KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Klavírista Seong-Jin Cho, hvězda letošního Pražského jara english

„Vystudoval sice Pařížskou konzervatoř, kořeny však má v jihokorejském Soulu.“

„Ravelovská série pianistova programu měla jak kompozičně, tak i interpretačně logický gradační průběh.“

„Sedmidílný Lisztův cyklus ‚Léta putování, rok druhý: Itálie‘ je dílem náročným nejen technicky, ale i přednesově.“

Třicetiletý jihokorejský pianista Seong-Jin Cho není na Pražském jaru poprvé. České publikum jej zná již od roku 2016, kdy zde přednesl recitál z děl Fryderyka Chopina, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. Letos jsme jej tedy přivítali podruhé. Provází jej pověst instrumentalisty první třídy, který nespoléhá jen na svoji virtuozitu, ale oslovuje publikum i vřelým a jemným přednesem, navíc je lidsky neokázalý a skromný.

Pražskojarní Rudolfinum bylo proto v pátek 24. května plné doslova k prasknutí. Pianista tentokrát přijel s úplně jiným programem, náročným a důmyslně sestaveným. V první polovině večera přednesl tři díla Maurice Ravela, po přestávce pak rozsáhlý cyklus z pera Franze Liszta.

Vystudoval sice Pařížskou konzervatoř, kořeny však má v jihokorejském Soulu, kde své hudební nadání započal systematicky rozvíjet již v raném dětství. Ravela i Liszta hraje vskutku excelentně. Z jeho současného projevu však je patrné, že perfektní pianistická technika není vrcholným cílem jeho uměleckého snažení; že mu jde o víc, o hluboce procítěný prožitek hudby. Svůj program hrál na rudolfinského Steinwaye celý večer zpaměti.

Nejprve zazněl Ravelův neoklasicky pojatý Menuet antique, následovala již impresionismem značně prosycená Sonatina, vrcholem této úvodní části večera bylo provedení známého, monumentálního, programně koncipovaného Ravelova triptichu Gaspard de la nuit (Kašpar noci). Již v úvodní skladbě pianista předvedl zcela neokázale svoji vysokou tónovou kulturu, spojenou se špičkovou prstovou technikou, se schopností precizního, jemného a dynamicky výrazně diferencovaného přednesu. Ve druhé pak prostřednictvím krystalicky čistých, až průzračných pasáží ještě názorněji demonstroval svoji další přednost, kterou je barvitý a rozmanitý úhoz. Podmanivým duchem impresionismu se vyznačoval rovněž interpretův přednes cyklu Kašpar noci. Perfektním, brilantním provedením pasáží, glissand a rozmáchlých akordických sledů v této skladbě Seong-Jin Cho dokázal barvitě a sugestivně tlumočit Ravelem do tónů převedený obsah romantické literární předlohy, díla francouzského básníka Aloysia Bertranda. Ravelovská série pianistova programu měla jak kompozičně, tak i interpretačně logický gradační průběh. V uchopení výrazu je Seong-Jin Cho naprosto dokonalý, sebejistý. Lze si to vysvětlit i tak, že francouzská umělecká studia jej přivedla nejen k instrumentální dokonalosti, ale i k hlubokému a účelnému propojení jeho asijských východisek s evropskou hudební tradicí.

Neméně působivý, vysoce kvalifikovaný přístup lze vysledovat i v klavíristově uchopení rozsáhlého díla Franze Liszta, které jsme vyslechli ve druhé části večera. Monumentální, sedmidílný cyklus Léta putování, rok druhý: Itálie, S 161 je dílem náročným nejen technicky, ale i přednesově. Jak v tichých pianissimech, tak i v plné síle a barvitosti zde interpret obdivuhodným způsobem rozeznívá celý nástroj. Jeho přednes nemá žádné technické limity. Rozsáhlé až epické, nicméně interpretačně náročné jsou zde dlouhé pasáže relativního klidu, střídané s erupcemi vášní a citového vzruchu. Interpret uplatnil svůj intelektuální nadhled a jedinečnou schopnost procítěného přednesu.

Publikum jeho výkon ocenilo bouřlivým potleskem. Odměnou byl krátký přídavek, lehce nahozené a hluboce procítěné Schumannovo Snění. Vysoké úrovně tento recitál dosáhl i ze společenského pohledu. Záštitu nad ním převzal J. E. Youngki Hong, velvyslanec Korejské republiky v České republice, který byl přítomen i se svojí chotí. Spolu s představiteli Pražského jara na závěrečné recepci vysoce ocenil interpretační výkon svého krajana a poděkoval za vřelé přijetí nejen pořadatelům, ale i nadšenému festivalovému publiku.

Foto: Pražské jaro / Petra Hajská

Vojtěch Mojžíš

Hudební skladatel, muzikolog, publicista a pedagog 

PhDr. Mgr. Vojtěch Mojžíš je absolventem katedry skladby brněnské JAMU ve třídě Ctirada Kohoutka  (1968 – 1974) a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1980 – 1985).  V sedmdesátých letech vyučoval na moravských školách (Pedagogická fakulta UJEP v Brně, Gymnasium v Bystřici nad Pernštejnem,  LŠU Pozořice). V osmdesátých letech přešel do Prahy, kde začal působit nejprve jako hudební režisér a redaktor v Supraphonu a Pantonu,  poté pracoval na ústředí České školní inspekce. Vyučoval rovněž hudebně teoretické disciplíny na konzervatořích  (Pražská konzervatoř, Soukromá taneční konzervatoř, nyní vyučuje na Konzervatoři a Vyšší odborné škola Jaroslava Ježka), publikuje v odborných hudebních mediích, je členem Asociace hudebních umělců a vědců, pracoval ve výboru Přítomnosti. Na přelomu tisíciletí nastoupil na místo kurátora sbírek fonotéky Národního muzea, Českého muzea hudby, kde působil až do odchodu do důchodu. Je autorem díla orchestrálního, komorního a vokálního, jeho umělecké krédo je založeno na principu osobní lidské výpovědi, uskutečněné prostřednictvím abstraktních hudebních prostředků. Námětově je mu blízká zejména oblast hudby duchovní. Ve volném čase se věnuje vinařství, práci na zahradě a cestování. 



Příspěvky od Vojtěch Mojžíš



Více z této rubriky