„Hrát před prázdným sálem je nesmírně náročné, všichni ale hráli, jak kdyby to bylo před přeplněnou Suntory Hall. S plným nasazením, plní emocí, od srdce. Skuteční koncertní Mistři.“

„Nadace Via, která organizovala při koncertu veřejnou sbírku, vybrala 4 750 000 Kč. Na každou nemocnici tak připadne skoro milion korun. To jsou dva plicní ventilátory!“

„I nadále je možné až do 3. 4. 2020 darovat, a to jak přes www.darujme.cz/nemocnice, převodem na účet 9999 55 2222/0800 nebo zasláním DMS ve tvaru DMS NEMOCNICE 30 nebo DMS NEMOCNICE 90 na telefonní číslo 87 777.“

V nouzi poznáš přítele, praví přísloví. Ba i v nouzovém stavu, kdy mnoho lidí ze dne na den přišlo o zdroj příjmů i o pracovní kontakty. Kromě řady podniků a obchodů jsou zavřená také divadla, galerie a koncertní sály. Podniky a obchody přišly o zákazníky, umělci o publikum. Někdo lomí rukama, jiný hledá možnosti. Možnosti, jak povzbudit tím, že uspořádá třeba koncert přes internet z vlastního domova, možnosti, jak pomoci tím, že zorganizuje třeba sbírku. K těm druhým patří i Česká filharmonie. Na obrazovkách ČT art nám to ukázala v sobotním večerním čase.

Česká filharmonie spolu s Českou spořitelnou a Českou televizí vymyslely koncept benefičního koncertu pro tři pražské a dvě brněnské nemocnice. Původně se přemýšlelo o uvedení Mé vlasti od Bedřicha Smetany, to se ale ukázalo jako naprosto nereálné kvůli počtu účinkujících na pódiu. Udržet rozestupy dva metry by se nedalo, a navíc hráči dechových nástrojů by nemohli hrát v roušce. Muselo se tedy přistoupit k daleko komornějšímu programu s dodržením nejpřísnějších zdravotních opatření, mimo jiné třeba dezinfikováním klaviatury po každém vystoupení. Přenos vystoupení se mohl uskutečnit pouze díky dálkově ovládaným robotickým kamerám, které byly v minulé sezóně v Rudolfinu nainstalovány, a striktním dodržením pravidel u účinkujících (roušky a rozestupy). Před prázdným sálem Rudolfina se představili koncertní mistři filharmonie a jejich hosté. Všichni bez nároku na honorář.

Recenze tohoto koncertu bude také mimořádná. Ač máme televizor, který má stereozvuk, přesto hudba zněla ploše, dynamicky neutrálně. Nedočtete se tedy v recenzi hodnocení výkonů jednotlivých umělců. Nebylo by to z mé strany seriózní. Něco jiného je osobní zážitek ze živé hudby a něco jiného hudba linoucí se z televizního přijímače. Navíc – co jméno, to špičkový interpret. Hrát před prázdným sálem je nesmírně náročné, všichni ale hráli, jak kdyby to bylo před přeplněnou Suntory Hall. S plným nasazením, plní emocí, od srdce. Skuteční koncertní Mistři.

Koncert otevřela Humoreska Antonína Dvořáka v úpravě pro housle a harfu v aranžmá Fabiana Rehfelda. Houslemi vládl Josef Špaček, za harfu usedla Jana Boušková. Ne všechna aranžmá jsou povedená. Rehfeld byl ovšem zkušený aranžér, upravoval především skladby Fryderyka Chopina a Moritze Moszkowského, většinou pro smyčcový kvartet. Pro harfu a housle kromě Dvořákových Humoresek aranžoval třeba Ave Maria Franze Schuberta. Že byl zkušený aranžér, ukázalo i toto provedení. Byla to úprava velmi vkusná, dílo nepoškozující, plně v duchu Dvořákovy skladby.

Třebaže nemohla Česká filharmonie provést Mou vlast, o nesmrtelné dílo Bedřich Smetany jsme nebyli ošizeni. Jana Boušková zahrála symfonickou báseň Vltava v aranžmá Hanuše Trnečka. Hanuš Trneček byl profesorem harfy na Pražské konzervatoři a pro tento nástroj napsal celou řadu skladeb, ať už pro harfu sólovou, nebo v komorním obsazení s houslemi a violoncellem. Vltavu pro sólovou harfu zpopularizovala maminka Jany Bouškové, jedna z našich nejvýznamnějších harfistek, prof. Libuše Váchalová. Jana po ní převzala štafetu a toto dílo je stálou součástí jejího repertoáru. Co k tomu říci víc, než že to byla typická Smetanovská Vltava ve skvělém aranžmá a skvělém provedení.

Jediným nečeským skladatelem v programu byl Johann Sebastian Bach a jeho Suita c moll pro sólové violoncello. Václav Petr zahrál z této suity tři části Preludium, Sarabande a Gigue. Suita c moll je pátou z cyklu šesti suit pro sólové violoncello a jako jediná existuje také ve verzi pro loutnu! Všechny suity byly dlouho považovány spíše za instruktivní skladby a teprve v minulém století se dostaly na koncertní pódia. Václav Petr nás přesvědčil, že právem.

Houslista Jiří Vodička a klavírista Martin Kasík přišli přednést dvě dueta pro housle a klavír Z domoviny od Bedřich Smetany a filmovou hudbu k animovanému filmu Jiřího Trnky Císařův slavík od Václava Trojana. Smetanovo dílo je komorním protějškem Mé vlasti, vyznáním lásky k rodné zemi. Pikantní na tom je, že vzniklo na objednávku hamburského vydavatele. Zvlášť první dueto je nádherná lyrická skladba opěvující krásy naší vlasti. Skladba Václava Trojana byla psána pro Trnkův poetický film v roce 1947. Technicky značně náročná, získala si velkou oblibu u publika i u interpretů a je stálou součástí repertoáru velké řady našich umělců.

Skladbu Antonína Dvořáka Klid (Klid lesa, Waldesruhe) pro violoncello a klavír zahráli Václav Petr na violoncello a David Mareček na klavír. Drobnou skladbičku si napsal Dvořák tak trochu pro radost. Použil k tomu pátou část ze svého cyklu pro čtyřruční klavír Ze Šumavy a také ji s Hanušem Wihanem premiéroval. David Mareček si po patnáctiletém ředitelování připomněl svá mladá léta a magisterský titul z JAMU a usedl ke klavíru. Upřímně – ta pauza nebyla vůbec znát.

Na pódium se vrátil Josef Špaček, aby spolu s Miroslavem Sekerou zahrál Romantické kusy pro housle a klavír Antonína Dvořáka. Dvořák pro housle a klavír přepracoval své trio pro dvoje housle a violu, dílko, které bylo určeno spíše pro domácí muzicírování. Však se také trio dočkalo vydání až v roce 1945, více než 40 let po skladatelově smrti. To podstatně atraktivnější, byť formálně dost jednoduché dílo pro housle a klavír bylo premiérováno prakticky hned po napsání, v roce 1887.

Závěr patřil Triu Lobkowicz (Jan Mráček – housle, Ivan Vokáč – violoncello, Lukáš Klánský – klavír) a Triu g moll pro housle, violoncello a klavír Bedřicha Smetany. Smetana psal toto trio pod dojmem smrti své milované dcery Bedřišky a vložil do něj všechen svůj smutek a touhu po zemřelé dceři. Lobkowicz trio zahrálo část II: Allegro ma non agitato a část III: Finale Presto. Ne nadarmo uvedl moderátor koncertu Jiří Vejvoda provedení Lobkowicz tria jako vyvrcholení večera. I když si myslím, že to bylo trochu nespravedlivé vůči ostatním účinkujícím. Špičkově hráli všichni.

—–

Záznam je dále k vidění v Creatorstudio na našem Facebooku.

Během koncertu byla představena i platforma Spojujeme Česko, na které mohou tuzemské firmy nabídnout jakékoli produkty, služby nebo technologie, které přispějí ke zvládnutí pandemického šíření viru COVID-19.

Nadace Via, která organizovala při koncertu veřejnou sbírku, vybrala 4 750 000 Kč. Na každou nemocnici tak připadne skoro milion korun. To je cena dvou plicních ventilátorů. Sbírka bude pokračovat až do 3. dubna 2020. I nadále tak je možné darovat, a to jak přes www.darujme.cz/nemocnice, převodem na účet 9999 55 2222/0800 nebo zasláním DMS ve tvaru DMS NEMOCNICE 30 nebo DMS NEMOCNICE 90 na telefonní číslo 87 777.

Foto: KlasikaPlus.cz