PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Libuše, obdobně jako Má vlast, provázela naše předky v jedinečných chvílích.“

„K Národnímu divadlu patří nespočet dalších premiérovaných tuzemských operních děl i českých premiér děl zahraničních.“

„Znali se Bedřich Smetana a Antonín Dvořák? Jistěže ano.“

V Praze se 18. listopadu ke 140. výročí otevření Národního divadla uskutečnilo slavnostní představení Smetanovy Libuše. Do inscenace z roku 2018, v režii Jana Buriana, na scéně Daniela Dvořáka a za řízení Roberta Jindry, se zařadili noví představitelé hlavních rolí – mladá slovenská sopranistka Mária Porubčinová jako Libuše a Jiří Brückler jako Přemysl. Dalšími sólisty byli Tamara Morozová, Kateřina Jalovcová, Pavel Švingr a Aleš Jenis, v roli Chrudoše Martin Bárta a jako Štáhlav Aleš Briscein.

„Moderátorka připomněla, že se jedná o oslavu druhé nejstarší české univerzity v druhé nejstarší české filharmonii.“

„Materiál původní skladby je originálně modifikován, fluidně dobarvován, vetkán do vzdušných mlhovin.“

„Sólistka Hana Kotková byla již s úvodními tóny plně soustředěna, pokyvujíc do rytmu s jemnou mimikou ve tváři reflektující aktuální náladu kompozice.“

Koncertem ve výjimečný den, v pátek 17. listopadu, oslavila Univerzita Palackého 450. výročí od svého založení společně s Moravskou filharmonií Olomouc. Program tvořený převážně skladateli a interprety spojenými s hanáckou metropolí nabídl premiéru společné skladby Jana Vičara, Tomáše Hanzlíka, Marka Keprta a Víta Zouhara, houslový koncert absolventa olomoucké univerzity Antonína Vranického v interpretaci olomoucké rodačky Hany Kotkové a první symfonii Dmitrije Šostakoviče.

„Listopadovou revoluci program oslavil – a události 17. listopadu 1939 připomněl – nápaditě a vkusně.“

„Lukáš Vasilek se svým Pražským filharmonickým sborem při přípravě a Antonio Pappano na pódiu nechali rozeznít širokodeché melodie a rozmyslně vytvářené plochy do pomalu plynoucí naléhavé meditace.“

„Antonio Pappano širokými, jasně akcentovanými gesty dokázal filharmoniky přimět k meznímu nasazení.“

Sir Antonio Pappano je typem interpreta, který se vrhá na pódiu do hudby bezprostředně poté, co vkročí na dirigentský stupínek. Hudbu netvoří nábožně, ale impulzivně, temperament z něj vyzařuje na první pohled, je energický a nesmlouvavý. Pro debut s Českou filharmonií měl za úkol vpředvečer 17. listopadu řídit koncert připsaný státnímu svátku. Svým jménem ho zvýraznil a ozdobil i pro televizní přenos.

„Podařilo se vytvořit atmosféru a náladu natolik sváteční, že jsem dlouho vzpomínal, kdy jsem zažil něco podobného.“

„Předepisuje-li autor hudbu z pozadí, zní bicí i žestě opravdu jako z velké dálky, přesto naprosto srozumitelně.“

„Těžko teď hádat, co v Hradci Králové vymyslí po úspěšném zdolání hudebního Mount Everestu napříště.“

Filharmonie Hradec Králové má za sebou další olbřímí zkušenost. Dva dny před státním svátkem, ve středu 15. listopadu, uvedla v rámci svého Malého symfonického cyklu Mahlerovu Symfonii č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro velký orchestr, soprán a alt sólo a smíšený sbor. Pod vedením šéfdirigenta královéhradeckého tělesa Kaspara Zehndera a za účasti empatických pěvkyň z USA a Německa a Českého filharmonického sboru Brno se návštěvníkům v Sále filharmonie dostalo precizního provedení velkolepého symfonického kolosu, s nímž se v regionech lze setkat naživo jen velmi vzácně. Mahlerův složitý a komplikovaný vnitřní svět vyjádřený hudbou nadpozemského dosahu a jedinečné krásy přinesl do východních Čech zřejmě nejsilnější posluchačský zážitek letošního roku.

„Hudba má líbeznost, esprit, půvab, spád, jednoduchou působivost i přesně vyhmátnutou vtipnost.“

„Lisette Oropesa skvěle a příjemně zpívá. A má nesporný komediální talent, na jevišti řádí, publikum baví i dojímá.“

„Řada dobře odhadnutých a narežírovaných vtípků činí z inscenace to nejzdařilejší možné hudební divadlo – barevné, plastické, odhadnutelně i překvapivě pointované, hravé a zábavné.“

Lyrická opera v Chicagu střídá v listopadu v hracím plánu dva tituly. Vedle inscenace Janáčkovy tragédie Její pastorkyně, jejíž reflexi čtěte pod titulkem Hrůšova lyrická Jenůfa, je tím druhým dílem Dcera pluku od Gaetana Donizettiho. V hlavních rolích operní komedie excelují pěvci Lisette Oropesa a Lawrence Brownlee, dirigentkou mimořádně hravých představení je Speranza Scappucci.

