„Největší vklad dirigenta Roberta Kružíka tkvěl ve zdůraznění slavnostních odstínů Mozartovy symfonie a v pečlivém propracování jednotlivých temp.“

„Dramaturgickou lahůdku z pera Ilji Hurníka posluchači rovněž právem ocenili s nadšením, tyhle věcičky by se vskutku měly hrát daleko častěji!“

„Usmívají se nakonec všichni – on v kratičkých pauzách, členové orchestru a reálný dirigent po celou dobu.“

Komorní filharmonii Pardubice se podařil další skvělý dramaturgický tah. Pro své listopadové abonentní koncerty přizvala ke spolupráci německého trumpetistu Reinholda Friedricha a požádala ho o provedení dvou děl, která patří k základním kamenům trubkového repertoáru. Oba tituly byly během večera nazvaného „Trubka světově“ odehrány za necelou půlhodinku, avšak posluchač v Sukově síni Domu hudby mohl nabýt dojmu, že s věhlasným sólistou strávil mnohem delší čas. Reinhold Friedrich totiž disponuje hned několika vlastnostmi, jimiž si dokáže podmanit publikum. V orchestřišti působí naprosto suverénně, dokonale na něm ovládne veškeré dění, a ještě mu zbyde čas na komunikaci s hledištěm.

V současné době zastává čtyřiašedesátiletý Friedrich pozici stálého sólového trumpetisty Lucerne Festival Orchestra pod vedením Riccarda Chaillyho. Zároveň vyučuje hru na hudebních učilištích v Karlsruhe, Londýně a Madridu. Zúročuje tím své celoživotní zkušenosti, které jako sólový interpret získal spoluprací kupříkladu s nizozemským Concertgebouw Orchestra, Filharmonickým orchestrem Radio France, Symfonickým orchestrem BBC či za šestnáct roků na postu sólového trumpetisty ve frankfurtském Radio Sinfonieorchester. A jelikož byl zván k vystoupením v mnoha zemích různých kontinentů, má onen potřebný nadhled, tolik typický pro skutečné a poctivé světoběžníky.

Pro jeho setkání s pardubickým orchestrem byly domluveny vrcholné koncerty z období baroka a klasicismu. Hned v úvodu večera zazněl Koncert pro trubku, smyčce a basso continuo D dur Georga Philippa Telemanna, vynikající mimořádnou zpěvností a melodičností. Dílo je většině posluchačů důvěrně známé, přesto se znovu a znovu necháváme opájet nadpozemskou kantilénou napsanou pro sólový nástroj. Reinhold Friedrich podává svůj výkon s neuvěřitelnou lehkostí, zkušeně spolupracuje s ostatními, a dokonce je přitom svérázně diriguje. Ne že by snad chtěl zastoupit Roberta Kružíka, který s taktovkou dbá na celkové provedení skladby (a činí tak s precizní přesností), excelentní sólista prostě hraje celým tělem a jeho gesta přirozeně vycházejí z hlubin duše oslovené geniální muzikou. Auditorium na jeho projev reaguje spontánně: potlesk už po prvním kousku nebere konce.

Po rychlé přestavbě přišel na řadu Wolfgang Amadeus Mozart a jeho Symfonie č. 31 D dur KV 297 (300a) Pařížská. Robert Kružík si s Komorní filharmonií zajisté dobře porozuměl. Pro hráče orchestru představuje Mozart takřka denní chléb, jiný než dokonalý výkon se od nich neočekává. Dirigentův největší vklad tentokrát tkvěl ve zdůraznění slavnostních odstínů symfonie a v pečlivém propracování jednotlivých temp skladby.

Hodně záležet si Kružík rozhodně dal i na Leporelu, které otevřelo druhou polovinu koncertu. Dílo Ilji Hurníka z roku 2007, Komorní filharmonií poprvé nastudované před deseti lety, bylo uvedeno ke stému výročí narození skladatele. Zdánlivě jde o jakousi hudební hříčku, ale výtvor je to na provedení velmi náročný a plný rafinovaností všeho druhu. Posluchač žasne nad autorovou vynalézavostí – zaslechne preparovaný klavír i metronom, střídání nástrojů je grandiózní. Ve prospěch Roberta Kružíka jistě hovoří i jeho zkušenost s hudebním divadlem, Hurník v některých pasážích skutečně vyvolává dojem jevištního ruchu. Pevná ruka dirigentova však vše zvládla na výbornou. Dramaturgickou lahůdku večera posluchači rovněž právem ocenili s nadšením, tyhle věcičky by se vskutku měly hrát daleko častěji!

A poté už byla připravena půda pro vrcholné číslo programu. Mohlo jím být něco jiného než Koncert pro trubku a orchestr Es dur Hob.VIIe:1 Josepha Haydna? Asi nikoli. Tahle repertoárová trvalka se nikdy neomrzí. Také zkušené pardubické publikum ji slyšelo už nesčetněkrát v podání mnoha mistrů trubky. Ale jen málo provedení by sneslo srovnání se živelnou explozí v podobě Reinholda Friedricha. Těch gest a pohybů, jimiž přitahuje pozornost a dotváří radostný prožitek z vnímání muziky! Opět se okamžitě ocitá v roli druhého dirigenta… Usmívají se nakonec všichni – on v kratičkých pauzách, členové orchestru a reálný dirigent po celou dobu. A když je dokonáno, oběhne světový trumpetista jako zkušený showman celé orchestřiště a poděkuje každému, kdo se na něm vyskytuje. Nikdo se jeho spontaneitě neubrání. Na cestu domů sólista přidává krátkou maličkost z Francie a autor reflexe si právě v tuhle chvíli uvědomí, co dokázal jeden člověk předvést za pouhých třicet minut a jak je čas relativní.

Foto: František Renza

Facebook X E-mail WhatsApp