„Ředitelka Ivana Leidlová vyjádřila úspěchy pěveckých kurzů výstižně: ‚Je zde nádherná atmosféra. Pozvání přijali lektoři, jejichž entuziasmus je přímo nakažlivý.‘“

„Pro velké pódium zámecké stodoly bylo připraveno scénické provedení árií, duetů i ansámblových výstupů z Mozartových oper.“

„Pavla Hubáčková byla pravou mozartovskou pěvkyní v každém výstupu, Eva Hartová připomněla oduševnělostí prodchnutým hlasem Jarmilu Novotnou.“

Festival Jarmily Novotné pokračoval na zámku v Litni u Berouna v sobotu 7. září Závěrečným koncertem již jedenáctého ročníku Pěveckých a interpretačních kurzů, které vedli opět vynikající lektoři rozvíjející talenty českých i zahraničních adeptů. Ředitelka Zámku Liteň Ivana Leidlová, pořádající masterclass od počátku, vyjádřila úspěchy pěveckých kurzů výstižně: „Je zde nádherná atmosféra. Pozvání přijali lektoři, jejichž entuziasmus je přímo nakažlivý.“

Vedení letošních kurzů se ujala a Závěrečný koncert připravila prof. Helena Kaupová, vynikající operní pěvkyně, vychovávající již léta na pražské HAMU mladé talenty. Prof. Kaupová působila v Litni vícekrát, letos již podruhé s americkým proslulým hlasovým koučem, dirigentem a pianistou Kamalem Khanem. Vybraným pěvcům, kteří letos absolvovali druhý běh kurzu, se věnoval znovu i výborný Ahmad Hedar, hlasový kouč a korepetitor působící rovněž na HAMU. Avizovaný mozartovský večer měl tedy výbornou základnu zkušených lektorů i účastníků a jako vždy se v průběhu studia dostalo mladým pěvcům také hereckého školení a dalších odborných informací v přátelské až domácké atmosféře, která je pro liteňské kurzy příznačná.

Závěrečné koncerty dosud hostil sál Čechovna nebo zámecký park, letos byl připraven velký prostor renovované zámecké stodoly, který výzdobou vkusně spojoval rustikální hospodářskou budovu vyzdobenou velkoformátovými kostýmovanými fotografiemi Jarmily Novotné v masivních zlatých rámech na stěnách, pódium zdobil červený vstupní závěs, křeslo a lehká přírodní dekorace zadní stěny. Hlavní efekt tvořil světelný design bílé a červené, který korespondoval s nápaditými dámskými kostýmy, pánové doplňovali bílou a černou; ke zlatým rámům fotografií ladily detaily jednotlivých kostýmů a jeden z pánských kabátců. 

Pro velké pódium bylo připraveno scénické pojetí árií, duetů i ansámblových výstupů ze dvou oper Wolfganga Amadea Mozarta, jež evokovaly titul večera Mozartovi svůdníci, tedy Figarovy svatby a Dona Giovanniho. Tvůrci v čele s prof. Kaupovou se energicky pustili do přehlídky vášnivých, zamilovaných, svádivých i rozhněvaných Mozartových postav hned od počátku – Figaro, Zuzanka, hrabě Almaviva a hraběnka, Don Giovanni, Leporello, Dona Elvíra a Donna Anna i další menší role zpívali všichni s mladistvým elánem a půvabným espritem, režie prof. Kaupové byla vynikající.

Celým večerem provázel Matěj Převrátil, student DAMU a herec, který svižnými a vtipnými glosami charakterizoval vábení a svádění ve Figarově svatbě, kde se to city skutečnými i předstíranými jen hemží a zápletky jsou plné nedorozumění. Od prvního duetu Figara se Zuzankou Cinque, dieci až po sextet Riconosci in questo se na scéně střídali absolventi obou kurzů, letos přibyli tři další. Profesorka Kaupová se nejen věnovala pěveckému týdennímu studiu, ale připravila mladé pěvce na pódiové vystoupení, které přineslo nadšené, úsměvné, láskyplné či humorné výstupy a ke ztvárnění různých postav využila velký prostor nejen pódia, zpěváci přibíhali i mezi diváky nebo odbíhali schodištěm za hudebníky v levé části pódia, pohyb oživoval zpěvní výstupy stejně jako herecké výkony.

