KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Klavírní ozvěny Concertina Praga english

„Scarlatti Valentýny Ibriqi zářil pečlivě vyhranou drobnokresbou.“

„Chopin Nory Lubbadové je neobyčejně zpěvný.“

„K Mendelssohnovu variačnímu cyklu přistupuje Adam Znamirovský s rozvahou.“

KKCG – hudební festival Dvořákova Praha, ARTIUM Bořislavka: „Rodina“ stipendistů KKFF

Ozvěnou letošního již 60. ročníku Concertina Praga, konaného v rámci festivalu Dvořákova Praha, se stal podvečer v Centru Bořislavka v úterý 22. září. Za finanční podpory nadace manželů Komárkových na něm vystoupila „Rodina stipendistů“, tvořená pěticí mladičkých pianistů. Hráli v atraktivním vstupním prostoru moderní prosklené budovy, jen pár metrů od rušné Evropské třídy směřující k letišti, uprostřed dekorativní zeleně. Ač se jedná o prostředí pro koncertní provoz vskutku neobvyklé, výsledný akustický dojem z něho je nad očekávání dobrý.

Magdaléna Kovářová

Jako první za koncertní nástroj firmy Petrof usedla Vivi Nguyen. Patří do té úplně nejmladší generace a přednesla pět krátkých kompozic. Sonátu A dur, K 212 Domenica Scarlattiho, následovala Bagatela č. 4, Andante cantabile z op. 119 Ludwiga van Beethovena. Po ní zaznělo Allegro z První sonáty C dur, K 279 Wolfganga Amadea Mozarta. Dále jsme v jejím podání vyslechli Chopinovu Etudu es moll č. 6, Lament z op. 10 a dvě části z Prokofjevových Prchavých vidin – č. 8 Commodo a č. 5 Molto giocoso. Jako druhá se převážně mladému publiku, které sem přišlo nepochybně pro životní inspiraci, představila Magdaléna Kovářová. První ceny na klavírních soutěžích získává již od svých osmi let. Provedla dvě skladby: Humoresku z Klavírních skladeb, op. 7 Josefa Suka a čtvrtou část z kompozice Zrcadla – Alborada del gracioso od Maurice Ravela. Další ze čtveřice mladých pianistek Valentýna Ibriqi přednesla tři skladby. Nejprve Sonátu d moll, K. 141 Domenica Scarlattiho, po ní zařadila Nocturno č. 1 z op. 32 Fryderyka Chopina a svoje vystoupení uzavřela třetí částí La campanella z Grandes études de Paganini, S. 141 od Franze Liszta. Výrazným talentem české klavírní školy je rovněž Nora Lubbadová. Uvedla tvorbu jen jediného autora Fryderyka Chopina a z jeho díla si vybrala Andante spianato et Grande Polonaise brillante, op. 22. Závěr koncertu patřil jedinému chlapci Adamu Znamirovskému. Ke klavíru usedá již od svých čtyř let; na Bořislavce přednesl poněkud rozsáhlejší Variations sérieuses, op. 54 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Je až dechberoucí, ba přímo úžasné sledovat, do jak nízkého věku v současné době zasahuje mistrovská kategorie klavírních interpretů. Výjimečné výkony pianistů v dětském věku, které bylo možné slyšet na tomto „rodinném“ koncertě na Bořislavce, to ovšem není jen těžce vydřená dovednost a životní askese, to jsou výkony vskutku oduševnělé, dosahující již hluboké umělecké úrovně.

Vivi Nguyen

Ke Scarlattimu, Beethovenovi, Mozartovi, Chopinovi i k Prokofjevovi Vivi Nguyen přistoupila pokaždé jinak, tedy s citem pro odlišnosti skladatelských individualit a dobových kontextů – půvabné zvolnění na závěr Beethovenova zpěvného Andante, terasovitá dynamika v Mozartovi, náležitý patos v Chopinově Etudě… Obdivuhodná byla decentní rubata Magdalény Kovářové v Sukově Humoresce, smysl pro impresionistickou barevnost a jemnost prokázala ve svém Ravelovi – skvěle prováděné repetitivní tóny, bohatě diferencovaná dynamika, jemná glissanda… Scarlatti Valentýny Ibriqi zářil pečlivě vyhranou drobnokresbou, její Chopin je plastický, vkusně agogicky rozvolněný, má citovou hloubku, Liszt zase lehkost i v těch nejnáročnějších, bravurně zvládnutých pasážích. Chopin Nory Lubbadové je neobyčejně zpěvný, v její Polonéze nacházíme až krystalickou průzračnost, zřetelný náznak hlubokého citového prožitku, který je nadstavbou precizní herní techniky. K Mendelssohnovu variačnímu cyklu přistupuje Adam Znamirovský s rozvahou. Začíná jej zcela prostým exponováním tématu, jeho technická a výrazová gradace pak směřuje strhujícím způsobem, cílevědomě, až k tektonickému vrcholu. V úplném závěru však Adam publikum překvapil náhlým ztišením.

Valentýna Ibriqi

Všech pět umělců, ač stojí teprve na začátku své umělecké dráhy, má již bohaté zkušenosti z mezinárodních soutěží, kde dosahují skvělých výsledků. Ve své kariéře nasadili vysoké tempo. Nezbývá tedy než jim přát, ať ve svém směřování vydrží, a nám posluchačům zase ještě mnoho dalších strhujících uměleckých zážitků s mladou uměleckou generací.

Adam Znamirovsky

***

Reflexe závěrečného večera letošního Concertina Praga ZDE.

Foto: Petr Hejna

Vojtěch Mojžíš

Hudební skladatel, muzikolog, publicista a pedagog 

PhDr. Mgr. Vojtěch Mojžíš je absolventem katedry skladby brněnské Janáčkovy akademie múzických umění ve třídě Ctirada Kohoutka (1968 – 1974) a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1980 – 1985). V sedmdesátých letech vyučoval na moravských školách (Pedagogická fakulta UJEP v Brně, Gymnasium v Bystřici nad Pernštejnem, LŠU Pozořice). V osmdesátých letech přešel do Prahy, kde začal působit nejprve jako hudební režisér a redaktor v Supraphonu a Pantonu, poté pracoval na ústředí České školní inspekce a vyučoval hudebně teoretické disciplíny na pražských konzervatořích.

Na přelomu tisíciletí nastoupil na místo kurátora sbírek fonotéky Národního muzea, Českého muzea hudby, kde působil až do odchodu do důchodu. Pracoval ve výboru Přítomnosti, je členem Asociace hudebních umělců a vědců a výboru Společnosti pro duchovní hudbu. Kromě kompoziční činnosti publikuje v odborných hudebních mediích.

Je autorem díla orchestrálního, komorního a vokálního, jeho umělecké tvůrčí krédo spočívá v principu osobní lidské výpovědi, uskutečněné prostřednictvím abstraktních hudebních prostředků. Námětově je mu blízká zejména oblast hudby duchovní. Ve volném čase se věnuje vinařství, práci na zahradě a rád cestuje.



Příspěvky od Vojtěch Mojžíš



Více z této rubriky