Novou divadelní sezonu a zároveň stejnojmenný čtyřletý hudebně-divadelní cyklus Opery Národního divadla a Státní opery otevře v neděli koncert s názvem Musica non grata. Je věnovaný „nežádoucí hudbě“, tedy autorům, na jejichž osudech a tvorbě se podepsala zvůle totalitních režimů 20. století. V tomto případě jde o Alexandra Zemlinského, Bohuslava Martinů a Vítězslavu Kaprálovou.

Koncert, který se koná 30. srpna od sedmi hodin ve Státní opeře, soustřeďuje hudbu tří skladatelů, kteří byli součástí přirozeného multikulturního středoevropského prostoru a patřili k Praze, avšak nacistická ideologie je z těchto kontextů násilně vytlačila. Orchestr a sbor Státní opery diriguje Karl-Heinz Steffens.

Alexander Zemlinsky (1871-1942) po šestnáct let, do roku 1927, formoval jako dirigent a hudební ředitel operu Nového německého divadla v Praze; pak působil v Berlíně, tam však po uchopení moci národními socialisty nebylo už pro umělce židovského původu vhodné klima; od roku 1933 žil ve Vídni, ale po anšlusu Rakouska uprchl do Spojených států. Na koncertě zazní jeho vokálně-symfonické zhudebnění Žalmu 23 a Žalmu 13.

Mimořádně talentovaná skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová (1915-1940), původem z Brna, studovala v Praze u Vítězslava Nováka a Václava Talicha a v Paříži u Charlese Muncha a soukromě u Bohuslava Martinů. Zemřela za války jako pětadvacetiletá ve francouzském exilu. Na programu je její Koncert pro klavír a orchestr, kterým ve dvaceti absolvovala brněnskou konzervatoř jako skladatelka a dirigentka. Sólový part provede Alice Rajnohová. Této skladbě věnuje trvalou pozornost.

Bohuslav Martinů (1890-1959), vracející se pravidelně domů do vlasti z francouzské metropole, musel nakonec prchnout před nacisty z obsazené Paříže přes Portugalsko do Spojených států. Po válce už mu okolnosti – studená válka, komunistický puč v Československu a spuštění železné opony – nedovolily nikdy návrat. Zemřel ve Švýcarsku. Na koncertě zazní rané dílo teprve se vyhraňujícího umělce: kantáta Česká rapsodie s vlasteneckými a duchovními texty, v níž v roce 1918 s nadějí vyhlížel svobodu a nezávislost svého národa. Významné barytonové sólo připadne Svatopluku Semovi.

K zahájení sezony první česká scéna uspořádá ve čtvrtek 3. září odpoledne na nedalekém Střeleckém ostrově happening „pro celou rodinu“ s koncerty, besedami a ukázkami ze svých inscenací – činoherních, baletních i operních.

V historické budově Národní divadlo připravuje na první týdny sérii představení těžících z českého operního repertoáru: na programu bude během září Smetanova Libuše (3. 9. a 28. 9.), Janáčkova Její pastorkyňa (8. 9. a 18. 9.), Dvořákova Rusalka (10. 9., 16. 9. a 26. 9.) a Smetanova Prodaná nevěsta (12. 9. a 20. 9.). Na 13. 9. (a pak ještě na prosinec) je navíc ohlášeno koncertní uvedení zpívaného baletu Špalíček od Bohuslava Martinů. Původním záměrem, ještě před koronavirovou epidemií, bylo nastudovat dílo ve scénické podobě, od toho však divadlo v náhradním termínu už upustilo.

„Divákům nabídneme nové inscenace, které jsme museli přenést z minulé sezony, i ty, jež jsme připravovali pro tuto sezonu. Udělali jsme maximum pro to, abychom původní nabídku co nejvíce zachovali, a to i přes restrikce, které nás v uplynulém půlroce potkaly,“ uvedl na začátku 138. sezóny ředitel Národního divadla Jan Burian.

Se dvěma orchestry a sbory pod vedením hudebních ředitelů Karla-Heinze Steffense a Jaroslava Kyzlinka, s rozšířeným sólistickým souborem a mnoha zahraničními hosty nabízí v Praze opera Národního divadla a Státní opery sezonu s téměř denně pořádanými operními představeními a mnoha tituly. Umělecký ředitel souboru Per Boye Hansen říká o programu operní sezony 2020/2021, že bude „testem možností pražské opery“.

V Národním divadle bude uveden Weinbergerův Švanda dudák a ve Státní opeře Der Ferne Klang (Vzdálený zvuk) od Franze Schrekera, dílo hrané poprvé ve stejném divadle před sto lety roku 1920. První podzimní premiérou má být Bizetova Carmen, později Státní opera uvede Wagnerova Tristana a Isoldu. V lednu představí režisér Calixto Bieito a dirigent Christopher Ward svoji interpretaci Janáčkovy Káti Kabanové. Novou produkci Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle připravuje švédský režisér Alexander Mørk-Eidem a italský dirigent Rinaldo Alessandrini. Ve Státní opeře se zhostí režie Verdiho Rigoletta Barbora Horáková Joly, česká divadelní režisérka žijící ve Švýcarsku.

I při návštěvě Národního divadla platí podle vládního nařízení povinnost zakrývat nos a ústa, to znamená nosit roušku. Od 1. září zároveň vstupuje v platnost povinnost organizátorů rozdělit návštěvníky vnitřních kulturních akcí do sektorů. „Díky architektonickému členění interiérů divadelních budov můžeme vytvořit jednotlivé sektory do maximálního počtu 500 osob. Hygienická opatření a nový režim umožní hrát pro plnou kapacitu ve všech budovách – v Národním divadle, ve Stavovském divadle, ve Státní opeře i na Nové scéně,“ sdělili pořadatelé. Příchod diváků, jejich pobyt i následný odchod zorganizují ve speciálním režimu tak, aby byli návštěvníci jednotlivých sektorů od sebe odděleni a nemuseli se potkat ani v prostorách občerstvení, toalet či šaten.

Foto: Profimedia, Fb a archiv ND Praha, Silvestr Hippmann / martinu.cz