Široce koncipovaný program oslav šedesátin rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga přinesl další, po různých zahraničních aktivitách tentokrát tuzemskou položku programu. V sídle Českého rozhlasu se v pátek 6. listopadu představila tři různá komorní uskupení, která v moderovaném programu živě přenášeném na stanici D-dur představila díla klasiků, přičemž vedle hudby pořad přinesl i slovo z úst vystupujících umělců, kteří v drobných interview přiblížili svou dosavadní profesní cestu.

Hudební program ve Studiu 1 Českého rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě obstarala trojice komorních souborů s názvy Gugg Piano Duo, Trio Vyšehrad a Duo Comenius. K nim však musíme přiřadit slovního průvodce pořadem Wandu Dobrovskou, která svým kultivovaným a zasvěceným příspěvkem efektivně eliminovala počáteční nejistotu, zda v obdrženém prospektu informací není trochu málo.

Cti zahájit přímý přenos zaznamenáváný v profesionálním studiu (patrně nic příjemného střásat ten pocit, že když udělám chybu, bude slyšet nejen v sále, ale i v rozhlasových přijímačích a následně také navždy v nahrávce) se dostalo dvojici Johannes Gugg, Tereza Gugg-Kalabova (či Kalábová… pianistka je českého původu) a jejímu provedení Akademické slavnostní předehry c moll, op. 80 pianistova jmenovce Brahmse. Bylo poměrně brzy patrné, že ono profesní pouto iniciované už ve čtrnácti letech věku a následně stvrzené poutem osobním a manželským má na hru dua výrazný vliv. Souhra, kterou Gugg Piano Duo prokázalo, byla vskutku nevšední mírou vzájemného naladění se a porozumění, zvláštně byla k obdivu schopnost rytmicky být v zákrytu i v rámci předváděné agogiky. Intenzivně se mi v mysli vynořoval obraz čtyřrukých siamských dvojčat – natolik rytmicky shodné bylo pojetí dvou mladých umělců. Jejich Brahms byl navíc výrazově přesvědčivý, usazený, zvnitřněný a až mozartovsky průzračný.

Osobně nejsem velkým zastáncem tvorby Bedřicha Smetany, ale u jeho Tria g moll, op. 15 nelze nevidět záblesky génia. U skladby psané v upomínce na mimořádně talentovanou, ve čtyřech letech zemřelou autorovu dceru Bedřišku je zároveň opravdu cítit skladatelův žal, který skladbě tiskne punc věčnosti skrze upřímnou a momentálně naléhavou inspirovanost nad ztrátou blízkého člověka. Kus je právem standardně v repertoáru českých klavírních trií… Tentokrát byl představen Triem Vyšehrad (obdržená 3. cena v Concertinu 2021) v obsazení Natálie Toperczerová (housle), Štěpánka Plocková (violoncello), Pavol Praženica (klavír). Bylo mi zajímavé sledovat proměnu Natálie, která je sekundistkou Sukova kvarteta, k vůdčí, primární roli v triu. Její angažovaný, cituplný výkon si zaslouží pochvalu, stejně tak ten Štěpánčin, u níž jsem obdivoval herní projev nápadně, až „hudečkovsky“ uvolněný a usměvavý (houslista Václav Hudeček se mimochodem zúčastnil historicky prvního Concertina Praga). Pavol k úspěšnému provedení Smetanova důležitého, rozsáhlého komorního opusu přispěl zase svou intenzivně pěstovanou muzikalitou i svým až rutinérským nadhledem. Trio skladbu daleko více než jen ‚odehrálo‘.

Duo Comenius (dosažené finále Concertina 2023), tedy klarinetista Jan Bostl a klavíristka Magdalena Koudelková, následně zahrálo druhou ze Tří romancí, op. 94 nadepsanou Einfach, innig (Prostě, vroucně). Dvojice skladbu písňového charakteru přednesla reprezentativně, hlavní výstup dua však měl teprve přijít.

Gugg Piano Duo, které nemá vlastní zkušenost s průběhem Concertina Praga, ale se soutěžemi v obecnosti jinak rozsáhlé, se následně vrátilo na pódium k provedení Slovanského tance č. 2 e moll z Dvořákova opusu 46. Wanda Dobrovská ženskou část páru drobně vypovídala, Tereza opět usedla k partu prima a strašně sympatická čtyřruční entita opět ukázala, že umí. Johannes a Tereza si opět u závěrečného klanění podali ruku a bylo znát, že Johannes se chápe ruky, o kterou žádal – nebyla to jen umělecká profesionalita, čeho jsme byli svědky, bylo tam i něco hlubšího, atraktivně osobního. A celkově se dá říct, že jiskru celému večeru dalo nejen vystupující mládí, ale obecně i fakt, že všechny komorní soubory nabídly mužsko-ženský náhled na hudební věc. Možná i proto výsledný zážitek budil dojem komplexity.

Závěr pořadu stojícího na vinohradském Steinwayi patřil Duu Comenius. (Podotkněme milou věc, že noty si vzájemně otáčeli Pavol s Magdalenou. Klavírní duo hrálo obdivuhodně zpaměti…) Příchozí slyšeli zvukově nejmodernější skladbu večera, kterou byla Sonáta pro klarinet a klavir, FP 184. Půvabnou skladbu francouzského autora minulého století duo hrálo barvitě a záživně. Magdalena mě zaujala úhozovou jistotou, kdy člověk jí tak nějak přirozeně věří, že se neprehmátne, Honza zase ukázal pestrost výrazu i artikulace. Hlavní dojem z posledního čísla večera pak byla obrovská profesionalita spojená s úzkostlivou péčí o zvukovou balanc nástrojů tak, aby měly rovnocenné zastoupení ve vzájemném dialogu.

Večer ve vinohradském studiu se vydařil nad očekávání. Kvalitativní vyrovnanost tuze vysoko položených výkonů všech účinkujících připomněla, že šedesátileté Concertino Praga je soutěží naprosto ne vyčpělou.

Foto: archiv KlasikaPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp