„Jac van Steen přesně vystihl Haydnovu zvukomalebnost.“

„Dramaturgie kromě smíšeného sboru pozvala i dva dětské sbory.“

„Dueta Fajtová a Janál byla skutečným zážitkem.“

Dramaturgie Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK připravila v předvánočním čase pražskému publiku hudební skvost. Snad nejlepší Haydnovo dílo – oratorium Stvoření. K jeho provedení pozvala nizozemského dlouholetého hostujícího dirigenta Jac van Steena. Ten si vybral jako hlavní sólistku Marii Fajtovou. Přidáme-li k tomu Kühnův smíšený sbor, pak je jasné, že se jednalo o provedení, které by nemělo nechat návštěvníky zcela chladným.

Joseph Haydn se při pobytu v Londýně seznámil s velkými oratorii Georga Friedricha Händla. Na vrcholu mistrovství, bylo mu 65 let, zatoužil korunovat svou tvorbu dílem, které by bylo monumentální a zároveň přístupné širokému okruhu posluchačů. Vzorem mu byl právě Händel. První dvě oratoria, Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži i Návrat Tobiášův, plně nenaplňovala Haydnovu představu a ani nedosáhla nějakého většího ohlasu. Vzorem byl pro Haydna Händlův Mesiáš se svým lyricko-epickým stylem, dávající více důraz na lyrismus než na dramatismus. Když dostal od londýnského producenta Johanna Petera Salomona text anglického libreta s námětem stvoření světa, které Händel odmítl, pustil se do práce.

Problém byl s angličtinou, kterou Haydn ovládal jen rudimentárně. Proto dal text baronu Gottfriedu Swietenovi, který text přeložil do němčiny, zkrátil jej, podle Händlových oratorií rozdělil obsah do tří velkých částí, připsal tři archanděly, doplnil libreto pasážemi z knihy Genesis a rozčlenil text na recitativy, árie, ansámbly a sbory. Haydnova hudba se nese v Händlově duchu, ale ne v jeho stylu. Na to byl Haydn moc výrazná osobnost a skvělý skladatel. Haydn byl především symfonik, dokázal ale pracovat i s textem, takže se mu podařilo pokaždé jinak zformovat recitativy i árie a skvěle instrumentovat prolínání sólových, sborových i orchestrálních partií. Tento výrazný představitel vídeňského klasicismu především v samostatných orchestrálních částech už předjímá nástup romantismu.

Před Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK si za dirigentský pultík stoupl jeho dlouholetý hostující dirigent Jac van Steen. Sborový part si vzal na starost Kühnův smíšený sbor se sbormistryní Lenkou Navrátilovou. Dramaturgie po dohodě s dirigentem ovšem přišla i s milou inovací. Kromě předepsaného smíšeného sboru pozvala i dva dětské sbory, Pueri Gaudentes (sbormistryně Zdena Součková) a Dětský pěvecký sbor Radost Praha (sbormistr Jan Pirner). Dramaturgie to odůvodnila tím, že dětské hlasy Haydnova partitura sice nevyžaduje, ovšem některé pasáže libreta po nich přímo volají. Například tam, kde se mluví o radosti nebo o tom, že Pánu mají zpívat všichni. A poněvadž byl koncert věnovaný Dětskému fondu OSN – UNICEF, bylo to přímo symbolické.

Koncert byl proveden nikoliv ve třech, ale ve dvou částech: první až pátý den a po přestávce šestý a sedmý den stvoření. Jac van Steen orchestr vedl naprosto jistě. Dokázal přesně vybalancovat jemnost smyčců a dřev s ostrými nástupy žesťů, přesně vystihl Haydnovu zvukomalebnost. To se zvlášť ukázalo hned v úvodu ve znázornění chaosu, kdy prolnutí jednotlivých nástrojových skupin bylo perfektní. Z nástrojů je třeba vyzdvihnout výborný výkon flétnistky Hany Brožové i v doprovodném recitativu hru violoncellisty Jana Chuchra a cembalistky Daniely Valtové Kosinové. Sólových partů se ujali Aleš Briscein (Uriel), Marie Fajtová (Gabriel, Eva) a Roman Janál (Rafael, Adam). Aleš Briscein neměl svůj nejlepší den. Nástupy měl velmi dobré, ale čím déle zpíval, tím jeho výkon klesal. V tercetech pak byl naprosto zastíněn svými dvěma kolegy. Marie Fajtová prokázala, že nám v ní roste skvělá sopranistka. Její soprán je jasný, nosný, s výtečnými výškami a skvělou koloraturou. Zpívá lehce, dobře frázuje, technicky bezchybně. Její soprán připomíná celou řadu světových sopranistek, asi by bylo dobré, kdyby dostávala více koncertních příležitostí. Roman Janál mile překvapil. Jeho baryton byl hutný, velmi barevný, intonačně jistý, plastický. Dueta Fajtová a Janál byla skutečným zážitkem. Doslova brilantní. Na finální sóla se sbory (Zpívejte Pánu, hlasy všechny!) přišla sólisty svým altem podpořit sólistka Kühnova smíšeného sboru Nadja Ladkany.

Výraznou roli přisoudil Haydn sboru. Kühnův smíšený sbor ji naplnil takřka bezezbytku. Sice v první části trochu chyběla dynamika, bylo to až fádní, samé fortissimo, není ovšem jasné, zda to nebyl záměr dirigenta. Ale v druhé části se sbor skutečně blýskl skvělým frázováním i dynamikou. Je překvapivé, jakou má tento sbor, ač prakticky amatérský, vynikající techniku. Všechny hlasy jsou rovnocenné, sbor zní jednotně, má rytmickou stabilitu, krásně a čistě intonuje. Soprány byly podpořeny dětskými hlasy. Oba dětské sbory, Pueri gaudentes a Radost, patří k naší interpretační dětské špičce, a to předvedly i v Haydnově Stvoření. Rozhodně si dětské hlasy nezadaly v porovnání se svými dospělými protějšky. Děti zpívaly intonačně čistě, dobře frázovaly, vypadalo to, že jim nečiní potíže ani němčina. Sólisté, sbory i orchestr splnili očekávání, provedení tohoto mistrovského díla bylo na velmi dobré úrovni.

Foto: Petr Dyrc