„Zatímco Bachovy skladby byly podány s pokorou a úctou ke géniovi, další část koncertu již spěla k fantazijnímu provedení.“

„Poté přišel vrcholný bod večera, improvizace varhaníka na témata Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.“

„Výsledkem byl ohňostroj barev. Varhaník se projevil ohnivý gejzír nezadržitelné hudební invence.“

V pondělí 9. září se konal další, již třetí koncert Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci. Jako interpret a improvizátor vystoupil italský varhaník Giampaolo Di Rosa. Vedle děl Bachových a Beethovenových zazněla i improvizace na témata českých skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka a na závěr i na vlastní téma varhaníka. Varhany u sv. Mořice tak prošly zkouškou ohněm.

Třetí koncert Mezinárodního varhanního festivalu patřil varhaníkovi, který je proslulý unikátním přístupem k improvizaci. V jeho repertoáru jsou skladby od barokních skladatelů po současnost, ale přistupuje k nim po svém. Titulární varhaník kostela Sant‘Antonio dei Portoghesi v Římě a katedrály v portugalském městě Vila Real, samozřejmě dokáže naplnit zadání autora skladby, ale více vlastní je mu tvůrčí přístup. Jistě k jeho inspiraci během olomouckého koncertu přispěly krásné, rekonstruované varhany u sv. Mořice; varhaník stále více popouštěl uzdu své fantazii.

Po úvodním slovu dramaturga festivalu Karla Martínka, jehož koncert festival otevíral 2. září, zazněly nejprve skladby Johanna Sebastiana Bacha. Fantazia super: Komm, heiliger Geist, Herre Gott, BWV 651 je ze sbírky osmnácti chorálních předeher, ve kterých skladatel protestantský chorál zpracovává různými technikami. Chorál otextoval Martin Luther. V další předehře Komm, heiliger Geist, Herre Gott (Alio modo), BWV 652 zaujalo střídání barev rejstříků a ornamentální práce se stejným nápěvem. V poslední Schmücke dich, o liebe Seele, BWV 654 se naopak volný tok akordů ozýval pod melodií luteránského skladatele Johanna Crügera a postupně utichl.

Zatímco Bachovy skladby byly podány s pokorou a úctou ke géniovi, s přísně plynoucím rytmem, další část koncertu již spěla k fantazijnímu, uvolněnému provedení. Zazněla klavírní Sonáta č. 17 d moll, op. 31: č. 2 Ludwiga van Beethovena, kterou interpret podal ve vlastním aranžmá. Skladba má podtitul Bouře a traduje se, že se skladatel inspiroval hrou Williama Shakespeara. Tato skutečnost nejen předznamenala otevírání dveří romantismu, ale také umožnila varhaníkovi, aby přistoupil ke skladbě s vlastním hudebním citem.

Poté přišel vrcholný bod večera, improvizace varhaníka na témata Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, čímž interpret vzpomenul Rok české hudby. Avšak nešlo ani tolik o prezentaci skladeb českých velikánů, jako spíše o představení varhaníka. Dramaturg Karel Martínek v úvodním slovu ke koncertu prozradil, že „(…) interpret se ještě nerozhodl, na jaká hudební témata bude improvizovat,“ což avizovalo velmi spontánní výkon. A vskutku se dostavil.

Téma z Prodané nevěsty, sboru Proč bychom se netěšili uvedlo v oslavném jednohlase produkci. Proud hudby se linul mnoha, těžko definovatelnými směry, až překvapivě dospěl k fanfáře z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka. Další vývoj improvizace varhaník modeloval do impresivní polohy a přes synkopovaný rytmus a orientální zdobnost se zvuk zhutnil a rozšířil, aby evokoval snad mohutnost Svatojanských proudů? Následné efektní běhy nad hudební materií přeťal ostrý zvuk píšťaly, nejspíš patřící vlaku, a ostré akordy připomínaly jiskry sršící od mašiny řítící se krajinou. Seděl v ní snad Antonín Dvořák, vášnivý milovník lokomotiv? Varhaník nabíral stále vyšší rychlost, pod akordickou masou bylo možno tušit opět fanfáry z Novosvětské, do kterých zaznělo krátce znovu Proč bychom se netěšili. Zda byli Dvořák se Smetanou potěšeni, nevíme, ale publikum bylo nadšené zcela jistě. 

Přídavek následoval okamžitě a bylo v něm cítit, jak se sólista hry nemůže nabažit. Teď už to byla euforická improvizace na vlastní téma, opět jiskřící v rychlých bězích a vybuchující mohutnými akordy nad nezadržitelně pulsujícími pedály. Výsledkem byl ohňostroj barev. Varhaník Giampaolo Di Rosa se projevil ohnivý gejzír nezadržitelné hudební invence.

Foto: Šimon Kadula

Facebook X E-mail WhatsApp