„Zahajovací koncert festivalu je vždy příležitostí pro vybrané město, stát se kulturním hegemonem festivalu v daném roce.“

 „Zazněla světová premiéra skladby dirigenta večera, finského skladatele a klavíristy Olli Mustonena, který je letos současně i rezidenčním umělcem festivalu.“

„Skutečnost, že Spolek pro pěstování komorní hudby nejprve Smetanův kvartet odmítl jako ‚příliš symfonický‘ nahrála myšlence k jeho orchestraci.“

Festival Concentus Moraviae naplňuje svými koncerty krásné klasické hudby moravská města a jejich památky již dvacet devět let. Letošní ročník má podtitul Metamorfózy: Czech Smetana a odkazuje nejen na Rok české hudby a dvě stě let narození velkého skladatele, ale i na hravost a variabilitu, s jakou je možné k jeho hudbě přistupovat. Zahajovací koncert se konal 31. května v sále Městského kulturního střediska v Kyjově.

Představen byl Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ v orchestrální verzi George Szella. Světovou premiéru koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja přednesla dánská flétnistka Janne Thomsen a orchestr Prague Philharmonia dirigoval autor skladby, finský skladatel Olli Mustonen.

Zahajovací koncert festivalu je vždy příležitostí pro vybrané město, stát se kulturním hegemonem festivalu v daném roce. Už skutečnost, že večer uvedl generální ředitel České filharmonie David Mareček s profesionální noblesou a důstojností, naznačovala význam události. K oficialitám patří i tradiční nástup všech třinácti zúčastněných měst, které se v defilé před publikem prezentují svými zástavami i starosty či jejich zástupci. Přehlídka neobvyklá, ale efektní. Nabízela se otázka, proč v tomto defilé chybí (a popravdě vždy chybělo) město Brno, proč se takto vyděluje z Jihomoravského kraje, se kterým jsou hlavními donátory festivalu, a zůstala nezodpovězena. Přestože závěrečný koncert festivalu, neméně závažný, na kterém vystoupí patronka festivalu Magdalena Kožená, se koná právě v Brně, v jeho Besedním domě.

Letošní ročník festivalu opět připravil dramaturg Aleš Březina: „Napadlo nás vrátit se k provozovací praxi minulých století, kdy nebyly sdělovací prostředky, možnosti poslechu nahrávek či profesionálních koncertů. Když si lidé chtěli poslechnout hudbu, museli si ji vyrobit sami, mnohdy za velmi omezujících podmínek. O to spíš jim nechybělo nadšení a také erudovanost v ovládání hudebních nástrojů a schopnost úpravy skladeb. Dobrá hudba funguje v jakékoliv podobě a její aktivní provozování má velký vliv na duševní rozvoj,“ vysvětloval dramaturg publiku.

Jako první zazněla světová premiéra skladby dirigenta večera, finského komponisty a klavíristy Olliho Mustonena, který je letos současně i rezidenčním umělcem festivalu. Představil se jako precizní dirigent, s jasnými gesty a se schopností provádět skladby s maximálním prožitkem. Svoji skladbu však vedl velmi úsporně a s tajuplným napětím, jaké si tato impresionisticky působící skladba zasloužila. Koncert pro flétnu a orchestr „Sadunkertoja“ má tajemný, až mystický výraz, je to jakési zaklínání, hypnotizující posluchače a přenášející ho do světa strašidelných pohádek, jimiž se severské země jen hemží. Sólového partu se zhostila renomovaná dánská flétnistka Janne Thomsen, která do interpretace šla s energií i s pokorou vůči jemným a křehkým pasážím. První větu zahájil tlumený virbl tympánů a pomalé, naléhavé flétnové sólo. Pochodový rytmus a běhy následně otevřely prostor pro dramatický projev flétny. Druhá věta Allegro scherzando je taneční a veselá, flétna podpořená smyčci a čtyřmi fagoty dostala příležitost k virtuozitě. Dialog s pizzicatem ve smyčcích spěl v crescendu k barevným plochám, podpořeným baterií bicích, kde se uplatňovala marimba, zvony, činely a především tympány. Po krátkém odsazení zazněla rytmizovaná část s virtuózní a dramatickou kadencí flétny. Třetí věta Lento – Estatico začala v hluboké poloze, ze které se odvíjel flétnový oblouk melodie a nárůst napětí vedl flétnu do vzrušených výšek. Pianissimo ukončilo efektní a náročné dílo, kterého se všichni umělci – a především flétnistka – zhostili s výrazovou přesvědčivostí a s emočním nábojem. Publikum skladbu přijalo vřele a s nadšením, vždyť již skutečnost, že právě v Kyjově zazněla světová premiéra tak působivého díla, byla povznášející. 

