„Dostává do světového povědomí české autory a do tuzemského koncertního dění naopak hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval.“

„Nahrávka Bachových árií vznikala z vlastní potřeby a s radostí, do šuplíku.“

„V interpretaci mladé pěvkyně mají árie, a to dodnes, téměř ideální rovnováhu pěvecké techniky a oduševnělosti.“

Magdalena Kožená si letos může připomenout už celé čtvrtstoletí přítomnosti na koncertních a operních pódiích. Na začátku světové dráhy stojí její CD s áriemi z kantát a oratorií Johanna Sebastiana Bacha. Desku natočila s Musicou floreou a Markem Štrynclem. Nahrávka se dostala do katalogu firmy Deutsche Grammophon a mladá česká mezzosopranistka pak pod mezinárodně renomovanou etiketou Archiv Produktion vstoupila plně do světa velkého umění a také na světový trh. Dnešní Bachovy narozeniny jsou dobrou příležitostí legendární CD představit.

Psal se rok 1995 a tehdy dvaadvacetiletá brněnská dívka s mimořádně příjemným hlasem ukončila pěvecké studium u bratislavské pedagožky Evy Blahové a hned poté vyhrála prestižní mozartovskou soutěž v Salcburku. Projevila se jako mimořádně talentovaná a pracovitá. Zrodila se osobnost. Pak jí stačilo deset let, aby se stala skvělou a prvořadou, mezinárodně uznávanou umělkyní, aby dosáhla zařazení do světové muzikantské špičky. A stačilo pár dalších let, aby definitivně byla v klasické hudbě zcela určitě nejznámější českou umělkyní naší doby a jednou z nejznámějších Češek, respektive Moravanek vůbec. Pěvkyní nezaměnitelného hlasu, interpretkou s dobrým školením a velkým obdarováním, charismatickou a poctivou.

Alb, která Magdalena Kožená natočila, nebo kompletů, na kterých se podílela, jsou od poloviny devadesátých let už dávno víc než dvě desítky. Jsou mezi nimi oratoria a opery, včetně Bizetovy Carmen a Debussyho Pelléa a Mélisandy, písně a písňové cykly od Dvořáka, Martinů a dalších tuzemských autorů i od Benjamina Brittena, skladby barokních mistrů od Bacha a Händela k Monteverdimu, Vivaldimu, Kapsbergerovi či Barbaře Strozzi, ale také Mozart, Mysliveček, Gluck… a Mahler. Pěvkyně spolupracuje s nejlepšími interprety mezinárodní hudební scény, jako operní sólistka i protagonistka písňových recitálů a koncertů s barokními soubory střídá prestižní pódia… Její úctyhodná diskografie – z drtivé většiny na prestižním mezinárodním labelu – to krásně odráží.

Na trhu s deskami, ale i v pěveckém oboru obecně, získala Magdalena Kožená silnou pozici. Přesto, že nejde podbízivou cestou komerce, to znamená crossoverů a laciných řešení. Po celých pětadvacet let trvá na svém, věnuje se staré hudbě i komorním písním, dostává do světového povědomí české autory a do tuzemského koncertního dění naopak repertoárové položky, které tu nebývaly běžné. Tedy hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval. A nebo ji nezpíval tak, jak dnešní pohled a vkus umožňuje a žádá – a jak to ona umí.

Kreace Magdaleny Kožené ve sféře hudby romantické a ještě novější nejsou o nic slabší, ale přece jen platí, že jejím východiskem nesporně byla a je stará hudba. Neustále se k ní vrací, své původní umělecké východisko si neustále udržuje jako kotvu, domov, hlubinu bezpečnosti.

Bachovský projekt si přála nejméně tři roky, bylo však třeba sehnat potřebné finance. Natočil se s tím, že se pak nějaké firmě nabídne hotový master. A podařilo se. Že se tou firmou – díky přispění konkrétních lidí v tuzemsku i díky velkému štěstí – stal PolyGram, bylo pro Magdalenu Koženou neuvěřitelné překvapení a radost. Mezi světovou elitu natáčející pro Deutsche Grammophon pronikla jako první Češka.

