„Člověk musí sloužit muzice, nikdy nesmí muzika sloužit interpretovi. Hudba je obrovská řehole, která začíná v útlém věku“

 „Berlínské filharmoniky jsem měl možnost vést jako koncertní mistr a byl to opravdu zážitek.“

 „Už mě napadla myšlenka, že bych si zakoketoval s taktovkou. A dospělo to dokonce tak daleko, že už mám konkrétní termín v diáři.“

Pestrou a úspěšnou sezónu má už skoro za sebou Jan Mráček, houslista a koncertní mistr České filharmonie. Před měsícem měl možnost od prvního pultu vést Berlínské filharmoniky, vystupuje sólově i s Lobkowitz triem, nahrává a čeká ho řada zahraničních koncertů. Kloubit pozici sólisty a koncertního mistra se mu zatím daří a plní si své sny. Jan Mráček se už brzy představí jako sólista i na festivalu Smetanova Litomyšl. V neděli 26. června zahraje spolu s Filharmonií Brno svůj oblíbený koncert D dur Ericha Wolfganga Korngolda. A už dnes večer vystoupí jako sólista v Open air závěrečném koncertu sezóny České filharmonie, který bude živě přenášet ČT art a o kterém se podrobněji dočtete ve VýhleduPlus. V RozhovoruPlus se ale rozpovídal nejen o houslích, ale také o tom, koho by si příště přál v čele filharmonie, a prozradil, že i jeho čeká dirigentská taktovka!

Počítám dobře, že tě čeká letos Litomyšl třikrát, jednou sólově s Filharmonií a dvakrát s Českou filharmonií? Nebo bude na židli koncertního mistra někdo jiný?

Letos do Litomyšle zavítám pouze jako sólista na večer s Filharmonií Brno a koncerty České filharmonie povede od první židle Jiří Vodička.

Na koncertě 26. června zahraješ Korngoldův houslový koncert D dur, krásná věc a poslední dobou k tobě patří, že?

V této sezóně jsem měl možnost tento koncert hrát vícekrát a jsem opravdu moc rád. Je to překrásná, zcela výjimečná muzika, která mi přirostla k srdci a těší mě jí provádět.

Je to virtuózní hraní, sedne do ruky? Jaká je to hudba?

Koncert kloubí veškeré aspekty houslové hry. První věta je velmi plynulá, druhá andělsky lyrická a třetí je virtuózní smršť, takže si každý přijde na své. I přesto je Korngoldova hudba neprávem opomíjena a já jen věřím a pevně doufám, že se bude v budoucnu řadit na programy koncertů častěji!

Posluchači si možná vybaví Korngoldovu operu Mrtvé město, ale jinak se příliš u nás nehraje…

Já jsem tento nádherný koncert zařadil do repertoáru již v roce 2017, kdy jsem s ním měl tu čest otevřít sezónu Symfonického orchestru Českého rozhlasu po boku dirigenta Ondreje Lenárda a od té doby se ho snažím nabízet, bohužel až do letošního roku bez úspěchu. Ale jak už jsem říkal, letos jsem s ním měl štěstí vícekrát a jsem za to velmi rád.

I jeho houslový koncert patří spíš mezi ne tak populární, myslím vedle Mendelssohna, Dvořáka, Brahmse, Brucha, Beethovena, Sibelia nebo Čajkovského, je to ale asi neoprávněné opomíjení? Které jsou vlastně tvé srdcové koncerty, nebo nejoblíbenější hudební epocha?

Myslím, že jsem univerzálním interpretem. Ale duší jsem romantik, takže pokud můžu vybírat a preferovat nějaký styl, tak to určitě bude romantismus. Tato hudba je mně nejbližší a tam svojí kompozicí Korngolda mohu klidně zařadit, ačkoliv je to skladatel dvacátého století. Nicméně ten největší houslový pilíř je a bude Beethovenův houslový koncert, to je opravdu “otec” těch velkých hudebních nástupců, jako jsou právě Mendelssohn, Brahms, Dvořák a další, které nesmírně rád hraju.

Splnil sis už své sny, nebo jsou ještě skladby, které bys rád uvedl, ale zatím nepřišla příležitost?

