Svátky hudby přes několik generací
„Ravelovu Cikánku Hudeček vygradoval do strhujícího tempa.“
„Květinový duet z opery Lakmé zahrály houslistky neodolatelně.“
„Miroslav Sekera, který byl skromně v pozadí, nesešel z pódia.“

Únorový koncert festivalu Svátky hudby byl v sále Pražské konzervatoře celý věnován houslím a sešli se na něm umělci různých generací. Václav Hudeček jako hostitel a interpret první skladby večera, Miroslav Sekera u klavíru a pak s houslemi Marek Pavelec a Duo Agape. Případné srovnávání starších a mladších dopadlo příznivě pro všechny zúčastněné.
Václav Hudeček s Miroslavem Sekerou na začátku s ohromnou energií zahráli Ravelovu Cikánku, skladbu ohnivou, plnou virtuózních prvků. Vygradovali ji v posvěceném okamžiku úctyhodným způsobem, až k hranicím hratelnosti, do opravdu strhujícího tempa. Hudeček pak pobavil publikum improvizovaným proslovem, v němž přiznal, že dlouho hrál kompozici s originálním názvem Tzigane jako „Cikána“, tak jak to říkají snad všichni čeští houslisté. Když však zjistil, že titul ve skutečnosti má ženský rod a že se tedy pod ním skrývá „ta“ Cikánka, musel samozřejmě dosavadní interpretační přístup „zcela přehodnotit“… Než předal pro zbytek úterního večera prostor na pódiu mladším, představil je. Marek Pavelec i Duo Agape, které tvoří Klára Lešková a Kateřina Krejčová, pocházejí z jeho „líhně“, to znamená, že sice studovali na různých školách, ale prošli luhačovickou Akademií Václava Hudečka.

Pavelec, který už dosáhl třicítky, zahrál Franckovu Sonátu A dur. Mladý houslista pocházející z Karlových Varů je absolventem plzeňské konzervatoře. Studoval také ve Vídni u Jana Pospíchala a v Curychu byl žákem Zachara Brona, koncertuje v Česku i v zahraničí. Rozmáchlou romantickou partituru interpretoval s jistotou, střízlivě, nepřepjatě; určitě ještě získá větší osobitost a přesvědčivost, určitě ještě víc rozsvítí tón, ale program náročným, známým a oblíbeným dílem ozdobil dostatečně.

Duu Agape patřila druhá polovina koncertu. Mladé houslistky hrály spolu i každá zvlášť. Klára Lešková studovala na konzervatoři v Praze a na Mozarteu v Salcburku, Hudečkovy luhačovické Akademie se zúčastňovala po léta. V roce 2017 tam získala nejvyšší ocenění, hlavní cenu a mistrovský nástroj. Zapojila se do Orchestrální akademie České filharmonie, s níž už se dostala na řadu významných evropských pódií. Kateřina Krejčová, studentka AMU, vybojovala první místo v Akademii v Luhačovicích v roce 2019. Rovněž je členkou Orchestrální akademie České filharmonie. Květinový duet z opery Lakmé zahrály společně neodolatelně. Leo Delibes jim poskytl prostor pro výraz odpovídající pomezí mezi operní a salonní hudbou. Využily ho. Během hry na sebe bezprostředně reagovaly, užívaly si výměny rolí, vzájemná komunikace byla vidět i slyšet. Nenáročné potěšení přinesly i v Šostakovičově valčíku z Pěti kusů pro dvoje housle a klavír.

Když hrály každá za sebe – jedna sólo ze Sukovy Pohádky, druhá Sukovu Píseň lásky – byly přece jen znát malé rozdíly, zejména v tvoření tónu; Krejčová mohla výrazněji frázovat a někdy jí chybělo maličko do dokonalosti intonace i krásy tónu; Lešková občas naléhá na smyčec až zbytečnou silou a na některých tónech by mohla spočinout déle… Byly to však detaily padající na vrub okamžiku; rozhodně jde o výborné instrumentalistky, schopné vyrovnat se v pěkných výkonech se všemi standardními úkoly.
Jak ukázaly posléze, jsou ovšem schopny i dalších interpretačních poloh: v úpravě Introdukce a ronda capricciosa od Camilla Saint-Saënse pro troje housle a klavír ani na chvíli nezkazily muzikantskou legraci, když se jako na orloji střídaly s Markem Pavelecem v dílčích extempore. Chvílemi hráli všichni tři dohromady, chvílemi si part předávali. Bylo to vkusné aranžmá, za kterým zřejmě stál sám Pavelec. Podobně ještě v trojici přidali Vivaldiho.

Miroslav Sekera byl skromně v pozadí, ale nesešel z pódia; ke všem komorním partnerstvím a doprovodům přidal ještě sólový Debussyho Svit luny. Hrál po celý večer kouzelně, pozorně, detailně, s obdivuhodnou mírou empatie, která mu dovoluje umísťovat i pouhé jednotlivé tóny přesně tam a přesně v takové podobě, jak je potřeba. Byl nesporným hrdinou večera.





Foto: Katka Šubínová
Příspěvky od Petr Veber
- Verdiho Rekviem, dobré řešení závěru Pražského jara
- Klasika v souvislostech (108)
Carl Maria von Weber v Praze, Drážďanech a Londýně - AudioPlus | Irena Pohl Houkalová: Podporu potřebují nejen žáci ZUŠ, ale i učitelé
- AudioPlus | Magdalena Švecová: Zpěváci Operní líhně jsou dobří a kreativní
- Smetana v souvislostech (12)
Dobrá věc se podařila…
Prodaná nevěsta, královna komických oper
Více z této rubriky
- Akademici komorní hudby v Niměřicích a Nelahozevsi
- Kvarteto akordeonistů potěšilo posluchače v Březnici
- Slovenská filharmonie završila symfonickou řadu. Daniel Raiskin prokázal dirigentský přehled
- Concentus Moraviae v industriálním prostředí. V Přerově s Clarinet Factory
- Plzeňští opět potěšili, stejně tak hostující Sofya Melikyan
- Když se poslouchá jinak… Cage, Feldman a Kotík ve Švandově divadle
- Laureát Pražského jara potěšil na zámku v Příbrami i světovou premiérou
- Verdiho Rekviem, dobré řešení závěru Pražského jara
- Klavírní duo Jussenových se znovu zaskvělo, tentokrát s baterií bicích
- Rozloučení Barbary Hannigan s Prahou