Jedním z hlavních impulsů pro natočení desky se stal koncert v bazilice sv. Prokopa v Třebíči na festivalu Concentus Moraviae. V létě 1996 se pak Kožená se Štrynclem a jeho barokním souborem sešla v Kroměříži. Musica florea byla pro natáčení obohacena i o zahraniční interprety zabývající se hrou na historické nástroje. Nahrávka vznikala z vlastní potřeby a s radostí „do šuplíku“, a je proto v koncepci i v hudebním výrazu na hony vzdálena efektu, reklamě a byznysu. Svědčí o tom ostatně vzácná repertoárová a stylová jednolitost, která se v dramaturgii bezelstně a dobrovolně předem vzdává laciných berliček vnějškově lepší prodejnosti. Na albu jsou vesměs méně známé árie z kantát, ale i z pašijí a ze Mše h moll, výběr je veden rovněž různým nástrojovým obsazením doprovodu. V interpretaci mladé pěvkyně mají árie, a to dodnes, téměř ideální rovnováhu pěvecké techniky a oduševnělosti. V účinku dosahují svou chvějivou prostotou opravdové očistné síly.

Sólistka už tehdy dovedla dát interpretované hudbě mnohotvárnost odstínů, emocionální pravdivost a zároveň stylovou kázeň, koncentrovanost a náladu. Pro nejrůznější rozpoložení mysli a srdce, pro vyjádření touhy, smutku, zoufalství, rozjitření i odhodlanosti, nachází ve svém hlase množství přesných a vždy znovu a znovu věrohodných detailních odstínů. Vášně a emoce dostávají v její interpretaci přesvědčivost a strhující dramatickou sílu. Je to pak v souladu s užitím dobových nástrojů a jejich kopií a ve shodě s entusiasmem interpretů hudba, která je na hony vzdálena idylickému obrázku barokních tónů plnících roli zámecké zábavy. Zmíněný přístup umožňuje vlasovou jemnost a pohrávání si s nádechy a zámlkami, stejně jako energií sršící ráznost.

Do katalogu Deutsche Grammophon se dostala nejen první česká vokální interpretka, ale s ní i česká historicky poučená podoba přístupu k Bachovi, tedy světový a specializovaný a nikoli běžný český repertoár. I to bylo v době vzniku desky hodno pozoru. Musica florea Marka Štryncla se uvedla v doprovodu i v sólech víc než dobře, s bezpečným cítěním a s jistotou i jiskrou. Magdalena Kožená je na této desce sama sebou, na nic si nehraje. V evidentně přirozené rezonanci se světem Bachovy hudby hladí barvou a ohebností hlasu, náladovým a obsahovým vcítěním i muzikantskou inteligencí. Z jejího zpěvu zaznívá cosi osobního až soukromého, bezbranně odhalujícího jádro citu. Stejně osobně pak díky tomu její interpretace působí na posluchače. Bachovy melodie tu znějí lehce, ne však povrchně, s velkým vnitřním klidem. Zpěvačka stojí jen a jen v jejich službě.

Autenticitu Magdalena Kožená od počátku vnímá především jako hru na dobové instrumenty dobovou technikou. Sama zpívá spíš podle svého citu než přesně podle poznatků nabytých ze starých traktátů, na hraně kompromisu mezi pocitem člověka tohoto století na jedné a prameny podloženou autenticitou na druhé straně. V Bachovi se navíc snažila přizpůsobit hlasem barvě koncertantního sólového nástroje.

Řada čísel na CD odkazuje k německým evangelickým bohoslužbám. Árie jsou svou neokázalou impozantností a závažnou hloubkou ztělesněním toho, proč se klasice říkává „vážná“ hudba. A bezpochyby jim díky upřímné, ovšem nikoli naivní zbožnosti, které slouží, patří tato Bachova díla mezi největší umělecké výtvory lidského ducha. Uvědomíme si to při poslechu zpěvu „Erbarme dich, mein Gott“ z Matoušových pašijí nebo „Zerfliesse, mein Herze, in Fluten der Zahren“ z Janových pašijí i při mnoha dalších.

Na CD Bach – Arias se můžeme potěšit i árií „Kommt, ihr angefochtnen Sünder“ z kantáty Freue dich, erlöste Schar. Stala se brzy poté základem jednoho z prvních tuzemských hudebních klipů v žánru klasiky. Magdalena Kožená na chrámovém kůru, kde tehdy dívky a ženy zpívat nemohly, tajně zpívá za ochraptělého bratra, otvírajícího jen do rytmu ústa. Avšak dirigujícímu Johannu Sebastianu pravý stav věci samozřejmě neunikne. Tváří se přísně, ale árii nechá dívku dozpívat, protože zpívá opravdu krásně…

Foto: kozena.cz; Archiv KlasikyPlus