Sen si plním pokaždé, když mohu předstoupit před orchestr jako sólista. Nikdy nemám problém pořadatelům vyjít vstříc a naučit se nová, třeba i méně hraná díla a rozšiřovat si tak repertoár. Život je krátký a krásné muziky mnoho (směje se).

Musíš nějak přepínat mezi rolí sólisty a rolí koncertního mistra?

Tyto dvě disciplíny jsou zcela rozdílné, to musí houslista vždy brát v potaz. Jako sólista určuji hudební myšlenku a pochopení partitury já, jako koncertní mistr sloužím kromě muziky také dirigentovi a hordě muzikantů za zády a to vždy ovlivní interpretační svobodu, ale hloubku sdělení nikoliv a určitě si obě tyto disciplíny užívám!

Sólová kariéra je v tvém životě stále výraznější, blíží se doba, kdy se jí začneš věnovat výhradně nebo většinově?

Sólová kariéra pro mě byla vždy tím nejtoužebnějším snem a mám velké štěstí, že se v poslední době rodí krásné nové příležitosti a projekty. V létě budu natáčet nové CD a doufám, že v dalších letech budou přibývat další. Doufám, že se časem dostanu do stadia, kdy si budu moci trochu ubrat povinnosti ve filharmonii, aniž bych chtěl jakkoliv snížit váhu toho co to pro mě znamená. Takže ano, mým snem je věnovat se jednou výhradně sólovému životu, ale jak to opravdu bude, je jen ve hvězdách.

Na druhou stranu, nedávno jsi měl možnost si zahrát jako hostující koncertní mistr s Berlínskými filharmoniky (připomeňte si ZDE). To je zas indicie k úplně jinému typu umělecké kariéry…

Berlínské filharmoniky jsem měl možnost vést jako koncertní mistr v květnu a byl to opravdu zážitek. Můj orchestr jistě odpustí, když berlínské kolegy označím za nejlepší orchestr na světě, alespoň v mých očích, a tuto pozici zcela potvrdili i po čas mého působení.

V Berlíně jsi spolupracoval s italským dirigentem Antonellem Manacordou, který u orchestru také debutoval. To není zatím až tak známé jméno, ale co ti skutečně věhlasní, jak se Ti s nimi pracuje?

Těžko se to generalizuje. Třeba Semjon Byčkov má velmi konkrétní představu o díle. Ví o každé notě v každém partu každé nástrojové skupiny. S ním se cítím být jakýmsi tlumočníkem. Snažím se transformovat jeho hudební myšlenku orchestru, pokud se nám třeba hned nedaří splnit jeho představy. Ale nechává na mě chod orchestru, Semjon není typ dirigenta, který by určil každé pizzicato nebo nástup, je velmi umělecky založený. Pak je tedy na mně orchestr víc ukočírovat. A pak zase třeba přijede dirigent, který má úplně přesné ruce, ale naopak zas ne tak dokonalou hudební představu.

A máš raději tvůrčí volnost nebo spíš tu vtisknutou hudební představu dirigenta, pokud tedy jde o orchestrální hraní?

Nejpříjemnější je kompromis, něco mezi. A také mám rád, když hostující dirigent netrhá tradici orchestru. Třeba Česká filharmonie je slavná svým hřejivým tónem smyčců, takže je i příjemné, když přijede dirigent, který si tuto tradici vychutná a snaží se pracovat s tím, co je pro ten daný orchestr typické.

Semjon Byčkov jednou z čela České filharmonie odejde, máš své osobní přání, kdo by ho mohl nahradit, třeba právě z řad dirigentů, se kterými se Ti nejlépe pracuje?

Ač Semjona nesmírně uznávám, dovedl bych si do budoucna představit, že by ho vystřídal Jakub Hrůša. Spolupráce s ním mě nesmírně těší, je to ohromný kumštýř, ví přesně, co chce! Stačí jedno gesto a kapelu si dokonale podmaní. A i orchestr s ním moc rád spolupracuje. Má veškeré aspekty, které jsou k tomu třeba.

Tebe by nelákalo zkusit si dirigování?

