Hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil vybral na nadcházející koncerty ve Dvořákově síni Rudolfina ryze český repertoár. Ve světové premiéře zazní suita z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, aranžovaná Tomášem Illem. Houslista a umělecký partner České filharmonie Josef Špaček se ujme sólového partu v Rapsodii pro violu a orchestr Bohuslava Martinů. Jako třetí skladba zazní Slovácká suita Vítězslava Nováka. Koncerty se budou konat od středy 15. do pátku 17. února, vždy od půl osmé večer.
„Dirigování je fascinující, protože přináší radost.“
„Provedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův se Orchestr Národního divadla zhostil v Praze v sezóně 2004/2005 skvěle.“
„Stravinského Oidipus Rex je geniální dílo a má v sobě neuvěřitelnou sílu.“
Americký dirigent John Fiore, který působil v mnoha významných světových operních domech a koncertních síních v USA a Evropě, se vrátil v lednu k Orchestru Národního divadla, se kterým nastudoval díla Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. U příležitosti hostování v Praze poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor. Vzpomíná v něm i na newyorskou Rusalku s Gabrielou Beňačkovou nebo na přelomové pražské uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v sezóně 2004/2005.
„Brittenovo Válečné rekviem je mimořádně silné dílo, které odsuzuje válečná strádání všech lidí, vojáků na obou stranách konfliktů, stejně jako civilistů. Nadčasové memento, v dnešní době bohužel aktuální i pro nás.“
„Mahlerova Třetí symfonie je oslavou přírody, božské krásy, velikosti a dokonalosti.“
„Jedna z nejvýznamnějších kantátových skladeb vzniklých u nás po roce 1945 – List Poggia Braccioliniho Leonardu Brunimu z Arezza o odsouzení Mistra Jeronýma z Prahy, dílo Svatopluka Havelky.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 16. 1. do 22. 1. 2023?
Sedmdesáté narozeniny oslaví šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov třemi koncerty. První je na programu přímo v den jubilea, ve středu 30. listopadu, další pak ve čtvrtek a v pátek. Zazní dvě páté symfonie, Ludwiga van Beethovena, kterou provede Česká studentská filharmonie, a Pátá Dmitrije Šostakoviče – ta s Českou filharmonií. Studentská filharmonie se do abonentního programu České filharmonie zapojí vůbec poprvé. Koncerty se konají ve Dvořákově síni Rudolfina vždy od půl osmé večer.
„Pak to ale šlo rychle – tři zbývající věty napsal během jednoho měsíce.“
„Semjon Byčkov s Českou filharmonií letos v létě se Sedmou symfonií objeli polovinu západní Evropy.“
„Byla celá pátá věta myšlena jako parodie? Pak ale co ta hymna?“
Přes neuvěřitelně bohatý hudební život Pražanů některé symfonické orchestry musejí hrát dva nebo tři dny po sobě jeden a týž koncert, aby uspokojily poptávku hudbymilovného obecenstva. Pro recenzenta, který z pracovních i osobních důvodů nemůže jít na koncert první den, je to obrovská šance dílo slyšet. Tak se stalo, že Sedmou Mahlerovu symfonii v podání České filharmonie jsem uslyšel až 4. října.
Česká filharmonie pod vedením svého šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova uvede tento týden od 2. do 4. listopadu Sedmou symfonii Gustava Mahlera. Byčkov Mahlerovu Sedmou symfonii s Českou filharmonií poprvé provedl letos v srpnu na letních festivalech ve skotském Edinburghu a španělských městech San Sebastian a Santander a před několika dny v Paříži a Lucemburku. V Praze ji nyní nahraje pro Pentatone, u něhož pod jeho taktovkou v podání prvního českého orchestru zatím vyšly dvě Mahlerovy symfonie, Čtvrtá a Pátá. V letošní sezóně pak ještě nahraje Šestou symfonii, která po koncertech v Rakousku, Srbsku, Itálii, Francii a Německu zazní v červnu i ve Dvořákově síni Rudolfina.