„Rušný rok završí na Silvestra vystoupením v drážďanské Semperově opeře.“

„Přesto si Igor Levit našel čas, aby vyjádřil podporu Izraeli tím, co umí nejlépe. Svojí hrou.“

„Ačkoli sem dopadají střely vyslané ze severu Hizballáhem, usedl Levit ke křídlu ve vstupní hale a ‚vystřihl‘ improvizovaný recitál, kterým chtěl podpořit morálku a odhodlání přítomných.“

Když za známých potíží vznikal roku 1948 stát Izrael, přijel ho na několik týdnů osobně podpořit Leonard Bernstein. V roce 1967 vyjádřil zemi sužované válkou podporu Daniel Barenboim. A o šest let později hrál a zpíval Leonard Cohen izraelským vojákům přímo v Negevské poušti. Dvěma narychlo zorganizovanými koncerty na ně nyní navázal šestatřicetiletý Igor Levit, jehož webovým stránkách nikoli náhodou vévodí tři slova, jimiž se stručně charakterizuje. Občan, Evropan, klavírista.

„Skladatel v podstatě prostřednictvím libreta vpisuje intonaci do hudby. Jazyk je neodmyslitelná součást hudby a originál ji maximálně dotváří, a ještě o něco víc u Janáčka.“

„Nina Stemme už Kostelničku zpívala, Lise Davidsen dělala Jenůfu poprvé. Ačkoliv jsem k nim přistupovala s plachostí, měla jsem dveře vždy otevřené.“

„Práce jazykového poradce se se mnou táhne už od Rusalky před devíti lety.“

Janáčkova Jenůfa, po našem Její pastorkyňa, byla v Lyrické opeře v Chicagu uvedena v roce 1957 a pak v roce 2000. Není divu, že třetí premiéru, která se odehrála 12. listopadu 2023 a jako svůj operní debut v Americe ji hudebně nastudoval…

„Nenajde se u nás nikdo jiný, kdo zkomponoval operu na libreto, které mu daroval sám velký Richard Wagner.“

„V pětatřiceti byl vybrán za ředitele Pražské konzervatoře, což pobaveně glosoval Hector Berlioz: ‚Jistě byli členové výboru posedlí chvilkovým šílenstvím.‘“

„Pražská premiéra Kittlovy nejznámější opery se roku 1848 odehrála jen tři dny před vypuknutím revoluce v Paříži.“

Zpola či zcela zapomenut může být umělec z různých důvodů. Například proto, že se z vlasti přemístí do jiných zemí, kde se sice uplatní, ale neproslaví natolik, aby se jeho pověst donesla zpátky domů. Vyskytují se ovšem i odlišné případy. Osobitý jedinec se doma ocitne ve vnitřní emigraci, protože se neumí ani nechce přizpůsobit panujícím poměrům. Anebo se z národnostních příčin ocitne na pomezí svou světů. A dříve či později se dopracuje poznání, že ani v jednom z nich nebyl přijat bezezbytku; že vlastně nepatří nikam.

„Jemný, atonální úvodní motiv houslí střídá silný, kulometný, nepravidelný pattern bubnu, který je rozvíjen citlivou hrou vibrafonu.“

„I přesto, že jsou motivy v navzájem rozličných metrech i tóninách, vzájemně jsou v symbióze a utváří dokonale fungující celek.“

„Ve zvyšujícím se tempu i kadenci obou nástrojů ukazují Marek Keprt i Hana Kotková absolutní preciznost a sehranost.“

Závěrečný koncert patnáctého ročníku mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc přinesl v pondělí 13. listopadu do zaplněného Atria Uměleckého centra Univerzity Palackého mimořádný program skladeb jediného skladatele Petra Kotíka. Společně s Ostravskou bandou a hosty Irenou Troupovou (soprán), Hanou Kotkovou (housle), Markem Keprtem (klavír) a Martinem Opršálem (perkuse) autor hrající na flétnu představil své starší i ranější kompozice Antonio / Collage pro sólové perkuse se vstupem houslí a lesních rohů, Two in One pro sólový klavír a housle a Many Many Women Plus.

„Novákova Bouře byla a je v České republice i ve světě uváděna velmi zřídka, ačkoliv se jedná o dílo, které bylo už na premiéře veřejností i kritikou vřele přijato.“

„Na některých místech se mi zdálo, že v důsledku delších dynamických ploch zanikaly drobné nuance, které by Novákovu hudbu předvedly v ještě větší pestrosti, barevnosti a vrstevnatosti.“

„Monumentální durové sborové vstupy byly klidným, ale důrazným vyvrcholením kompozice jak po hudební, tak obsahové stránce.“

V sobotu 11. listopadu bylo v Národním divadle v Praze provedeno dílo Vítězslava Nováka z jeho vrcholného tvůrčího období – Bouře, mořská fantazie pro sóla, sbor a orchestr na text básně Svatopluka Čecha, op. 42. Od posledního uvedení této monumentální kompozice v Národním divadle uběhlo více než půl století, jednalo se tedy o výjimečnou událost.

„Do malé Opery Ithaca se sjeli znamenití američtí pěvci, aby předvedli Rusalku tak, jak se sluší a patří.“

„Přesně třicet let po prvním uvedení Gabrielou Beňačkovou v roli Rusalky v Metropolitní opeře.“

„Opeře Ithaca se podařilo nadchnout pro Rusalku celý soubor, který si už myslí na dalšího českého operního skladatele Leoše Janáčka.“

Do malé Opery Ithaca se sjeli znamenití američtí pěvci, aby předvedli Rusalku tak, jak se sluší a patří. I když je Dvořákovo dílo na repertoáru Národního divadla v Praze nepřetržitě od premiéry v roce 1901, tak ve světě to nemá nikdy jisté – už od počátku; za Dvořákova života jeho desátá opera nebyla uvedena ani ve Vídni. A do Ameriky se také, na rozdíl například od Smetanovy Prodané nevěsty, hodně dlouho nedostala.