PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Právě tahle hudba může být kotvou, která nás udrží u toho, abychom ještě zůstali lidmi.“

„Když nad tím přemýšlím, tak já vlastně mám jedinou múzu: Potřebuju být přikomponování sama.“

„Vřelé obecenstvo je pro autora skutečným elixírem, protože má pocit, že to, co dělá, má smysl.“

Na Smetanově Litomyšli letos uvede plzeňský operní soubor dílo s historickým námětem Quo vadis. Má je na repertoáru už po dvě sezóny. Sylvie Bodorová, autorka opery, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, kudy k ní chodí inspirace, a osvětluje na svém příkladu tvůrčí proces u současných autorů. Zamýšlí se rovněž nad úskalími moderního komponování pomocí počítače a zdůrazňuje potřebu emocí v hudbě. A jak se stát skladatelem, který patří do Roku české hudby? Z odpovědí vyplývá, že určitě ne jen rokem narození končícím na čtyřku…

„Přišel jsem s ambicí posunout festival ještě více směrem do mezinárodních spoluprací a ještě více na mapu evropských festivalů.“

„Předpokládám, že se festival do zrekonstruovaného zámku a už s hotovým novým řešením auditoria vrátí v roce 2025.“

„S podporou osvíceného vedení města vybudovali Piknovi a Stříteský něco unikátního, co se dnes dá nazývat skutečnou národní událostí.“

Smetanova Litomyšl počítá šestašedesátý ročník. Její tým vede nově od loňského léta Michal Medek, který hodlá festival ve skladatelově rodišti posunout dál do mezinárodních kontextů. Věří také, že se po loňské a letošní rekonstrukci renesančního zámku, během které se hlavní hudební akce festivalu musejí konat v multifunkční městské hale, vrátí pořádání koncertů a operních představení na zámecké nádvoří. A už s novým zastřešením, které přinese nová řešení akustiky a technologií.

„Nevyhovující prostorové poměry byly základním problémem školy v té době, toto vyřešit byla hlavní součást mé vize rozvoje školy, kterou jsem u konkurzu předložil.“

„Na mě jako čtyřleté či pětileté dítě silně zapůsobilo, když jsem tatínku viděl u klavíru a slyšel jak ladně spojuje tři, čtyři akordy, jistě za vydatné pomoci pedálu…“

„S odstupem času se ukazuje, že jsem jen byl možná u nás jedním z prvních, kdo opustil svět zachmuřené vážnosti příznačné pro značnou část hudební tvorby u nás v konci minulého století.“

Hudební skladatel Pavel Trojan chystá letos v červnu hned několik premiér svých skladeb. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz pohovořil nejen o nadcházejících koncertech, ale třeba i o svém působení na Pražské konzervatoři či o tzv. „nonartificální“ tvorbě.

„Rok české hudby je ohromná marketingová značka.“

„V dnešním světě globalizace může být interpret expertem v podstatě na jakoukoliv hudbu.“

„Při provedení kompletního díla neběžíte sprint na sto metrů, ale maraton.“

„Spolupráce s Josefem Špačkem je úžasná. Je to skvělý člověk s úžasným srdcem. Poznáte to z jeho hraní, které je velmi ušlechtilé, plné emocí a odráží se v něm Špačkova osobnost a lidskost,“ říká o jednom z našich největších houslových virtuosů světoznámý dirigent Manfred Honeck. Špaček, který se v českém prostředí etabloval jako historicky nejmladší koncertní mistr České filharmonie i jako zdatný sólista, se před několika lety vydal na „volnou nohu“ a nyní koncertuje sólově po celém světě. Kromě mezinárodního repertoáru, jehož ochutnávku představí 10. června na festivalu Smetanova Litomyšl, je známý také propagací české hudby a letos se stal jedním z ambasadorů Roku české hudby.