Už mě napadla myšlenka, že bych si zakoketoval s taktovkou. A dospělo to dokonce tak daleko, že už mám konkrétní termín v diáři! Tuším, že je to 17. února 2023. Představím se v Mariánských Lázních se Západočeským symfonickým orchestrem. Strašně se na to těším. Sólově si tam zahraju Mendelssohna, kterého oddiriguji od houslí, a v druhé půli zazní Pátá symfonie Franze Schuberta. Tak doufám, že se to vydaří a že se z toho nezblázním (směje se).

Umíš si představit, že se z Tebe stane dirigent a housle „pověsíš na hřebíček“?

To si úplně představit nedovedu. Já mám housle v ruce celý život a chci, aby to tak zůstalo. Všechny další aktivity, ať už komořina nebo dirigování, beru spíš jako koníček, něco, co chci dělat s láskou a radostí, ne z povinnosti. Čímž neříkám, že tak beru svoje sólové hraní! To je moje poslání a má cesta… a také povolání, které mi platí složenky (směje se).

Ale zpět od představ do reality. Dá se vlastně kloubit pozice koncertního mistra předního orchestru a sólisty? Možná teď ani nemyslím časově, jako spíš ideově, strategicky co do příležitostí, budování jména a kariéry..

Tyto dvě pozice se kloubit dají ale jen velmi obtížně. Bohužel to ale nejvíce souvisí s časovým harmonogramem. Samozřejmě, pokud jste koncertním mistrem, budete tak i vnímáni na sólovém stupínku. Jednou jste koncertním mistrem nějakého orchestru a jste tak i označováni, ale další problém bych asi neviděl. S tím časem je to horší, protože kloubit služby v orchestru, zájezdy, kterých je stále víc a víc, přání dirigentů mít stejné obsazení atd. se sólovou dráhou je někdy velký problém.

Pokud někdo uvažuje dráze muzikanta a zeptá se tě: Jak mám posupovat, jaké kurzy vedle školy volit, jak k tomu všemu přistupovat, objíždět soutěže nebo ne… Co mu poradíš?

V první řadě, pokud je člověk natolik uvědomělý nebo stár, aby mně nebo si položil takovou otázku, tak už je pozdě. Hudba je obrovská řehole, která začíná v útlém věku, kdy o sobě nikdo moc ještě rozhodovat nemůže. U nás je to těžké povolání, ale ač jsme malá země, školu i historii máme obrovskou a prvotřídních umělců nespočet. A určitě je skvělé vidět, že vznikají nové kurzy a akademie pro nastupující generaci. Ale třeba americké orchestry v menších městech zkrátka nehrají dobře, přesto mají krásné platy, naopak u nás máme platy malé, ale všude hrajeme krásně (směje se). Pak je ale těžké rozhodování, jestli se tím uživíte, abyste měli plnohodnotný život a hlavně, aby vás muzika nepřestala bavit. Nejhorší je hrát, protože musím, abych vydělal peníze. To mi vždy říkala maminka: Vždycky hraj pro radost. Honorář by měl být jen jakýsi bonus. A já k tomu doplním ještě mé přesvědčení: Člověk musí sloužit muzice, nikdy nesmí muzika sloužit interpretovi.

Jaké máš před sebou léto, pracovní, odpočinkové nebo kombinované?

Léto bude tak napůl pracovní a odpočinkové. Samozřejmě nějaká dovolená proběhne, máme s rodinou nový karavan, tak ho musíme řádně vyzkoušet! Ale také bude hodně práce, mimo jiné natáčení zmiňovaného CD a spousta krásných koncertů v doma i v zahraničí.

A jak se rýsuje příští sezóna?

Příští sezóna je načrtnutá velmi slibně. Čeká mě například Brahmsův houslový koncert v Istanbulu, nebo Stravinskij v Bamberku s Jakubem Hrůšou a mnoho krásných koncertů i s Lobkowicz Triem. Myslím, že se máme všichni na co těšit.

—————-

Tento rozhovor najdete i ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.

Foto: Radovan Šubín, Fb J. Mráčka, Česká filharmonie, archiv MHF Dvořákova Praha, Petra Hajská