„Nechtěl jsem s Pražskými komorními sólisty hrát jenom to, co se od smyčcového orchestru očekává.“
„Sezóna na jaře vyvrcholí novinkou – novou verzí skladby Prometheus od Nikol Bókové.“
„V Schowcase má mladší generace k dispozici alternativní možnost představit se publiku na prestižním festivalu, ale také navázat kontakty s expertní částí hudebního spektra.“
Hornista Radek Baborák, čím dál víc rovněž dirigent, se už těší na první koncert letošní sezóny smyčcového souboru Pražští komorní sólisté, který pomáhal před devíti lety znovuoživit a jehož je patronem. Osmého října zahraje komorní orchestr v kostele sv. Šimona a Judy pod uměleckým vedením houslisty Jana Mráčka nejen barokní hudbu, ale také skladby Benjamina Brittena a Edwarda Elgara a k tomu Trojkoncert, který napsal finský autor první poloviny dvacátého století Aarre Merikanto. Baborák v něm bude jedním ze sólistů… Už v těchto dnech je však také garantem akce s názvem Showcase, která má za cíl podpořit mladé talenty ze světa klasické hudby. Odbornou porotou vybraní hudebníci vystoupí ve čtvrtek v rámci festivalu Dvořákova Praha a pak v dalších dvou dnech i v prostorách Hudební a taneční fakulty AMU.
„Martinů se k naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, odhodlal až ve dvaapadesáti.“
„Podmanivý je hudební příběh v pomalé větě, v tryzně odpovídající vznešeným způsobem Kusevického zadání.“
„V jeho symfonismu je zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí...“
Před osmdesáti lety, první zářijový den roku 1942, dokončil Bohuslav Martinů svou První symfonii. Stalo se tak v Manometu ve státě Massachusetts, na pobřeží moře jižně od Bostonu. Na skladbě pracoval od jara toho roku na několika místech – v Jamaice na předměstí New Yorku, v Middlebury a pak i u jezera Mah-Kee-Nac Lake ve státě Vermont a v Tanglewoodu, tedy Berkshire Music Center, na západě státu Massachusetts. Její podzimní bostonskou premiérou byl definitivně přijat do amerického hudebního života, po uvedení v New Yorku o něco později si v tisku dokonce vysloužil pochvalu jako Smetanův dědic.
„Zvolit si pro vstupní část koncertu Schubertovu Osmou symfonii h moll je jistě skvělý dramaturgický tah. Jedná se o dílo mimořádné v celém symfonickém světě po Beethovenovi.“
„Klavírista Miroslav Sekera disponuje bravurní klavírní technikou, naprostým nadhledem nad technickou nesnadností obtížného partu.“
„Bravo Radku Baborákovi a celému Západočeskému symfonickému orchestru za vydařenou sezónu.“
V pátek 3. června zažil sál Casina v Mariánských Lázních krásný koncert Západočeského symfonického orchestru s jeho šéfem Radkem Baborákem. Atraktivní program zahrnoval díla epochy romantismu – Franze Schuberta, Franze Liszta a Gustava Mahlera. Nedokončená 8. symfonie h moll Schubertova je zajisté jednou z nejpopulárnějších symfonií světové literatury. Pro Lisztův virtuózní První klavírní koncert Es dur pozval Radek Baborák znamenitého sólistu, klavíristu Miroslava Sekeru, kterého zdobí krom mnoha jiných cen také první cena z Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních. Večer vhodně doplnila kompozice Totenfeier od Gustava Mahlera. Koncert de facto zakončil první sezónu v historii ZSO, kdy šéfovské žezlo převzal v Mariánských Lázních vynikající světový hornista a výborný dirigent Radek Baborák. Je tedy možnost se spolu s reflexí koncertu poohlédnout za končícím prvním rokem působení nového šéfa orchestru.