„Můj silný a trvalý vztah k rodnému kraji je obecné známý a Janáčkův festival je jeho integrální součástí.“

„S koncertem ve frýdecko-místeckém sále, kam jsem mimochodem kdysi chodil do tanečních, mám spojený jeden zážitek.“

„Z třídenních kurzů si student může odnést pohled z odstupu na vlastní interpretaci; na to, kam jde a kde se na své cestě nachází.“

Snad se nedotknu věřících mezi čtenáři formulací, že podíl klavírního virtuosa Iva Kahánka na letošním ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka bude trojjediný. Kromě toho, že se 18. června zhostí úlohy protagonisty koncertu ve frýdecko-místeckém Národním domě, přispěje o jedenáct dní později svým umem hukvaldskému dni s názvem Všechno nejlepší, Leoši. A mezitím, ve dnech 21. až 23. června, povede spolu s někdejším festivalovým prezidentem, houslistou Ivanem Ženatým mistrovské kurzy.

„Jsem ambasadorem české hudby pořád. Nic mi nedělá větší potěšení, než zasvěcovat lidi kolem sebe do tajů našeho hudebního bohatství.“

„Hudba se hraje a zpívá víceméně stejně už staletí. A emoce, jež sděluje a vzbuzuje, jsou přímo esencí toho, co je člověk.“

„Libuše je jakousi skicou k Mé vlasti „naruby“. Naruby, protože je dvakrát větší než Vlast.“

Jakub Hrůša je jedním z oficiálních ambasadorů Roku české hudby. Právě kolem ní se především točí rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz. Nejsledovanější český dirigent současnosti má za sebou koncertní uvedení opery Libuše na Pražském jaru, které se opakuje i na Smetanově Litomyšli. Festival ve skladatelově rodišti navíc 8. června s Českou filharmonií otvírá. Řeč se však stáčí i k tématům vlastenectví nebo zkušeností s publikem a z hlediska prožívání hudby přichází na řadu i téma technologizace světa. Ze skladatelů se pak zamýšlí Jakub Hrůša nejen nad Smetanou a jeho nejslavnějšími třemi českými kolegy, ale i nad Richardem Wagnerem, od něhož teď studuje Prsten Nibelungův.

„Jiří Pavlica je duchovní člověk i významný skladatel duchovní hudby, který zároveň přispěl úžasným způsobem k popularizaci folklóru… Jako osobnost, která je rozkročená napříč žánry, ho máme u nás na festivalu poprvé a moc rádi.“

„Naší snahou je podporovat mladé publikum i mladé interprety a autory.“

„Rádi bychom podobné projekty, jako je letos Má vlast s Filharmonií Brno, zařazovali, ale problém je v tom, že v našem regionu je jednoznačná absence koncertních síní.“

Hudební festival Lípa Musica se v historických prostorách regionu na severu Čech, v Libereckém kraji a s přesahy do kraje Ústeckého a do saského příhraničí, bude letos na podzim konat už třiadvacátým rokem. Jeho zakladatel a ředitel Martin Prokeš v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dramaturgické úvahy, cíle a záměry i regionální kontexty. Podrobně hovoří o duchovní hudbě, ale ještě víc o pozornosti věnované mladým interpretům a mladému publiku.

„Už druhá hodina bývá úplně jiná a na konci mívám dojem, že přede mnou stojí zcela noví lidé. To člověka přece motivovat musí!“

„Pedagog na ‚zušce‘ je ten nejdůležitější. Tam se všechno rozhodne.“

„Nikoho nezrazuji, jen důrazně upozorňuji. Na mnohé si člověk přijde postupně, určitými věcmi si musí projít sám.“

„Investuji svůj čas pouze tam, kde mám pocit, že to má smysl. A tento projekt rozhodně smysluplný je.“ I to říká o unikátním projektu MenART Kateřina Kněžíková, která je již pevnou součástí jeho mentorského týmu. Sopranistka popisuje tento stipendijní program s nadšením jako inspirativní projekt, který ji oslovuje dlouhodobými vizemi. Svou roli v MenARTu přitom nevnímá jako „záchranářskou“ – snaží se ale poskytovat nové, snad i odvážnější pohledy…