Druhá skladba, která toho večera zazněla, byla zmíněná úprava Smetanova kvartetu „Z mého života“. George Szell ji provedl v americkém exilu jako vzpomínku na domov, neboť předtím působil v Praze jako dirigent německého divadla. „Tím, že jsem zvolil symfonickou formu, jsem podtrhl vyjádření Smetanovy původní hudební myšlenky,“ dočteme se vyjádření Georga Szella v programu koncertu. Skutečnost, že Spolek pro pěstování komorní hudby nejprve Smetanův kvartet odmítl jako „příliš symfonický“ nahrála myšlence k jeho orchestraci. Dílo dirigent George Szell provedl s NBC Symphony Orchestra v New Yorku a bylo přijato jako nově objevená Smetanova symfonie. „Přesně tak ji chápeme dnes i my a hledáme cesty, jak ji dostat do dnešní provozovací praxe i do zahraničí,“ svěřil se dramaturg Březina. 

Interpretace Kvartetu č. 1 e moll „Z mého života“ orchestrem Pražských filharmoniků tento plán plně podpořila. Dirigent Olli Mustonen se nechal unášet romantikou hudební výpovědi a vedl těleso k co nepůsobivější interpretaci. První větu Allegro vivo appassionato zahájily lesní rohy s violami a rozvinula se dynamická klenutá melodie. Ze silně romantizujících smyčců se vylouplo klarinetové sólo Jindřicha Pavliše, následované hobojem Lenky Filové. Druhá věta Alla polka překvapila energickým vpádem do vylehčeného furiantu, kde pohladily skvěle sehrané lesní rohy. Svítící trubka Karla Honse nad orchestrem podpořila efektní rytmus a skladba přešla do měkké sousedské. Třetí větu Largo sostenuto uvedla procítěná sólová melodie violoncella Lukáše Pospíšila, kterou dál rozvíjely smyčce. Klenuté fortissimo ztichlo a dalo prostor dřevěným nástrojů a sólovému melodickému vstupu lesního rohu Jana Vobořila. Střídání smyčcových ploch a vstupů dechových nástrojů kreslilo barevnou kompozici, vrcholící do sladké kantilény celého orchestru, ze které „vykoukly“ zpěvné první housle Romany Špačkové a violoncello Lukáše Pospíšila a vše usnulo v pianissimu. Čtvrtou větu Vivace – Meno mosso zahájil temperamenetní vstup orchestru v tanečním rytmu. Dominovala flétna Jiřího Ševčíka a hoboj Lenky Filové, poté na sebe strhly pozornost čtyři lesní rohy v dokonalé souhře. Housle přivedly celou skladbu do smířeného závěru. Interpretace skladby takřka dokonalá, dobrá akustika sálu nahrávala přesvědčivému vyznění, které potvrdilo, že si orchestrace smyčcového kvartetu jistě vydobyde výsostné postavení v díle Bedřicha Smetany. 

Zahájení festivalu Concentus Moraviae se vydařilo. Vysoká dramaturgická i interpretační úroveň generovala i vysokou úroveň společenskou; přesně v souladu s posláním festivalu.

Foto: Majda Slámová / Concentus Moraviae