„Na Druhé symfonii pracoval v Darien ve státě Connecticut, severovýchodně od New Yorku, v malé pronajaté chatě téměř u moře.“

„Skladba má podobnou nevinnou pastorální náladu jako Dvořákova Anglická symfonie.“

„Vznikla na objednávku The Cleveland Orchestra s podporou českých krajanů – skupiny Američtí přátelé Československa, která chtěla důstojně oslavit 25. výročí vzniku státu.“

Rok po příjezdu do Ameriky, kam za války uprchl z Paříže před Němci, se Bohuslav Martinů konečně odhodlal ke zkomponování své první symfonie. Bylo mu dvaapadesát, ale na vrcholnou formu evropské hudby se prý do té doby necítil. Až nyní. Rok za rokem pak přibývaly další – v letech 1942 až 1946 vzniklo pět z jeho šesti symfonií. Druhou z nich, nejidyličtější a nejkratší, dokončil v červenci 1943, před jedenaosmdesáti lety, a premiéru měla téhož roku ve svátek 28. října v Clevelandu. 

Symfonie č. 2 vznikala mezi 29. květnem a 24. červencem 1943. Martinů ji dedikoval „svým krajanům a dělníkům v Clevelandu, kteří tolik vykonali ve válečné výrobě“ a v Clevelandu ve státě Ohio se také uskutečnila její premiéra. Stalo se tak 28. října 1943, když se slavilo pětadvacet let od vzniku Československa. The Cleveland Orchestra dirigoval Erich Leinsdorf (1912–1993), původem Vídeňan, který se před německým národním socialismem uchýlil do Ameriky. V letech 1943 až 1946 byl po Arturu Rodzinském šéfdirigentem tohoto tělesa. Později působil u Rochester Philharmonic Orchestra, v New York City Opera a v Metropolitan Opera, od roku 1962 po Charlesu Munchovi jako šéf Boston Symphony Orchestra a nakonec v Evropě u Radio-Symphonie-Orchester Berlin. 

Na Druhé symfonii pracoval Bohuslav Martinů v Darien ve státě Connecticut, severovýchodně od New Yorku, kde byli s manželkou na letním bytě. Pobřežní městečko na dávné poštovní silnici do Bostonu, nedaleko za hranicemi státu New York, je dnes dvakrát větší než za druhé světové války. I tak je s populací jen málo přesahující dvacet tisíc obyvatel a s rozlohou třinácti čtverečních mil nejmenším městem na Gold Coast. Historie města Darien se píše od roku 1641. Až do příchodu železnice v polovině devatenáctého století šlo o malou venkovskou komunitu tisícovky farmářů, ševců, rybářů a obchodníků. Teprve v roce 1739 Middlesex Society of the Town of Stamford postavila první komunitní kostel, nyní First Congregation Church of Darien. Jméno města se vyslovuje jako „Dairy-Ann“ s důrazem na poslední slabiku. Manželé Martinů tam strávili léto téměř u moře – v dřevěném domku, v malé pronajaté chatě, na Goodwives River Road.

Bylo to období, kdy si skladatel vedl deník, do kterého zapisoval myšlenky o svém tvůrčím procesu: „Jednou ze základních podmínek umělce je schopnost soustředit se.“ A jiná zní takto: „V každém případě je základem uměleckého díla pocit celku.“

K naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, se Martinů odhodlal až ve dvaapadesáti. Nepřipadal si podle vlastního vyjádření na „tak závažný úkol“ dostatečně připraven – a k opravdovému symfonismu obdobného ražení se dopracoval jen o pár let dřív v opeře Julietta. Na počátku řady symfonií stála v roce 1942 zakázka od Sergeje Kusevického, dirigentského šéfa v Bostonu, se kterým se znal z Paříže. „Splnilo by se mé nejhlubší přání, kdybyste věnoval svou symfonii památce Natalie Kusevické,“ napsal českému skladateli, který v Americe klopotně hledal jistoty, zázemí a uplatnění. O Symfonii č. 1 čtěte v SeriáluPlus ZDE.

Druhá symfonie Bohuslava Martinů má určitou spojitost s Osmou symfonií Antonína Dvořáka, zvanou Anglická, s dílem z roku 1889. Především má podobnou nevinnou pastorální náladu. Stopáží kolem 24 minut jde o nejkratší z šestice symfonií Bohuslava Martinů. Má klasické čtyři věty – plynoucí Allegro, kterému v sonátové formě chybí druhé téma, dále klidné a nostalgické Andante s frázemi až lidové jednoduchosti a s výměnami mezi dechovými nástroji a smyčci, potom bojovné scherzo a projasněné finále.

Cleveland, ležící na břehu Erijského jezera, vzdušnou čarou 650 kilometrů na západ od New Yorku, býval po Praze, Vídni a Chicagu čtvrtým největším českým městem na světě. Historie českých krajanů má počátky v devatenáctém století – kolony přistěhovalců mířící z východního pobřeží do zavedených českých sídlišť v Nebrasce, Illinois a dalších částech amerického Středozápadu se na břehu obrovského jezera zastavovaly jen na chvíli, ale možnosti týkající se obchodu a hospodaření – a také liberální prostředí – mnohé přesvědčil, aby v další cestě už nepokračovali. Na prahu dvacátého století dosáhl počet obyvatel Clevelandu téměř čtyř set tisíc. Češi patřili mezi ty, kteří tam přinesli nebývalý rozvoj. Významným dílem se také zasloužili také o samostatnost Československa. 