„Já jsem byl vždycky takový komediant, ačkoliv jsem na škole vlastně herectví nikdy nestudoval.“

„Myslím si, že být tenor je krásné. Všichni se o vás starají, žijete si jako v peřince a máte nejvyšší gáži. (smích)“

„Tři tenoři byli hvězdami, ale považovali si i té poslední uklízečky na galerii.“

Sláva Vorlová, Václav Jindřich Veit, Arnošt Rychlý či Václav Kalivoda – téměř neznámá jména skladatelů či skladatelek, jejichž písně přijal v Roce české hudby do svého repertoáru mladý tenorista Daniel Matoušek. Ten je i přes svůj nízký věk již ostříleným sólistou Národního divadla a v současné době ho můžeme vidět v inscenacích jako Ariadna na Naxu, Romeo a Julie či Don Buoso/Gianni Schicchi.

„King Fahad Cultural Centre je impozantní stavba moderních parametrů a s perfektní akustikou; s kapacitou pro 2700 návštěvníků stojí uprostřed pouště.“

„Arabština je úplně jiný jazyk, než jaké známe, má zpěvné hlásky, neznělé přídechy – to je zejména pro zpěv velká výzva.“

„Skladatel Lee Bradshaw využil vedle folklóru a melodiky i rytmiku arabské řeči a to vše propojil s duchem hudby romantické opery.“

Saúdská Arábie je pouštní stát a díky ropě také stát nejbohatší, což možná souvisí s postupnou realizací změn v kulturní oblasti země. V hlavním městě Rijádu nyní vyprodukovali první velkou operu s národní tematikou. Nese název Zarqa Al Yamama (Dívka s modrýma očima) a její děj je na námět pověsti předislámské Arábie. K realizaci byli přizváni umělci z celého světa včetně Českého filharmonického sboru Brno se sbormistrem Joelem Hánou.

„Měl jsem při hře takovou radost.“

„Všichni soutěžící byli úžasní lidé a skvělí houslisté.“

„Václav Hudeček mě inspiruje bytím na pódiu a komunikací s publikem.“

Letošní pětasedmdesátý ročník soutěže Pražské jaro přinesl v oboru housle velkou českou radost. Mladý talent Jan Novák se v nabité konkurenci dokázal prosadit a obsadil nejen celkové druhé místo, ale získal i řadu dalších cen, které byly v rámci soutěže udělovány. A jak sám mladoboleslavský talent ověnčený i loňským prvenstvím na luhačovické Akademii Václava Hudečka říká, i pro něj to byla radost… i když to bylo „obrovsky těžké“.

„Spěchám vyvrátit obecný předsudek, že synestézie je onemocněním, které mi komplikuje profesní život.“

„Kromě Brünnhildy a Leonory je mojí operní hrdinkou také Jenůfa. Už kvůli ní se do Janáčkova kraje těším.“

„Asi dosud zčásti přetrvává to, co kdosi trefně definoval slovy, že dirigentské umění je stále v zajetí mýtu o mužské nenahraditelnosti.“

Vyrůstala na ovčí farmě v Austrálii, ale žila též na Novém Zélandu, v Americe, v Anglii. Tam se po pařížských studiích usadila, i když po loňské svatbě se švédskou operní pěvkyní Elsou Ridderstedt pobývá také ve Stockholmu. Vede „nomádský život, který k dirigování patří“. U nás zanechala dojem záskokem v rámci Pražského jara 2019, aniž by Rozhlasoví symfonikové tehdy museli měnit na poslední chvíli repertoár. V čele stejného tělesa vystoupí Jessica Cottis 30. května na zahajovacím koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.