Všechny ženské role si rozdělily absolventky obou kurzů sopranistky Eva Hartová, Pavla Hubáčková, Olena Khalina, Bedřiška Ponížilová a mezzosopranistky Zuzana Čurmová a Alžběta Symerská. Vyzdvihnout si zaslouží především Pavla Hubáčková s naprosto vyzrálým, čistým a precizním projevem, rovněž Eva Hartová vládla vždy velmi pěkným hlasem a dodala mu vnitřní plnost. Mezzosoprnistka Zuzana Čurmová v žertovných pasážích zaujala schopností propojit pěvecké i herecké nadání, Bedřiška Ponížilová zvládla roli zdánlivě svolné Zuzanky dvořícímu se hraběti bravurně. Všechny dívky prokázaly velké zkušenosti nabyté při studiu či již na divadelních scénách, občas lehká nevyváženost pěvecké techniky či drobná intonační nejistota spádu děje nejoblíbenější opery při společně prožívané radosti pranic neubraly. Matěj Převrátil při výkladu děje komické opery s vážným podtextem sršel vtipem a jako herec, byť v němé roli, přispěl ke kouzlu scénického koncertu.

Pánská část absolventů obou kurzů, výteční barytonisté Radek Martinec a Andrej Prachár, byla posílena Janem Kukalem ze třídy prof. Kusnjera na HAMU, který vládne velmi pěkným jemnějším hlasem, Rostislavem Floriánem, působícím již v opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni, a Matějem Kotrbou, jenž nyní studuje HAMU u prof. Kaupové; Jan Kukal se na počátku koncertu uvedl jako spolehlivý a spíše jemný Figaro, další dva „noví“ pěvci dostali příležitost v závěrečném sextetu Figarovy svatby a všech jedenáct absolventů rozjásalo pódium v závěrečném finále, kde si role vzájemně vtipně předávali.

Z Dona Giovanniho po přestávce zazněl nejprve tercet Elviry Zuzany Čurmové Ah, chi mi dice s Donem Giovannim Andreje Prachára a Leporellem Rostislava Floriána. Ten hned vzápětí jako Leporello předčítal Elviře seznam milenek svého pána a své roli nezůstal nic dlužen. Jako Elvira později zaujala zralým operním projevem Olena Khalina v árii Mi tradi a právem na sebe strhla pozornost přirozenou vznešeností nejen ve zpěvu. Její kostým patřil k nejkrásnějším, ale kostýmy je třeba ocenit všechny, dámské i pánské – dotvářely operní role, ale někdy posloužily i k hereckým kreacím. V závěru Eva Hartová přednesla árii Donny Anny Non mi dir a připomněla mi Jarmilu Novotnou z fotografií – oduševnělostí prodchnutým hlasem v náročné árii a mírnou podobou, byl to jen okamžik souznění, genius loci… Ze sólistek je třeba pochválit také Bedřišku Ponížilovou a opět Pavlu Hubáčkovou, ta byla pravou mozartovskou pěvkyní v každém výstupu. Z pánů skutečně nejlepší byl Andrej Prachár, rovněž Radek Martinec výrazně vládl svým plným hlasem, každý z nich působil osobitě a znale. Noví pěvci přinesli další kvality, méně operní zkušenosti vyvážil osobní vklad, rozhodně se ke svým kolegům zařadili se ctí. Režie dala příležitost všem, dokonce některé role přednesli střídavě tři pěvci a představili se vlastně současně, což posluchači ocenili jako velmi sympatickou tvůrčí myšlenku. 

Mimořádný večer nadchl návštěvníky také nevšedním inspirativním prostředím kontrastu oživené staré budovy s velmi pěknými pěveckými výkony, které dirigent Kamal Khan doprovázel na klávesy s cembalovým rejstříkem a řídil dobře sehrané smyčcové kvarteto s houslisty Václavem Dvořákem a Kristianem Vackem, violistkou Vandou Kubíkovou a violoncellistou Vojtěchem Urbanem. Tak zvláštní, zcela jiný a přitom stále obdivovaný Mozartův odkaz zanechal mnoho dojmů; jeden z nich zaznamenala ředitelka Ivana Leidlová jako poděkování jednoho z odcházejících diváků: „Víte, myslím si, že takhle nějak si to ten Mozart představoval“. Kompliment tvůrcům operního večera je velkou radostí, která se zobrazí v dalších inspirativních projektech Zámku Liteň.

Foto: Martina Adlerová