Úvodní koncert festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos představil 5. října v kostele sv. Václava na Zderaze byzantskou pěveckou tradici v dialogu s tvorbou řeckých skladatelů 20. století. Dramaturgie postavená na dvojicích skladeb zdůraznila stylovou blízkost autorů napříč generacemi a připomněla, že původní krása byzantských nápěvů zůstává živou tradicí. Její podobu v interpretaci souboru Philokallia Ensemble, vedeného Mariem Christou, spoluutvářeli psaltis Petros Papaemmanouil a zpěvačka Silva Morasten.

Úvodní koncert festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos představil 5. října v kostele sv. Václava na Zderaze byzantskou pěveckou tradici v dialogu s tvorbou řeckých skladatelů 20. století. Dramaturgie postavená na dvojicích skladeb zdůraznila stylovou blízkost autorů napříč generacemi a připomněla, že původní krása byzantských nápěvů zůstává živou tradicí. Její podobu v interpretaci souboru Philokallia Ensemble, vedeného Mariem Christou, spoluutvářeli psaltis Petros Papaemmanouil a zpěvačka Silva Morasten.

Významnou součástí koncertu bylo zjevení světla a tmy a využívání prostoru kostelní lodi a kněžiště, v nichž se sbor Philokallia Ensemble, sbormistr Marios Christou a pěvci cíleně pohybovali. V úvodním působivém entré přicházel sbor, s otevřeným světlem na svících, od vchodu kostela do prostoru kněžiště za současného neustálého brumenda mužských hlasů. Tam odeznívaly sborové vokální skladby, uvozené předzpěvem sbormistra, sólové výstupy mužského i ženského hlasu, přičemž choreografie spočívala v odchodu a opakovaných nástupech účinkujících. Působivost hudební produkce byla založena na monotónním doprovodu mužských hlasů, nad nímž se vznášely hlasy ženské, sólové výstupy ze sboru a konkrétní sóla psaltise/pěvce žalmů a ženského vokálu. Tato praxe je společná v liturgii mnohých církví, tentokrát jsme zažili autenticitu tradice pravoslavné církve soluňské provenience.

Úvodní koncert byzantské hudby s názvem Soluňská tradice přinesl výběr z bohatství duchovní hudby chvalně známého řeckého města, odkud v devátém století přinesli Cyril a Metoděj, nazývaní slovanští věrozvěstové, na Velkou Moravu staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk s písmem nazývaným hlaholice. Hudbu starobylých soluňských klášterů i velkých mistrů byzantské hudby zpíval Philokallia Ensemble, jehož umělecký vedoucí je Marios Christou, v rodném jazyce věrozvěstů a v programu jmenovaných autorů a anonymních tvůrců byzantských nápěvů. Těmi byli Athanasios Karamanis, Charilaos Taliadoros a Chrysantos Theodosopoulos. Původní skladby doprovodily soudobé úpravy byzantské hudby, které zkomponoval soluňský skladatel Theodoros Papakonstantinou. Významný podíl na programu měl sólový zpěv, kterým uchvátil jednak psaltista/zpěvák žalmů Petros Papaemmanouil a také zpěvačka Silva Morasten.

Papaemmanouil pochází z kraje Drama v Řecku a věnuje se byzantské hudbě a lidovým písním od šesti let. Je držitelem doktorátu z teologie se specializací na byzantskou hudební vědu a umění zpěvu. Získal titul a diplom z byzantské hudby ve třídě archonta protopsalta/hlavního kantora Charilaose Taliadorose (autora dvou písní programu) a zároveň dokončil studium vyšších teorií evropské hudby a teorie orientální hudby u profesora EKPA (Národní a Kapodistrijské univerzity v Aténách) Thomase Apostolopoulose. Je profesorem vedoucím školy byzantské hudby na Státní konzervatoři v Soluni a zároveň vyučuje tradiční zpěv v různých kulturních sdruženích. Působil jako generální ředitel Jeropsaltis v I. kostele Panagouda v Soluni a jako lampař v I. kostele Nanebevzetí Páně v Soluni, přičemž od roku 1998 do současnosti je hlavním zpěvákem téhož kostela. Je zakladatelem a byl sbormistrem byzantských tanců „Domestikovi tis Drama“ „Byzantský tanec KOTH“ (od roku 2000 až do současnosti) a „Kalofonia“ (od roku 2019 až do současnosti), které jsou pod záštitou Patriarchální nadace pro patriarchální studia. V dubnu roku 2012 byl poctěn titulem archonta majstora Alexandrijského patriarchátu.