„Dnes je ZUŠ Open tak daleko v povědomí obyvatel České republiky asi jako Noc muzeí nebo Noc kostelů.“

„Druh ´zuškového´ vzdělávání je specifický, a ve své podstatě vysoce odborný.“

„Náš projekt není jenom o tom, že se dělá hudba, ale i o sociálních vazbách. A důležitý přesah ZUŠ Open tvoří pomoc potřebným.“

Tomáš Kolafa, prezident Asociace základních uměleckých škol, je čtyřiadvacátým rokem ředitelem Základní umělecké školy v Liberci, na které vrcholí přípravy na Benefiční koncert Magdaleny Kožené a základních uměleckých škol v Praze na Malé straně. Program 28. května přímým přenosem odvysílá Česká televize na ČT art. Koncert je jedním z vrcholů celostátního festivalu ZUŠ Open. Tomáš Kolafa se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dotýká koncertu i festivalu, ale obecněji také fenoménu „zušek“.

„Vnímám se jako služebnice díla. To zní strašně kýčovitě, ale my jenom pracujeme na díle, které tady někdo zanechal.“

„Pokud vám lidé léta tvrdí, že máte něco zpívat, a vy nakonec zjistíte, že se cítíte dobře v něčem jiném, na koho se tedy máte spoléhat?“

„Všichni se mě ptají, jaká ta moje Libuše bude… už mi to trochu překáží. Já vždy odpovídám: bude taková, jaká je napsaná.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je na české scéně nepřehlédnutelná, mnoho prostoru dostává i v letošním Roce české hudby. Vidět ji přitom můžeme i v projektech, které ona sama označuje za zpestření a posun v rámci jejího repertoáru – takovou příležitostí bude především koncertní provedení Libuše na Pražském jaru, kde bude v roli debutovat. Jako pěvkyně, která hudbu českých autorů vyhledává a cítí se v ní podle svých slov skvěle, má však k české hudbě či k jejím oslavám co říct i v daleko širších souvislostech než jen skrze své konkrétní projekty. Ostatně, díky svým zkušenostem a přehledu mluví podnětně i o mnoha dalších tématech, která s její profesí souvisejí – a to s cennou otevřeností, kterou vyzařovala od prvních minut našeho setkání.

„Možná se ukáže, že by komorní cyklus měl zůstat v rovině ‚Brahms–Dvořák‘ a občas Martinů. I ten je totiž na některé už příliš.“ 

„Soubory, které si do komorního cyklu zvu, jsou lidé, kteří jsou strašně fajn po lidské stránce a do rodinné atmosféry zapadnou.“

„Hráči hrají s velkým nasazením a radostí, přestože, podotkněme upřímně, finanční situace Prague Philharmonia nemůže konkurovat komorním cyklům jiných orchestrů.“

Zatímco orchestrální cykly koncipují pražské orchestry všeobecně v podobném duchu, principy fungování jejich komorních cyklů se dosti liší. V mnohých ohledech originální koncept předkládá orchestr Prague Philharmonia, o jehož komorní cyklus v Profesním domě na Malostranském náměstí se již třináct let stará muzikoložka Martina Sermain. Pro KlasikuPlus.cz okomentovala, na co se můžeme těšit v příští sezoně, ale také poodhalila zákulisí komorního cyklu a svou dramaturgickou úlohu v něm.

„Silné mínění o sobě si nepěstuju, považuju za shodu náhod, že první šéfdirigentka u nás vyšla zrovna na mě.“

„Už teď v červnu se také podívám do amsterdamského Concertgebouw, kde budu dělat Marin Alsop týden asistentku.“

„Obecně inklinuju ke kantátové tvorbě, spojení sboru s orchestrem.“

Včera na Pražském jaru debutoval mladý dirigent Jiří Habart a dnešního dne, 22. května 2024, je to přesně rok, co na hlavním českém festivalu s obřím úspěchem jako jeho debutantka vystoupila dirigentka Alena Hron. Budoucí šéfdirigentka Jihočeských filharmoniků v posledních týdnech zdolává stále nové vrcholy, z nichž nejčerstvějším je zastoupení prestižní agenturou IMG Artists. „To jsem zase měla štěstí,“ podotýká umělkyně snad až příliš skromně.

