„Dirigent Jakub Klecker dokázal z této hudební materie vykouzlit barevný a napínavý hudební obraz.“

„Sbor měl nejtěžší pozici, přesto si jeho projev uchoval vyrovnanost, propracovanou dynamiku i čistou intonaci.“

„Zaujala také echa sólového sopránu ze sboru, kterých se s přesnými intonačními i rytmickými vstupy excelentně zhostila Tereza Hromádková.“

Vánočních koncertů je v tomto čase mnoho a všechny dýchají sváteční a pohodovou atmosférou. Ve středu 27. prosince zaznělo v kostele sv. Augustina na Kraví hoře v Brně Vánoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha v podání Českého filharmonického sboru, orchestru Czech Virtuosi a sólistů Terezy Zimkové, Moniky Jägerové, Matúše Šimka a Tomáše Šelce. Koncert řídil dirigent Jakub Klecker.

Vánoční čas přímo vybízí k provedení šesti kantát Vánočního oratoria Johanna Sebastiana Bacha – jsou k dané příležitosti určené a vycházejí z příběhů z Lukášova a Matoušova evangelia o Ježíšově narození. Šest kantát je jen volně spojeným souborem biblických obrazů, bez dramatických zvratů a mnohdy se uvádějí i samostatně. Střídají se recitativy, árie i chorály, které popisují biblické události a jsou podpořeny orchestrálním doprovodem, ze kterého vystupují sóla jednotlivých nástrojů. Dirigent Jakub Klecker dokázal z této hudební materie vykouzlit barevný a napínavý hudební obraz. Svěží tempa nenechávala nikde hluchá místa. Sbor měl nejtěžší pozici, postavení vzadu za orchestrem znamenalo největší slévání zvuku v prostoru kostela a tedy i ztíženou srozumitelnost. Přesto projev sboru uchoval vyrovnanost, propracovanou dynamiku i čistou intonaci.

Kantáta č. 1 má čtyři části, první Jauchzet flohlocket! je sborová, s jásavým výrazem, podpořeným zvučnými trubkami a s dynamickými kontrasty, druhá, Bereichte dich, Zion, mit Zärtlichen Trieben je altová árie, kterou Monika Jägerová podala s měkkým výrazem a se znělým altem. Třetí část Wie soll ich dich empfangen je sborový chorál, v pomalém tempu a v hluboké poloze, která vyzněla melancholicky i pohodově. Čtvrtá část, Grosser Herr, o starker König, je basová árie, ve které Tomáš Šelc překvapil měkkou a hutnou barvou hlasu a precizní výslovností.

Kantáta č. 2 má dvě části, první Frohe Hirten, eilt, ach eilet zahájil tenorista Matúš Šimko sice menším tenorem, přesto dobře znějícím a vylehčeným, s uvolněnými koloraturami – zvukově korespondoval s flétnou Petra Pomkly. Následoval recitativ Evangelisty Und alsobald war da bei dem Engel, jehož se opět precizně zhostil Matúš Šimko a uvedl tak sborovou část Ehre sei Gott in der Höhe.

Kantáta č. 3 má jen jednu sborovou část Ich will dich mit Fleiss bewahren. Polyfonní část byla efektní, která se sice ve výsledném zvuku slévala, ale nijak neztrácela na mohutosti a sbor si uchoval kompaktnost a vyváženost.

Kantáta č. 4 Flösst, mein Heiland, flösst dein Namen zaujala především zářivým sopránem Terezy Zimkové, která soupeřila s hobojovými vstupy Alžběty Jamborové. Zaujala také echa sólového sopránu ze sboru, kterých se s přesnými intonačními i rytmickými vstupy excelentně zhostila Tereza Hromádková. Následovala tenorová árie Ich will nur dir zu Ehre leben plná lehkých koloratur, což byla opět doména Matúše Šimka, který je zvládal s obdivuhodnou lehkostí. Houslové duo Pavla Wallingera a Bohumíra Strnada dokreslovalo atmosféru výrazu.

Kantáta č. 5 Erleucht auch meine finstre Sinnen byla příležitostí pro basovou exhibici Tomáše Šelce, který si pohrával s dynamikou a s výrazem a dal naplno průchod svému barevnému hlasu. Spolu s ním ladil hoboj Alžběty Jamborové, cello continuo Karolíny Zívalíkové a fagot continuo Dušana Drápely. Ach, wenn wird die Zeit erscheinen zahájily sólové housle Pavla Wallingera a duo sopránu Terezy Zimkové a tenora Matúše Šimka, ke kterému se později přidala i altistka Monika Jägerová. Ta pokračovala další částí Mein Liebster herrschet schon a plně se pohroužila do výrazu a melodičnosti přednesu. Její výkon byl obdivuhodný již proto, že se o svém vystoupení dověděla pouhý den předem. Původně ohlášená Jarmila Balážová totiž onemocněla a vystoupení Moniky Jägerové byl záskok. Partu se přesto zhostila s obdivuhodným nadhledem a muzikálností. Následující Zwar ist solche Herzensstube je sborová záležitost, velebná a hutná, která uzavřela tuto kantátu.

Kantáta č. 6 musela se začátkem počkat, neboť v publiku se do kratičké pauzy ozval mobil, naštěstí alespoň s vánoční melodií. Nešťastný starý majitel ho delší dobu hledal, až některý z hobojistů si neodpusil opakování melodie. Lehký smích v publiku odlehčil atmosféru, mobil konečně ztichl a poslední část kantáty mohla začít. Nur ein Wink von seinen Händen, jásavou sopránovou árii v podání Terezy Zimkové následoval recitativ So geht!, a poté tenorová árie Nun mögt ihr stolzen Feinde Schrecken podpořená hobojem, fagotem a kontrabasem. Was will der Höllen Schrecken umocnil vstup varhan Martina Jakubíčka spolu se všemi sólisty v úderném vyjádření, které následoval vpád sboru Nun seid ihr wohl gerochen, aby společně ukončili v mohutném hudebním proudu, nad kterým svítily pevnými tóny trubky pod vedením Ondřeje Jurčeky.

Dirigent Jakub Klecker nedal orchestru ani sboru vydechnout a svěžími tempy a pevným vedením dovedl orchestr, sbor i sólisty k radostnému závěru. Publikum odměnilo účinkující nadšenými ovacemi, které ukončily slavnostní a pohodový vánoční večer.

Foto: Ivo Ryšavý