka a Rozloučení, nicméně zpěvačce bylo zřetelně rozumět ve všech písních, následující ruské nevyjímaje.

I kdyby program neuváděl, že autorem následující sbírky Šest písní, op. 38 je Sergej Rachmaninov, na základě jeho rukopisu by to bylo ihned zřejmé. Autor to na sebe prozradil zejména v klavírních partech, které se projevovaly typicky komplikovanou zahuštěnou sazbou obsahující melodie ve středních hlasech, četné protipohyby a chromatiku, akordy velkého intervalového rozpětí a tak podobně. Gerstein svůj part zvládl famózně, nanejvýš energicky, hudebně propracovaně a technicky bez potíží a navíc bez toho, aby překryl volumen zpěvačky. Schopnost obou umělců pohybovat se v širokém záběru hudebních stylů byla maximálně slyšitelná a stvrzovala tak oprávněnost jejich výsadních postavení na poli světové klasické hudby. S tóny scherzózně laděné písně Krysař mi na mysli vytanuly ihned Rachmaninovovy etudy, zejména pak ta op. 33: č. 4. V těchto opravdu obtížných, avšak překrásných písních pěvkyně upozornila na schopnost se pohybovat i ve vyšší tesituře a spojovat díky proudu tónů v jedné rovnoměrné linii náročnější intervalové skoky bez přerušení legata, a to i ve vypjatějších melodiích, kde si díky tomu a adekvátní prací se zadním prostorem a měkkým patrem zachovala mimo jiné i příjemně poslouchanou kulatost tónu.
Závěr koncertu patřil jednomu z nejvýznamnějších skladatelů 20. století Arnoldu Schönbergovi a jeho Kabaretním písním z počátku nového tisíciletí, jejichž vynalézavé hudební stylové spojení muselo Gersteina jakožto jazzmana zajisté oslnit. Magdalena Kožená jim dokázala propůjčit mimořádný interpretační ráz a definitivně si tak v závěru podmanila své publikum. S nadhledem si pohrávala se střídáním hlavového a hrudního rejstříku, s ostrostí a měkkostí tónu. Deklamační vynalézavostí zpestřila texty a melodie písní. S mimohudebním výrazem si herecky rovněž poradila v osobitém stylu, aniž by se musela snížit ke trapnostem, patetičnosti a jiným pěveckým manýrům. Její interpretace zůstala jedinečná a důkladně promyšlená do poslední noty.

Písňové recitály tvoří dle mého názoru neodmyslitelnou součást produkce artificiální hudby. Je to žánr, který má moc svým skromným hudebním charakterem něžně promlouvat do duší obyčejných posluchačů, a to i těch, pro které je opera příliš strojenou dámou. I přesto však stále píseň nemá u divácké obce své stabilní postavení, což je obrovská škoda. Vzpomeňme například březnový příspěvek spolku Lieder Company Prague, který musela zrušit letošní koncertní sezónu z důvodu tristně nízkého počtu prodaných vstupenek. Pro zpěváky je pak nejpalčivějším problémem spojeným s písní najít kompetentního hudebního partnera, který nepřijme pouze roli korepetitora nebo doprovazeče. Magdalena Kožená a Kirill Gerstein měli štěstí, že našli jeden druhého a že jim příznivci ve vyprodaném sále brněnského Besedního domu vytvořili inspirující atmosféru a podmínky pro to, aby se zrodil nezapomenutelný hudební zážitek.

Foto: Majda Slámová / Concentus Moraviae
Příspěvky od Karolína Alena Bartoňková
- Na gesto a precizně až po úklonu. Český filharmonický sbor zahájil svůj abonentní cyklus
- Má vlast ‚z nového světa‘ v podání harfistek Bouškové a Stojanović
- Vojtěch Pelka: Svůj život jsem si nastavil tak, že zpěv je důvod, proč tady jsem
- Nový svět, nová naděje, nové pohledy na hudbu a její publikum
- Sólo pro skleněnou harmoniku
Více z této rubriky
- Závan Itálie v Olomouci. Díky Kristině Fialové a Moravským filharmonikům
- Královský ohňostroj královsky a s grácií
- Lukáš a jeho Jana
- Faun v zimě, vlídné Slovácko a rozpačitý výkon sopranistky
- Poutník Jan Amos kráčí po nových cestách opery 21. století
- Do Státní opery se vrátila primadona
- Oheň v duši, oheň v tónu. Hudba jako most mezi emocí a řádem
- Vynikající! Zřejmý úspěch brněnské Manon Lescaut
- Krásná harfa, krásná hráčka, krásné jejich spojení. Kateřina Englichová u zlínských
- Rovnocenní v hudbě, spojeni v odkazu. Pedagog a žák na jednom pódiu v Ostravě