„Gioacchino Rossini je znám především jako autor nesčetných oper a jako kuchařský mág. Překvapivé je, že je také autorem díla duchovního, jako je Stabat mater.“

„Hvězdou večera se stal basista Jan Šťáva, který exceloval ve čtvrté části Pro peccatis a v následující části Eja, mater, kterou zpíval se sborem a cappella.“

„Všichni sólisté dohromady tvořili barevně i dynamicky sladěný celek a spolu se sborem i orchestrem vytvořili opulentní koncert, ze kterého měl posluchač radostný a povznášející hudební zážitek.“

Soubor Czech Virtuosi je brněnským komorním orchestrem, složeným z nejlepších hráčů brněnské filharmonie a Janáčkovy opery a dalších komorních souborů. Zve si ke spolupráci zajímavé sólisty a pořádá samostatné koncerty k různým příležitostem. Nastávající Velikonoce ohlásil koncertem, který se konal v sobotu 9. dubna v kostele svatého Augustina.

Kostel je ze třicátých let 20. století, je poznamenaný funkcionalismem, je prostorný a velmi akustický. Koncerty se zde konají pravidelně a jsou oblíbené. Akustika je příjemná, netříští se, ale velké dynamické plochy už nejsou příliš příjemné, neboť se slévají. Velikonoční koncert pojali pořadatelé monumentálně, což provedení díla málo známého, ale efektního vyžadovalo. Gioacchino Rossini je znám především jako autor nesčetných oper a jako kuchařský mág. Překvapivé je, že je také autorem díla duchovního, jako je Stabat mater, které nebývá často provozováno.

Komorní orchestr si proto pozval ke spolupráci další kolegy, zejména z dechových sekcí, a stal se z něho orchestr symfonický a sborové party zastalo šestadvacet členů Českého filharmonického sboru Brno, pod vedením sbormistra Petra Fialy. Sólisté byli pěvci zvučných jmen i hlasů, sopranistka Romana Kružíková, mezzosopranistka Michaela Zajmi, tenorista Jaroslav Březina a basista Jan Šťáva. Dirigentem večera byl dirigent Robert Kružík, který si dal záležet zejména na zvýraznění barevnosti instrumentace a na plastičnosti dynamických ploch, které držel v napětí v dlouhých legatových plochách.

Stabat mater je pašijový příběh o smrti Krista z pohledu jeho matky Marie. Latinský text je ze 13. století a byl zhudebněn mnoha autory, z nichž nejslavnější jsou jistě například Pergolesi, Verdi a v neposlední řadě Antonín Dvořák, jehož dílo je nám jistě nejbližší. Gioacchino Rossini se ho zhostil na objednávku španělského arciděkana až poté, co ukončil svoji operní tvorbu. Přesto je i tohle dílo poznamenané jeho operním hudebním myšlením, což mu přidává na atraktivnosti. Je rozděleno do deseti částí, z nichž každá je věnována primárně jednomu zpěvnímu hlasu nebo sboru. Nejpůsobivější jsou sborové části a cappella, jako je pátá část Eja, mater, spolu s basovým sólem, nebo devátá část Quando corpus morietur, která je napsaná jako fuga. Zahajují ji basy, postupně nastupují tenoři a alty a nakonec soprány, které jsou sladké a vyrovnané zejména v pianech, hlasové skupiny mají pečlivě vypracovanou vyrovnanou dynamiku, která je plastická, a u sopránů vynikají zejména něžná piana. Poslední část, In sempiterna saecula, je mistrně vypracovaná fuga pro sbor, která hýří dynamickými vlnami. Tady bohužel velkou část efektu pohltila akustika, zejména ve fortissimu orchestru, který musel sbor přezpívat, bylo to takové akustické klání, které posluchač vnímal jako hutný celek, přesto ve výsledku efektní.

Sopranistka Romana Kružíková překvapila pevným a znělým, poněkud tmavším sopránem, který se dobře nesl, zejména v osmé části Inflammatus, a výborně ladil s mezzosopránem Michaely Zajmi, která zaujala sametovou barvou se znělou špičkou ve své části Fac ut portem. Tenorista Jaroslav Březina si zejména ve druhé části Cujus animam a v šesté Sancta mater dal záležet na měkkosti pian i na nosnosti hlasu s žesťovým témbrem ve forte a také na vystavěných legatových plochách, spolu se sopránem tvořili barevně sladěné duo. Hvězdou večera se stal basista Jan Šťáva, který exceloval ve čtvrté části Pro peccatis a v následující části Eja, mater, kterou zpíval se sborem a cappella. Jeho hlas byl hutný, kulatý a intonačně přesný a měl v sobě bezpečí a sametový témbr.

Všichni sólisté dohromady tvořili barevně i dynamicky sladěný celek a spolu se sborem i orchestrem vytvořili opulentní koncert, ze kterého měl posluchač radostný a povznášející hudební zážitek. Večer, který předznamenal blížící se Velikonoce, pohladil po duši.

Foto: HK- Photo