Jana Vondrů patří k mladé generaci zpěváků, kteří se soustavně a systematicky zabývají soudobou hudbou a jsou flexibilní, pokud jde o repertoár i způsob vyjádření. Pozoruhodná je rovněž její činorodost a množství projektů, ve kterých se nejen umělecky angažuje, ale které také sama pořádá. Spolupracuje s mladými kolektivy, ráda uvádí hudební novinky a hledá nové cesty, jak oslovovat publikum. Na nadcházejícím Velikonočním festivalu duchovní hudby zazpívá se souborem Opera Diversa skladbu Giji Cancelliho Exil.

Proč se specializujete na současnou hudbu? Myslíte, že je o ni zájem? 

Proč by nebyl? Mám kolem sebe spoustu hudebníků a souborů, kteří se současné hudbě věnují. Vlastně mi to přijde přirozené. Jaké jiné hudbě, než hudbě dneška bychom se měli primárně věnovat? Baví mě současný jazyk, témata i způsob vyjadřování, který je navázán na tuto dobu. Často spolupracuji například s muzikanty ze souboru Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a Brno Contemporary Orchestra s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Zpívám v souboru Dust in the Groove, ve kterém je polovina muzikantů z klasiky a polovina z jazzu. Mám také vlastní trio ConTRIOlogy v neobvyklém složení: zpěv, akordeon, na který hraje Žaneta Vítová, a cimbál Michala Grombiříka. 

Jaká je ale dramaturgie pro takové seskupení? Je vůbec nějaký repertoár? 

Vznikli jsme se záměrem oslovovat skladatele a dávat zakázky pro vznik nových skladeb přímo našemu tělesu na míru. Měli jsme možnost takto premiérovat několik skladeb českých a slovenských autorů a myslím, že jsme se na tom společně hodně naučili. Souběžně s tímto vznikal ještě jeden projekt, který se obracel k cyklu Moravské lidové poezie v písních, které posbíral Leoš Janáček, a pro který jsme hledali vlastní hudební řeč. V roce 2024 jsme pak vydali album Minulo, které mísí tuto lidovou hudbu s improvizací a elektronikou. Na desce s námi hraje multiinstrumentalista, skladatel a performer Tomáš Vtípil, se kterým jsem spolupracovala už v minulosti. Dělali jsme hudbu pro divadlo a nahrávala jsem mu vokální party do rozhlasových her.  

Jaké zajímavé opery 20. a 21. století jste například v minulosti uvedla?

V rámci Moravského podzimu v roce 2023 jsem uvedla monooperu La voix humaine (Lidský hlas) Francise Poulenca pro lidský hlas, telefonní sluchátko a ansámbl bicích nástrojů, pro který operu aranžoval Martin Opršál – vedoucí oddělení bicích nástrojů na JAMU. V operním studiu Slovenského národního divadla jsem uvedla rovněž monooperu Deník Anny Frankové Georgie Frieda. Spolupracuji i s PMP Ensemble, který je součástí festivalu Prague Music Performance pod záštitou Jana Bartoše. S tímto orchestrem, který je z velké části založen i na schopnosti improvizace jsme nahráli asi šestihodinovou operu Trillium X jazzové legendy Anthonyho Braxtona. Na Expozici nové hudby a festivalu Opera 2025 jsem uvedla operu Here Be Sirens od americké skladatelky Kate Soper pro tři sopranistky a klavír. Prozradím, že je mi blízké i pohybové umění, a tak jsem autorsky spolupracovala s mezinárodní divadelní skupinou Continuo Theatre a s tanečními soubory Hradišťan a Orbita. Tyto projekty a spolupráce pro mě byly zatím asi nejzajímavější a nejzásadnější.