V sólovém zpěvu se dále vedle Petrose Papaemmanouila připojila k souboru Philokallia Ensemble multižánrová zpěvačka Silva Morasten, vlastním jménem Jiřina Babická, rodačka z Ústí nad Labem. Absolvovala tam klasický zpěv u Jany Šímové, poté se stala zpívající autorkou za osobního klavírního doprovodu. Realizovala projekt se saxofonem, později do svých vystoupení zařadila mongolský igil a turecký yayli tambur. Morasten je zpěvačka, skladatelka, hlasová učitelka a hudební terapeutka, která se již více než deset let věnuje psaní hudby na základě básní různých literátů. Studovala modální hudební tradice, učila se Dhrupad (vokální styl hindustánské klasické hudby) u Gundechů v Bhópálu, indický a íránský klasický zpěv a radif (soubor mnoha starých melodických figur, které se po mnoho generací uchovávaly ústním podáním) u Mehdiho Emamiho v Teheránu. Studuje a hraje také flamenco a lidové písně z Anatolie a Řecka. Zúčastnila se pěveckého kurzu v Řecku, věnuje se byzantskému zpěvu, absolvovala kurzy u doktorky Marie Alexandru, zpěvačky Evanthie Vavoulioti a muzikologa Mariose Christou a psaltisty Petrose Papaemmanouila v Praze. Vybavena znalostmi povolaných lektorů zpívala na koncertě byzantské hudby s uvěřitelným nasazením, barvou hlasu a pěveckou technikou.

Program koncertu byl upraven do pěti oddílů, které tvořily Preludium, výběr hymnů Z Božské liturgie sv. Jana Zlatoústého rozdělený zpěvy Z Jitřní bohoslužby a Postludium. Úvodní zpěv Preludia Doxastikon/Hymnus z vánoční bohoslužby zapsal Charilaos Taliadoros a jeho Cherubínská píseň byla zařazena první části oddílu Z Božské liturgie sv. Jana Zlatoústého. Jedinou autorskou písní v programu byla Doxologie/Slavosloví, krátký chvalozpěv Bohu, od Chrysanthose Theodosopoulose, která uvedla oddíl Z Jitřní bohoslužby. Vzápětí zazněl byzantský nápěv o spáse Simeron sotiria/Dnes nastalo světu…, který výběr zpěvů Z Jitřní bohoslužby uzavřel.

Významný kompoziční podíl v programu patřil zpěvům, které napsal soluňský kantor Athanasios Karamanis Byly to hymny Tebe opěváme a Jest v pravdě důstojno, zařazené v druhé části výběru Z Božské liturgie sv. Jana Zlatoústého. Poté zaznělo jeho zhudebnění Žalmu 135/136 v závěrečném oddílu Postludium, který zakončil tradiční athonský nápěv stejného Žalmu 135/136.

Čtyři zpěvy soluňského skladatele a sbormistra Theodorose Papakonstantinou zazněly na koncertě v české premiéře. Papakonstantinou studoval na bývalé Soluňské konzervatoři a zemřel na prahu své kompoziční kariéry ve věku jednadvaceti let. Slyšeli jsme jeho Trojsvatou píseň a Cherubínskou píseň v první části výběru Z Božské liturgie sv. Jana Zlatoústého a hymny Tebe opěváme a Jest v pravdě důstojno ve druhé části stejného výběru.

Převahou dramaturgického konceptu bylo řazení zpěvů ve dvojicích, takto byly zařazeny vedle sebe skladby Papakonstantinoua a Taliadorose a podruhé Papakonstantinoua a Karamanise. Tato volba vytvářela pozoruhodný soulad stylově blízkých, ale generačně vzdálenějších souputníků. Archaion Kallos, archetypální, původní krása se tak zjevila v neměnné tradici byzantských nápěvů posílené tvorbou hudebníků 20. století. Tak ji také tlumočil Philokallia Ensemble vedený Mariosem Christou.

Večer pravoslavné hudby pod názvem Archaion Kallos uvedla zástupkyně vedoucí mise Řecké ambasády paní Dimitra Kozomboli, přítomen byl protojerej/první kněz Cyril Sarkassian, duchovní správce farnosti Kostela Narození Panny Marie v Malé Chuchli, kterou užívá řeckojazyčná obec české pravoslavné církve. Sponzorskou logistickou společnost GTL reprezentoval její generální ředitel Alexandros Koranis. Tento koncert se konal pod záštitou velvyslance Řecké republiky J. E. Dina Konstantinou a za podpory Velvyslanectví Řecka v Praze a Svaté metropole soluňské.

Foto: Anna Šolcová

Facebook X E-mail WhatsApp