Klášterní hudební slavnosti letos slaví dvacetiny a v neděli 9. srpna pokračovaly koncertem v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie, Mozart Gala však připomnělo jiné výročí – kulatiny slavného salcburského rodáka u příležitosti 270 let od jeho narození. Jeho hudba stále přináší radost, což prokázali sopranistka Olga Jelínková, barytonista Daniel Klánský, kontratenorista Vojtěch Pelka a u klavíru Marcel Javorček. Zněly árie z Mozartových oper a nechyběla ani koncertní árie psaná pro slavného kastráta Francesca Ceccarelliho, skladatelova přítele.

Klášterní kostel v Šumperku má krásný interiér i dobrou akustiku, a proto sem lidé chodí rádi. Patřil od 13. století původně dominikánům, ale dnes je odsvěcený a zrekonstruovaný a je možné si prostor pronajmout na konání kulturních akcí. Pro město, jako je Šumperk, je to ideální řešení, neboť je to jediný vhodný prostor pro konání koncertů krásné hudby. 9. srpna se o jeden postarali tři pěvci a jeden klavírista.

Sopranistka Olga Jelínková je víc známá v Německu, kde vystupuje na operních scénách například v Lipsku či nyní v Hannoveru. Přesto stíhá i operní scénu v Praze; získala například nominaci na Cenu Thálie. Její bezprostřední, vtipný a milý projev si získal sympatie publika okamžitě, když nejprve uvedla program, který posluchače čekal. Partnerem jí byl mladý basbarytonista Daniel Klánský, který své ostruhy v operních divadlech teprve brousí, ale je už nyní jasné, že ho čeká pěkná kariéra. Člen hudební rodiny Klánských, syn Ivana Klánského a bratr Lukáše, dvou známých klavíristů, se dal pěveckou cestou a přesvědčuje, že udělal dobrý krok. Pěveckou trojici dotvořil kontratenorista Vojtěch Pelka, který byl největším překvapením večera. Důležitou součástí koncertu byla bezesporu klavírní spolupráce Marcela Javorčeka, který dokázal být pěvcům bezpečnou oporou a přitom se stáhnout do pozadí tak, že ho publikum potupně přestalo vnímat.

Koncert zahájily árie z Kouzelné flétny, nejprve se představil hravý Papageno árií Der Vogelfänger bin ich ja a Daniel Klánský svůj hutný basbaryton poněkud tlumil, aby vyzněla především hravost sdělení. Árií Paminy Ach, ich fühl‘s představila Olga Jelínková svůj stříbrný, přesto pevný soprán, se schopností měkké kantilény. Společně pak přednesli duet Paminy a Papagena Bei Männern, welche Liebe fühlen. 

Závažnější téma přinesly ukázky z opery La clemenza di Tito, kdy se poprvé představil kontratenorista Vojtěch Pelka. Vyzařovaly z něho čistota a vroucí, upřímný cit mládí, a především zaujal jeho znělý a měkký hlas, ze kterého čišela sladkost. Okamžitě si získal zejména dámské publikum, které to ihned dalo najevo ovacemi. Duet Servilie a Annia zazpívali spolu Olga Jelínková a opět Vojtěch Pelka a souzvuk sopránu a kontratenoru měl v obě neobvyklý, dráždivý nádech. Z této opery ještě zazpívali tercet Vitelie, Sesta a Publia všichni tři a zaujali příjemně barevným souzvukem svých hlasů. 

Namísto přestávky se přihlásil o pozornost publika klavírista Marcel Javorček, který přednesl z Klavírní sonáty č. 13 B dur, KV 333 první větu Allegro s nápadnou technickou brilancí a poté už zase nastoupili pěvci a zahájili další z bloků árií Mozartových oper. 

Nemohla chybět Figarova svatba, kterou zahájil Daniel Klánský árií Hraběte s recitativem Hai già vinta la causa a dal znát, že mu jistě budou blízké role intrikánů. Následovala árie Hraběnky s recitativem Dove sono i bei momenti, kde uplatnila sladká piana i pevné výšky. Srdce všech dam zcela roztálo při další árii Non so più cosa son, Cherubína si totiž zazpíval Vojtěch Pelka a jeho kontratenor, ve spojení s jeho exteriérem, se zdál být pro tuto roli zcela ideální. Rychlá melodie perlila a běžela na dechu jako zurčivý potok. Touto árií se stal hvězdou večera. Nicméně ještě ze stejné opery zazněl také duet Hraběte a Zuzanky Crudel! Perché finora. 

Hvězda Vojtěcha Pelky následně zazářila ještě víc, když přišel zazpívat Koncertní árii, KV 374 „A questo seno deh vieni – Or che il cielo a me ti rende“. Předtím ale neopomněl publiku povědět, že tuto árii napsal Mozart pro svého blízkého přítele, italského kastráta Francesca Ceccarelliho v roce 1781 ve Vídni, kdy oba hudebníci byli ve službách salcburského arcibiskupa Colloreda. Kontratenorista dal do árie nejen krásu a měkkost hlasu se stříbrným leskem, ale i táhlé fráze na dlouhém dechu, precizaci výslovnosti a hluboký vnitřní prožitek. Nadšení publika, ve kterém převažovaly ženy, bylo nesmírné. Následně přišel zazpívat Leporelo z Dona Giovanniho árii Madamina, il catalogo è questo, která výrazem ostře kontrastovala s předchozí árií svým cynismem, který ale Danielovi Klánskému velmi slušel.

Koncert ukončil tercet z opery Così fan tutte s názvem Soave sia il vento a pěvci do něho dali klid a pohodu krásného večera. Další ovace si vynutily přídavek a byl to opět Daniel Klánský, který přišel (spolu s kolegy) s číšemi vina. Večer skončil perlivě – Šampaňskou árií Dona Giovanniho Finch‘han dal vino, která naladila publikum na pokračování večera s dobrým vínem. Byl to vskutku vydařený narozeninový večer, který si nějakou „afterparty“ jistě zasloužil.

***

Rozhovor s ředitelem Klášterních hudebních slavností Romanem Janků u příležitosti jejich jubilea čtěte ZDE.

Foto: archiv Klášterních hudebních slavností

Facebook X E-mail WhatsApp