V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby zazní ve vašem podání skladba Giji Cancelliho

Ano, je to v novém kostele Blahoslavené Marie Restituty na Lesné. S komorním obsazením souboru Opera Diversa budu zpívat jeho meditativní, téměř hodinovou kompozici Exil o pěti částech na 23. žalm a básně Paula Celana. Zajímavé je, že má jít o liturgii ticha v sakrálním prostoru, když zrovna neprobíhá bohoslužba. Ale víc neprozradím, přijďte si poslechnout… A v dubnu bych ráda čtenáře pozvala na Iluminace Benjamina Brittena a díla dalších britských autorů. Koncert je zastřešen poetickým názvem Bílé útesy doverské. Bude to 21. dubna v brněnské vile Löw-Beer, také ve spolupráci s orchestrem Opera Diversa, ale tentokrát pod taktovkou Patrika Červáka.

Připravujete ještě nějaký zajímavý projekt?

V současnosti studuji operu Orfeus a Eurydika, kterou budeme připravovat v Olomouckém divadle Na cucky, což je velmi sympatická a progresivní scéna. Režíruje to Jan Frič a hudbu upravuje a aranžuje skladatel Jakub Kudláč. Mými dalšími kolegy na scéně budou zpěvačka Kateřina Škárová a herec Michal Noga. Premiéra bude 13. července v Olomouci. 

Studovala jste v Brně, kde i často vystupujete. Máte tam zázemí a rodinu? 

To ne, pocházím z Pelhřimova a v současnosti žiji ve Velkém Meziříčí. Vystudovala jsem nejprve v Brně konzervatoř u profesorky Blanky Morávkové a JAMU u Ivany Mikeskové. Poté jsem ještě studovala na VŠMU v Bratislavě u profesorky Podkamenské-Bezačinské. Do Brna ale téměř denně jezdím za prací, na zkoušky, za kulturou a přáteli. Vedu vlastně celkem kočovný život a dost času trávím v autě nebo ve vlaku. Zázemí mám všude tam, kde mám přátele a práci, ale moje doma je ve Velkém Meziříčí. I tam se dějí skvělé akce. Kultura je v mém okruhu velkomeziříčských přátel důležité téma a dost se tam s přítelem a kamarády angažujeme v místních kulturních aktivitách – pořádáme koncerty, letní kina nebo odpoledne pro rodiny s dětmi. Město je kultuře velmi nakloněno a když má člověk dobrý nápad, dostane od něj podporu. Mou největší, i když prostorově malou srdcovou záležitostí, je pořádání bytových koncertů v našem obýváku a na terase. V podstatě se na koncert vejde kolem třiceti posluchačů, a to už není úplně málo. Jestli ale mohu zmínit ještě jednu svou pořadatelskou událost, je to akce Zvuky, barvy, hlasy kaple sv. Anny, se kterou se vracím právě do svého rodného Pelhřimova. Nad městem v lese je polorozbořená kaple bez střechy, kde s přáteli už devátým rokem pořádáme multižánrové odpoledne plné hudby, literatury a divadla. Je to kouzelné místo a letos jsme stanovili termín na 30. května. Vystoupí zde například výtvarník a muzikant Petr Nikl.

Tyto aktivity, jakkoliv zajímavé zřejmě nestojí v širokém zájmu veřejnosti, proto se nemůžu nezeptat: uživí vás nebo musíte mít i jiné možnosti obživy? 

Myslím, že se dá vytušit, že aktivity v rámci klasické soudobé hudby jsou nárazové a že je potřeba si příležitostí vážit. Jsou období, která jsou na akce bohatá, a zase taková, kdy je větší nouze. Tu přinesla bez nadsázky doba covidová. I proto mám ještě úvazek na ZUŠ Antonína Doležala v Brně-Líšni a mám také zázemí ve svém příteli. Stejně je pro mě ale zásadní, že dělám hudbu, která mě překvapuje. Je to pro mě neustálé studium, objevování a setkávání se zajímavými lidmi v oboru klasické hudby i jiných žánrů.

Foto: Jakub Hodáň, Matouš Vinš, Žaneta Havelková, Iva Doleželová, Marek Olbrzymek

Facebook X E-mail WhatsApp