„Schumannova hudba je tak mnohoznačná; člověk se s ní může velmi dobře identifikovat.“

„Výzva je zprostředkovat hudbu tak, aby ji pochopili i lidé, kteří ji uslyší poprvé.“

„Na svém prvním koncertě jsem hrál Miniaturu od Martinů.“

Koncem dubna se portál KlasikaPlus.cz spojil s výborným a obdivuhodně rychle zrajícím violoncellistou Vilémem Vlčkem, kterého právě čeká vystoupení na festivalu Pražské jaro. Rozhovor se týkal zvoleného repertoáru a plánované nahrávky kompletního díla Bohuslava Martinů pro violoncello a klavír. V odpovědích umělec zodpovědně váží každé slovo, jeho myšlenky jsou svěží a plné ideálů.

„Filmovou hudbu skládám, abych se, jak se říká, ‚vydováděl‘.“

„Úkolem skladby není pátrat po originalitě, ale spíš hledat pravdu, jistotu a jasné sdělení.“

„Já jsem nikdy nebyl ten nejmoudřejší student, ani ten nejvíce nadaný nebo nejcharismatičtější. Spíš jsem byl ten nejtvrdohlavější.“

Adam Hajóssy Dedič, švédský skladatel slovenského původu se studijními zkušenostmi ze Spojených států, je vítězem posledního ročníku kompoziční soutěže Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram. V úterý 21. května mu vítěznou skladbu Anima Christi v příbramském kostele sv. Jakuba zazpívá Drážďanský filharmonický sbor.

„Rusalka je nádherně barvitá, v celé operní literatuře nemá obdoby.“

„Nový je fakt, že si Smetanu orchestry chtějí zažít a zahrát i ve svém prostředí, na své domácí půdě, a pak dokonce na mezinárodních festivalech. Před Pražským jarem, nebo po něm.“

„Janáček je pro mě absolutní špičkou ze všech autorů první poloviny dvacátého století.“

Tomáš Netopil, prezident Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, designovaný šéfdirigent Pražských symfoniků, pravidelný host České filharmonie a mezinárodně rozkročený příslušník silné tuzemské střední generace dirigentů, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz rekapituluje úkoly uplynulých a nadcházejících týdnů. Dotýkají se Prahy, Ostravy, Litomyšle, evropských hudebních center, ale také Austrálie a Spojených států. Hovoří o slavnostních a intenzivních prožitcích Roku české hudby, ať už k němu přicházejí doma, nebo v cizině.

„Festival vhodně doplňuje klasickou až konzervativní abonentní řadu orchestru.“

„Každý projekt je individuální, snažíme se vkusně spojit architekturu i akustiku kostelů a sálů s konkrétní dramaturgií a obsazením.“

„V příští sezóně nebude chybět ani premiéra, kterou na naši objednávku napsal skladatel Lukáš Hurník.“

Komorní filharmonie Pardubice má v květnu napilno. Vrcholí Pardubické hudební jaro, orchestrální sezóna ještě nekončí a ta nová je již nachystaná a čerstvě zveřejněná. A právě v tomto hektickém období KlasikaPlus.cz oslovila manažerku orchestru a festivalu Vladislavu Kopeckou, která v hodnocení ani plánech nešetří optimismem. Zdá se, že v Pardubicích se daří nejen perníku, ale i kultuře. A příští sezóna ukáže, že se to nejen nevylučuje, ale dá i hudebně propojit.

„Program Madrigaly v Arkádii spojuje světská díla italských mistrů přelomu 16. a 17. století, inspirativně čerpá i z antické mytologie.“

„Imponovala mi zejména barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha a názory, které s provedením jeho skladeb prosazoval dirigent Nikolaus Harnoncourt.“

„Vždy, když diriguji orchestry, které hrají na moderní nástroje, pokouším se díla provádět s historickými poznatky interpretace staré hudby.“

Na Mezinárodní hudební festival Pražské jaro se vrací světoznámý belgický Maestro Philippe Herreweghe, aby ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupil 17. května se svým tělesem Collegium Vocale Gent. Hovoří o zrodu několika těles, která během let založil, a o filozofii přístupu k interpretaci děl staré hudby. Na adresu letošního pražského programu v rozhovoru zdůrazňuje, jak důležitá je při provedení exprese.