„Přestože nikdo nemohl tušit, že se od rybníku Vajgar jednou natrvalo přesune k ústí řeky Hudson, o jeho směřování k hudbě bylo jasno poměrně brzy.“
„V MET byl na roztrhání. Korepetoval, zkoušel s orchestrem, vedl smíšený pěvecký sbor a tu a tam dirigoval.“
„Přirozeně, že nebyl jediný, kdo od nás touto zámořskou ‚Mekkou opery‘ prošel; nikdo se ale nemůže pochlubit tím, že tam setrval neskutečné tři dekády.“
Druhá část seriálu Až na konec světa se věnuje Kurtu Adlerovi, který se jako sbormistr, dirigent i hudební publicista prosadil za hranicemi rodného státu: v Berlíně, Kyjevě, Stalingradu a nakonec na neskutečných třicet let v Metropolitní opeře v New Yorku. Jeho rodným krajem přitom byly jižní Čechy a do Spojených států zavčas unikl jen díky dobrému odhadu situace, což mu jako synovi židovských rodičů patrně zachránilo život.
„Máme řadu dlouhodobých plánů, mimo jiné nahrání symfonií Gustava Mahlera, kompletního symfonického díla Josefa Suka a výběru z děl Antonína Dvořáka.“
„Česká filharmonie všechny Mahlerovy symfonie nahrála už v letech 1976 až 1982 pod taktovkou Václava Neumanna.“
„Mahler měl méně než 51 let na to, aby si uvědomil základní otázky naší existence, a ještě méně času na jejich zodpovězení.“
Vydavatelem a celosvětovým distributorem nahrávek České filharmonie bude společnost Pentatone. Její prestižní katalog obsahuje jména řady významných umělců a světových těles a hudbu mnoha staletí, komorní, symfonickou i operní. Ze smluvně uzavřeného dlouhodobého partnerství, o kterém dnes český první orchestr informoval, vyplývá, že prvním titulem bude v dubnu Mahlerova Čtvrtá symfonie, kterou filharmonici natočili s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a izraelskou sopranistkou Chen Reiss v srpnu 2020.
„Vzpomínám si, že taková ta moje kritičnost musela být strašně nepříjemná, ale pan dirigent Neumann byl ke mně velmi laskavý.“
„Komická opera byla jako pracovní prostředí na dirigování ohromná, ale Berlín sám příliš příjemné město nebylo, jako ostatně další německá města, třeba Lipsko, se všemi továrnami a exhalacemi.“
„Mám stovky emailů a v paměti vzpomínek na nejrůznější instituce i jejich zaměstnance, na které jsem se obracel o pomoc. Naprostá většina československých institucí byla nápomocná, někdy až dojemně.“
V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se vrací k textu vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek. Jde o kapitolu popisující počátky spolupráce s Českou filharmonií a první dirigentské zkušenosti s operou, ke které ho dovedl tehdejší šéf ČF Václav Neumann.
„Název Akademický jubilejní orchestr 2021 dostal, aby bylo jasné, že se příště už zase nikdy v takovém složení nesejdeme. Bude to zázrak.“
„Školu jsem ukončil jako poslední žák Václava Neumanna. A měl jsem štěstí, že i mimo školu jsem narazil na výborné osobnosti. Hlavně mám na mysli dirigenta Zdeňka Košlera.“
„Na naší škole se teď pod vedením děkana Ivana Klánského vytvořila moc pěkná atmosféra.“
Pětasedmdesáté výročí založení Akademie múzických umění připomene v pátek v pražském Rudolfinu symfonický koncert Akademického jubilejního orchestru 2021, tělesa sestaveného především z bývalých i současných studentů školy. V přímém přenosu na ČT art zazní Dvořákův Houslový koncert a tři básně ze Smetanova cyklu Má vlast. Nastudováním programu a jeho řízením pověřila Hudební a taneční fakulta Leoše Svárovského, svého pedagoga a zároveň někdejšího absolventa. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dirigent práci s orchestrem, ve kterém na koncertě usednou i některé významné osobnosti hudebního světa ze sféry sólového hraní a komorních žánrů. Charakterizuje současné studenty a popisuje, co od nich může učitel získat, a vzpomíná i na svá studentská léta.