V druhé polovině století vznikla první česká farnost, později první jednota Sokola s názvem Perun, dramatický kroužek Včelka… a pěvecký sbor Lumír-Hlahol-Tyl, který od roku 1867 až do svého zániku v roce 1980 uváděl významná sborová díla, hry a opery českých umělců. Česká komunita také vybudovala četná divadelní sály a kulturní centra. Největší a nejvýznamnější z nich byla Česká národní síň, která byla postavena v roce 1889 z individuálních darů členů obce. 

Dařilo se zejména hospodám. Českou výhodou však byla především gramotnost. Cleveland se stal rozvíjejícím se průmyslovým centrem, prosperovaly ocelárny, slévárny, lakovny, obuvnický a oděvní průmysl, masny, dřevozpracovatelské závody. Češi byli vyhledáváni jako řemeslníci a dělníci, ale mohli zastávat i odpovědnější pozice: rostl počet českých lékařů, právníků, učitelů a architektů. Češi nakonec ve městě vytvořili vůbec nejsilnější etnickou skupinu. S druhou generací se jejich počet nakonec blížil stotisícové hranici. Fungovala česká konzervatoř, divadla, rozhlasová stanice a periodika. Už v roce 1915 byla podepsána Clevelandská dohoda mezi Čechy a Slováky, poprvé zmiňující společný stát. Uznávaný katolický kněz Oldřich Zlámal v dubnu 1918 zprostředkoval návštěvu T. G. Masaryka v Clevelandu. V roce 1939 pak Edvard Beneš zahájil protinacistický odboj v Chicagu a dočkal se jasné podpory i v Clevelandu… 

Druhá Martinů symfonie vznikla na objednávku The Cleveland Orchestra s podporou českých krajanů – skupiny, která si říkala Američtí přátelé Československa a chtěla důstojně oslavit 25. výročí vzniku státu. Však také věnoval Martinů symfonii „Mým krajanům v Clevelandu“. Při její premiéře byla na programu i Smetanova Vltava. Skladatel se večera osobně zúčastnil.

Projekt podpořil Jan Masaryk, ministr zahraničí československé exilové vlády, i když poslal Erichu Leinsdorfovi telegram, ve kterém vyjádřil lítost nad tím, že se koncertu nemůže osobně zúčastnit. Dirigent si byl vědom Masarykova významu, jak o tom svědčí jeho odpověď. 

Téhož dne, kdy měla v Clevelandu premiéru Druhá symfonie Bohuslava Martinů, přesně na 25. výročí vzniku Československa, měla ovšem světovou premiéru ještě jiná jeho symfonická skladba – Památník Lidicím, Memorial to Lidice, osmiminutové dílo, které věnoval „památce nevinných obětí“ této osudové tragédie a vlastně obecněji obětem nacistické okupace Československa. Kompozice, dokončená 3. srpna 1943 a skladatelem charakterizovaná jako „náboženský chorál, vystavěný na konturách modlitby a odezvy“, byla odpovědí na výzvu Amerického svazu skladatelů, aby složili skladbu inspirovanou válečným děním, a na výzvu české exilové vlády v Londýně, aby vzniklo pamětní hudební dílo, které bude navždy válku připomínat. Newyorskou filharmonii řídil Artur Rodziński. 

„Měl jsem spíše formální radost, že jsem v New Yorku, ale otázka, co zde budu dělat bez znalosti řeči, bez kompozic, neznámý v tomto cizím světě, mne jaksi nechtěla opustit. Nakonec se však objevilo, že jsem zde nejen znám, ale že zaujímám značnou pozici jako skladatel. Objevilo se, že neznalost řeči není vůbec překážkou a že zde budu moci pracovat snad ještě více než jinde. Ale to všechno přišlo až později,“ ohlížel se Martinů za nemilosrdným přesazením do Nového světa v jednom dopise. A v jiném napsal: „Při hledání začátku pro první symfonii přicházely mi složky, jež mne zdržovaly. Zřejmě se nehodily do struktury… A tak mám skoro pocit, že všechny ty složky, relativně míněno, mně utvořily Druhou symfonii, zatímco jsem skládal první.“ 

V americkém období do svých skladeb vkládal víc lyrismu, včetně znaků pozdního romantismu, v pařížském období tak zavrhovaného. Položil tam základy své zralé syntézy, rapsodického stylu v neoimpresionistickém idiomu, ale také s uvolněnou formou a rozšířenou tonalitou, charakterizující jeho hudbu v padesátých letech. 

…………….

Víte, že…

…v Clevelandu, za řízení George Szella, a to v roce 1953, měla premiéru také Rapsodie-koncert pro violu a orchestr Bohuslava Martinů, dílo napsané pro Jaschu Veissiho a inspirované jeho nástrojem ze 16. století?

…třetí skladbou Bohuslava Martinů, která měla premiéru v The Cleveland Orchestra, byla symfonická předehra Skála, součást většího zakázkového projektu, který orchestr realizoval na počest svého 40. výročí v roce 1958?

Foto: Wikipedia / Digital Public Library of America / volné dílo - ořez, archiv Klasiky+, Wikipedia / Pelz / CC BY 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/), Wikipedia /an. / volné dílo Wikipedia / a. n / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/), Facebook města Darien, Wikipedia / Moravice / volné dílo