„Secesní sál je smyčcovým nástrojům akusticky příznivý. Sám o sobě by však tento faktor nebyl ničím, nebýt vynikajícího výkonu mladých interpretů.“

„Ve třetí větě hráči s odvahou nasadili živelně riskantní tempo, které však zvládli naprosto suverénně s technickou bravurou.“

„Mladé, pouze dva roky existující kvarteto v Plzni předvedlo výkon, který nás plně přesvědčil o tom, že zde máme důstojného pokračovatele bohaté tradice českých smyčcových kvartet.“

V rámci třetího ročníku festivalu Plzeňský podzim se v Plzni poprvé představilo Ševčíkovo kvarteto založené v roce 2020. Jeden z našich nejmladších komorních souborů vystoupil 6. října v přednáškovém sále Západočeského muzea a pro svůj koncert si zvolil ambiciózní program složený ze skladeb tří stylových období.

Mezi našimi smyčcovými kvartetními sestavami se jedná o poněkud atypické těleso, neboť místo primária zde zaujala žena – Pavla Tesařová, která se v Plzni představila už v loňském roce v rámci abonentního cyklu Plzeňské filharmonie jako interpretka Sibeliova koncertu. V současné době hraje kvarteto ve složení Michael Foršt (druhé housle), Matouš Hasoň (viola) a Adam Klánský (violoncello).

Secesní přednáškový sál Západočeského muzea je smyčcovým nástrojům akusticky příznivý, což jednoznačně znásobilo požitek ze hry. Sám o sobě by však tento faktor nebyl ničím, nebýt vynikajícího výkonu mladých interpretů. Jejich elánu a plnému nasazení svědčil jak úvodní Kvartet op. 18, č. 4, c moll Ludwiga van Beethovena, v němž se skladatel teprve propracovával ke svébytnému pojetí této formy. Mladí interpreti si v Beethovenově kompozici zjevně užívali kontrastních dynamických efektů první věty. Téměř mysteriózně vyzněla fuga uvozující druhou větu, zatímco následující, stále ještě nazvaná coby menuet, zářila živelností, která se s plnou vervou prosadila v poslední allegrové větě, zjevně inspirované lidovou hudbou.

Třívětý, méně uváděný Kvartet č. 3, H. 183 Bohuslava Martinů, dílo vzniklé v roce 1929 a věnované Rothovu kvartetu, interpretoval mladý soubor s plným pochopením pro experimenty, v nichž skladatel nejednou uplatnil specifické zvukové efekty v podobě trylků, zahuštěných akordů a jazzových prvků. Ve třetí větě (Vivo) pak hráči s odvahou nasadili živelně riskantní tempo, které však zvládli naprosto suverénně s technickou bravurou.

Smetanův jediný kvartet Z mého života je biografickou zpovědí, kterou skladatel napsal v roce 1876 už jako neslyšící. Kromě technické vybavenosti jistě vyžaduje od hráčů určitou dávku životní zkušenosti přinášenou věkovým zráním. V podání Ševčíkova kvarteta jsme toto svého druhu výjimečné dílo vyslechli v podání, které plně navazuje na interpretační kánon české kvartetní tradice, nicméně které se s přibývajícími léty hráčů bude jistě dále modifikovat. Podobně jako v předchozích skladbách zněl soubor ve všech hlasech obdivuhodně vyrovnaně v bohaté dynamické i výrazové škále.

Mladé, pouze dva roky existující kvarteto v Plzni předvedlo výkon, který nás plně přesvědčil o tom, že zde máme důstojného pokračovatele bohaté tradice českých smyčcových kvartet. Škoda, že do ZČM toho večera nenašlo cestu více posluchačů, což zřejmě souvisí i s malou propagací této události. Plzeňský podzim je nový festival, teprve nabírající dech po covidových přestávkách. Doufejme, že plzeňská veřejnost bude v budoucnu o této události lépe informována.

Foto: Fb – Plzeňský podzim, Marta Ulrychová