„Bez dobré agentury nemáte moc šanci se dostat do zahraničí.“

„Absolvovaným soutěžím vděčím za mnohé.“

„Snažil jsem se vybrat věci, které všichni dobře znají, ale možná nikdy neměli možnost je slyšet naživo.“

Dirigentu Jiřímu Habartovi se v posledních měsících dařilo. Mezi nejvýznamnější úspěchy patří účast na prestižní anglické soutěži Donatella Flick LSO Conducting Competition, kde se umístil v první trojce. Nejen o tom, jak mu tato zkušenost otevírá dveře nebo kde se vidí za pár let, ale především o svém blížícím se debutu na Pražském jaru povídal v prostorech Rudolfina, kde se v úterý 21. května představí společně s Prague Philharmonia a violistou Sào Soulezem Larivièrem.

Radek Baborák: „Postupovat krok za krokem, nesnažit se mít studenta takzvaně hotového v náctiletém věku. A hlavně z něj neudělat talentovaný uzlíček nervů.“

Tomáš Františ: „Ve chvíli, kdy učitel nebo žáček není motivovaný, tak to dře.“

Karel Košárek: „Nejen hrát na klavír, ale hlavně ukázat, jak skvělé je hrát ‚si‘ na klavír.“

Letošní šestý ročník stipendijní Akademie MenART určené dětem a studentům nadaným v uměleckých oborech a jejich pedagogům pomalu spěje do svého finále. Nejvyšší čas vyzpovídat ostřílené i nové mentory klasickohudební sekce, bez výjimky výrazné osobnosti české umělecké scény, se kterými se budou stipendisté setkávat v příštím akademickém roce.

„Nastoupil jsem, když mi bylo dvaadvacet let, a to za éry obávaného, ale skvělého šéfdirigenta Františka Jílka“

„Vylučovací metodou padla volba na klarinet a já neprotestoval.“

„Říkám si, jestli bychom se neměli o stavbu koncertního sálu zasazovat nějak razantněji.“

První klarinetista Filharmonie Brno Emil Drápela oslavil 64. narozeniny a odchází do důchodu. Proč, když je stále v plné síle a skvěle mu to hraje? Co bude dělat dál? Nebude mu hudba, která je celý život jeho posláním, chybět? O tom i dalších věcech, co v životě prožil, se rozpovídal pro portál KlasikaPlus.cz.

„Všechny své osobní výpovědi a sdělení vkládali Smetana, Janáček nebo Dvořák povětšinou právě do smyčcových kvartet.“

„Jsou momenty, kdy se znenadání všechno sejde a nastane okamžik úplného souznění.“

„Dobrá zkouška je vyložený pocit štěstí.“

Pavel Haas Quartet patří bezesporu mezi nejlepší komorní soubory na světě. Vítězství na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet Premio Paolo Borciani v Itálii v roce 2005 vystřelilo soubor ke špičkové mezinárodní kariéře. Před dvěma lety je dokonce BBC Music Magazine zařadil mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob. V letošním roce slaví kvarteto úctyhodných dvaadvacet společných let.

„Interpret mě musí tak říkajíc nalákat do svého světa.“

„Není nic horšího než hrát ‚jako někdo‘. To je opravdu špatně.“

„Je mnohem snazší najít sponzory pro festival, než je najít pro soutěž.“

Málokdo zná Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro z tolika různých úhlů a do takového detailu jako dlouholetý pedagog pražské HAMU Jiří Hlaváč. V mládí si ji vyzkoušel coby soutěžící, jako pedagog později výrazně ovlivnil řadu českých klarinetistek a klarinetistů, kteří se v klání probojovali do finálových kol. Mezi lety 1994 a 2014 byl předsedou stálé soutěžní komise Pražského jara a soutěž i nadále bedlivě sleduje coby člen správní rady festivalu.