„Tak, jak každý kluk chce být generálem, jsem sama sebe jako generála spatřoval v dirigentovi.“
„Náš orchestřík při gymnáziu měl i několik vystoupení. A to byl můj takový první start do dirigentské profese.“
„Po dvou letech jsem dráhu koncertního cellisty definitivně zrušil, nemělo to význam, nemělo to žádnou velkou perspektivu.“
V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Tentokrát jde o další část vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek, a to o postupném opouštění kariéry violoncellisty a přechodu k dirigování.
Zítřejší zahajovací koncert Svatovítských varhanních večerů nebude patřit jen varhanám. U příležitosti osmdesátých narozenin, které oslaví 3. července, na něm vystoupí dlouholetý člen a sólista České filharmonie Miroslav Kejmar. Tohoto legendárního trumpetistu doprovodí titulární varhaník a regenschori katedrály sv. Víta Josef Kšica. V programu zazní i světová premiéra skladby Luboše Sluky. Desátý ročník festivalu se koná do 27. července. Svou hru na královský nástroj předvedou v pěti koncertních večerech přední čeští i zahraniční varhaníci.
U příležitosti oslav sedmdesáti let od založení Pražského komorního orchestru budou pořadatelé v následujících dvaatřiceti týdnech představovat na své facebookové stránce zajímavé události, které orchestr během uplynulých let prožil. Společně tak dojdou až k významnému dni 22. října, kdy těleso vzniklo. „Pojďte se teď spolu s námi podívat na nejkrásnější momenty PKO,“ zvou ke sledování organizátoři akce.
„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“
„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“
„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“
Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba. Taková, která si nepotrpí na pomníky, pietní akty, pamětní desky a busty. Taková, v níž prostě už mnohé začíná být tak nějak jedno. Pak však na nás za celkovou nenaložeností, lhostejností, smutkem, vyhořením, podrážděním i letargií virus naopak asi vykukuje.
„Osudová paralela s některými díly minulého století, jejichž provedení komplikovala politická situace, je zcela evidentní.“
„Když se konečně podařilo prosadit provedení Sommerovy skladby, byli jsme svědky jedné z nejsilnějších premiér díla vzniklého po válce.“
„Už při prvním poslechu je posluchač zdrcen obecnou sondou do svědomí kruté společnosti vykonávající bez jakýchkoliv skrupulí hrubé násilí.“
U příležitosti stých narozenin, kterých by se skladatel Vladimír Sommer dožil právě dnes, v neděli 28. února, se ohlížíme za nahrávkou jeho Vokální symfonie. Skladbu premiérovanou v roce 1963 zvěčnil krátce poté Václav Neumann s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, Věrou Soukupovou a Otakarem Brouskem.
„Není pravdivé tvrzení, že u nás plně otevřel cestu k poznávání tvorby Martinů teprve rok 1989. Důkazem je i tato kompletní nahrávka opery Hry o Marii.“
„Jde o velké celovečerní operní dílo, budící svou koncepcí hned z několika důvodů obdiv.“
„Nahrávku Jiřího Bělohlávka právem zařazujeme do fiktivního zlatého fondu Supraphonu.“
Hry o Marii jsou fenomenálním operním dílem Bohuslava Martinů, jehož výročí jsme si připomínali v posledních dvou letech. Formou nahrávky však toto dílo před téměř čtyřmi dekádami nezvěčnil nikdo menší než Jiří Bělohlávek. Právě k jeho nedožitým pětasedmdesátinám se sluší tuto nahrávku připomenout.