„Mám rád citát Václava Havla, že Česko je moje vlast a Evropa je vlast našich vlastí.“

„Zcela jistě je Óda na radost správně vybrána pro reprezentaci jednotné Evropy.“ 

„Přímočaré vyznání pocitu viny Němců, jež explicitně uvedl prezident Frank-Walter Steinmeier, považuji za nesmírně důležitou katarzi.“ 

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák převzal po dohodě s Úřadem vlády České republiky a vedením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro záštitu nad akcí s názvem Berlínští filharmonikové na Kampě. Ve vládě má Dvořák na starosti agendy spojené s obecným fungováním Evropské unie a evropské politiky, které přesahují působnost jednotlivých ministerstev. Každý měsíc reprezentuje Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států EU připravuje jednání Evropské rady, řeší víceletý rozpočet nebo i rozšíření Evropské unie.

„Eliška Weissová je pro mě jednou z nejvýznamnějších wagnerovských pěvkyň.“

„Pikantní je, že skladba Libušino proroctví je v němčině.“

„Mahler vždy stojí ve středu festivalu.“

Dirigent Marek Štilec je zakladatelem orchestru Wranitzky Kapelle, jež se stále více hlásí o slovo na hudební poli poučené interpretace. Štilec je však také uměleckým ředitelem festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců a portálu KlasikaPlus.cz představil nadcházející, už třiadvacátý ročník akce. Součástí přehlídky, která začíná 18. května, je letos také jeden speciální projekt, který ukázkově naplňuje smysl Roku české hudby.

„Soutěže jsou pro nás hlavně podnětem k sebezdokonalení.“

„Hledání společného zvuku je práce na dlouho. Možná nekonečná.“

„Na podzim nás čeká účinkování na festivalu Lípa Musica, kde s Adamem Plachetkou provedeme kompletní Biblické písně v úpravě Kryštofa Kosky pro dechové kvinteto.“

Alinde – severské ženské jméno, píseň Franze Schuberta, ale také název mladého českého dechového kvinteta, které za sebou má i přes krátké působení na hudební scéně množství soutěžních i koncertních úspěchů. Genealogii názvu, co v sobě skrývá také německou mutaci názvu českého národního stromu (Linde = lípa), vysvětlila hobojistka souboru a zároveň členka Filharmonie Brno Barbora Trnčíková. Rozhovor portálu KlasikaPlus.cz poskytla krátce před zkouškou kvinteta – těleso čeká vystoupení na dvořákovském festivalu v Příbrami (14. května), zájezd do Británie a hlavně debut na festivalu Pražské jaro (25. května), později také jedna z nejprestižnějších evropských soutěží.

„Robert a Clara se přirozeně ovlivňovali, protože si navzájem porovnávali a sdíleli své nápady a skladby, ale přesto mám pocit, že se stylově liší.“

„Pokud budu interpretovat stejnou píseň s různými klavíristy, bude se vždy lišit podle toho, s kým zrovna zpívám – to je na tom to krásné.“

„Malcolm je jedním z nejcitlivějších, technicky nejlépe vybavených klavíristů s obrovskými znalostmi písňové tradice, historie a jazyků. A je také dobrý zpěvák!“

Letošní Pražské jaro přivítá mimo jiné i švédskou sopranistku Miah Persson. Pěvkyně, která na světové operní scény vstoupila na přelomu tisíciletí, se zapsala do povědomí především v rolích z oper W. A. Mozarta, s nimiž se objevila v Salcburku, Metropolitní opeře, Královské opeře Covent Garden či na festivalu v Glyndebourne. Ztvárnila například i Maršálku v Růžovém kavalírovi Richarda Strausse a další úlohy. Do jejího uměleckého portfolia patří též písňové projekty a právě jeden originální představí spolu s pianistou Malcolmem Martineauem pražskému publiku.